V březnu jednoho roku vláda paní zimy pomalu slábla a její další životní etapa se blížila ke svému konci. Jarní sluníčko s přibývajícími dny v kalendáři hřálo s čím dál větší intenzitou a snažilo se tak vytáhnout lidi ven na příjemnou procházku, aby je na čerstvém povětří mohlo nabít svou solární energií. Sluneční nabídku jsme využili i my a na jednu březnovou sobotu jsme si narychlo naplánovali výlet do Litovelského Pomoraví. Nasedli jsme do našeho francouzského přibližovadla, kterým jsme z Olomouce přijeli do Litovle a poté jsme pokračovali v jízdě po staré cestě vedoucí do Loštic. Po několika minutách jsme přijeli do maličké obce Nové Zámky, ve které žilo roku 2011 jen pět stálých obyvatel, ale přesto nebyla ani o pár let později zcela opuštěná. Hlavní dominantou vesnice byl odjakživa zámek, před nímž jsme zaparkovali a vydali se na jeho obhlídku.

Vzápětí jsme se potkali s jakýmsi postiženým človíčkem, který si do svého deníčku zapisoval každé přijíždějící auto a nevynechal ani to naše zaparkované. Jako agent tajné služby, jenž by tímto způsobem sbíral data o pohybu vozidel v okolí zámku, nám rozhodně nepřipadal a navíc by byl hodně nápadný, takže se patrně věnoval pouze svému soukromému životnímu poslání. A i když jsme staré moudrou říká, že pod svícnem je největší tam, tak jsme si byli jistí, že se jednalo o obyvatele zámku, neboť ten v době naší návštěvy sloužil jako ústav sociální péče. Pustili jsme človíčka ze zřetele a začali jsme se věnovat venkovní obhlídce zámku z roku 1808, který jsme mohli vidět ze všech stran. Stáli jsme před dvoupatrovou klasicistní stavbou obdélného půdorysu s křídly, na jejímž průčelí jsme našli mělký rizalit s hlavním vchodem, nad nímž se nacházel erb Lichtenštejnů a mohutné jónské sloupy.

Přízemí bylo dělené pásovou bosáží, které od vyšších dělila kordonová římsa. V prvním patře se nám líbila balustrádová výzdoba pod okny a nad nimi nám padly do oka trojúhelníkové frontony, ovšem druhé patro už tak zdobené nebylo. Pak jsme pomalu kráčeli po silnici kolem dlouhého zámku a když jsme se podívali doleva, spatřili jsme hospodářské budovy a konírny, které sloužily pro ustájení ořů majitelů, armádních koní  i zvířat návštěvníků, když v minulosti panstvo často lovilo zvěř v lesích Litovelského Pomoraví. Když jsme si obě budovy prohlédli, vrátili jsme se k autu a odjeli jsme dolů pod zámek na rozcestí, kde jsme zaparkovali u cedule konec obce Nové Zámky. Když jsme ze stříbrného povozu vystoupili, tak jsme si na tabuli šestého zastavení naučné stezky Romantický areál Nové Zámky přečetli si něco z jeho historie a dozvěděli jsme se, že zde původně stával menší zámek či letohrádek.

Ten si nechal vybudovat Jan Dětřich Černohorský z Boskovic asi v letech 1547 – 1557 a kolem roku 1690 jej nechal přestavět tehdejší majitel úsovského panství Jan Adam Ondřej z Lichtenštejna. O čtyřicet let později byl za Josefa Jana Adama knížete z Lichtenštejna zámek přestavěn v barokním slohu na jednopatrový s půdou, přičemž projekt vypracoval vídeňský architekt Antonín Beduzzi. Dále jsme zjistili, že v únoru 1805 zámek poškodil požár a tak Jan I. Josef kníže z Lichtenštejna oslovil svého dvorního vídeňského architekta Josefa Hardmutha, aby vypracoval novou podobu sídla. Ten své plány dokončil v létě roku 1806 a o dva roky později byla stavba hotova. Tehdy byla boční obytná křídla zámku prodloužena a byly změněny rozměry velkého slavnostního sálu v prvním patře. V letech 1835 - 1836 byla střecha paláce pokryta břidlicí a později v průběhu let byly prováděny další běžné opravy zámku.

Zaujalo nás, že roku 1839 vznikla v prvním poschodí zámecká kaple, zasvěcená patronovi lovců a myslivců sv. Eustachovi, což nám jen potvrdilo hlavní účel sídla. Ovšem roku 1916 byla kaple přemístěna o patro výše a tehdy najatý kněz každý den sloužil svatou mši, které se o nedělích a svátcích zúčastňovali také lidé z okolí. Dále jsme se dočetli, že zde v letech 1939 - 1945 zde sídlila správa lichtenštejnského velkostatku. Nepřekvapilo nás, že po druhé světové válce majetek zkonfiskoval stát a tak jej od roku 1945 využívala Československá lidová armáda. V roce 1950 jej získaly Československé státní lesy, o pět let později se uživatelem stalo Ministerstvo národní obrany a od roku 1962 spravoval zámek Okresní národní výbor v Olomouci. Jak jsme již poznali na vlastní kůži, roku 1964 sem byl umístěn pracovně výchovný Ústav sociální péče pro chlapecký dorost s mentálním postižením.

Kvůli změně užívání byl vybudován postranní vchod, opraveny stropy v sociálních zařízeních, přestavěna kuchyně a celý objekt dostal novou střechu. Vzhledem k tomu, kdo v zámku bydlel, nám ani nevadilo, že jsme se dovnitř nedostali. Stejně původní zámecký mobiliář již neexistoval, neboť byla zničena všechna kachlová kamna, většina původních dveří i výzdoba sálů. Pouze ve slavnostním sále zůstala výzdoba ilusivní malbou s motivy hudebních zátiší od Michala Roberta. Nejvíce nás zaujalo, že zámek má 365 oken, 52 dveří a 12 komínů, čili stejně jako má rok dní, týdnů a měsíců, ovšem počítat se nám to nechtělo. Když jsme dočetli poslední fakta z této tabule, obrátili jsme se k té vedlejší, na níž se nacházel text o revitalizaci krajiny, ale tu jsme si nečetli. Vzápětí jsme se po modré značce vydali do anglického parku plného romantických staveb, které mohly být stejně slavné, jako ty v Lednicko - Valtickém areálu.

Lehce blátivá cesta nás dovedla k jakémusi sklípku, od něhož jsme si zámeckou budovu prohlédli ze zadní strany. Parkové průčelí se pyšnilo honosným pětiokým rizalitem, završeným velkým trojúhelníkovým štítem a neseným šesticí masivních korintských polosloupů, které doplňoval erb Lichtenštejnů. Dlouho jsme se zde nezdrželi a podél plotu jsme kráčeli dál bývalým zámeckým parkem. Brzy jsme prošli pod zelenými sloupy vysokého napětí, na které jsme ten den narazili ještě několikrát a poté jsme již vnořili mezi první stromy, kterých jsme si od té chvíle užili dost a dost. Jeden z nich byl dokonce označen jako památný Novozámecký topol. Naproti němu se pak zrcadlila hladina podlouhlé vodní plochy, napájené z nedalekého zámeckého rybníku. Krátce jsme se zastavili na hrázi a pak jsme šli prostudovat deváté zastavení naučné stezky Romantický areál Nové Zámky.

Chytrá tabule nám prozradila, jak vypadal původní malý letohrádek v roce 1630 a také přestavěný barokní zámek v roce 1760. Jen o pár metrů dál jsme spatřili další tabuli s informacemi o zdejší přírodě, zejména o místních loukách. Zjistili jsme, že jsou pravidelně zaplavovány vodou řeky Moravy a že jsou bohaté na živiny, díky čemuž zde žije řada vzácných živočichů a vyrůstá specifická flóra, zejména trávy. Po přečtení těchto zajímavých informací jsme z louky zabočili opět do lesa po vyšlapané úzké cestě jsme po takřka rovném úseku došli k jedné z lesních školek. Chcete-li vědět, co dalšího jsme během procházky v okolí Nových Zámků u Litovle viděli, vyhledejte si v sekci Velké povídání o výletech cestopis s názvem Jak jsme v Litovelském Pomoraví objevovali romantické stavby. Ten vám prozradí vše, pokud máte chuť podělit se o své poznatky z těchto míst, napište je dolů do komentářů. Děkujeme.

Kompletní fotogalerii najdete zde

https://jirkacek1.rajce.idnes.cz/Nove_Zamky_u_Litovle_-_zamek/

Historie :

V druhé polovině 16. století vybudovali Černohorští z Boskovic nevelký renesanční lovecký zámek, na jehož místě v roce 1690 postavili Lichtenštejnové rozsáhlejší barokní zámek. Ve třicátých letech 18. století byl přestavěn podle plánů Antonia Beduzziho a v interiérech vyzdoben nástěnnými malbami D. Meninardiho. V letech 1813 - 1820 byl obnoven podle plánů lichtenštejnského architekta Josefa Hardtmutha v klasicistické podobě a současně byly provedeny krajinářské úpravy okolí. Na obou březích Moravy tak vznikl anglický park, v mnohém podobný současně budovanému parku lednickému. V parku vzniklo několik drobných staveb vesměs inspirovaných antikou nebo gotickým slohem: Obelisk, Chrámek přátelství a rytířská síň, napodobující zříceninu gotického hradu. Zámek a park pak sloužil především pro pobyt v době lovů a občas též jako letní sídlo.  V části byly kanceláře lesního úřadu, od konce 19. století byl zámek změněn v kanceláře správy úsovského panství. Administrativním potřebám Lichtenštejnů sloužil až do roku 1945. Dnes je v zámku ústav sociální péče.

Historie čerpána z webu

https://www.hrady.cz/zamek-nove-zamky

Romantický areál Nové Zámky u Litovle je držitelem turistické známky č.2710.

https://www.turisticke-znamky.cz/znamky/romanticky-areal-nove-zamky-u-litovle-c2710