Jednopatrový pozdně barokní zámek ve Vsisku dala olomoucká kapitula postavit v roce 1792 uprostřed trojstranné vsi v souvislé statkové zástavbě. Uprostřed rizalitu je vchod, k němuž vede dvojramenné otevřené schodiště s kamenným kuželkovým zábradlím. Nad vchodem do zámku je znak hraběte Emanuela Pötting-Persinga, k jehož kanovnické prebendě náleželo Vsisko až do jeho smrti roku 1897. Kapitula držela statek se zámkem, který však dávala do nájmu, do roku 1948. Po válce patřil zámek JZD a byl využíván pro hospodářské účely. Dnes je rekonstruovaný zámek v soukromém vlastnictví.

Tvrz ve Velkém Týnci existovala zřejmě již roku 1275, kdy na ní seděl Martin z Týnce, pravděpodobně zeměpanský úředník. V roce 1361 postoupil markrabě Jan obec Týnec olomoucké kapitule a sídlil zde jeden z kanovníků, přičemž jako první je zmíněn na zdejším dvoře roku 1376 Vojtěch z Otaslavic. Tvrz, která stále vedle dvora, je jmenovitě připomenuta teprve ve smlouvě mezi kapitulou a olomouckým měšťanem Zichem o pronájmu týneckého dvora z roku 1457. V 15. a 16. století sídlili na tvrzi nájemci dvora a poté, když kapitula převzala dvůr do vlastí hospodářské správy,  šafář a další vrchnostenští služebníci.

Zámek nad Rožnovskou Bečvou nechal postavit zřejmě Jan z Pernštejna roku 1538, ale stavbu dokončili Žerotínové kolem roku 1548 za meziříčského pána Viléma ze Žerotína. Zámek byl původně jednopatrový a zaujímal prostor severního křídla dnešního zámku. Na straně obrácené k městu byl opatřen dřevěnou pavlačí, která se táhla přes hradbu zámku až k městské zdi a po ní bylo možno projít do farního kostela. Za třicetileté války byl zámek několikrát vydrancován. Roku 1648 napadli město Švédové a zámek i město tehdy z velké části vyhořelo. Ještě téhož roku se podařilo zámek opravit a znovu obydlit.

Předchůdcem nynějšího zámku byla vodní tvrz, kterou roku 1480 koupil Ctibor z Ledské, jenž se dle zakoupené vsi začal psát jako Ctibor Chorynský z Ledské. Jeho potomci se zasloužili o renesanční úpravu tvrze, o čemž svědčí kamenná deska s rodovým erbem z roku 1573, umístěná na zámeckém nádvoří. Protože se Chorynští z Ledské zapojili do stavovského povstání, byl jim statek konfiskován a roku 1623 prodán Hynkovi Seveřskému z Kuličova. Od roku 1653 byla Choryně v držení svobodných pánů Kaldtschmidtů z Eisenberku, v jejichž rukách setrvala až do roku 1808. Podle popisu z roku 1653 byla tvrz obklopena vodním příkopem a s pevninou jí spojoval padací most.

Předchůdcem zámecké budovy v Paskově byla gotická tvrz, o níž je zmínka ve zprávě o jejím obležení v roce 1484 hukvaldským hejtmanem Laurinem z Chřenovic. Biskupské léno držela Machna z Wolfsberka a šlo zřejmě o její uvedení na cestu poslušnosti. K tvrzi patřily silné zdi znatelné z půdorysu zámku. V severním křídle snad bývala věžovitá stavba, kterou nechal zbořit hrabě Mořic Saint Genois d´Harnoncourt až při obnově po požáru z roku 1869. O  renesanční přestavbě svědčí vnější opevnění s válcovými baštami, které se částečně zachovalo na severu, západě a jihozápadě. Není vyloučeno, že se na jeho stavbě podíleli páni z Pernštejna po roce 1530.

Renesanční zámek s arkádami na nádvoří byl postaven v prvním desetiletí 17. století tehdejšími majiteli panství Lukrecií Nekšovnou z Landeka a jejím druhým manželem Albrechtem z Valdštejna na základech středověké tvrze z první poloviny 15. století na vyvýšenině pravého břehu řeky Bečvy. Pozdějšími majiteli - uherskou šlechtou z rodu Illésházy - byla zámecká budova v průběhu 18. století několikrát přestavována a upravována. V roce 1708 zámek vyhořel, přičemž z něj zbyly pouze holé zdi. Opravovat se začal až od roku 1719 a o dva roky později byl pořízen úředníkem hraběte Mikuláše Illésházyho, Františkem Palmerem, velmi podrobný popis vsetínského zámku. Díky tomu je zřejmé, že zámek nesloužil jako trvalé reprezentativní sídlo hraběte, ale byl jim užíván přechodně a sloužil hlavně potřebám správy panství a vrchnostenských úředníků. V roce 1740 byly opraveny hodiny na zámecké věži. 

V těsné blízkosti dnešního zámku v Oslavanech byl nejprve postaven první ženský cisterciácký klášter na Moravě "Vallis s. Mariae" (Údolí Mariino), jenž byl založen v roce 1225 Heilwidou ze Znojma a o tři roky později vysvěcen olomouckým arcibiskupem za přítomnosti krále Přemysla Otakara I. a jeho rodiny. V roce 1423 byl klášter údajně vypálen husity a dispoziční právo na něj v roce 1471 od krále Vladislava Jagelonského dostal Vilém z Perštejna. Klášter se začal přestavovat na zámek po rozsáhlém požáru v roce 1517. Dalšími správci, kteří dostali zámek do zástavy byli Kunové z Kunštátu a později Krajířové z Krajku. Po roce 1577 získal od císaře Rudolfa II. zámek Kryštof z Althana a jeho nástupce Adolf z Althana provedl rozsáhlou renesanční přestavbu v letech 1580 - 1590.

Malý empírový zámeček nechala na Kociánce postavit Marie Skrbenská z Hřiště, když koupila bývalý majetek ženského řádu sv. Augustina od brněnského měšťana Kotzia. V roce 1825 přešel zámeček do vlastnictví Josefa Schaffgotsche a Schaffgotschové, kteří jej obývali do roku 1890. Poté jej pronajali Královopolské strojírně, která objekt využila pro technické kanceláře. Zchudlí Schaffgotschové si ponechali pouze tři pokoje, do nichž umístili nábytek.

Na místě zámku v Hlučíně stávala tvrz zmiňovaná v roce 1439, ze které vznikl někdy na přelomu 14. a 15. stol. za Balcara Vlčka z Dobrozemice zámek. V roce 1525 dokončil Bernard ze Zvole rozsáhlé stavební úpravy zámku, který byl během druhé poloviny 16. století rozšířen a přestavěn v renesančním slohu. Po požárech v letech 1616 a 1621 byl zámek záhy opraven za účasti italského stavitele J. Vlacha. Poslední velká přestavba zámku, tentokrát v barokním slohu, byla ukončena v roce 1733. Přestavbu prováděl tehdejší majitel panství Karel Antonín Gianini Carpineti, kdy bylo přistavěno severní a rozšířeno jižní křídlo zámku.

Na místě zámku v Janovicích u Rýmařova stávala starší tvrz, kterou postavil v letech 1520 až 1530 zástavní pán Petr ze Žerotína. Ten tu býval zřejmě jen občasným hostem, jelikož jeho hlavním sídlem byl zámek v Šumperku. Nevelká stavba sloužila jen ke krátkodobému pobytu a jeho zástavní majitelé neměli zájem o jeho výraznější přestavby. Z této doby se nejspíše zachovala jen část přízemí vpravo od věže. Trvalým místem pobytu držitelů rabštejnsko-janovického panství se stal teprve od roku 1586 za Hoffmannů z Grünbüchlu, kteří tvrz nechali přestavět na renesanční zámek. Volfgang Bedřich měl v úmyslu učinit zámek Janovice svým stálým sídlem, proto mezi lety 1656 a 1658 přibyla k zámku kaple v podobě rondelu a v roce 1663 povolal do Janovic italského stavitele Alexandra Cannevala, který tehdy upravil nynější východní část zámku do barokní podoby.