Původně samostatná hanácká vesnice Tážaly dnes tvoří jižní část hanácké obce Kožušany – Tážaly, na jejíž návsi stávala dřevěná zvonička. Roku 1825 postihl Tážaly velký požár, při němž shořela také zmíněná zvonička, ovšem ještě téhož roku ji nahradila čtyřboká kaple neznámého zasvěcení, která zároveň plnila funkci původní stavby. Později byla před kaplí postavena socha Madony s dítětem, na jejíž podstavec roku 1919 přibyla pamětní deska se jmény obětí I. světové války.

Osmiboká kaple sv. Anny byla uprostřed návsi v obci Kožušany vybudována roku 1750. Tehdy zdejší majetek patřil klášteru dominikánek, které výstavbu pěkné církevní památky povolily. Ves byla v majetku kláštera do roku 1782, kdy byl zrušen a později Kožušany získal belgický hrabě Filip Ludvík Saint Genois, který ji vlastnil až do roku 1878, kdy se Kožušany i vedlejší Tážaly staly součástí liechtensteinského velkostatku Šternberk. V roce 1960 došlo ke sloučení do té doby dvou samostatných obcí Kožušany a Tážaly. Kaple byla v nedávné době opravena.

První písemná zpráva o hradě Čachtice pochází z roku 1276, kdy sloužil jako hraniční královská pevnost, ale založen byl pravděpodobně o šestnáct let dříve. Na nejvyšším místě kopce jej nechal kvůli vpádu Tatarů postavit uherský král Bela IV. a tehdy jej tvořil palác a dvě věže. Roku 1299 hrad i s přilehlou osadou Čachtice dobyl Matúš Čák Trenčianský a v roce 1392 hrad i s panstvím získal ve své době nejbohatší feudál v Uhersku Ctibor I. z Beckova darem od krále Žigmunda. Když Ctibor I. roku 1414 zemřel, majetek po něm zdědil jeho syn Ctibor II. a následně jeho syn, kteří hrad drželi do roku 1434. Právě v té době došlo zřejmě k rozšíření starého hradu o velké nádvoří s gotickou kaplí, obehnání parkánovými zdmi s ochozy a cimbuřím, dále byly vybudovány hospodářské budovy, dílny a vchod ve tvaru tunelu. Hrad se díky narůstání své velikosti začal členit na dolní, střední a horní část.

Vesnice Kníničky vznikla ve třicátých letech 20. století v souvislosti se zatopením původní obce Brněnskou přehradou a v roce 1939 byla v této obci postavena kaple sv. Cyrila a Metoděje. V té době vrcholila obliba funkcionalistického slohu a tak byl nový svatostánek vystavěn právě v tomto předválečném stylu. Kaple má neobvyklý tvar rotundy a je spravována farností Brno-Bystrc.

Římskokatolický farní kostel svatého Jana Křtitele a svatého Jana Evangelisty, též zvaný kostel svatých Janů, byl na náměstí 28. dubna v brněnské městské části Bystrc byl postaven pravděpodobně v první polovině 13. století a část z něj se pak dochovala v západní obvodové zdi hlavní lodi. První písemná zmínka o něm pochází až z roku 1531 a v roce 1592 pak byl zavěšen zvon odlitý zvonařem Matyášem z Velkého Meziříčí, pro který byla vystavěna věž. V 19. století byl přestavěn, nejprve rozšířením lodě kostela 1843, následované přestavbou věže roku 1862, aby pak byl znovu v roce 1897 naposledy upraven do dnešní podoby. V průběhu první světové války byly roku 1917 sneseny zvony z roku 1531 a 1710 a spolu s píšťalami varhan roztaveny na materiál pro válečné potřeby. V roce 1923 pak byly zvony nahrazeny ocelovými a pořízeny nové varhany. 

Vyhlídková věž Holedná byla postavena v roce 2020 nad brněnskými čtvrtěmi Jundrov a Komín a tehdy se stala nejvyšší rozhlednou na území Brna. Původně zde měla stát dvacetimetrová věž ze dřeva, ale protože hrozilo, že by stavbu brzy přerostly stromy, návrh byl architekty přepracován. Odvedli dobrou práci, jelikož pár měsíců po výstavbě Holedná zvítězila v anketě rozhledna roku. Ocelová pozinkovaná rozhledna je více než 35 metrů vysoká a na vyhlídkovou věž vede 208 roštových schodů. Rozhledna a její konstrukce má připomínat kmen dubu a je volně přístupná oborou se zvířaty, která se stala oblíbeným výletním místem obyvatel Brna.

Na kopci nazývaném Na Skalkách nedaleko obce Skalky u Prostějova leží v prostoru smíšeného lesa dvě romantická jezírka, která vznikla na místě lomů, v nichž se těžil kámen. Když těžba ustala, voda přirozeným způsobem zalila prohlubně a vzniklo tak krásné místo. Okolí jezírek je upravené a nabízí romantická zákoutí, vhodná k procházce a odpočinku na dřevěných lavičkách. Lesík s jezírky je vhodným místem k procházkám jak pro lázeňské hosty, tak turisty, kteří do těchto míst zavítají. Trasa k jezírkům je značená místním červeným a modrým značením, kterým jsou vytýčeny dva krátké tříkilometrové okruhy. Turistické značení začíná u lázeňské restaurace. 

Lázně Skalka jsou proslavené tím, že využívají místní minerální alkalicko-sirnatou vodu s unikátním chemickým složením. Voda totiž obsahuje vysoký podíl chloridu draselného, který nemohou nabídnout žádné české lázně a podobné se nachází pouze v Itálii či Rakousku. Voda z pramenů neustále vyvěrá, jelikož se hlavní prameniště nachází na tektonicky porušeném podkladu. Životodárná tekutina se používá hlavně při pitných kůrách nalačno, ale také při koupelích, které mají kladný vliv na kloubní onemocnění, hlavně revmatického charakteru. Sirné vody jsou také vhodné pro inhalace, kterými se léčí nemocné průdušky nebo pro balneoterapii. Minerální prameny jsou pojmenovány Cyril a Metoděj, Jan, Julinka a Svatopluk, a i když se všechny čtyři nachází těsně vedle sebe, každý z nich má jiné poměry chemických látek a tím pádem odlišné léčebné účinky. 

Lázně Skalka byly založeny prostějovským občanem Vilémem Sonnevendem okolo roku 1928 v místě, kde kdysi býval rybník Bařisko, napájený dvěma prameny minerální vody. Volně vytékající sirnaté prameny tohoto nadšeného myslivce zaujaly natolik, že odkoupil zdejší pozemky a rozhodl se postavit u pramene očistné lázně s koupalištěm. Výstavbu lázní svěřil staviteli Jaroslavovi Stárkovi a když vznikla hlavní lázeňská budova s restaurací a koupacími vanami, nesla nápis sirnato-alkalické lázně. V letech 1930 – 1932 došlo k dalším přístavbám a lázně se díly zájmu návštěvníků rozrostly. V roce 1936 musel kvůli velké hospodářské krizi Sonnevend lázně prodat. Po soudní dražbě se lázně, koupaliště a pozemky staly majetkem Akciového pivovaru v Prostějově, kterému patřily až do roku 1948.

Zakladatelem obce Rusavy byl majitel holešovského panství hrabě Jan z Rottalu, který uprostřed Hostýnských vrchů na místě dříve zaniklých obcí usadil odbojné obyvatele za účast ve valašském povstání v polovině 17. století. Už před založením se samotám na pasekách říkalo Rusava, proto nový název Rottalovice nebyl lidem přijat a zachovávalo se původní jméno. To obec získala podle potoka, jenž jí protéká a jehož vody se při deštích zbarvují do rusé barvy kvůli místní červené hlíně. K historickým skvostům obce patří katolický kostel Povýšení sv. Kříže, evangelický kostel sv. Trojice, Kašparova vila, valašské dřevěnice a pomníky Daniela Slobody, 26 obětí války z roku 1866, památník padlých za I. a II. světové války a pomník partyzána Slávka Londy.

Zetor Gallery je netradiční muzeum, ve kterém tradičního výrobce zemědělské techniky představuje nejen pohled do bohaté historie traktorů Zetor, ale i přehlídku techniky moderní. Od současné produkce máte možnost cestovat zpátky časem přes řadu Crystal, řadu Suprů až po legendární Zetor 25. Řada audiovizuálních prvků, multidotykové displeje, součástky a obchod pro fanoušky firmy Zetor dokreslují atmosféru galerie.

Zdejší areál v místní části Brna Komárově dlouhá léta sloužil jako zahradnická plocha. V roce 2007 začali zdejší radní areál zahrad přebudovávat na sportovně relaxační centrum, přičemž nejprve vznikl baseballový stadion, později pak fotbalové hřiště mládeže Sparty Brno, prodejna a servis in-line bruslí, cyklistická stezka a roku 2010 BMX dětská dráha. V letech 2013 a 2014 došlo k vybudování tenisové hřiště, skateparku, přírodního koupaliště a šedesát metrů dlouhé lávky přes řeku Svratku. Zároveň byla přestavěna bývalá kotelna, jenž sloužila do roku 1997 k vytápění okolních skleníků, na sportovní klub Komec s vnitřní i venkovní lezeckou stěnou. Atraktivní cihlový komín začal jako rozhledna sloužit v srpnu 2014, takže si turisté mohou částečně připadat jako herci Jaromír Hanzlík a Magda Vašáryová ve filmu Postřižiny.

Na hlavním hřebenu Hostýnských vrchů poblíž poutního místa Hostýna se nachází zajímavé místo zvané Skalný. Je to soustava skalních útvarů z masivního pískovce a slepence, která byla vytvořena mrazovou destrukcí vrchních částí skalního hřbetu. Na zdejších skalách stával ve středověku hrad, jenž se po svém vzniku v druhé polovině 14. století stal nejvýše položeným na Moravě. Dnes po něm nenajdete téměř žádné stopy, pouze jižní pískovcové bradlo nese stopy po ukotvení dřevěné věžovité stavby. Ještě na začátku 20.století byl vrch odlesněn a skaliska byla pěkně viditelná z dálky. Okolo roku 1901 zde stávala salaš a v okolí skal se pásly ovce. Jednotlivým útvarům vévodí dvojice věží Orel a Zub ležící přímo na hřebenu Skalného. Bezprostředně pod Orlem se nachází na zdejší poměry netypická Plotna. Pod hřebenem východně od Zubu jsou další dva útvary. Na severní straně hřebene se nachází Kůň a na jižní straně Žába.

Velikonoční pondělí lze strávit různými způsoby. Dívky, holčičky a ženy obvykle čekají na koledníky, bezpečně schované za okny a dveřmi svého domova, do nichž se mužská část populace od nejmenších dětí po stále chodící dědečky snaží dostat, aby následně shrábli zaslouženou odměnu v podobě pomalovaných vajíček, čokoládových zajíčků a jiných sladkostí, zatímco ti odrostlejší svou výslužku spíše konzumují v tekutých variantách. Další volný čas využívají k návštěvám rodin či známých nebo Velikonoce neslaví vůbec a berou je jen jako příležitost k odpočinku od práce. Jednoho roku jsme se připojili ke zbytku populace, který v tento svátek odcestoval za nějakým turistickým cílem či do přírody, a tak jsme opustili Olomouc a odjeli do města Hulín a obce Rusava.

Na první jarní výlet jsme se každoročně těšili celou zimu. Vždy jsme se nemohli dočkat, až ledová vládkyně s mrazivou náručí opustí naši maličkou zemi a předá žezlo svým následovníkům, kteří pro cestování a turistiku vytvoří příjemnější podmínky. A když bylo naše očekávání naplněno, začali jsme pečlivě plánovat, kam se vzhledem k situaci vydáme. Museli jsme vzít v úvahu otevírací dobu památek, nepříliš dalekou dojezdovou vzdálenost, přírodní podmínky a v neposlední řadě atraktivitu vybraného místa. Jednoho roku tyto faktory splňovala obec Rusava, do které jsme se vydali již podruhé. 

Hrad Křídlo stával na kopci nad vsí Chomýž nedaleko Bystřice pod Hostýnem a svůj název získal podle vysunutého křídla protáhlé hory Barvínku, která střežila vstup do údolí Rusavy. První zpráva o Křídle pochází z roku 1365, ale hrad byl vybudován patrně již na začátku 14. století, protože tomu odpovídají jeho stavební dispozice. Jako první historický doložený majitel Křídla se uvádí Vlk z Dobrotic, syn Záviše z Dobrotic, který roku 1365 prodal hrad spolu s třetinou Chomýže, částí hradu Chlumu a polovinou Rymic, Vilémovi z Kunštátu. Nový majitel vlastnil hrad až do své smrti v roce 1374, kdy sídlo zdědil Heralt z Kunštátu, který byl poručníkem jeho nezletilých dětí, ale ještě téhož roku hrad prodal Ctiboru Kazkovi z Cimburka a Tovačova, který vlastnil i Tovačov a Stražiště.

Sirková studánka byla vybudována nad pohodlnou lesní cestou, jenž je označena modrou turistickou značkou, a která spojuje zříceninu hradu Křídlo a rozcestí Stiborovy boudy nad Rusavou. Studánka se skládá ze dvou částí nad sebou, přičemž je od sebe dělí jen pár metrů. Oba prameny tvoří kamenná zídka, ale jen ze spodní trčí trubka s ventilem, kde si můžete načerpat vodu. Pramen nevykazuje chemické znečištění nad rámec normy pro pitnou vodu a mikrobiologický rozbor, pokud byl někdy udělán, je také v pořádku. Pramen ale není pravidelně sledován a může dojít ke krátkodobému znečištění vlivem mimořádné srážkové situaci. Hrníčky na zídce naznačují, že by voda měla být pitná po většinu roku.

Pozdně barokní farní kostel Povýšení sv. Kříže byl postaven v letech 1777 – 1779 nákladem náboženského fondu a jeho výstavbu v podstatě zapříčila zima. Věřící z Rusavy totiž spadali pod farnost na Svatém Hostýně, ale tamní chrám kvůli dlouhotrvajícím zimám navštěvovali zřídka a tak se hostýnský kaplan vždy na pět měsíců stěhoval za svými ovečkami. Změna nastala v době zvýšeného rekatolizačního úsilí na Moravě a roku 1877 bylo rozhodnuto o postavení nového kostela v Rusavě, fary a školy za peníze zrušeného jezuitského řádu. Během dvouleté výstavby věřící chodili na bohoslužby do provizorní dřevěné boudy a to až do roku 1779, kdy byl kostel vysvěcen. Při stavbě se bohužel nepamatovalo na to, že stavební pozemek ležel na svahu vysokého kopce, ze kterého stékalo dolů mnoho vody. Pracovníci na stavbě nedbali, že do vykopaných základů voda natekla a bez většího rozmyslu do nich házeli kameny v představě, že se jimi zamezí dalšímu pronikání vody. 

Záhorní studánka byla pravděpodobně vybudována v roce 1986, o čemž svědčí vyrytý nápis na kamenné zídce, z níž trubkou vytéká voda a padá do nádržky dole pod ní. Studánku zřejmě zvelebili obyvatelé místní chatové osady, kteří o ni také pěkně pečují a vzhledem k dobrému stavu od svého vzniku patrně prošla rekonstrukcí. Jméno pramen získal podle oblasti zvané Záhorní, která se nachází v bezprostřední blízkosti chatové osady.

Zvonička s obrázkem sv. Kryštofa byla postavena u cesty z Rusavy na Hostýn v roce 2018 a o dva roky později byla zasvěcena patronu poutníků, cestovatelů, řidičů a strážci horských cest. Místo je volně přístupné, zazvonit si může každý kolemjdoucí a jako bonus je od zvoničky krásný výhled na část údolí, okolní kopce a v zimních měsících je odtud vidět kopec se zříceninou hradu Křídlo.

Studánka nad obcí Rusava byla u neznačené cesty vybudována v rámci sítě pozorovacích objektů státní hydrologické sítě, rozesetých po celé České republice. O studánku se stará Český hydrometeorologický ústav, který tímto způsobem sleduje vydatnost, jakost, teplotu a úroveň hladiny spodní vody. Studánka je tvořena dřevěnou stříškou, pod kterou se nachází kamenná zídka  s trubkou, z níž vytéká voda. Pramen se nachází v korytě bezejmenného přítoku říčky Rusava a její okolí je zpevněno kameny, které umožňují bezpečný pohyb okolo studánky.

Studánku Hladná pravděpodobně vybudovali obyvatelé přilehlých chatek a domků, aby měli zdroj vody blízko obydlí. Samotný pramen se ukrývá v dřevěné boudě s nápisem Hladná a o pár metrů níže voda vytéká ze dvou trubek, trčících vedle sebe ze svahu. Atmosféru místa dotváří lavička a v horkých letních dnech se dá v úkrytu pod stromy příjemně odpočinout. U pramene se nacházejí hrníčky, takže by voda měla být pitná, informace o rozboru a složení zde však chyběly.

Studánku Pod Grúněm v osadě Vlčková pravděpodobně vybudovali místní majitelé zahradních chat, aby mohli své vypěstované plodiny snadno zalévat. Jelikož se u studánky nacházejí hrníčky, voda je zřejmě pitná, ale rozbor zde chybí. Jedná se o pěkné místo s potokem Ráztoka, který teče přímo okolo pramene a  spolu s malým ostrůvkem dotváří atmosféru okolí.

První evangelický kostel v obci Rusava byl postaven v roce 1813 ze dřeva a nový svatostánek nahradil stodolu, v níž se předtím věřící augsburského vyznání scházeli. Druhý kamenný kostel byl podle plánů architekta Ludwiga Förestera vystavěn v letech 1865 – 1882 na místě původního svatostánku. Velkolepé stavební dílo by nevzniklo bez celé řady finančních sbírek, pomoci moravského zemského výboru nebo Spolku Gustava Adolfa z Vídně. V říjnu roku 1882 byl na věž kostela vytažen zvon, který spolu s křišťálovým lustrem darovala místní rodina Mozolů. V rusavské evangelické farnosti působili většinou faráři slovenského původu, z nichž se nejvýznamnějším způsobem do života obce zapsal Daniel Sloboda, který zde působil v letech 1837 až 1888. 

Pískovcový památník z roku 1947 připomíná partyzána Slávka Londy, který byl o tři roky dříve postřelen německými vojáky v lese nedaleko Pardusu nad Rusavou a pro bezvýchodnost své situace se raději zastřelil. Pomník původně stával na místě nešťastné události, ale v roce 1997 tam došlo k sesuvu půdy a proto byla socha o rok později přemístěna na volné prostranství v horní části obce Rusava. Kolem pomníku byla položena dlažba, od silnice vybudován chodník a socha byla umístěna na nový podstavec. Památník je tvořen podstavcem a figurou partyzána v téměř životní velikosti, který má na sobě uniformu vojáka československé armády.

Přehrada Rusava byla vybudována na potoku Ráztoka, v údolí úplně na konci obce, pro zaměstnance podniku Přerovské strojírny, kteří se sem jezdili rekreovat desítky let poté, co byla firma roku 1948 založena. Výrobky socialistického podniku byly známé po celém světě, ale po roce 1989 se firma postupně dostala do úpadku a musela rozprodat i své rekreační zařízení, včetně toho na Rusavě. Rozlehlého areálu se ujal soukromý sektor a díky podnikatelům nedošlo ke zchátraní ubytovacích chatek či hlavní budovy hotelového typu. Samotná vodní plocha se v 21. století potýkala s poklesem vody, přesto se sem jezdí lidé i nadále rekreovat. V jedné z chatek nad hrází od roku 2005 funguje bufet. Místo je dostupné autem po asfaltové silničce.

Roubená vila malíře a ilustrátora Adolfa Kašpara byla postavena v roce 1932 podle vzoru horské chaty Kohútka v Javorníkách a je typickým objektem tradičního lidového stavitelství Valašska. Malíř se narodil v Bludově a na své výtvarné nadání upozornil již během studií na učitelském ústavu v Olomouci. Poté pokračovali ve studiích na akademii v Praze. Známé jsou jeho ilustrace k Babičce Boženy Němcové, Jiráskově Filosofské historii a dalším dílům české i světové literatury. Ačkoliv Adolf Kašpar bydlel s rodinou v Praze na Kampě, celý život se rád vracel na Moravu, zejména do Loštic, kde se mu zalíbilo natolik, že si tam nechal postavit dům s ateliérem a až do roku 1931 tam s rodinou trávil letní měsíce. Oblíbil si také Rusavu v Hostýnských vrších, kde si v roce 1932 nechal postavit roubenou chalupu, kterou však užíval pouhá dvě léta, na sklonku svého života (1877 – 1934).

Hurbanova studánka dostala své jméno po slovenském spisovateli, novináři, politikovi, evangelickém faráři a prvním předsedovi Slovenské národní rady. Do Rusavy přijel Jozef Miroslav Hurban (1817 - 1888) poprvé roku 1839, aby navštívil svého přítele Daniela Slobodu a když se o šest let později oženil s Annou Jurkovičovou, stal se jeho švagrem. Hurban se v roce 1848 stal spolu s Ľudovítem Štúrem a Michalem Miloslavem Hodžou vůdcem slovenského povstání, které však bylo potlačeno a tak se jeho hlavní představitelé ukryli na Rusavě, aby se pak potichu postupně vraceli zpět. V době pobytu na Rusavě chodíval Hurban rád ke studánce, kterou dal obložit kameny a naposledy se u ní zastavil roku 1883. 

​V kouzelné krajině Litovelského Pomoraví se nachází romantický areál Nové Zámky u Litovle, jemuž dominuje dvoupodlažní empírový lovecký zámek v přírodním parku, který zvolna přechází do volné přírody, ve které jsou umístěny drobné romantické stavby. Zámek a park sloužily především pro pobyt v době lovů a občas též jako letní sídlo. Park vznikl podle projektu Bernarda Petřino a zároveň zde vyrostla celá řada drobných romantických staveb, mezi něž patří kamenný Obelisk, kulatý Templ neboli Chrám přátelství a na druhé straně dálnice pozůstatky Rytířské síně, jeskyně Podkova a Čertův most. Zámek je sice nepřístupný, ale ostatní stavby lze kdykoliv bezplatně navštívit.​

V březnu jednoho roku vláda paní zimy pomalu slábla a její další životní etapa se blížila ke svému konci. Jarní sluníčko s přibývajícími dny v kalendáři hřálo s čím dál větší intenzitou a snažilo se tak vytáhnout lidi ven na příjemnou procházku, aby je na čerstvém povětří mohlo nabít svou solární energií. Sluneční nabídku jsme využili i my a na jednu březnovou sobotu jsme si narychlo naplánovali výlet do Litovelského Pomoraví. Z bohaté nabídky zdejšího kraje jsme si vybrali procházku v okolí Nových Zámků, kde bylo pro potěchu šlechtického rodu Lichtenštejnů postaveno několik romantických staveb.