Choceň jsme poprvé navštívili během jednoho zimního výletu, který jsme věnovali hlavně památkám tohoto východočeského města, nicméně jsme začali v sousedním Dobříkově, kde jsme si prohlédli dřevěný kostel. Pak jsme se vydali do Chocně a po příjezdu do města jsme naše auto zaparkovali u bývalé hospodářské zámecké budovy naproti zámku. Následně jsme se vydali se na jeho prohlídku, přičemž nás na první pohled zaujala kaple vystupující ze zdi zámku, kterou jsme o pár minut později poznali i zevnitř. Vzápětí jsme vešli průjezdem na nádvoří, z něhož byla dobře vidět řada oken v prvním patře a také jsme si na dvou stranách v přízemí všimli trojosých arkád.

Potom jsme vstoupili dovnitř jednoho křídla zámku a nade dveřmi do chodby jsme uviděli pamětní nápis z roku 1562. Pak jsme po schodech vystoupali do prvního patra, kde se nás ujal letitý průvodce a pokladník v jedné osobě, u něhož jsme zaplatili poměrně nízké vstupné, koupili dvě turistické známky, pohled a také jsme dostali kapesní kalendáříky a razítko do památníku. Pak jsme si již sami prohlédli tři místnosti s expozicemi Orlického muzea, přičemž nás jeho prohlídka trvala pouhých 10 minut. V historické expozici jsme postupně shlédli soubor starých tisků, ukázky předmětů s církevní tématikou, ukázky lidových artefaktů z Choceňska nebo zámek s klíči, který byl celý ze dřeva.

Nechyběly zde také vyřezávané formy na perník a máslo či krásné loutkové divadlo z období první republiky. Líbily se nám staré školní pomůcky jako ozdobný kalamář, tabulka, staré čítanky či posuvný kalendář a našemu zraku neunikly ani dobové školní lavice firmy FISCHEL rakouského původu z počátku 20. století nebo dubová skříň s krásnou intarzií. V historické expozici jsme viděli věci, které se kdysi běžně denně používaly. Byl zde dřevěný okovaný rýč, dřevěné vidle na seno, cep na mlácení obilí, hrábě na len, stojan na louče, máselnice ke stloukání másla či kolovraty k spřádání lnu. Ve vitrínách jsme si pak prohlédli předměty z místní řemeslné výroby, kterými bylo tkalcovství, krejčovství a nářadí a potřeby z ševcovské dílny pana Krále z Chocně.

Dále jsme zde našli předměty z historie místní papírny a v dalších vitrínách jsme viděli skleněné lahve na pálenku z konce 18. století a ucelený soubor cínového nádobí. V muzeu byly také vystaveny perkusní terčovnice z konce 19. století, prachovnice, kleště na lití kulek či tříhlavňový kanónek s perkusními zámky usazenými na dřevěné lafetě s možností postupného odpalování. Na stěně jsme si pak prohlédli velkou mapu choceňského panství z roku 1811, která byla nalezena v roce 1995 na městské skládce. Na mapě jsme viděli Choceň i jednotlivé vesnice, které přináležely k panství Kinských a také polnosti, louky a lesy ve zdejší krajině před dvěma staletími.

Líbila se nám i raně novověká pokovená truhla nesoucí na vnitřní straně víka iniciálu W a letopočet 1621, kterou vlastnil významný vojevůdce Albrecht z Valdštejna, přičemž tato truhla sloužila později jako městská pokladnice. V archeologické expozici jsme pak našli nálezy z přelomu 19. a 20. století z okolí Chocně. Zde nás nejvíce zaujala ukázka žárového pohřebiště lužické kultury. V paleontologické expozici jsme si prohlédli zkameněliny mlžů, břichonožců a hlavonožců. Z období čtvrtohor jsme shlédli kosterní pozůstatky zvířat, nalezených převážně v těžebně štěrkopísku v Běstovicích ve 20. a 30. letech 20. století.

V geologické expozici nás čekaly nálezy druhohorních zkamenělin, přičemž jsme zde viděli především hlavnonožce, ale zaujaly nás také zkamenělé ryby Halec Sternbergi. Během prohlídky muzea jsme se z expozic dozvěděli spoustu nových informací o životě v Chocni, na místním zámku a také v okolí města. Po prohlídce všech expozic jsme se vrátili jsme ke starému pánovi, který nás přes nádvoří zavedl do protějšího křídla zámku. V něm jsme si prohlédli vnitřek kaple s vysokým klenutým stropem, vyzdobeným mramorem. V čele kaple nám do oka padly tři vitrážová okna, samozřejmě pouze obrazně a zajímavé bylo i šestioktávové tlakové harmonium se dvěma rejstříky.

Líbil se nám rovněž oltář z bílého carrarského mramoru s plastikou Panny Marie a Ježíše Krista. Od průvodce jsme se dozvěděli, že kaple se začala rekonstruovat v roce 1989, kdy byly postupně vytvořeny nové vitráže a v roce 1993 byla kaple znovu vysvěcena. Když jsme si kapli prohlédli, vrátili jsme se na nádvoří, kde jsme se rozloučili s průvodcem a vyšli ven ze zámku. Neodjeli jsme ovšem pryč, ale vydali jsme se na procházku do zámeckého parku, kde jsme sbírali potřebné údaje k multikešce. Právě z parku jsme si mohli dobře prohlédnout z dálky budovu zámku. Všimli jsme si, že se jedná o čtyřkřídlý obdélníkový objekt postaven v renesančním slohu, který byl později barokně upraven.

Park byl opravdu velký a než jsme přešli na druhou stranu, chvíli to trvalo. Na protější straně parku jsme pak zašli do hospody U osla, kde jsme se skvěle najedli, přičemž nám zejména chutnal bramborák, kterými byla restaurace proslavená. V teple pohostinského zařízení byl čas na přečtení pár informací o zámku, které jsme načerpali z vlastních vytištěných papírů. Při čekání na jídlo jsme se tak dozvěděli, že zámek v Chocni nechal vybudovat v letech 1562 - 1574 Zikmund ze Šelmberka jako své nové renesanční sídlo. Nepřekvapilo nás, že roku 1646 neunikl pozornosti Švédů, byl vydrancován a během Třicetileté války několikrát vyhořel. Zaujalo nás, že do barokní podoby nechali zámek v 18. století přestavět tehdejší majitelé, jimiž byl rod Kinských.

Dále jsme se dočetli, že jejich nové letní sídlo v Chocni roku 1829 vyhořelo, takže jsme na vlastní oči viděli podobou zámku z roku 1850, kdy jej Kinští opět opravili a zároveň přistavěli východní křídlo s nám již známou pseudogotickou kaplí Nanebevzetí Panny Marie. Na závěr jsme se dozvěděli, že během druhé světové války byl objekt zámku využíván nejdříve pro potřeby Hitler - Jugend, poté zde byli umístěni francouzští zajatci a ke konci války sloužil jako ubytovna pro pracovníky koncernu Hermann Goering - Werke. V roce 1945 byl zámek zkonfiskován na základě dekretů prezidenta republiky a jižní křídlo bylo přenecháno pro potřeby nově založené hudební školy, přičemž severní křídlo slouží Orlickému muzeu.

Když jsme si vše přečetli a dobře se najedli, tak jsme se opět vraceli parkem k zámku, kde se děti i přes zimní počasí vyřádili na dětském hřišti. Během další procházky jsme získali i zbytek potřebných souřadnic a tak jsme nakonec kešku našli a úspěšně odlovili. Pak jsme park i zámek opustili a prohlédli si nedaleký bývalý pivovar a mlýn u řeky Tiché Orlice. O všech těchto zajímavostech Chocně se více dozvíte v mých dalších článcích, tak si je také vyhledejte a ve volném čase přečtěte. Chcete-li vědět, jak celý náš výlet probíhal, mrkněte se do sekce Velké povídání o výletech, kde si vyhledejte cestopis Jak jsme v zimě poznávali Choceň a okolí. A nezapomeňte prosím napsat pod příspěvky komentáře, pomůžete tak ostatním turistům získat aktuální informace o tomto místě. Děkujeme. Snad vás tento článek inspiroval k návštěvě Chocně a pěkného okolí.

Kompletní fotogalerii najdete zde

https://jirkacek1.rajce.idnes.cz/Chocen_-_zamek%2C_park_a_Orlicke_muzeum/

Historie :

Zámek v Chocni nechal vybudovat v letech 1562 - 1574 Zikmund ze Šelmberka jako své nové renesanční sídlo. Během Třicetileté války roku 1646 neunikl pozornosti Švédů, byl vydrancován a také několikrát vyhořel. Naštěstí byl v dalších letech opravován. V polovině 17. století žil na zámku vedle hejtmana panství i důchodní písař a jeho pomocník, dále obsluha a pomocný personál zámku jako pradlena, chůva, kuchařka, pojezdný, podkoní, vrátný zámku, krejčí a zahradník.

Do barokní podoby nechali zámek v 18. století přestavět tehdejší majitelé, rod Kinských. V roce 1829 opět zámek vyhořel a tak nynější podoba pochází z roku 1850, kdy jej Kinští opět opravili a bylo také přistavěno východní křídlo s pseudogotickou kaplí Nanebevzetí Panny Marie s polygonálním závěrem. Kinští zámek dále používali jako letní sídlo.

Po roce 1918 se město Choceň neúspěšně snažilo domoci si soudní cestou vyvlastnění zámku, neboť zde chtěli zřídit obchodní školu. Během druhé světové války byl objekt zámku využíván nejdříve pro potřeby Hitler - Jugend, poté zde byli umístěni francouzští zajatci a ke konci války sloužil jako ubytovna pro pracovníky koncernu Hermann Goering - Werke. V roce 1945 byl zámek zkonfiskován na základě dekretů prezidenta republiky a jižní křídlo bylo přenecháno pro potřeby nově založené hudební školy, přičemž severní křídlo slouží Orlickému muzeu.

Historie čerpána z webu

http://www.orlickemuzeum.cz

Zámek Choceň je držitelem turistické známky č.1801.

https://www.turisticke-znamky.cz/znamky/zamek-chocen-c1801