Jdi na obsah Jdi na menu
 


Kačina - zámek a zámecký park

Zámek Kačina si nechal postavit Jan Rudolf Chotek, tehdejší prezident gubernia a nejvyšší purkrabí Království českého, podle projektu saského architekta Františka Kristiána Schurichta pod vedením význačných pražských stavitelů Jiřího Fischera a Jana Filipa Jöndla. Stavba v čistém empírovém slohu byla zahájena v roce 1802 a dokončena byla o 20 let později. Při stavbě se kladl hlavní důraz na reprezentační vzhled, kterému bylo podřízeno všechno ostatní. Středem zámecké dispozice se stala jednopatrová budova se středním vstupním portikem obráceným k východu, jehož jónské sloupy spojují obě podlaží budovy a nesou tympanon se sochařskou výzdobou, kterou podle návrhu J. Berglera vypracovali A. Schrott a V. Práchner. 

article preview

Zámek Kačina jsme poprvé navštívili během třídenního víkendového pobytu, který jsme strávili převážně v okolí Kolína. Do této oblasti Středočeského kraje nás zavedla náhoda, neboť jsme sem vezli prodaný kus nábytku z chalupy a aby se během přepravy nepoškodil, raději jsme ho v horkém pátečním dni do Peček doručili osobně. Následně jsme se ubytovali v penzionu Zlaté slunce, v němž jsme se dočkali vítaného ochlazení a druhý den jsme celý strávili v Kouřimi. V neděli jsme pak poznávali zajímavosti v okolí Kolína, přičemž jsme v tomto okresním městě poobědvali v restauraci U Červených a po jídle jsme již vyrazili směr Kutná Hora. Jedno z nejvýznamnějších měst ve středověku jsme však prozkoumávali v rámci jiného pobytu, neboť bychom jej za nedělní odpoledne neměli šanci celé poznat a pouze jsme kolem něj projeli.

Ž2 - Kačina - skvostný empírový zámek 123 Ž3 - Kačina - zámecký park 008

Naším cílem byl totiž zmíněný zámek Kačina, k němuž jsme se neodvratně blížili, ale ještě než jsme k němu dojeli, zastavili jsme u Červeného domku. Teprve když jsme si tento bývalý letohrádek na hrázi zaniklého Svatoanenského rybníka prohlédli a odlovili na okraji přilehlého zámeckého parku kešku, zamířili jsme na parkoviště u zámku, na němž jsme o pár minut později nechali zdarma odpočívat náš černý povoz. Vzápětí jsme se vydali směrem k zámku a cestou odlovili kešku. Následně jsme vstoupili hlavní branou do areálu bývalého šlechtického sídla, za kterou jsme narazili na první zastavení naučné stezky s názvem Zámecký park a obora Kačina. Neměli jsme sice v úmyslu projít si celou stezku, ale i tak jsme si text na této tabuli přečetli, protože část parku jsme chtěli poznat.

Ž2 - Kačina - skvostný empírový zámek 001 Ž2 - Kačina - skvostný empírový zámek 002

Když proběhlo základní seznámení se zámkem Kačina, parkem a oborou, na mapě jsme zkontrolovali umístění historických staveb ve zdejším areálu a prohlédli jsme si jejich podobu na fotografiích. Mezi ně patřil i Červený domek, který jsme před chvíli viděli a některé z těchto staveb jsme později potkali při naší procházce parkem. Nejprve jsme ovšem měli v plánu navštívit samotný zámek a tak jsme se po štěrkové cestě k němu vydali. Sotva jsme ušli pár desítek metrů, narazili jsme na jakýsi příkop zpevněný kamennou zdí, za kterou by se nestyděl žádný s českých či moravských hradů. Jednalo se o ha-ha příkop, jehož název byl odvozen od francouzského citoslovce údivu vyvolaného tímto neobvyklým krajinářským prvkem, což naprosto korespondovalo s našimi pocity, když jsme jej uviděli.

Ž2 - Kačina - skvostný empírový zámek 004 Ž2 - Kačina - skvostný empírový zámek 005

Tento krajinářský prvek byl původně oblíbený hlavně v Anglii a v našich zemích se objevil na začátku 19. století. Na Kačině se dokonce jednalo o jednu z prvních staveb ha-ha příkopu v českých zemích vybudovanou v letech 1822 – 1828, který měl podobu příkopu tvořeného z jedné strany kamennou zdí a z druhé strany mírně sešikmeným zatravněným svahem. Tato skrytá terénní bariéra plnila několik důležitých funkcí, například kolemjdoucímu otevřela pohled do krajiny, opticky zvětšila velikost parku, nenásilně oddělovala reprezentativní okolí venkovských rezidencí od zemědělsky využívaných částí krajiny a současně omezovala pohyb volně se pasoucích zvířat. Zeď s příkopem opravdu splnily svou funkci, neboť se nám odtud otevřel ničím neručený pohled na nejkrásnější empírový zámek v našich zemích.

Ž2 - Kačina - skvostný empírový zámek 006 Ž2 - Kačina - skvostný empírový zámek 007

Byl nádherný. Bílá stavba nás okamžitě ohromila, snad kvůli tomu, že jsme dosud nic podobného neviděli. Zámek Kačina se svým vzhledem totiž úplně vymykala z řady ostatních zámků, jež jsme při našich výletech navštívili. A tak jsme stáli a v letním sluníčku s úžasem hleděli na zámek, který si nechal postavit Jan Rudolf Chotek, tehdejší prezident gubernia a nejvyšší purkrabí Království českého, podle projektu saského architekta Františka Kristiána Schurichta pod vedením význačných pražských stavitelů Jiřího Fischera a Jana Filipa Jöndla. Stavba v čistém empírovém slohu byla zahájena v roce 1802 a dokončena byla o 20 let později. Při stavbě se kladl hlavní důraz na reprezentační vzhled, kterému bylo podřízeno všechno ostatní a právě to se nám na něm líbilo nejvíce.

Ž2 - Kačina - skvostný empírový zámek 110 Ž2 - Kačina - skvostný empírový zámek 112

Když jsme se vzpamatovali z ohromení, zamířili jsme k zámku blíž a zaměřili se na jeho pravé boční křídlo, v němž měla vzniknout kaple. K tomu nikdy nedošlo, snad protože tato část zámku byla stavěna od roku 1816 a dokončena byla až v padesátých letech 19. století. Podařilo se alespoň dokončit výstavbu divadla, o čemž svědčila tabule před otevřenými dveřmi, jimiž jsme vešli dovnitř. Záhy jsme pochopili, že jsme se neoctili v divadelním sále s jevištěm, nýbrž za ním v jedné z provozních místností. Stáli jsme ve skladu s loutkovými divadly a kromě nich nás zde zaujala masivní konstrukce, na kterou jsme po schodech vystoupali. Jednalo se o dřevěnou konstrukci hraběcí lóže, nad níž byla podél konkávně prohnuté zadní stěny vybudována dvě patra galerií. Z nich první představení diváci sledovali již roku 1848, nicméně slavnostní otevření divadla proběhlo až o tři roky později.

Ž2 - Kačina - skvostný empírový zámek 009 Ž2 - Kačina - skvostný empírový zámek 010

Ačkoliv jsme tedy neviděli hlavní sál, jenž byl součástí placené prohlídkové trasy, bylo zajímavé podívat se do těchto zadních prostor. Když jsme si vše prohlédli, vyšli jsme ven a zamířili do pokladny v hlavní budově. Byl nejvyšší čas zakoupit si vstupenky, neboť do začátku prohlídkové trasy s názvem Třináct Chotkovských komnat zbývalo asi jen pět minut. Naštěstí u pokladny nebyla skoro žádná fronta, takže jsme si v pohodě koupili nejen lísky, ale také turistickou známku a získali jedno razítko do památníku. Pak jsme už jen chvíli počkali na naši průvodkyni, která naši skupinku vzápětí odvedla do 16 metrů vysokého kruhového sálu, jenž byl osvětlen oknem v kupoli a z něhož vedla čtveřice dveří do dalších reprezentačních místnosti jako taneční sál, velká jídelna a přijímací salóny.

Ž2 - Kačina - skvostný empírový zámek 012 Ž2 - Kačina - skvostný empírový zámek 017

Do nich jsme se ale podívali o něco později, neboť jsme si v rotundě, členěné osmi korintskými pilastry s kládím a rozvilinovým ornamentem ve vlysu, nejprve na modelu prohlédli naši prohlídkovou trasu. Když jsme si ujasnili, které ze 125 zámeckých místností uvidíme, tak jsme se přesunuli na chodbu, kde jsme si vyslechli historii Kačiny. Kromě již uvedených informací jsme se dozvěděli, že zámek byl z větší části dokončen roku 1822 a o rok později se do něj nastěhovala hraběcí rodina Chotků. Iniciátor stavby, jímž byl český šlechtic, rakouský státník a mecenáš Jan Rudolf Chotek, si však nového sídla dlouho neužil, neboť za rok zemřel a brzy na to jej následovala i jeho manželka Marie Sidonie z Clary-Aldringenu. Měli spolu deset dětí, přičemž osm z nich se dožilo dospělosti a nejvýznamnějším byl Karel Chotek.

Ž2 - Kačina - skvostný empírový zámek 018 Ž2 - Kačina - skvostný empírový zámek 016

Po vyslechnutí úvodních informací jsme procházeli loveckou chodbou s nezbytnými trofejemi, v níž mezi okny visely obrazy s motivem jezdeckých sportů a na druhé straně pak byly obrazy z parforsních honů. Průvodkyně nám vysvětlila, že se takto nazývala byla předem připravená štvanice, kdy šlechtická společnost na koních ve volném terénu sledovala vystopovaného nebo předem odchyceného jelena, jenž byl vypuštěn z klece a poté prchal před psí smečkou. Lovci ho chtěli zcela vyčerpat a neschopného dalšího úniku zabít tesákem, nebo v pozdějších letech jen unavit tak, že již nebyl schopný dalšího útěku a pak jej vrátit zpět do jeho původního prostředí. Během průchodu chodbou jsme nahlédli do malých komůrek, v nichž byly ubytovány komorné, které se ke svým dámám dostávaly přes dveře v zadní části místností.

Ž2 - Kačina - skvostný empírový zámek 024 Ž2 - Kačina - skvostný empírový zámek 022 Ž2 - Kačina - skvostný empírový zámek 023

Během procházky první místností jsme narazili na oválný stolek se šachovými figurami, ale jestli došlo na souboje mezi komornými nebo dokonce s urozenou šlechtou, to jsme se nedozvěděli. Dále jsme zde viděli kosmetické potřeby, dřevěný kočárek, toaletní stolek a pak jsme pouze nahlédli do druhé místnosti, v níž viselo mnoho ženských šatů. Jednalo se o půjčovnu kostýmů a když jsme si ženský šatník prohlédli, průvodkyně nám řekla další informace o rodině Chotků. Dozvěděli jsme se, že nejstarší příslušníci rodu byli obyčejní měšťané a teprve v 15. století se z nich stali rytíři, kteří se ovšem postavili během třicetileté války proti Habsburkům, takže jim byl celý majetek zkonfiskován. Díky osobnosti vzdělaného Václava Antonína dosáhli Chotkové nového vzestupu a v roce 1723 získali titul hrabat.

Ž2 - Kačina - skvostný empírový zámek 029 Ž2 - Kačina - skvostný empírový zámek 035  

Následoval výčet jeho společenského a kariérního vzestupu, v němž pokračovali synové Jan Karel a Rudolf. Prvně jmenovaný pro své potomstvo zakoupil panství Nové Dvory, na němž později vznikl empírový zámek Kačina. Potom jsme se z chodby přesunuli do dámské pracovny, v níž jsme našli nábytek ve stylu biedermeieru, rokoková kamna a empírový dřevěný vyřezávaný lustr. Na obraze nad komodou jsme si prohlédli rytířský turnaj, který se konal na louce zdejšího panství roku 1773 za účasti pozdějšího stavitele Kačiny Jana Rudolfa. Průvodkyně nám prozradila, že Chotkové se ke svým poddaným chovali hezky, o čemž svědčil fakt, že výtěžek z turnaje byl darován chudým. Potom jsme si pod oknem prohlédli funkční šicí stroj z roku 1861 a dva obrazy.

Ž2 - Kačina - skvostný empírový zámek 039 Ž2 - Kačina - skvostný empírový zámek 037 Ž2 - Kačina - skvostný empírový zámek 040

Na malém obrázku jsme viděli podobu hraběnky Karolíny Aloisie z Eltzu, manželky Jindřicha Chotka a na velkém pak byli jejich synové Rudolf Karel a Emerich, kteří po svém otci postupně spravovali panství. Pak jsme odešli do Růžového salonu, který svůj název získal podle původní výmalby a v němž velmi vzdělaná paní hraběnka vítala návštěvy či trávila čas se svými dvorními dámami. V místnosti jsme viděli empírový nábytek s typickými nožičkami, na němž jsme viděli krásný růžový porcelán. Salon doplňovalo několik obrazů s portréty, kachlová kamna a ze stropu visel velký lustr s elektrickými svíčkami. Nicméně nejzajímavější nám připadala dvířka, jimiž sem vcházela komorná z oné malé místnůstky u lovecké chodby, když hraběnka zatáhla za provázek se zvonkem, aby ji zavolala.

Ž2 - Kačina - skvostný empírový zámek 045 Ž2 - Kačina - skvostný empírový zámek 046 Ž2 - Kačina - skvostný empírový zámek 047

Z Růžového salonu jsme se vydali do dámské ložnice s lustrem, který zdobila bohyně lovu Diana. V této místnosti nemohla chybět postel, u níž se nacházely dva andělíčci, stolek s nezbytným nočníkem uvnitř a podobizna hraběnky Marie Sidonie z Clary-Aldringenu na kulatém stolku. Průvodkyně nám o ní prozradila, že vyrůstala ve Vídni mezi vévodkyněmi a že její bohatá rodina byla spokojena, když si ji za budoucí manželku vybral Jan Rudolf Chotek, jenž představoval novou nadějnou generaci rakouské aristokracie. Marie Sidonie byla tehdy mladá, krásná, vzdělaná a urozeného původu, takže obě rodiny byly spokojeny a také ženich, který si ji mohl vybrat sám, což v té době nebylo zvykem. U dalších kamen jsme spatřili dvířka pro služebnou a na druhé straně viselo velké zrcadlo, které samozřejmě v ložnici nemohlo chybět.

Ž2 - Kačina - skvostný empírový zámek 049 Ž2 - Kačina - skvostný empírový zámek 051 Ž2 - Kačina - skvostný empírový zámek 052

Vedlejší místnost pak sloužila jako dámská šatna, v níž jsme viděli dvě dřevěné skříňky zvané manžetníky, do nichž panstvo dávalo ozdoby a doplňky. Na tomto nábytku stály dva svícny v podobě římských kahanů a nad nimi visely malé obrázky malované technikou kvaš, která se začala hojně používat v Evropě ve 14. století. Barvy měly speciální složení, protože do nich byla přimíchána arabská guma. Ta měla lepivé vlastnosti a díky tomu byly barvy sytější a hustší, takže vydržely delší dobu a obraz tak rychle nevyblednul. V šatně nemohla chybět skříň na šaty, která byla poměrně malá, ale údajně na tehdejší oblečení velikostně stačila. Průvodkyně nás také upozornila na růžové zrcadlo, do něhož se prý máme usmát, protože nám to přinese štěstí. Učinili jsme tak a pak jsme se přesunuli do další místnosti.

Ž2 - Kačina - skvostný empírový zámek 055 Ž2 - Kačina - skvostný empírový zámek 056 Ž2 - Kačina - skvostný empírový zámek 057

Přišli jsme do malé ranní jídelny, kde snídalo panstvo poté, co se probudilo. Jelikož každý z nich vstával v různou dobu, seděli u malých stolků, přičemž je obsluhovalo služebnictvo. Údajně tady jedli hlavně děti do šesti let, které nebývaly brány do velké jídelny, aby dospělé nerušily. V malé jídelně se děti pod dohledem guvernantek a komorných učili chování a stolování, což muselo vyžadovat velkou dávku trpělivosti na obou zúčastněných stranách. Stěny jídelny zdobily díla italských mistrů a malé svícny, které spolu s velkým lustrem dávaly stolujícím dostatek světla pro jejich snídani. V prosklených skříňkách jsme viděli různé druhy porcelánu, který byl nainstalován i na zmíněné stolky a zajímavé byly i židličky, na nichž nás v horní části zaujaly pozlacené opěrky.

Ž2 - Kačina - skvostný empírový zámek 059 Ž2 - Kačina - skvostný empírový zámek 060 Ž2 - Kačina - skvostný empírový zámek 061

Z malé jídelny jsme přešli do velkého tanečního sálu, kde se konaly oslavy narozenin, křtin, vojenských vítězství či slavnostní bály. Při těchto akcích hrála vlastní kapela rodiny Chotků, složené ze svých sloužících. Hudebníci seděli v rondelu, tedy té první kruhové místnosti, kde naše exkurze začala a ze které se hudba krásně linula do tanečního sálu. Velká francouzská okna v sále bývala v létě otevřená dokořán, takže přirozeně splynul s parkem, kde za pěkného počasí rodina trávila čas. V největší místnosti na zámku nás zaujala původní podlaha, která byla vyrobena z panského dřeva v hraběcí řezbářské dílně v Nových Dvorech a největší zámecký lustr, pocházející ze sklárny v Kamenickém Šenově, vážící 482 kilogramů. Podle průvodkyně by pod něj neměli chodit nevěrní muži, na něž by lustr údajně mohl spadnout.

Ž2 - Kačina - skvostný empírový zámek 063 Ž2 - Kačina - skvostný empírový zámek 067

Vhledem k tomu, že se tak ještě nestalo, byli prozatím všichni mužští návštěvníci Kačiny manželkám věrní nebo lustr nefungoval. Bez obav jsme pod ním prošli do sousedního kulečníkového sálu, kde pan hrabě vítal své návštěvy. Během hraní kostek, kulečníku nebo karet spolu pánové hovořili o politice, umění, vzdělání či ekonomice a pohodlně při tom seděli na rokokových křeslech s kolečky. V místnosti nás zaujala kamna, do nichž se přikládalo přímo s kulečníkového sálu, na rozdíl od dámských salonků, kde sloužící přikládali na oheň z chodby. Na stropě, garnýžích a některých obrazových rámech nám na první pohled do oka padla dřevěná dekorace s motivy dubových listů od vídeňského řezbáře Kreuzera, která se nám velmi líbila.

Ž2 - Kačina - skvostný empírový zámek 070 Ž2 - Kačina - skvostný empírový zámek 068 Ž2 - Kačina - skvostný empírový zámek 071

V místnosti jsme dále viděli dva růžové likérníky a vitrínu s rytým českým sklem, figurkami z vídeňského porcelánu, pouzdrem na kulečníkové koule a raznicí na pamětní mince, které Chotkové darovali odjíždějícím návštěvám jako suvenýr. Poté nás průvodkyně upozornila na enfiládu neboli i optické propojení místností. Otevřené dveře jsme viděli přesně za sebou v jedné ose, takže tvořily 86 metrů dlouhý efektní průhled, což Kačinu řadilo na druhé místo v Česku. Delší enfiláda o délce 109 metrů se nacházela na zámku ve Valticích, který jsme navštívili o pár let dříve. Potom jsme odešli do hudebního salonku, kde Chotkové trávili hodně času, neboť milovali umění a hudbu. Viděli jsme zde čtyřpedálové kladívkové piáno a hudební sekretář, vyrobený ze dvou kořenů ořešáku. Dominantou hudebního salonu byly ovšem dva velké obrazy, na němž jsme shlédli podoby hraběte Jana Rudolfa Chotka a jeho syna Karla.

Ž2 - Kačina - skvostný empírový zámek 077 Ž2 - Kačina - skvostný empírový zámek 078 Ž2 - Kačina - skvostný empírový zámek 080

Když jsme si vyslechli povídání o veřejnosti prospěšných činech a rodinných vztazích těchto dvou pánů, zamířili jsme do pánské pracovny, v níž ze stropu visel lustr, složený ze čtyř černých labutí. Mezi okny se nacházel pancéřovaný trezor a nad ním byl obraz Emericha Chotka, jehož manželství bylo bezdětné, takže Kačinu zdědil roku 1911 jeho synovec Quido Thun Hohenstein, kterého jsme viděli na velkém nedokončeném obraze. Ten svůj majetek předlužil, byl proto na něj uvalen konkurs a za druhé světové války byl v nucené dražbě prodán Hitlerjugend. Dále jsme se dozvěděli, že po válce jednotky SS vystřídala sovětská armáda, což pro zámek bylo možná ještě horší. V roce 1945 byl zámek i velkostatek znárodněn a roku 1950 byl předán Národnímu zemědělskému muzeu, v jehož majetku je dodnes.

Ž2 - Kačina - skvostný empírový zámek 085 Ž2 - Kačina - skvostný empírový zámek 084 Ž2 - Kačina - skvostný empírový zámek 087

Na psacím stole jsme si prohlédli sošky Alžběty Bavorské zvané Sissy a jejího manžela císaře Františka Josefa a pak jsme kolem schodiště, vedoucí dolů do římských lázní, prošli do pánské ložnice. Průvodkyně nás ovšem překvapila informací, že k tomuto účelu nikdy nesloužila, jelikož zde vždy spal pouze lokaj. U postele jsme našli snídaňový servírovací stolek z Vídně a klekátko pro modlení  v podobě intarzované dřevěné skříně se sklem, za nímž byla soška Panny Marie s děťátkem. Podobných klekátek bylo prý na zámku Kačina více, ale zmíněná osvoboditelská armáda roku 1945 používala nábytek k topení, takže se zachovalo jen toto jediné. V pokoji jsme dále viděli několik různých obrazů, truhlu, kulatý noční stolek, komodu s hodinami či malý psací stolek a poté jsme odešli do dámské šatny.

Ž2 - Kačina - skvostný empírový zámek 089 Ž2 - Kačina - skvostný empírový zámek 090 Ž2 - Kačina - skvostný empírový zámek 091

Na modrých stěnách jsme si prohlédli další obrázky namalované technikou kvaše, pod nimiž stála lavice pro posezení. Naproti jsme našli šuplíkovou komodu, na které stály hodiny a v rohu bylo zrcadlo na nohách. Pak jsme se věnovali toaletní části, jichž bylo po celém zámku několik. Jelikož na Kačině nebyla vybudována kanalizace a vodovod, tak do těchto hygienických koutků sloužící nosili vodu ručně ze sklepa, kam byla voda přiváděna z rybníka v parku podzemním trkačem neboli jednoduchým čerpadlem. Podle průvodkyně tehdy šlechta velmi dbala na hygienu a tak se na začátku 19. století dámy několikrát denně koupaly, čemuž odpovídal i počet koupelnových potřeb paní hraběnky. Její věno údajně čítalo 72 koupacích košil, 36 ručníků, 48 kapesníků a jeden koupací plášť.

Ž2 - Kačina - skvostný empírový zámek 094 Ž2 - Kačina - skvostný empírový zámek 095 Ž2 - Kačina - skvostný empírový zámek 096

Potom jsme zamířili do loveckého salonu, plného trofejí, které ze svých cest dovezl zmíněný Quido Thun Hohenstein. Poslední majitel zámku totiž miloval hony a cestování po Africe, jenže tento koníček byl mimo jiné důvodem zadlužení panství se zámkem Kačina, o které pak přišel. Kromě paroží jsme v salonu viděli mosaznou mísu na ovoce s arabskými nápisy, vyřezávané stoličky a židličky opět s orientálními motivy a na zemi ležela medvědí kůže. Podobiznu Quida Thun Hohensteina jsme spatřili na obraze, kde byl zachycen na pardubickém závodišti s Kunětickou horou za koňským ocasem. Také zde visely obrazy z parforsních honů. Ve skříni jsme našli několik zbraní tohoto šlechtice a pak nám průvodkyně povykládala, jak to v okolí Kačiny dříve vypadalo.

Ž2 - Kačina - skvostný empírový zámek 098 Ž2 - Kačina - skvostný empírový zámek 099 Ž2 - Kačina - skvostný empírový zámek 097

Dozvěděli jsme, jak panstvo jezdilo na lodičkách po zámeckém parku a proč byl zavezen rybník. Následoval přesun do velké jídelny, kde se konaly velkolepé hostiny o několika chodech, které hosté konzumovali za hudebního doprovodu. Jídlo se vařilo ve sklepích a do jídelny ho nosilo služebnictvo prvními tapetovými dvířky. Za druhými dvířky se nacházela místnost s dřevěným regálem, na němž bylo uloženo nádobí. Dozvěděli jsme se, že v pátek byl postní den, ale panstvo rozhodně nehladovělo, protože tehdy jedlo ryby, vejce, brambory a luštěniny. Překvapila nás velikost stolu, který se dal celý rozložit, takže se k němu vešlo až 40 hladových krků. Mezi okny jsme spatřili zlacená rokoková zrcadla s rytířským erbem Chotků a na stropě jsme obdivovali krásné dřevěné lišty z dílny místních řemeslníků.

Ž2 - Kačina - skvostný empírový zámek 104 Ž2 - Kačina - skvostný empírový zámek 105 Ž2 - Kačina - skvostný empírový zámek 109

Na závěr nám průvodkyně ukázala dvířka, jimiž se hrabě jednoduše dostal do kuřáckého salonku s kulečníkem, zatímco dámy do svých komnat musely vážit delší cestu přes několik pokojů. Tím však již naše exkurze skončila a velmi rádi jsme průvodkyni za prohlídku poděkovali, neboť mluvila velmi zřetelně a nezahltila nás jen historickými fakty, ale přidala i zajímavé vyprávění či pikantní historky. Díky tomu procházka komnatami hraběcí rodiny utekla jako voda a po 50 minutách jsme spokojeně opustili vnitřní prostory zámku a začali se věnovat jeho exteriérům, na něž jsme předtím neměli čas. Před námi stála jednopatrová budova se středním vstupním portikem a jónskými sloupy, jež spojovaly obě podlaží a nesly tympanon se sochařskou výzdobou, kterou podle návrhu J. Berglera vypracovali A. Schrott a V. Práchner.

Ž2 - Kačina - skvostný empírový zámek 111 Ž2 - Kačina - skvostný empírový zámek 115

Pod římsou jsme spatřili latinský nápis, na kterém bylo napsáno: JAN RUDOLF HRABĚ CHOTEK SOBĚ, PŘÁTELŮM A POTOMKŮM 1802 – 22 a dále jsme tu viděli reliéfy představují alegorie zemědělství, lovu a flóry. Pak jsme se šli podívat na boční křídla, zdobené směrem do čestného dvora sloupovou kolonádou, ze které se dalo vstoupit do bytů služebnictva a pokojů pro hosty. Boční křídla byla ukončena pavilóny, přičemž v jednom vzniklo již zmíněné divadlo a do druhého byla umístěna bohatá Chotkovská knihovna obsahující 40 000 svazků, kterou jsme si z časových důvodů neprohlédli, stejně jako další zámecké okruhy. Jelikož nás nabídka dalších expozic docela zaujala, rozhodli jsme se, že se na Kačinu ještě v budoucnu vrátíme a prozkoumáme i některé jiné části zámeckého komplexu.

Ž2 - Kačina - skvostný empírový zámek 116 Ž2 - Kačina - skvostný empírový zámek 117

Když jsme si prohlédli jednu stranu krásné stavby, vrátili jsme se zase dovnitř a kolem pokladny jsme zamířili do zadní části. V kavárně jsme si na osvěžení koupili nanuky a pak jsme vyšli ven na sluníčko. Během konzumace zmrzlé hmoty jsme si prohlíželi budovu, která i na této straně měla sloupové portiky s mohutnými trojúhelnými štíty a když jsme nanuky snědli, odlovili jsme další kešku. Potom jsme se po původní příjezdové cestě vydali do parku, jehož zvláštnost spočívala v tom, je starší než samotný zámek. Měli jsme v úmyslu projít si část zámeckého parku park o rozloze 20 hektarů, na který navazovala historická obora, rozkládající se na ploše 197 hektarů, kam jsme už ovšem nešli. I tak jsme toho během procházky pod korunami stromů viděli docela dost a více se toho stihnout opravdu nedalo.

Ž2 - Kačina - skvostný empírový zámek 120 Ž2 - Kačina - skvostný empírový zámek 122

Kráčeli jsme tedy po široké cestě parkem, jehož podoba vznikla na přelomu 18. a 19. století, kdy byl využíván nejen pro hospodářské či reprezentační účely, ale rovněž pro pobyt hraběcí rodiny. Vzápětí jsme narazili na jednu z mnoha parkových staveb, kterou byla kaplička na Vojanském vršku. Drobnou církevní stavbu nechal v letech 1856 - 1857 vystavět hrabě Jindřich Chotek k uctění památky jeho zemřelé matky, hraběnky Marie Isabely Rottenhanové. U kapličky jsme se krátce zastavili a pak jsme pokračovali v chůzi po lehce se svažující cestě dolů, přičemž jsme po levé straně míjeli ve 21. století obnovenou vinici. Zámek Kačina byl totiž vybudován jako samozásobitelský statek, jehož vinice sloužila k výrobě stolního vína a zároveň plnila významnou funkci v kompozici zámeckého parku.

Ž2 - Kačina - skvostný empírový zámek 124 Ž3 - Kačina - zámecký park 002

Když jsme došli k bráně, která však evidentně neplnila svůj účel, jelikož neměla plot, zabočili jsme doleva a dál jsme šli po travnaté cestě. Alej nás dovedla ke zmíněnému rybníku, z něhož tekla voda do sklepa a následně z něj sloužící nabírali vodu pro hygienu obyvatel zámku. V rybníku voda nebyla sice chyběla, ale dostatečně vysoké hráze dávaly jasně najevo, co zde kdysi bylo. Vzápětí jsme odbočili doleva a po hrázi jsme přišli k malému návrší, v němž se nacházel malý klenutý otvor. Náš lovec keší neváhal a vlezl dovnitř, aby našel další kešku, skrývající se uvnitř. Musel prolézt několik metrů dlouhým tunelem, který ho přivedl do větší sklepní místnosti, do které jsme přišli i my, ale druhou stranou. Když jsme totiž návrší obešli, objevil se před námi vstup velikosti běžných dveří, takže jsme se nemuseli nikam plazit.

Ž3 - Kačina - zámecký park 006 Ž3 - Kačina - zámecký park 010

V klenutém sklepení jsme bez problémů našli ukrytou schránku a pak jsme se rozhlédli kolem sebe. Ocitli jsme se totiž v místech původního vodovodu, kde býval onen trkač, který hnal vodu z podzámeckého rybníka dřevěným potrubím proti kopci a zásoboval  tak zámek užitkovou vodu už v době jeho stavby. Když jsme po chvilce vyšli ven na denní světlo, tak jsme se zastavili u žabincem pokrytého mokřadu, který obývala řada obojživelníků. Při troše štěstí bychom v něm mohli vidět kuňku obecnou, rosničku zelenou, skokana štíhlého nebo ropuchu obecnou. Žádnou žábu nebo čolka jsme však nespatřili a tak jsme šli dál. Za dřevěnou lávkou jsme mokřady opustili a kráčeli jsme podél louky, kterou si pro změnu oblíbili motýli otakárek fenyklový, batolec červený či ostruháček jilmový.

Ž3 - Kačina - zámecký park 015 Ž3 - Kačina - zámecký park 016

Po několika metrech jsme se opět ocitli pod korunami stromů, kde našli svůj domov datel černý, krutihlav obecný, strakapoud velký nebo brhlík lesní a lejsek černohlavý. Cesta vedla v tomto úseku přímo rovně, jakoby ji architekt narýsoval podle pravítka a tak jsme ji dobře viděli před sebou. V dálce naším očím neunikl záhadný předmět, jenž jsme považovali za kus stromu, pak za srnku a nakonec za dva psi. Když jsme se k němu po několika desítkách vteřin dostatečně přiblížili, pochopili jsme, jak špatné máme oči. Ocitli jsme se totiž na průsečíku hvězdice cest v bažantnici, kde původně stával pavilon později nahrazený kovovou tepanou vázou, nahrazenou kamennou replikou, kterou jsme si spletli s jinými věcmi. Ve váze se nacházela voda, kterou využívaly včely a jiný hmyz k uhašení žízně, přičemž jsme je chvíli pozorovali.

Ž3 - Kačina - zámecký park 018 Ž3 - Kačina - zámecký park 021

Pak si náš lovec keší odskočil do lesa pro další kešku, zatímco my ostatní jsme odbočili doprava a pomalým krokem jsme došli na další křižovatku. Na ní jsme se vydali doprava směrem k zámku a vzápětí se k nám spokojený kačer alias hledač skrytých schránek připojil. Společně jsme pak kráčeli dál zámeckým parkem, založený kolem roku 1790, jejíž vzhled navrhl významný vídeňský botanik Nikolaus Joseph von Jacquin, tehdejší ředitel císařské zahrady v Schönbrunnu. Byla projektována v podobě takzvaného ferme orné neboli okrasného statku, jenž měl nejen zásobovat zámeckou kuchyni, ale také působit malebně a idylicky. Podle našeho názoru se tehdejší záměr velmi vydařil, neboť jsme si během výletů prošli již několik desítek parků a tan v Kačíně určitě patřil mezi ty krásnější a zajímavější.

Ž3 - Kačina - zámecký park 025 Ž3 - Kačina - zámecký park 026

Netrvalo dlouho a vlevo od cesty se objevila poklidná hladina rybníka, napájeného vodami Staré Klejnárky. Její tok směřoval ke starému známému letohrádku Červený domek, u něhož se v kruhu otáčel zase zpět. Před 200 lety bychom zde mohli pozorovat panstvo, plavící se na lodičkách parkem, což bychom si rádi vyzkoušeli i my, ale bohužel něco takového na Kačině nebylo možné. O kousek dál jsme narazili na jediný dochovaný most ze všech, které nechal vybudovat hrabě Jan Rudolf Chotek. Nazýval se Platanový mostek podle tří platanů vysazených v jeho blízkosti a byl vystavěn podle návrhu Johanna Philippa Joendla, jenž je rovněž autorem nejzdobnějších prvků drobné mostní stavby. Jednalo se o čtveřici litinových delfínů a šestnácti arabesek osazených do jednotlivých polí dřevěného zábradlí, které jsme obdivovali poté, co jsme na most vstoupili.

Ž3 - Kačina - zámecký park 028 Ž3 - Kačina - zámecký park 029

K delfínům a arabeskám se vztahovalo vyprávění, které jsme si přečetli díky chytrým telefonům přímo na mostě. Dozvěděli jsme se, že v roce 1816 měl pražský sochař Schuhmann udělat podle Joendlových návrhů model delfína a arabesky. Oba duté dřevěné modely se skládaly měly posloužit jako předloha pro kovové odlitky, ale sochař požadoval za práci celkem 120 zlatých, což se objednavateli zdálo jako přemrštěná cena. Obrátil se proto na malostranského sochaře Platzera, zda by nebyl ochoten celou zakázku provést za 80 zlatých, který nabízenou práci nepřijal a dřevořezby nakonec vytvořil kolínský sochař Václav Čejka. Zakázku na zhotovení litinové výzdoby Platanového mostku nakonec získala hořovická slévárna, která v květnu roku 1819 požadovala za čtyři delfíny a šestnáct arabesek celkem 327 zlatých a 5 krejcarů.

Ž3 - Kačina - zámecký park 030 Ž3 - Kačina - zámecký park 032

O dva měsíce později však ředitelství slévárny hraběte vyzvalo, aby za dodané odlitky zaplatil 346 zlatých a 40 krejcarů. Nečekané zvýšení ceny vyvolalo u Jana Rudolfa Chotka značně podrážděnou reakci a vedení slévárny informoval, že za odlitky zaplatí předem sjednanou sumu a o jakémkoli navýšení celkové částky odmítá diskutovat. Své pevné rozhodnutí doložil energickým přeškrtnutím nové ceny a dopsáním původně dohodnuté částky. I přes tyto problémy s dodávkou litinových ozdob byl Platanový mostek dokončen do konce roku 1819. Za mostkem jsme minuli novodobý domek a vzápětí se od nás oddělil lovec keší, který se plastovou lahví odešel ke zmíněnému rybníku. S pomocí lahve a vody pak získal další kešku, zatímco my jsme pomalu směřovali zpět k zámku.

Ž3 - Kačina - zámecký park 033 Ž3 - Kačina - zámecký park 034

Ten se opět objevil napravo od nás, hned za strašidelným pahýlem stromu, na němž k dokonalosti chyběli pouze posedávají havrani a jasný svit měsíce. Následně jsme přišli k obnovené části parku s názvem Obora se starými odrůdami ovocných stromů. Tento sad se ale nacházel více vlevo, zatímco my jsme pokračovalo rovně po cestě, která se začala mírně zvedat a posléze nás přivedla k učebně v lese. Nejednalo se však o žádnou třídu s lavicemi a tabulí, ale o zastavení naučné stezky, pojednávající o hmyzu, který v parku našel svůj domov. O kus dál jsme za kočárovou narazili na bylinkovou zahrádku se 150 druhy léčivých rostlin, která na Kačině vznikla až v 21. století. Ke kočárově přiléhala konírna, ve kterých musel být vždy dostatek místa i pro koně a kočáry hostů a o něco dál stála urbárna.

Ž3 - Kačina - zámecký park 037 Ž3 - Kačina - zámecký park 038

Pod tímto názvem se skrývaly obyčejné dílny, v nichž se vyráběly běžné věci, ale také netradiční vybavení pro potřeby zámku. Kolem zahradnictví a budov jsme pouze prošli a takřka vzápětí jsme dorazili zpátky na parkoviště k našemu povozu. Následně jsme zapřáhli černých 135 koní pod kapotou a areál zámku Kačina jsme opustili. Zamířili jsme do Přelouče, kde jsme v hypermarketu nakoupili potraviny a odlovili zde jednu kešku. Po malé přestávce jsme přes Pardubice odjeli domů do Olomouce, kam jsme v pořádku dorazili a uzavřeli tak poněkud náhodný pobyt ve Středních Čechách. Chcete-li vědět, co dalšího jsme tehdy viděli, vyhledejte si v sekci Velké povídání o výletech cestopis Jak jsme kroužili okolo Kolína a navštívili zámek Kačina. Pokud jste také navštívili zámek nebo jeho okolí, napište pod článek komentáře. Děkujeme.

Ž3 - Kačina - zámecký park 039 Ž3 - Kačina - zámecký park 040

Kompletní fotogalerii najdete zde

https://jirkacek1.rajce.idnes.cz/Kacina_-_empirovy_zamek_a_zamecky_park

Historie :

Zámek Kačina si nechal postavit Jan Rudolf Chotek, tehdejší prezident gubernia a nejvyšší purkrabí Království českého, podle projektu saského architekta Františka Kristiána Schurichta pod vedením význačných pražských stavitelů Jiřího Fischera a Jana Filipa Jöndla. Stavba v čistém empírovém slohu byla zahájena v roce 1802 a dokončena byla o 20 let později. Při stavbě se kladl hlavní důraz na reprezentační vzhled, kterému bylo podřízeno všechno ostatní. Středem zámecké dispozice se stala jednopatrová budova se středním vstupním portikem obráceným k východu, jehož jónské sloupy spojují obě podlaží budovy a nesou tympanon se sochařskou výzdobou, kterou podle návrhu J. Berglera vypracovali A. Schrott a V. Práchner. Pod římsou je latinský nápis, na kterém je napsáno: JAN RUDOLF HRABĚ CHOTEK SOBĚ, PŘÁTELŮM A POTOMKŮM 1802 – 22. Reliéfy představují alegorie zemědělství, lovu a flóry. Jádrem této ústřední budovy je vstupní kruhový sál, osvětlený oknem v kupoli, ke kterému se pojí další reprezentační místnosti jako taneční sál, jídelna a přijímací salóny. Na segmentovitém půdorysu přiléhají k hlavní budově přízemní boční křídla, zdobená směrem do čestného dvora sloupovou kolonádou. Z této kolonády byl vstup do místností sloužících jako byty služebnictva a pokoje pro hosty. Boční křídla jsou ukončena pavilóny: severním, ve kterém vzniklo divadlo a nikdy nedokončená kaple a jižním, ve kterém byla umístěna bohatá Chotkovská knihovna obsahující 40 000 svazků. V zámku je celkem 125 místností.

Chotkové žili na Kačině až do roku 1911, kdy zdejší větev Chotků vymřela a velkostatek se zámkem zdědil synovec posledního majitele Quido Thun Hohenstein. Ten svůj majetek předlužil, byl proto na něj uvalen konkurs a za druhé světové války byl v nucené dražbě prodán Hitlerjugend. V roce 1945 byl zámek i velkostatek znárodněn a roku 1950 byl dán k dispozici Národnímu zemědělskému muzeu, v jehož majetku je jako detašované pracoviště dodnes. Muzeum v zámku zřídilo výhradně  zemědělské a potravinářské expozice, které zde byly až do roku 1995. V rámci nově budované koncepce muzea byla pro expozice na zámku zvolena prezentace života jednotlivých společenských vrstev na venkově, tedy i šlechty. Proto byla v roce 1997 otevřena zcela nová expozice přibližující dějiny rodu Chotků, zejména generací svázaných s Kačinou, zpřístupněna unikátní knihovna, zámecké divadlo i nedostavěná zámecká kaple. V letech 2006 - 2007 byla provedena obnova konírny, nacházející se ve sklepích zámku a byly restaurovány původní malířské výzdoby pokojů v prvním patře. Zámek Kačina je klasickou ukázkovou empírové architektury v její nejčistší podobě a současně se jedná o nejvýznamnější empírový zámek v České republice.

Historie byla čerpána z těchto webů

https://www.nzm.cz/muzeum-ceskeho-venkova-zamek-kacina

https://www.cestyapamatky.cz/kolinsko/svaty-mikulas/zamek-kacina

Zámek Kačina je držitelem turistické známky č.290.

https://www.turisticke-znamky.cz/znamky/kacina-c290

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář
 


Doporučený článek

Proč si vybrat dřevěné žaluzie


Turistův ráj

Turisticka mydla


Statistiky

Online: 11
Celkem: 422499
Měsíc: 14091
Den: 508