Během jednoho květnového výletu jsme se pohybovali po námi dosud neprobádaném slezském území, přičemž vše začalo v Budišově nad Budišovkou. Když jsme tehdy do tohoto města, založeného ve 13. století pány z Kravař pří místních dolech na těžbu olova a stříbra přijeli, tak jsme naše stříbrné autíčko zaparkovali v Partyzánské ulici a poté jsme zamířili dolů k řece Budišovce, na jejímž nábřeží byl v první polovině 18. století postaven vodní mlýn. V něm bylo roku 1996 otevřeno jediné muzeum břidlice v naší republice, do něhož jsme ihned vstoupili. Ihned se nás ujala hodná paní pokladní a průvodkyně v jedné osobě, u které jsme si koupili vstupenky, první verzi turistické známky a také jsme dostali razítka do památníku, což nás samozřejmě potěšilo.

Ostrava se stala cílem mnoha našich výletů, neboť má na svém území tolik památek, zajímavostí a turistických cílů, že bylo absolutně nemožné poznat všechny v rámci jedné, dvou či pěti návštěv a tak jsme do tohoto města na rozhraní Moravy a Slezska přijeli tolikrát, že by to člověk nespočítal na prstech jedné ruky. Jeden z těchto výletů jsme podnikli z pracovních důvodů, neboť jsme v Litovli zařizovali novou prodejnu mýdel, do které jsme sháněli dřevěné regály. Shodou okolností jsme zánovní kousky objevili v Šenově u Havířova, do něhož jsme po domluvě s prodejcem jedno březnové ráno vypravili a cestou jsme se zastavili v Ostravě, abychom poznali několik nových míst. Výlet jsme zahájili v okrajové části města Stará Bělá, kde byla naším prvním cílem studánka Na Sovinci, která však neměla nic společného se známým hradem.

Ostrava se stala cílem mnoha našich výletů, neboť má na svém území tolik památek, zajímavostí a turistických cílů, že bylo absolutně nemožné poznat všechny v rámci jedné, dvou či pěti návštěv a tak jsme do tohoto města na rozhraní Moravy a Slezska přijeli tolikrát, že by to člověk nespočítal na prstech jedné ruky. Jeden z mnoha těchto výletů jsme podnikli z ryze praktických důvodů, neboť jsme na internetu objevili inzerát s nabídkou velké sbírky turistických známek, kterou prodávala rodina z ostravské městské části Poruba. Domluvili jsme si tedy schůzku na jedno sobotní dopoledne a ono listopadové ráno jsme vyrazili do Slezska. Když jsme do Poruby v pořádku dorazili, sbírku dřevěných koleček jsme zakoupili, naskládali do kufru černého SUV a pak jsme se již začali věnovat některým místním pamětihodnostem.

Poslední týden v roce mezi vánočními svátky a Silvestrem může člověk strávit různým způsobem. Většina z nás navštěvuje rodinu a příbuzné, část obyvatelstva vyrazí za sněhem na hory, někdo nedělá vůbec nic, jiní vyrazí na procházku a méně šťastní jedinci musí chodit do práce. Náš volný čas jsme využili k odpočinku, rodinným setkáním, kratším i delším procházkám a jeden volný den jsme vyrazili na výlet do Vítkova. Slezské město v opavském okrese jsme sice navštívili již o 12,5 roku dříve, ale tehdy jsme viděli pouze novogotický kostel Nanebevzetí Panny Marie a tak jsme do Vítkova zavítali ještě jednou, abychom si prohlédli všechny jeho zajímavosti. První památkou, kterou jsme v zimním Vítkově viděli, byl kostel Nanebevzetí Panny Marie na hřbitově, u něhož jsme zaparkovali naše černé SUV a vyrazili na jeho obhlídku.

Brno má na svém území tolik památek, zajímavostí a turistických cílů, že je absolutně nemožné poznat všechny v rámci jedné, dvou či pěti návštěv a tak jsme do tohoto velkého jihomoravského města přijeli tolikrát, že by to člověk nespočítal na prstech jedné ruky. Jeden z mnoha těchto výletů jsme podnikli z ryze praktických důvodů, neboť jsme rekonstruovali pokoj a potřebovali koupit korkové plotny pro zavěšení turistických známek, které v daném rozměru prodával jen brněnský hypermarket pro kutily. Nakonec jsme sice na stěnu pokoje nalepili polystyren, ale k tomuto rozhodnutí jsme dospěli právě až poté, co jsme korek viděli v Brně na vlastní oči. A jako většinu pracovních cest jsme i tuhle spojili s poznáním některých památek, přičemž jsme se tentokrát věnovali výhradně těm, nacházejícím se v brněnské městské části Židenice.

Beskydy se staly jednou z našich nejoblíbenějších destinací, kam jsme se velice rádi vraceli, jelikož nás zdejší drsná a zároveň krásná krajina naprosto okouzlila. Jednoho roku jsme si na sedm dní pronajali luxusní srub v kanadském stylu, z něhož jsme každé ráno po vlastními silami připravené snídani vyráželi na výlety po bližším i vzdálenějším okolí. Třetí den pobytu jsme vyrazili na výlet do Karolinky a do sousedního Nového Hrozenkova. Postupně jsme shlédli lyžařský areál, muzeum sklářství, soubor lidových staveb v Raťkovském údolí, moderní kostel Panny Marie Karmelské a přehradu Stanovnice. Pak jsme odjeli do Nového Hrozenkova, kde jsme navštívili muzeum a památník Antonína Strnadla a kostel sv. Jana Křtitele. Nezapomněli jsme odlovit také čtyři kešky, ale o tom všem již vypráví tento cestopis.

Webové portály s nabídkami neodolatelných slev občas přišly s nějakým zbožím nebo pobytem, jenž nás zaujal a rozhodli jsme si jej zakoupit. Mezi ně patřila rodinná vstupenka do Expozice času ve Šternberku, kterou jsme si pořídili a pár dní před vypršením termínu jsme do rodného města nejstaršího člena výpravy vyrazili. Když jsme do Šternberka přijeli, naše stříbrné auto francouzské výroby jsme odložili v centru města na parkovišti u obchodního domu a vzápětí jsme zamířili do nedalekého muzea hodin s názvem Expozice času. Už z dálky nás upoutala bílá boční strana domu s namalovanými slunečními hodinami, neklamná známka toho, že jsme na správné cestě a za několik desítek sekund jsme stanuli před vchodem jednoho z nejstarších domů ve Šternberku.

V určitém životním období jsme se jezdili dívat na vesnické rodinné domky, protože jsme si chtěli nějaký koupit a trávit v něm čas chalupařením. Hledáním jsme strávili několik měsíců a než jsme si konečně vybrali, sjezdili jsme široké okolí Olomouce. Jednoho z adeptů ke koupi jsme objevili v oblasti Oderských vrchů a tak jsme si s realitní kanceláří domluvili schůzku, abychom si domek v obci Lipná prohlédli. A protože jsme vždy rádi spojovali příjemné s užitečným, cestou jsme se zastavili na několika turisticky atraktivních místech. První zastávku jsme si udělali v Kozlově, kde naši pozornost upoutal kostel sv. Josefa, jenž byl vybudován v roce 1927 na místě staré dřevěné zvonice, díky čemuž místní obyvatelé nemuseli chodit na mše do sousedního Slavkova. Když jsme naše stříbrné auto u kostela zaparkovali, ihned jsme se vydali na jeho průzkum.

Byla to láska na první pohled, neboť Český ráj nás okouzlil hned během naší premiérové dovolené v tomto malebném kraji a tak jsme se sem v průběhu dalších let rádi vraceli. Většinou jsme v památkami nabitém kousku naší země zasazených do krásné přírody strávili týden, ovšem pravidlo o výjimkách bylo uplatněno i v tomto ohledu. Změnu si v podstatě vyžádalo naše podnikání, které se postupně rozvíjelo a jednoho roku jsme stáli před otázkou, jak zrychlit balení vyrobených mýdel a šumivých bombiček do koupele. Bylo jich stále více a více, takže jsme situaci museli nějak vyřešit a po mnoha úvahách jsme se rozhodli pořídit si balící stroj. Jelikož by nový výrobek stál mnoho desítek tisíc korun, pátrali jsme po bazarovém stroji a náhoda tomu chtěla, že starší a téměř nepoužívaný kousek jsme objevili ve vesnici nedaleko Turnova.

Do města Litovel jsme v rámci jednodenních výletů zavítali tolikrát, že by na součet všech našich návštěv bylo potřeba prstů skupinky nadšených turistů a když se toto královské město stalo sídlem naší rodinné firmy s názvem Ruční mýdlárna, jezdili jsme do něj takřka denně. Občas jsme si udělali čas a podnikli nějakou procházku po městě nebo okolí, během nichž jsme se dokonale seznámili s místními památkami. Jeden říjnový den jsme si udělali volno a prohlédli si zámek v Chudobíně, ovšem zbylé turistické cíle tvořily ty, nacházející se přímo v Litovli. Jedním z nich byla studánka s názvem Čerlinka, za kterou jsme zamířili již v rámci jiného výletu, ale tehdy jsme narazili na zavřenou bránu do areálu, v němž pramen vody vyvěral.