Karlovské muzeum se nachází v historickém středu Velkých Karlovic. Ve dvou budovách památkově chráněného objektu bývalého kupeckého domu z počátku 19. století lze shlédnout expozice, které poskytují výmluvný a charakteristický obraz života lidí v tomto rázovitém koutu Valašska. Jádrem národopisné sbírky je doma vyráběné zemědělské a salašsnické nářadí, postupy zpracování vlny, lnu a výroby ovčího sýru. Atmosféru dokresluje prostá valašská kuchyně s původním vybavením. Významné místo v životě Valachů zaujímala dřevovýroba, zastoupená především štípáním šindelů a loučí. Minulou i současnou lidovou uměleckou tvořivost přibližují soubory řezbářských prací spolu s originálním betlémem. Etnografickou část završuje karlovský kroj zajímavý svou jednoduchostí a výtvarnou čistotou.

Karolinka sice turistům nenabízí velký počet historických pamětihodností, ale jestliže se vám líbí lidová architektura, pak právě zde najdete jeden z nejcennějších komplexů těchto staveb. Na okraji města v Raťkovském údolí se totiž zachovalo celkem 26 objektů a jejich zvláštnost tkví v tom, že stojí na svém původním místě, jelikož domky nebyly do lokality Raťkova odnikud přesouvány. Pouze nově vybudovaný Raťkovský šenk nepatří mezi původní objekty, ale na druhou stranu turistům nabízí kvalitní zázemí. Hned za první zákrutou Raťkovské doliny tak narazíte na shluk starobylých dřevěných stavení z konce 18. a počátku 19. století. Naprostou raritou je fakt, že celý tento soubor patřil jednomu jedinému rodu Orságů, který obýval čtyři chalupy, k nimž byly postupně přistavovány větší či menší stodoly, seníky, komory, přístodůlky, chlévy a ovčírny, dřevníky, sýpky nebo vejminky.

Informační středisko Šargoun najdete nedaleko Litovle na turistické a cyklistické trase v Litovelském Pomoraví. Jedná se o oblíbené místo vycházek obyvatel města Litovel, kde byla postavena budova infocentra, která se náhle za zatáčkou zjeví cyklistům přijíždějícím od Olomouce. Původní název místa Žargóň má snad lužickosrbský původ, ovšem později se ustálil název Šargon a ve 20. století se začal užívat Šargoun. Od poloviny 19. století tu stávala hájenka, na jejímž místě je dnes informační středisko chráněné krajinné oblasti Litovelské Pomoraví s názvem Šargoun, které turistům nabízí živou expozici o včelařství včetně ukázek z historie a kopiemi historických i soudobých úlů. Expozici doplňují komplexní informace o přírodě, krajině a lidech v Litovelském Pomoraví, které naleznete ve speciálním interaktivním stole.

K založení Muzea lidových staveb v Kouřimi došlo roku 1972 a bylo vybudováno jako záchranný skanzen zaměřený na památky lidové architektury ze zátopové oblasti přehradní nádrže Švihov. Ke změně koncepce celého skanzenu došlo záhy po jeho otevření, v roce 1976. Muzeum se zaměřilo na lidovou architekturu z celého území České republiky a do skanzenu pak byly dováženy památky z Čech i Moravy. Nereálnost tohoto záměru vyšla najevo už koncem 80. let minulého století. Muzeum jednak nemělo pro tak megalomanský záměr prostor a pak také celý soubor staveb nebyl zrovna sourodý. Po roce 1990 se tedy oblast zúžila pouze na Čechy a roku 1996 došlo k prohlášení areálu za kulturní památku. 

Keltská usedlost Isarno byla založena v roce 1999 na pozemku města Letovice a brzy se stala oblíbeným turistickým cílem. Její název byl odvozen od starého keltského názvu pro železo. Keltská osada se nacházela v Letovicích v bývalém lomu a ukazovala, jak před dvěma tisíci lety žili Keltové. V sezóně se zde konaly různé akce jako například svátek Beltine, Lughnasad nebo Samhain, které lidem přibližovaly život Keltů. Po 10 letech fungování se majitelka budov rozhodla ukončit své působení v Isarnu a převést majetková práva na spoluzakladatele areálu. S tím však nesouhlasilo vedení města a vypovědělo Isarnu smlouvu o pronájmu pozemku. Areál tak začal chátrat a byl poničen vandaly. Některé stavby byly rozebrány a areál měl být srovnán se zemí.

Myšlenka na obnovení a rozšíření Muzea Tupeské keramiky vznikla v létě roku 2004. Záměrem muzea je poukázat na tradici hrnčířského a keramického řemesla, zejména majoliky, jehož vzestup se k regionu Slovácka váže příchodem novokřtěnců - zručných řemeslníků - v 16. století. K obci Tupesy se pak vztahuje nebývalým rozmachem výroby majolikové keramiky na území obce počátkem 20. století. V neposlední řadě se jedná i o připomínku charakteristického keramického dekoru - tzv. Tupeské růže, který ovlivnil dekorování keramiky v širokém okolí a na mnoho generací. V původní podobě a mnoha variantách je tento dekor používán dodnes.

Fojtství v Kozlovicích je historická stavba, kde přebývali a úřadovali valašští vojvodové. V roce 1785 zde byla zřízena první triviální škola, která byla později přemístěna do novějších prostor. Na místě bylo vybudováno zděné fojtství. V areálu původního fojtství se nachází muzeum Obecná škola, které nabízí tři stálé expozice. Obecná škola návštěvníka okouzlí autentickou atmosférou vesnické malotřídky spolu s kabinetem a bytem učitele z přelomu 19. a 20. století. V podkroví je umístěna sbírka sakrálního umění s gotickými exponáty i lidovou sakrální tvorbou. Vedle školy najdete stylový valašský pivovar s restaurací.

Nový Dvůr se nachází asi 3 km jižně od Lednice nedaleko Prostředního a Mlýnského rybníka. Leží na červené turistické trase mezi Lednicí a Valticemi a nejbližší vlaková zastávka Lednické rybníky je vzdálena jen 500 m. Budovu na návrší, zdvíhajícím se od břehů Lednických rybníků, tvořily stáje a obytná část. Na empírovém statku je nejhezčí kruhová rotunda uprostřed průčelí, v níž je krásně vymalovaný salónek. V současnosti slouží objekt k chovu koní, ale kdysi se tu bývaly ovce a po přestavbě, kterou měl na starost císařský architekt Josef Körnhausel, přivítaly stáje koně a krávy. Nejen hřebcům, ale i jezdcům se tu líbilo. Zdi Nového dvora poměrně těsně lemoval les, křížený jízdními drahami, rozbíhajícími se do čtyř světových stran. Z alejí se dodnes zachovalo jen pár borovic, trasy jsou zarostlé trávou.

Usedlost Dlaskův statek byl postaven v malebném údolí řeky Jizery roku 1716 a byl pojmenován po rodině Dlasků, která zde přes 200 let hospodařila. Nejznámějším příslušníkem rodu byl písmák Josef Dlask narozený v roce 1782, který vedl rodinnou kroniku a v roce 1853 se utopil v Jizeře při chytání ryb. Nejtěžší období prožil statek po druhé světové válce, kdy byli jeho původní majitelé vysídleni a objekt připadl místnímu JZD.

Stará pošta je unikátní památkou, která je dochovaná v téměř původní podobě bez větších zásahů, jenž má klasický půdorys zájezdních hospod. Charakteristickým znakem Staré pošty jsou bývalé vstupní dveře hlavní budovy s radiálně členěným obloukem připomínajícím vějíř či slunce a s vyřezanou miniaturou postilionské trubky. Budova pošty zde vyrostla jako jedna z řady samot podél císařské silnice budované v první polovině 18. století a na mapě Kovalovic z roku 1826 je uváděna jako „Pozořická pošta“.