Miroslavský zámek byl podle pověsti vybudován dcerou českého vévody kněžnou Miroslavou kolem roku 912 původně jako vodní tvrz na malé skále uprostřed bažin. Její potomci údajně v Miroslavi žili až do 12. století. První písemná zmínka o miroslavské vodní tvrzi je však až z roku 1387, kdy panství patřilo starobylému rodu pánů z Myslibořic. Ve 14. století si zde postavili tvrz a ta se poprvé pod označením „hrad neboli tvrz“ připomínala roku 1387, kdy Zikmund a Hartleb z Myslibořic prodali Miroslav Hanušovi staršímu z Hardeggu.

Zámek v Chocni nechal vybudovat v letech 1562 - 1574 Zikmund ze Šelmberka jako své nové renesanční sídlo. Během Třicetileté války roku 1646 neunikl pozornosti Švédů, byl vydrancován a také několikrát vyhořel. Naštěstí byl v dalších letech opravován.V polovině 17. století žil na zámku vedle hejtmana panství i důchodní písař a jeho pomocník, dále obsluha a pomocný personál zámku jako pradlena, chůva, kuchařka, pojezdný, podkoní, vrátný zámku, krejčí a zahradník.

Předchůdcem dnešního zámku Milotice byla vodní tvrz, kterou zbudoval Jan z Moravan někdy před rokem 1421, o níž existuje první zmínka o 16 let později. Vladykové z Moravan, kteří náleželi k významným stoupencům husitství, užívali milotické tvrze jako základny pro své kořistnické nájezdy na okolní statky a patrně proto ji silně opevnili. Protože ani po Lipanech loupežná činnost milotických zemanů neustala, podnikli moravští stavové roku 1449 proti tvrzi vojenskou akci a  minimálně šest týdnů ji obléhali a nakonec i dobyta.

Na místě zámku původně již roku 1228 stála dřevěná tvrz, která byla později přestavěna na zděnou. Roku 1535 byl jejím majitelem Václav Pětipeský z Krásného Dvora, který ji roku 1548 prodal Bohuslavovi staršímu Videršperkarovi z Vidršperka. Nový majitel vykopal ve sklepě poklad, zazděný sem jeho strýcem Mořicem. Podle popisu z roku 1688 zde byl sklep, kuchyň a v ní pec, dále spižírna a konírna, v patře veliká světnice, kancelář, komora, místnost pro hosty a další, přičemž místnosti v přízemí byly klenuté.

Předchůdcem zámku v Konici byla středověká tvrz, kterou nechal postavit před rokem 1351 Adam z Konice nebo jeho syn Ješek. Tvrz s přestávkami sloužila jako sídlo vrchnosti až do konce 17. století a vládli na ní páni z Cimburka a poté páni ze Švabenic. Gotická tvrz měla tvar lichoběžníka s palácem při jižní straně a v průběhu let byla několikrát přestavěna. Celá staletí strážila starou obchodní cestu, jenž vedla přes Drahanskou vrchovinu z Moravy do Čech.

Zámek v Potštátu byl postaven v první polovině 17. století na místě starší tvrze. Právě tehdy Podstatský z Prusinovic nechal velkou tvrz z roku 1377 o rozměrech 41 x 42 metrů přestavět, doplnil chybějící křídla a postavil hranolovou věž. Vznikl tak patrový čtyřkřídlý zámek s obdélníkovým nádvořím. Stalo se tak v období, kdy šlechta vyměňovala studené, odlehlé a špatné přístupné hrady za pohodlné zámky. V Potštátu zámek nahradil hrad Puchart, který stával čtyři kilometry od města.

Menší renesančně–barokní zámek Bohutice stojí ve stejnojmenné obci jihovýchodně od Moravského Krumlova. První zmínka o vsi Bohuticích je v zakládací listině louckého kláštera z roku 1253. Zdejší tvrz založili vladykové z Mukoděl na konci 15. století; možná tak učinil Jiří Kusý z Mukoděl, který je doložen jako držitel bohutického léna r. 1485. První výslovná zmínka o tvrzi pochází z r. 1535, kdy Jan z Lipé předal tvrz a ves Bohutice a další čtyři vsi právě vladykům z Mukoděl. Nejspíše na sklonku 16. století přestavěli Mukodělští tvrz na renesanční zámek. R. 1619 vypálili Bohutice Dampierrovi vojáci. R. 1624 získali zámek znojemští jezuité, kteří jej v polovině 18. století rozšířili v barokním slohu. 

Zámek v Osvračíně nahradil tvrz, stojící zde nejméně od roku 1585. Jejím držitelem byl v té době Jiřík z Kočova a později zde vládli Černínové a Jakub z Chudenic, od kterého Osvračín koupil rytíř Josef Jan Hildprant z Ottenhausenu. V držení Hildprantů byl Osvračín až do konce 18. století a někdy v té době také došlo k přestavbě tvrze na jednoduchý pozdně barokní zámek.

Zámek Valeč postavil před rokem 1534 Smil Osovský z Doubravice, který zdejší panství získal o tři roky dříve od Jana z Pernštejna a po něm jej zdědil jeho syn Burian. Dalšími majiteli byli od roku 1567 Vanečtí z Jemničky, za nichž nejspíš došlo k dalšímu zvelebování zámku. O zámek přišli po bitvě na Bílé Hoře v roce 1620 a po třicetileté válce jej vlastnili Březničtí z Náchoda. Do dnešní podoby byl zámek přestavěn v roce 1712.

Zámek Bílá Voda postavil hrabě Karel z Lichtenštejna okolo roku 1690 a poté jej získal v rámci svého dědictví Jakub Arnošt hrabě z Lichtenštejn-Kastelkornu jako nedostavěné rytířské sídlo. Počátkem 19. století se jeho majitelem stal francouzský emigrant hrabě Ludvík d'Ambly. Jeho manželka Bettina nechala roku 1848 vojensky potlačit povstání poddaných, kteří odmítali platit neúměrně vysoké daně.