Valašsko jsme v rámci našich výletů navštěvovali pravidelně, jelikož se nám v tomto malebném kraji vždy velice líbilo a během těchto výletů jsme zde poznali mnoho rozličných památek, zajímavostí či přírodních úkazů. Jednoho lednového dne jsme se na východ Moravy vydali znovu, abychom poznali dvě obce v okolí Valašského Meziříčí. Na začátku výletu nás čekala Zašová, poté jsme si odskočili do zmíněného města za dalšími zajímavostmi a závěr výletu jsme strávili v Choryni. Když jsme do této obce přijeli, nejprve jsme se vydali na obhlídku kaple sv. Jana Nepomuckého na okraji obce a poté jsme autem odjeli do centra Choryně, kde nás čekala hned dvojice památek, stojících naproti sobě.

Prvou z nich byl kostel sv. Barbory a po obhlídce církevní stavby jsme zamířili za tou světskou, kterou představoval protější zámek. Empírové šlechtické sídlo na nás vykukovalo přes opadané stromy za ohradní zdí podobně jako stydlivá žena schovaná pod peřinou, která nechtěla hned na začátku odhalit své největší přednosti, což nás však neodradilo od toho, abychom se je pokusili dobýt. Vstup do zámeckého areálu nám mohl zkomplikovat vodní příkop, jenž jako jeden z obraných prvků chránil sídlo před nevítanými návštěvníky a v němž majitelé panství Chorynští z Ledské chovali ryby pro potřeby kuchyně, ale vše nám usnadnil kamenný most, který na začátku 19. století nahradil starého padacího kolegu.

Bez problémů jsme také prošli do široka otevřenou bránou a tak jsme bez boje stanuli v areálu bývalého šlechtického sídla. Přímo před námi se tyčila čelní strana čtyřkřídlého zámku, jehož předchůdcem byla vodní tvrz, kterou roku 1480 koupil Ctibor z Ledské, jenž se dle zakoupené vsi začal psát jako Ctibor Chorynský z Ledské. Od roku 1653 by nás zde mohl pohostit někdo ze svobodných pánů Kaldtschmidtů z Eisenberku, v jejichž rukách setrvala až do roku 1808, nicméně by se tak stalo v poněkud menší budově, jelikož v empírový zámek se tvrz změnila až roku 1822 z popudu nového majitele Jana Křtitele Forgatsche, někdejšího hejtmana Přerovského kraje.

Zanechali jsme rozjímáni nad prostřenou tabulí v zámecké jídelně a následně jsme se po zvedajícím se chodníčku přiblížili k hlavnímu vchodu, umístěném mezi dva vystouplé pilastry s patkou. Stejný ozdobný prvek pak členil fasádu po celém obvodu zámku a také okna byla provedena v empírovém slohu s trojúhelníkovým frontonem na konzolách. Vysoko nad vchodem jsme spatřili atikovou nástavbu s křídly a ciferníkovými hodinami, které sice byly ozdobeny ornamenty, ale působily na nás poněkud sešlým dojmem. Nad vstupem do zámku jsme shlédli erb Jana Křtitele Forgatsche, tedy pána, který držel zámek do roku 1831, nechal vystavět zbylá dvě křídla a dal zavést vodní příkop kolem zámku a také zrušit padací most.

Dveře do zámeckého průjezdu byly sice odemčené, ale respektovali jsme klid jeho současných obyvatel. V době naší návštěvy zámek totiž sloužil jako domov pro seniory, o které se staral řád sester sv. Kříže, věnující se hlavně pomoci nemocným a potřebným či práci ve školství. Tuto římskokatolickou ženskou řeholní kongregaci založil švýcarský kapucín Theodosius Florentini v roce 1856 v Ingenbohlu. O 26 let později kardinál Bedřich Egon z Fürstenberka koupil zámek od posledních šlechtických majitelů rytířů z Holle a přeměnil jen na klášterní sídlo řeholních sester, v jejichž držení zůstal až do roku 1948. Nepřekvapilo nás, že je odtud komunistický režim vyhnal a že se do Choryně řád vrátil až po roce 1989.

Následně jsme od hlavního vchodu pokračovali podél boční strany zámku s celou řadou oken v přízemí a prvním patře, přičemž jedno z nich bylo zazděné. Na budovu se nám v zimním odpoledni naskytl celkem zajímavý pohled, neboť zámek byl krásně osvětlen nesmělým sluníčkem, zatímco jeho okolí pohltil chladný stín. Během chůze jsme po pravé straně minuli přistavěné budovy, sloužící odjakživa k hospodářským účelům a v době naší návštěvy patrně i k těm administrativním. Brzy jsme dorazili k zadní straně bývalého šlechtického sídla, kde jsme našli několik dalších přistavěných budov. Jedna z nich zřejmě sloužila jako márnice, což jsme si odvodili podle kříže s Kristem z roku 1907, stojícím v těsné blízkosti vchodu do nízké budovy.

Mnohem zajímavější ovšem byla úzká podlouhlá stavba ze dřeva, prosklená po celé délce, která nám připomínala kuželnu v zámeckém parku v Kuníně. Jestli však také choryňský altán sloužil k podobné kratochvíli, to se nám nepodařilo zjistit. Vzhledem k velkému množství laviček a židlí uvnitř altánu i kolem něj bylo jisté, že budova sloužila k odpočinku či hromadnému setkávání obyvatel zámku. Opodál jsme uviděli sedmibokou kamennou fontánu, která byla vzhledem k zimnímu období bez vody, ovšem v létě jistě poskytovala všem okolojdoucím příjemné osvěžení. Za vodním prvkem se nacházel zámecký park, jímž protékal potok Pastevník, u něhož jsme spatřili oplocené území pro drůbeží obyvatele.

Do parku jsme se z časových důvodů nevydali a namísto procházky mezi dřevěnými bohatýry jsme zamířili do samotného středu zámku. Vchod s kamenným ostěním se nacházel pod podlouhlým balkonem a vzápětí jsme jím přes průjezd prošli na malinké nádvoří. Naproti nám se nacházely vnitřní dveře do druhého průjezdu, u něhož jsme před chvíli stáli a shlíželi přitom čelní stranu zámku. Také z vnitřní strany dveře zdobil erb, patřící tentokrát roud Choryňských z Ledské z roku 1573, kteří gotickou tvrz přestavěli do renesanční podoby, ale když se zapojili do stavovského povstání, byl jim statek konfiskován a roku 1623 prodán Hynkovi Seveřskému z Kuličova. Na potemnělém nádvoří jsme se však dlouho nezdrželi a brzy jsme průjezdem vyšli ven, abychom se trochu zahřáli slunečními paprsky.

Následně jsme se stejnou cestou vrátili zpátky k bráně a zámecký areál jsme opustili. Nicméně jsme ještě nezamířili k našemu vozu, ale zašli jsme se podívat na opodál stojící pomník místních obyvatel, kteří položili život v bojích druhé světové války v letech 1939 – 1945. Po chvilce jsme již definitivně odešli k našemu stříbrnému povozu, jímž jsme popojeli k prvnímu zastavení naučné stezky Choryňská stráž, přičemž nám do oka padla malá kaple. Její existence byla pro nás velkým překvapením, neboť jsme ji nenašli v žádné mapě, což nám však nijak nebránilo v tom, abychom ji neplánovaně zařadili do našeho seznamu navštívených památek. O kapličce se více dozvíte v mém jiném příspěvku. Chcete-li vědět, jak náš zimní výlet pokračoval, mrkněte se do sekce Velké povídání o výletech a vyhledejte si článek Jak jsme navštívili valašské obce Zašová a Choryně. A nezapomeňte prosím napsat pod články komentáře, děkujeme.

Kompletní fotogalerii najdete zde

https://jirkacek1.rajce.idnes.cz/Choryne_-_zamek_a_klaster_sester_sv._Krize/

Historie :

Předchůdcem nynějšího zámku byla vodní tvrz, kterou roku 1480 koupil Ctibor z Ledské, jenž se dle zakoupené vsi začal psát jako Ctibor Chorynský z Ledské. Jeho potomci se zasloužili o renesanční úpravu tvrze, o čemž svědčí kamenná deska s rodovým erbem z roku 1573, umístěná na zámeckém nádvoří. Protože se Chorynští z Ledské zapojili do stavovského povstání, byl jim statek konfiskován a roku 1623 prodán Hynkovi Seveřskému z Kuličova.

Od roku 1653 byla Choryně v držení svobodných pánů Kaldtschmidtů z Eisenberku, v jejichž rukách setrvala až do roku 1808. Podle popisu z roku 1653 byla tvrz obklopena vodním příkopem a s pevninou jí spojoval padací most. Za Jana Nepomuka Kaldtschmidta z Eisenberku došlo k vybudování choryňského kostela sv. Barbory, jež vyrostl roku 1784 v sousedství zámeckého areálu. Svůj původní vzhled si budova uchovala až do počátku 19. století, kdy byla roku 1822 z popudu nového majitele Jana Křtitele Forgatsche, někdejšího hejtmana Přerovského kraje, přestavěna na empírový zámek.

Posledními šlechtickými majiteli zámku byli rytíři z Holle, kteří jej odprodali římskokatolické církvi. Stavba byla v roce 1882 přeměněna na klášter sester sv. Kříže, v jejichž držení zůstávala až do roku 1948. Zkonfiskovaný klášter poté stát předal do správy České katolické charity, která v něm zřídila domov pro přestárlé řeholnice. Po roce 1989 se objekty bývalého kláštera opět vrátily do rukou kongregace sester sv. Kříže, které je využívaly do roku 2004. Od roku 2006 je areál bývalého zámku majetkem Institutu Krista Velekněze a stal se domovem pro seniory.

Historie čerpána z webu

https://cs.wikipedia.org/wiki/Choryn%C4%9B_(z%C3%A1mek)

Obec Choryně nemá turistickou známku.