Jednoho roku jsme velkou letní dovolenou nenaplánovali dlouho předem, jak bylo naším zvykem, nýbrž jsme místo pobytu vybírali na poslední chvíli. Pouhý týden před zvoleným termínem jsme za velice výhodnou cenu objevili pronájem bytu v rodinném domě, který se nacházel v západočeském Staňkově, kde jsme tak strávili druhý červencový týden letních prázdnin. Dům stál na klidném místě, měli jsme v něm dostatek soukromí a v horkých dnech se hodil krytý zahradní bazén, v němž jsme se večer párkrát osvěžili po návratech z výletů. Čtvrtý a pátý den západočeské dovolené jsme hojně navštěvovali bývalé šlechtické sídla a jedním z nich byl zámek v obci Osvračín. Po příjezdu do této vsi jsme naše stříbrné auto zaparkovali u vchodu do obecního úřadu, který se uvnitř zámku nacházel.

Následně jsme zamířili k bočnímu vchodu a chtěli vejít dovnitř, ale bohužel bylo zavřeno, přestože jsme sem přijeli v úředních hodinách. Nemohli jsme si tak koupit turistickou známku, což nám trochu pokazilo náladu, ale nedoradilo od obhlídky dvoupatrové zámecké budovy. Nad vchodem jsme spatřili čtveřici oken a potom jsme se přesunuli dál. Na této straně nás ihned upoutal nejvýraznější stavební prvek zámku, kterým byla sloupová plochostropá předsíň ve stylu antických chrámů před vchodem. Nad ní jsme uviděli vystupující rizalit, v horní části se dvěma malými polokruhovými okénky a jedním kulatým ještě o něco výše. Dále jsme zde napočítali osm oken v prvním patře a šest v přízemí, kde se navíc nacházel již zmíněný boční vchod a pak jsme se šli podívat na zadní stranu.

Vzadu jsme v horní řadě napočítali sedm oken, pod nimiž jsme spatřili jakýsi přístavek, vůbec se k zámku nehodící. V tomto novodobém přístavku jsme našli stejný počet oken, ale navíc dvoje dveře. Od zadního traktu jsme pak krátce nahlédli do bývalého parku, kde rostl například ořechovec srdčitý, dřín obecný či duby zimní a letní. Během procházky jsme narazili na jedno ze zastavení naučné stezky Po stopách Jiráskovy lucerny, která nám prozradila spoustu informací z historie zámku v Osvračíně. Dozvěděli jsme se, že předchůdcem zámecké stavby byla středověká tvrz, kterou nechali rod Černínů roku 1720 přestavět na lovecký zámeček. Následoval výčet dalších soukromých majitelů a posledním z nich byla rodina Zieglerů, která panství vlastnila od roku 1841 do roku 1945. 

Ondřej Ziegler nechal původně přízemní barokní lovecký zámeček o patro zvýšit a upravit v novogotickém stylu a barokní zahradu nechal přeměnit v anglický park v 80. letech 19. století. Na závěr jsme se dočetli, že po druhé světové válce v jižním křídle vznikla sokolovna, kinosál či na krátkou dobu pohostinství. Od roku 1999 zámek vlastní obec, která jej opravila a v tomto stavu jsme bývalé šlechtické sídlo viděli i my. Když jsme text dočetli, vrátili jsme se k autu a odjeli do nedaleké prodejny potravin COOP, ale ani zde jsme s koupí známky nepochodili. Potom jsme již odjeli do obce Lštění, kde jsme shlédli tvrz, o níž však již vypráví jiný můj příspěvek. Chcete-li vědět, jak celý náš výlet probíhal, mrkněte se do sekce Velké povídání o výletech, kde si vyhledejte cestopis Jak jsme navštívili šlechtická sídla v Osvračíně, Lštění, Chudenicích a Horšovském Týně. Druhý den jsme se do Osvračína vrátili a známku na obecním úřadě jsme bez problémů koupili. Razítko do památníku sice neměli, ale nejdůležitější pro nás bylo, že jsme měli dřevěné kolečko v kapse. Potom odjeli za památkami do Domažlic.

Kompletní fotogalerii najdete zde

https://www.rajce.idnes.cz/jirkacek1/album/osvracin-zamek​

Historie :

Předchůdcem dnešního zámku v Osvračíně byla tvrz, kterou si nechali postavit v 16. století Kočovští z Kočova, majitelé nedalekého středověkého hradu, který nesplňoval nároky na pohodlné bydlení šlechty. Po smrti Jiřího z Kočova připadl Osvračín jeho sestře, Anně provdané Černínové, čím se obec dostala do majetku Černínů. O založení osvračínského zámku se patrně zasloužil František Josef Černín, vášnivý sběratel starožitností a lovec zvěře. Měl mimořádnou smečku loveckých psů a možná i proto nechali Černínové roku 1720 přestavět tvrz v Osvračíně na lovecký zámeček a vybudovat barokní zahrady s mnoha kamenickými prvky. Už tehdy měl zámek i park dnešní půdorys. V roce 1734 se Černínové dostali do vážných finančních potíží, protože rozpůjčovali císaři Leopoldovi I. peníze, ale zpátky už nic nedostali. Rodinný majetek byl přiveden téměř na mizinu a tak zámek v Osvračíně prodali Janu Josefu Hildprandtovi z Ottenhausenu. Začátkem 19. století se vystřídalo několik majitelů zámku a velkostatku.

Posledním soukromým majitelem zámku byla rodina Zieglerů, panství vlastnili od roku 1841 do roku 1945. Ondřej Ziegler nechal původně přízemní barokní lovecký zámeček o patro zvýšit a upravit v novogotickém stylu a barokní zahradu nechal přeměnit v anglický park v 80. letech 19. století. Zámek byl obýván do roku 1937, kdy zde Ondřej Ziegler zemřel. Je pochován v hrobce na místním hřbitově spolu s dalšími členy své rodiny. V roce 1946 byl zámek s parkem přidělen TJ Sokol Osvračín a jižní křídlo zámku bylo přestavěno na Sokolovnu. Podle plánů Josefa Lehánky byly vybourány příčky a stropy, sutí byly zavezeny sklepy. Inventář zámku byl rozprodán a rozdán jako odměna za odpracované hodiny při přestavbě zámku. Velký sál sloužil pro sportovní a kulturní účely. Malý sál v 1. patře byl využíván jako kino. Protože v 50. a 60 . letech minulého století nebylo mnoho velkých sálů, byly zábavy v Osvračíně proslulé a velmi navštěvované. Po krátkou dobu zde také fungovalo pohostinství. Součástí zámku je unikátní skleník, který byl vytápěný a čeká na opravu. Od roku 1999 je zámek v majetku obce, která zámek opravila. Prostory zámku využívají místní spolky pro kulturu i sport. V přízemí zámku jsou kanceláře OÚ.

Historie čerpána z webu

https://domazlicky.denik.cz/

Zámek Osvračín je držitelem turistické známky č.1542.

https://www.turisticke-znamky.cz/znamky/osvracin-c1542