Renesanční zámek s arkádami na nádvoří byl postaven v prvním desetiletí 17. století tehdejšími majiteli panství Lukrecií Nekšovnou z Landeka a jejím druhým manželem Albrechtem z Valdštejna na základech středověké tvrze z první poloviny 15. století na vyvýšenině pravého břehu řeky Bečvy. Pozdějšími majiteli - uherskou šlechtou z rodu Illésházy - byla zámecká budova v průběhu 18. století několikrát přestavována a upravována. V roce 1708 zámek vyhořel, přičemž z něj zbyly pouze holé zdi. Opravovat se začal až od roku 1719 a o dva roky později byl pořízen úředníkem hraběte Mikuláše Illésházyho, Františkem Palmerem, velmi podrobný popis vsetínského zámku. Díky tomu je zřejmé, že zámek nesloužil jako trvalé reprezentativní sídlo hraběte, ale byl jim užíván přechodně a sloužil hlavně potřebám správy panství a vrchnostenských úředníků. V roce 1740 byly opraveny hodiny na zámecké věži.

Dřevěný kostel s věží a střechou krytou šindelem byl postaven v roce 1679 ve Velké Kopani na Zakarpatské Ukrajině a v roce 1857 byl prodán do vesnice Cholmovec u hranic s Rumunskem za 255 zlatých. Začátkem dvacátých let 20. století se stav kostela výrazně zhoršil, došlo k částečnému rozebrání oltářního srubu a o něco později i jehlancovité střechy.  V polovině dvacátých let byly do kostela převezeny ikony z rozebraného dřevěného kostelíka v Trosinku. V roce 1927 se o chátrajícím kostelíku dozvěděl senátor Václav Klofáč. Zakoupil značně poškozený kostel za 16.000,- Kč a nechal jej převést 27.7.1930 do Dobříkova.

Zámek v Chocni nechal vybudovat v letech 1562 - 1574 Zikmund ze Šelmberka jako své nové renesanční sídlo. Během Třicetileté války roku 1646 neunikl pozornosti Švédů, byl vydrancován a také několikrát vyhořel. Naštěstí byl v dalších letech opravován. V polovině 17. století žil na zámku vedle hejtmana panství i důchodní písař a jeho pomocník, dále obsluha a pomocný personál zámku jako pradlena, chůva, kuchařka, pojezdný, podkoní, vrátný zámku, krejčí a zahradník. Do barokní podoby nechali zámek v 18. století přestavět tehdejší majitelé, rod Kinských. V roce 1829 opět zámek vyhořel a tak nynější podoba pochází z roku 1850, kdy jej Kinští opět opravili a bylo také přistavěno východní křídlo s pseudogotickou kaplí Nanebevzetí Panny Marie s polygonálním závěrem. Kinští zámek dále používali jako letní sídlo.

Byla to láska na první pohled, neboť Český ráj nás okouzlil hned během naší premiérové dovolené v tomto malebném kraji a tak jsme se sem v průběhu dalších let rádi vraceli. Většinou jsme v památkami nabitém kousku naší země zasazených do krásné přírody strávili týden, ovšem pravidlo o výjimkách bylo uplatněno i v tomto ohledu. Změnu si v podstatě vyžádalo naše podnikání, které se postupně rozvíjelo a jednoho roku jsme stáli před otázkou, jak zrychlit balení vyrobených mýdel a šumivých bombiček do koupele. Bylo jich stále více a více, takže jsme situaci museli nějak vyřešit a po mnoha úvahách jsme se rozhodli pořídit si balící stroj. Jelikož by nový výrobek stál mnoho desítek tisíc korun, pátrali jsme po bazarovém stroji a náhoda tomu chtěla, že starší a téměř nepoužívaný kousek jsme objevili ve vesnici nedaleko Turnova.

Pramen Boží voda byl založen nad řekou Jizerou v roce 1868 a později se stal součástí městského parku v Turnově. Voda vyvěrá z nainstalované kovové roury a drobné pramínky se následně vsakují do okolní půdy nebo po svahu tečou dolů do řeky Jizery. Až donedávna k pramenu chodilo hodně lidí s PET lahvemi, aby si domů odnesli kvalitní tekutinu, ale rozbory vody v letech 2021 – 2023 ukázaly, že Boží voda nevyhovovala hygienickým limitům a nebyla tak vhodná k pití. Snad se v budoucnu situace obrátí k lepšímu. Nedaleko pramene se nachází altán, ze kterého je pěkný výhled na protější břeh Jizery s turisticky známým Dlaskovým statkem, či na jez přímo pod strání.

Město Choceň se rozkládá v malebné kotlině na obou březích Tiché Orlice a první zmínka o něm pochází z roku 1227. Počátkem 14. století zde byl založen hrad, který však byl rozbořen a na nové šlechtické sídlo si měšťané museli počkat do roku 1562, kdy byl na břehu řeky postaven zámek s rozsáhlým dvorem. Během 18. století vznikl komplex architektonicky velmi cenných barokních staveb: fara (1731), nový kostel (1732), budova špitálu (1750) a zvonice. V roce 1829 byl zámek přestavěn do dnešní klasicistní podoby a v letech 1849–1850 nechala kněžna Vilemína Kinská přistavět pseudogotickou kapli Nanebevzetí Panny Marie. V polovině 19. století nastal významný hospodářský rozvoj důsledkem výstavby železničních tratí Praha–Olomouc (1845), Choceň–Broumov (1875) a Choceň–Litomyšl (1881). Tímto se stala Choceň důležitou železniční křižovatkou. Kromě stavebních památek město nabízí přírodní park Peliny s vyhlídkou na opukových skalách či pěkné cyklostezky.

Město Brandýs nad Orlicí v malebném údolí Tiché Orlice vzniklo na přelomu 13. a 14. století, když byl na strmém ostrohu vystavěn hrad. Jedním z majitelů panství byl rod Trautmansdorfů, kteří nechali vystavět zámek a pozdně barokní kostel Nanebevstoupení Páně.  Do české historie se město zapsalo v souvislosti se vznikem jednoty bratrské. Roku 1474 tady zemřel a byl pochován jeho zakladatel bratr Řehoř. Útočiště v Brandýse nalezl i Jan Amos Komenský pod ochranou brandýského rodáka Karla staršího ze Žerotína a zde napsal svůj slavný „Labyrint světa a ráj srdce", který připomíná první přírodní labyrint v Čechách vybudovaný v blízkosti jeho pomníku v Klopotech. Rehabilitační ústav Brandýs nad Orlicí s lázeňskou historií, pamatující i T.G.Masaryka, v současné době poskytuje komplexní rehabilitační péči pacientům s onemocněním pohybového aparátu.

Rozhledna Brdo byla postavena roku 2004 na nejvyšším bodě pohoří Chřiby a nahradila původní dřevěnou rozhlednu, která byla stržena pro nevyhovující stav v sedmdesátých letech 20.století. Jednalo se o kamennou věž, na jejíž stavbu byl použit nejkvalitnější pískovec z kamenolomu Žlutava a dubové dřevo z místních lesů. Rozhledna stála 5,5 milionů korun českých a slavnostně byla otevřena za účasti olomouckého arcibiskupa a moravského metropolity Jana Graubnera, který věž vysvětil.

Jméno Bunč vzniklo pravděpodobně podle významné moravské osobnosti Christiana Alexia Buntsche, který se sem uchýlil v roce 1682 i se svou rodinou z morem postiženého Hradiště. Zde uprostřed lesů, hledal hradišťský syndikus a právní zástupce velehradského konventu ochranu před morovou nákazou. Klub československých turistů z Kroměříže zde postavil roku 1921 turistickou útulnu, která patřila k nejlépe vybaveným turistickým objektům v republice. Tenkrát ji využívali především poutníci směřujícími na Velehrad či výletníci na kolech a motocyklech. V roce 1934 se z iniciativy našich předních finančníků a průmyslníků v čele s Tomášem Baťou začal připravovat projekt první československé dálnice, která měla spojovat východ a západ republiky. Z Bunče se tak načas stalo velké staveniště a turistický ruch utichl. Roku 1942 byla stavba dálnice zastavena.

Portmoneum je dům v Litomyšli, v němž sídlí Museum Josefa Váchala. Původně šlo o dům úředníka a místního sběratele umění Josefa Portmana, který byl přítelem grafika a spisovatele Josefa Váchala. Roku 1920 si jej pozval do Litomyšle, aby mu dům vyzdobil. Ten rád vyhověl a postupně až do roku 1924 jej vymaloval svým osobitým stylem. Jeho nástěnné malby mají poměrně složitou strukturu, která odráží Váchalovo vidění světa. Dům sám pak ve svém Krvavém románu srovnal s pražským Rudolfinem a nazval jej Portmoneum, sídlo hraběte Portmona. Váchalo dílo ale postupem času chátralo, zvláště se na stavu domu podepsal požár v 70. letech a až roku 1990 se jej rozhodl zachránit Ladislav Horáček, majitel nově založeného nakladatelství Paseka.

Ve středověku stálo na okrajích města Turnova hned několik mlýnů, které byly pronajímány, ovšem stále patřily vrchnosti, která z nich měla značný užitek. Není proto divu, že při opakovaném dělení Turnova mezi více pánů, měnily také mlýny své majitele. Jedním z nich byl Podkostelní mlýn, o němž existuje první zmínka z roku 1516, kdy však již byl sešlý, takže musel být postaven už dávno před tímto datem. Později byl opraven a dokonce se stal jedním z největších v Turnově. Během historie se zde vystřídala řada rodů a mlýnu se obvykle říkávalo Podkostelní, Kocúrkovský, Koukalovský nebo Tomkovský. V roce 1565 se město rozdělilo mezi bratry Jana a Kryštofa z Vartemberka a zatímco Podkostelní mlýn zůstal společným majetkem, ostatní byly přidruženy k rohozecké polovině. 

Již od středověku stálo na okrajích města Turnova hned několik mlýnů. Shořalý mlýn na soutoku Stebenky a Jizery existoval prokazatelně v 15. století, ale pravděpodobně byl postaven již dříve. Mlýny byly tehdy pronajímány mlynářům, stále však patřily vrchnosti, která z nich měla značný užitek. Není proto divu, že při opakovaném dělení Turnova mezi více pánů, měnily také mlýny své majitele. Mlýn Shořalý byl dlouho předmětem sporu mezi jednotlivými držiteli Turnova, nejprve Eliškou z Donína a Jaroslavem z Vartemberka a posléze jejich nástupci, při soudu byl výnos z mlýna odhadován na nemalou částku 500 kop grošů míšeňských. V 17. století mlýn disponoval 5 koly, mlel pro 86 domácností a fungovala u něj také valcha, a od konce 18. století navíc panská bednárna.

Hvězdárna na okraji města Turnov byla v lokalitě zvané Vrchhůra otevřena v roce 1974. V následujících letech 1976 - 1986 byl objekt v nájmu AsÚ ČSAV a poté až do roku 1992 Fyzikálního ústavu, kdy v prostorách sídlila Optická vývojová dílna. Od té doby využíval hvězdárnu astronomický kroužek při turnovském gymnáziu a objekt pomalu chátral. V roce 2013 proběhla její rekonstrukce a k původnímu dalekohledu refraktor 160/2500 mm s optikou od VOD Turnov přibyl o rok později druhý refraktor Lichtenknecker 150/2250 mm, zapůjčený Českou astronomickou společností. V roce 2020 proběhla výměna dalekohledů na montáži v kopuli a doplnění montáže novým krokovým motorem s plynulým chodem. Hlavní dalekohled TS Ritchey-Crétien 16" f/8 dlouhodobě zapůjčil mecenáš působící na Jablonecku.

Kostel sv. Jiří v Karlovicích u Turnova byl vystavěn v gotickém slohu ve 14. století a sloužil vsi Přáslavice, stávající na katastru dnešní obce Karlovice. Kostel je poprvé zmiňován v roce 1358 a tehdy se jednalo o jednolodní stavbu bez věže, kterou nahrazovala vedle stojící dřevěná zvonice se šlapacími zvony. Byla zbourána roku 1850, když byla postavena kamenná věž kostela. Ve věži jsou staré zvony s letopočty 1707, reliéfy sv. Jiří a Panny Marie a znaky pánů ze Smiřic a Valdštejnů. V roce 1871 byla lomená chrámová klenba podložena rovným dřevěným stropem a celý kostel byl radikálně přestavěn do současné podoby. Roku 1999 byl kostel opraven a osvětlen venkovními reflektory.

V přízemních prostorách bývalého zámeckého pivovaru, kde se v roce 1824 Bedřich Smetana narodil, byla zřízena expozice, která připomíná dobu skladatelova dětství v Litomyšli. Představí se vám atmosféra tehdejší domácnosti Smetanových, rodinný život a s ním související události, ale také ostatní Smetanovy "domovy", tedy Jindřichův Hradec, Růžkovy Lhotce, Plzeň, Praha, švédský Göteborg a Jabkenice. Kromě několika předmětů z majetku Regionálního muzea v Litomyšli je většina vystavených exponátů zapůjčena Národním muzeem - Muzeem české hudby v Praze. V červnu 2024 byla otevřena nová expozice, rozdělená na dvě části. První z nich tvoří „hudební salón“, který poskytuje návštěvníkům moderní formou zážitek hudebně-vizuální. Druhá hlavní část bytu poskytne zážitek autentického dobového domácího prostředí.

V roce 1714 začal majitel litomyšlského panství, hrabě František Václav z Trautmannsdorfu se stavbou nového velkého kostela a nových škol, který schválil projekt významného barokního architekta Giovanni Battisty Alliprandiho. Tento Ital byl v Litomyšli i pohřben, nicméně po jeho smrti v roce 1720 další dva roky dokončoval stavbu kostela František Maxmilián Kaňka, který jen upravil vzhled fasád a byl zřejmě autorem interiérů. Kostel několikrát vyhořel, přičemž největší škody utrpěl v letech 1735, 1775 a 1814. Zařízení pak bylo doplňováno ještě v průběhu celého 19. století.

Farní kostel sv. Jiljí v Huzové stojí uprostřed hřbitova, obehnaného kamennou zdí poblíž návsi, který byl již dávno zrušen. Kostel podle některých znalců pochází z 15. stoeltí, podle jiných již z druhé poloviny století čtrnáctého. Historické jádro kostela zahrnuje hranolovitou věž, obvodové zdivo původně plochostropé lodi a křížově zaklenuté kněžiště. Požár roku 1651 zničil i faru a s ní veškeré záznamy, takže o církevním životě v Huzové do poloviny 17. století existují jen kusé informace. Ví se pouze tolik, že Huzová patřila již od roku 1131 k olomouckému biskupství a roku 1351 zde papež Kliment VI. zřídil děkanát, příslušející k litomyšlskému biskupství a spravující osm farností. Po zmíněném požáru byla duchovní správa dočasně přestěhována do Jiříkova, po pěti letech však byla v Huzové postavena nová fara. Loď i kněžiště byly asi nově zaklenuty až po druhém požáru v roce 1787, kdy byl kostel barokizován.

Důl v Oslavanech byl vyhlouben v letech 1861 až 1865 jako větrací, čerpací a těžní jáma. Samotná železobetonová těžní věž byla postavena mezi lety 1911 - 1913 a na vrcholu věže byl umístěn první těžní stroj. Roku 1921 došlo na tomto dole k výbuchu třaskavých plynů, při kterém zahynulo 26 horníků, což bylo druhé největší důlní neštěstí v tomto revíru. O dva roky později byl Důl Kukla opatřen prvními dvěma sbíjecími kladivy, jenž byly záhy zavedeny na všech pracovištích. V roce 1947 došlo ke změněn názvu na Důl Václav Nosek, který uhlí pro oslavanskou elektrárnu těžil až do roku 1973. Ještě do roku 1985 sloužila jako vtažná jáma k odčerpávání důlních vod a pak byla uzavřena železobetonovou deskou, zatopena a v letech 2004 - 2011 postupně zasypána materiálem z bývalé haldy. V roce 2009 byla těžní věž prohlášena kulturní památkou České republiky, chátrající stavba byla zrekonstruována a 1. května 2012 zpřístupněna veřejnosti jako vyhlídková věž. K našemu potěšení pak v okolí věže vznikl zábavní park Permonium.

V těsné blízkosti dnešního zámku v Oslavanech byl nejprve postaven první ženský cisterciácký klášter na Moravě "Vallis s. Mariae" (Údolí Mariino), jenž byl založen v roce 1225 Heilwidou ze Znojma a o tři roky později vysvěcen olomouckým arcibiskupem za přítomnosti krále Přemysla Otakara I. a jeho rodiny. V roce 1423 byl klášter údajně vypálen husity a dispoziční právo na něj v roce 1471 od krále Vladislava Jagelonského dostal Vilém z Perštejna. Klášter se začal přestavovat na zámek po rozsáhlém požáru v roce 1517. Dalšími správci, kteří dostali zámek do zástavy byli Kunové z Kunštátu a později Krajířové z Krajku. Po roce 1577 získal od císaře Rudolfa II. zámek Kryštof z Althana a jeho nástupce Adolf z Althana provedl rozsáhlou renesanční přestavbu v letech 1580 - 1590.​

Nejstarší zmínka o jednom z mlýnů v Huzové pochází již z roku 1230. Ves byla lenním statkem olomouckého biskupství a teprve v roce 1605 ji biskup František z Dietrichštejna prodal městu Olomouci. Ve vsi na toku říčky Sitky, dříve také Pastýřského potoka, byly postupně vybudovány tři mlýny - Horní, Dolní a Nový. Dochoval se ovšem jen tento Dolní mlýn u silnice, spojující historická města Šternberk a Rýmařov. Klapáč napájel potok Sitka, který rovněž poháněl zařízení pily u již zaniklého Nového mlýna. První zmínka o samotném Dolním mlýně je z roku 1717, kdy ho město propachtovalo za 800 zlatých Kašparu Müllerovi. Již tehdy měl dvě mlýnská složení, která zůstala v provozu až do roku 1841. V roce 1740 přenechal mlýn Kašpar Müller svému synovi Františkovi, od něj ho pak roku 1764 koupil jeho syn Karel Josef. 

Předchůdcem zámku v Chudobíně byla tvrz z poloviny 15. století, na jejímž místě v roce 1571 vznikla trojkřídlá renesanční budova, kterou si nechal vystavět zřejmě Jáchym Zoubek ze Zdědína. V letech 1712–1714 byl zámek barokně přestavěn, když byl majitelem Rudolf Krištof z Wittenu, který nechal dostavět čtvrté křídlo a vybudovat arkády. Poslední stavební úprava podle návrhu Antona Archeho proběhla v roce 1847, kdy zámek a panství vlastnil Antonín Tersch. Zámek byl zvýšen o další patro a původní nárožní arkýře byly protaženy do přízemí, čímž vznikly rohové věže. Zámek tak získal klasicistní podobu s novorenesančními prvky. V sousedství zámku se také nachází dvoukřídlá budova patrová budova hospodářského stavení.

Do města Litovel jsme v rámci jednodenních výletů zavítali tolikrát, že by na součet všech našich návštěv bylo potřeba prstů skupinky nadšených turistů a když se toto královské město stalo sídlem naší rodinné firmy s názvem Ruční mýdlárna, jezdili jsme do něj takřka denně. Občas jsme si udělali čas a podnikli nějakou procházku po městě nebo okolí, během nichž jsme se dokonale seznámili s místními památkami. Jeden říjnový den jsme si udělali volno a prohlédli si zámek v Chudobíně, ovšem zbylé turistické cíle tvořily ty, nacházející se přímo v Litovli. Jedním z nich byla studánka s názvem Čerlinka, za kterou jsme zamířili již v rámci jiného výletu, ale tehdy jsme narazili na zavřenou bránu do areálu, v němž pramen vody vyvěral.

Litovelská kaple svatého Jiří byla postavena roku 1484 v církevním areálu kolem farního kostela svatého Marka a je tak nejstarší dochovanou stavbou v Litovli. Gotický svatostánek nechal postavit Karel ml. z Vlašimi pro česky mluvící obyvatele a proto se jí také někdy říká také Moravská nebo Česká kaple. V roce 1496 bylo při kapli založeno literátské bratrstvo, jehož zakládací listina se dochovala a později se zde konaly protestantské bohoslužby, které jsou doloženy ještě v roce 1630. Koncem 16. století byla vestavěna hudební kruchta a v tom devatenáctém byly upraveny okenní kružby. Rozsáhlá rekonstrukce kaple v letech 2009 - 2011 odhalila skryté poklady v interiéru kaple, jako např. vzácnou nástěnnou malbu z roku 1485, která znázorňuje sv. Jiří na koni, jenž kopím probodává draka. 

Kostel sv. Marka byl v Litovli postaven na počátku 14. století v gotickém slohu a patronátní právo nad ním měly cisterciačky z kláštera ve Starém Brně až do roku 1562. V roce 1437 vyplenilo kostel vojsko Jana Parduse z Horky a Vratkova. Znovu vysvěcen byl v roce 1444. V letech 1529 – 1532 byl renesančně přestavěn. Během třicetileté války byl kostel poškozen vpádem švédských vojsk a jeho opravy zednickým mistrem Melchiorem Dankem z Olomouce v letech 1675 - 1680 již probíhaly v barokním stylu. Kostelní věž byla zvýšena při přestavbě roku 1699. V první polovině 18. století byla ke kostelu přistavěna tzv. Engelmannova kaple, vysvěcená pravděpodobně v roce 1741. Generální oprava fasády provedena v roce 1986. 

Královské město Litovel založil Přemysl Otakar II. v letech 1252 - 1256 a jeho obranné prvky tehdy tvořily pravděpodobně dřevěné palisády, valy a bažiny v okolí bývalé rybářské osady. Výstavbu kamenných hradeb povolil král Jan Lucemburský roku 1327 a podle příkazu jeho výsosti měly být vysoké pět metrů, široké kolem dvou metrů a na délku měřily téměř 1300 metrů. Stavba hradeb byla náročným úkolem pro dvě generace, jen materiálu spotřebovaly na 13 600 kubíků neboli 18 tisíc naložených fůr. Na dvanáct let byli měšťané osvobozeni od daní a materiál na stavbu hradeb, dřevo, kámen a vápno, mohli brát z královského lesa. Hradby zpevňovala soustava vodních příkopů a zaplavované močály, dnešní známé litovelské rybníky. V opevnění byly dvě brány - Olomoucká a Uničovská. 

Kostel svatého Františka Serafinského v Chudobíně byl vystavěný v barokním slohu v letech 1714 – 1716 na místě starého gotického kostelíka. Ten byl během třicetileté války velmi poničen, proto se od roku 1661 s povolením olomoucké konzistoře sloužily mše v zámecké kapli. V samotném kostele povolil biskupský ordinariát majiteli panství baronovi Vavřincovi Karlovi Volšinskému sloužit v kostele mše pro jeho rodinu a služebnictvo. S rekonstrukcí kostela zasvěceného sv. Františku Serafinskému bylo započato v roce 1715 a o rok později byl vysvěcen pro stálé bohoslužby. Poslední zásadní úpravy kostela proběhly v roce 1817. V roce 1785 byl založen hřbitov a roku 1846 byla zřízena fara, nová farní budova byla vystavěna v roce 1883.

Předchůdcem zámku v Chudobíně byla tvrz z poloviny 15. století, na jejímž místě v roce 1571 vznikla trojkřídlá renesanční budova, kterou si nechal vystavět zřejmě Jáchym Zoubek ze Zdědína. V letech 1712–1714 byl zámek barokně přestavěn, když byl majitelem Rudolf Krištof z Wittenu, který nechal dostavět čtvrté křídlo a vybudovat arkády. Poslední stavební úprava podle návrhu Antona Archeho proběhla v roce 1847, kdy zámek a panství vlastnil Antonín Tersch. Zámek byl zvýšen o další patro a původní nárožní arkýře byly protaženy do přízemí, čímž vznikly rohové věže. Zámek tak získal klasicistní podobu s novorenesančními prvky. V sousedství zámku se také nachází dvoukřídlá budova patrová budova hospodářského stavení. 

Vilu si nechali postavit manželé Tugendhatovi z židovských německých rodin průmyslníků a obchodníků, kteří v Brně žili již po několikátou generaci a byli spolumajiteli brněnských vlnařských továren. Když byla stavba domu za čtrnáct měsíců hotova, tak se rodina v prosinci 1930 mohla nastěhovat. Tugendhatovi žili v domě se třemi dětmi, Ernstem a Herbertem do května 1938. Před hrozbou vypuknutí války odjeli do Švýcarska a v lednu 1941 pak do Venezuely, kde se v Caracasu narodily dcery Ruth a Marie-Daniela. Počátkem října 1939 byl dům konfiskován gestapem a od ledna 1942 se stal majetkem Německé říše. Již na podzim 1940 chyběla ve vile zaoblená příčka z makassarského ebenu a většina mobiliáře. Dokonce došlo k radikálním stavebním změnám, kdy zde měl byt a kancelář Walter Messerschmidt, ředitel Klöcknerwerke v Brně.

Studánka Čerlinka se nachází v lužním lese nedaleko litovelského cukrovaru a návštěvník se k ní dostane polní cestou. Na první pohled se může zdát, že je prameniště nedostupné, ale kromě nějakého měsíce v zimě je branka do areálu otevřená. Studánka je v podstatě pramenem potoka Čerlinka, z něhož dnes čerpá vodu velká vodárna, která jí zásobuje město Litovel a celé okolí. Přesto si můžete vodu stále natočit do vlastních nádob, stejně jako poutníci, kteří sem přicházeli v minulosti. Studánka byla totiž odedávna známá jako poutní místo, kam lidé chodívali obvykle 8. září na svátek Narození Panny Marie. V 19. století zde nechala paní Šustrová vsadit dřevěnou káď a nad ní keramickou sošku. V dobách největší slávy se sem sjížděly povozy s poutníky z okolí i větších dálek. 

První zmínka o Nákle pochází již z roku 1078, přičemž tehdejší slovanští obyvatelé obce žili na ostrohu v bažinaté oblasti. Ve středověku ves držel šlechtický rod, který měl v Nákle své sídlo, tvrz, hrad a dvůr. Někdy před rokem 1600 byla v Nákle zřízena škola nedaleko kostela sv. Jiří, který patří k dominantám obce. V části obce Jáchymov stojí menší kaplička sv. Floriána a za vesnicí se nachází pískovna Kobylník, oblíbené místo místních i přespolních obyvatel ke koupání. Sousední Lhota nad Moravou vznikla okolo roku 1247, kdy v lužních lesích olomoucký klášter postavil mlýn a okolo něj postupně začaly růst další chalupy. Mlýn již zanikl, když ve 20. století shořel a na jeho ruinách vznikla továrna, ale turisté v obci mohou obdivovat dřevenou zvoničku, kříž a Boží muka na návsi.​