Beskydy se staly jednou z našich nejoblíbenějších destinací, kam jsme se velice rádi vraceli, jelikož nás zdejší drsná a zároveň krásná krajina naprosto okouzlila. Jednoho roku jsme si na sedm dní pronajali luxusní srub v kanadském stylu, z něhož jsme na začátku letních prázdnin každé ráno po vlastními silami připravené snídani vyráželi na výlety po bližším i vzdálenějším okolí. Čtvrtý den pobytu jsme celý strávili v jámě lvové, neboť jsme se pohybovali pouze po Velkých Karlovicích, abychom se seznámili s místními památkami, které jsme během této červencové dovolené samozřejmě nemohli vynechat. Celodenní putování jsme zahájili v místní části Jezerné a naším prvním cílem se stala kaple sv. Trojice, postavená Karlem Paigrem v letech 1870 – 1873.

Beskydy se staly jednou z našich nejoblíbenějších destinací, kam jsme se velice rádi vraceli, jelikož nás zdejší drsná a zároveň krásná krajina naprosto okouzlila. Jednoho roku jsme si na sedm dní pronajali luxusní srub ve Velkých Karlovicích, z něhož jsme každé ráno po snídani vyráželi na výlety po bližším i vzdálenějším okolí. Druhý den pobytu jsme během snídaně rozběhli notebook a začali jsme pátrat po původu názvu jednoho z kopců Vsetínských vrchů, který byl pojmenován Soláň. Ten byl totiž naším prvním cílem, po němž následovala návštěva Kohútky, ze které jsme se pěšky vydali k horskému hotelu Portáš. Následující řádky popisují průběh druhého dne naší letní dovolené.

Beskydy se staly jednou z našich nejoblíbenějších destinací, kam jsme se velice rádi vraceli, jelikož nás zdejší drsná a zároveň krásná krajina naprosto okouzlila. Jednoho roku jsme si na začátku letních prázdnin pronajali luxusní srub v kanadském stylu, který si pár měsíců předtím majitel postavil ve Velkých Karlovicích. Cestou do našeho ubytování jsme se zastavili v Rožnově pod Radhoštěm, kde jsme shlédli největší zajímavosti města, které se nenacházely na území slavného Valašského muzea v přírodě. Postupně jsme viděli skokanské můstky, rožnovský pivovar, kostel Všech svatých, památky na Masarykově náměstí, evangelický kostel a prošli jsme si park, kde bývaly klimatické lázně. Pak jsme odjeli na Martiňák a tento cestopis vám odhalí podrobnosti celého dne tak, jak jsme jej sami prožili, včetně noční prohlídky kostela Panny Marie Sněžné ve Velkých Karlovicích. 

Vánoční svátky do naší rodiny vždy přinesly nejen kýženou pohodu a společně strávené chvíle, ale také spoustu různých dárečků. Jednoho roku vousatý muž v červeném obleku nechal pod zeleným stromečkem ležet obálku se dvěma vstupenkami na vysněný muzikál Fantom opery, který jsme chtěli už dávno předtím vidět. Dárek nám tedy udělal velkou radost a těšili jsme se na to, až nastane onen únorový den, uvedený na vstupence. Když jsme se konečně dočkali, nastartovali jsme naše stříbrné auto a po dálnici D1 jsme vyrazili do českého hlavního města za představením, které se konalo na holešovickém výstavišti. Cesta proběhla bez problémů a když jsme přijeli do Prahy, náš povoz jsme po dlouhé cestě nechali odpočívat v podzemních garážích u vlakového nádraží Bubny – Vltavská v Holešovicích.

Nedělní procházky jsme většinou uskutečnili v Olomouci, která se stala naším domovem, ale i v tomto případě bylo uplatněno pravidlo o výjimkách. V únoru jednoho roku jsme totiž v naší mydlárně měli tolik práce, že jsme museli dát ruku k dílu i poslední den v týdnu, abychom uspokojili poptávky zákazníků. Zaslouženou odměnou za vykonanou práci nám nebyl zákusek v cukrárně nebo pivo v restauraci, nýbrž procházka zimní přírodou. Auto jsme nechali zaparkované u Staroštíkova mlýna a vydali se na autobus č.770, který nás odvezl do nedalekých Unčovic, odkud jsme vyrazili pěšky zpátky do Litovle. Další řádky pak popisují celou šestikilometrovou trasu, na které jsme narazili hned na několik zajímavých míst. 

Byla to láska na první pohled, neboť Český ráj nás okouzlil hned během naší premiérové dovolené v tomto malebném kraji a tak jsme se sem v průběhu dalších let rádi vraceli. Většinou jsme v památkami nabitém kousku naší země zasazených do krásné přírody strávili týden, ovšem pravidlo o výjimkách bylo uplatněno i v tomto ohledu. Změnu si v podstatě vyžádalo naše podnikání, které se postupně rozvíjelo a jednoho roku jsme stáli před otázkou, jak zrychlit balení vyrobených mýdel a šumivých bombiček do koupele. Bylo jich stále více a více, takže jsme situaci museli nějak vyřešit a po mnoha úvahách jsme se rozhodli pořídit si balící stroj. Jelikož by nový výrobek stál mnoho desítek tisíc korun, pátrali jsme po bazarovém stroji a náhoda tomu chtěla, že starší a téměř nepoužívaný kousek jsme objevili v jedné vesnici nedaleko Turnova.

Jednoho roku jsme si domluvili ubytování na tři dny v Karlovicích u Turnova, nedaleko kterého jsme měli domluvenou pracovní schůzku a jelikož jsme rádi spojovali příjemné s užitečným, navštívili jsme zde několik pěkných míst. Počasí nám celý víkend přálo a tak jsme se mohli procházet nádhernou přírodou a poznat poměrně dost památek. Vůbec prvním cílem tehdy byla obce Tatobity, v níž jsme byli o čtyři roky dříve ubytováni a nabídku zdejších zajímavostí jsme již důvěrně znali. Jednou z nich byla Tisíciletá lípa, ovšem při první návštěvě jsme stihli pouze odlovit kešku a pak se spustil silný déšť, takže jsme prchli pryč. Proto jsme sem zavítali znovu, abychom si mohutný strom prohlédli v klidu neskrápěni dešťovými kapkami a rovněž proto, že od naší poslední návštěvy lípa získala několik ocenění a také turistickou známku.

Budišov nad Budišovkou jsme svou návštěvou poctili dvakrát a shodou okolností se tak stalo vždy v květnu během jednodenních výletů. Když jsme sem přijeli poprvé, ještě nebyla postavena rozhledna Halaška a tak jsme do města, jehož název byl možná odvozen od Budiše, opata olomouckého kláštera Hradisko nebo od bud horníků, kteří zde sídlili ve 13. století, zavítali podruhé. Oba výlety od sebe dělilo dlouhých 12 let a tak jsme si prohlédli stejné památky jako poprvé, jelikož jsme byli zvědavi, jestli se na nich za ty roky něco nezměnilo. V centru Budišova nad Budišovkou jsme zároveň objevili pár nových zajímavostí, mezi něž patřila kaplička na Berounské ulici, která se stala naším prvním cílem ve městě.

Brno má na svém území tolik památek, zajímavostí a turistických cílů, že je absolutně nemožné poznat je všechny v rámci jedné, dvou či pěti návštěv. Proto jsme do tohoto velikého jihomoravského města přijeli tolikrát, že by to člověk nespočítal na prstech jedné ruky. Při jednom z mnoha navštívení jsme zavítali do brněnských městských částí Jundrov, Bystrc a Kníničky, ve kterých jsme strávili několik hodin. Počasí na květnový státní svátek nám ukázalo svou vlídnou tvář, takže se nám příjemně cestovalo a výlet jsme si náležitě užívali. Prvním z naplánovaných cílů pro tento byla rozhledna Holedná, postavená v roce 2020 nad brněnskými čtvrtěmi Jundrov a Komín, k níž vedlo několik cest z různých stran.

Nezvykle teplé jarní počasí zvalo nedočkavé turisty na výlety do přírody nebo za památkami a této nabídky jsme jednoho březnového dne využili také my. V kalendáři se psal sice všední den, ale shodou okolností jsme měli všichni volno a při pohledu z okna na modrou oblohu se nám nechtělo sedět doma. Zároveň jsme však nehodlali cestovat nikam daleko od Olomouce a tak jsme hledali něco zajímavého v blízkosti hanácké metropole. A protože v těchto dnech zrovna světlo světa spatřila nová turistická známka číslo 2763 s názvem Přírodní rezervace Království nedaleko Grygova, náš výlet rázem získal jasné obrysy.