Jihomoravskou obec Deštná jsme navštívili v rámci čtyřdenního pobytu v městečku Letovice, během něhož jsme byli ubytování v místním penzionu. Druhý den odpočinkové dovolené jsme se jeli podívat do skanzenu v Horním Smržově a po obhlídce předmětů, které používaly naši předci v běžném životě, jsme se vraceli do Letovic zpátky přes Deštnou. V poměrně malé obci nám do oka padl kostel sv. Petra a Pavla se žlutou fasádou, který jsme si samozřejmě s potěšením prohlédli a pak jsme odjeli za další zajímavostí. V Rumberku, místní části Deštné, nás čekala zřícenina středověkého hradu, který byl založen na půdě olomouckého biskupství v době, kdy byl biskupem Bruno ze Schauenburku. Silnička nás přivedla na poměrně velké parkoviště, na němž jsme nechali odpočívat náš stříbrný francouzský vůz a vyrazili jsme na hrad.

Na konci parkoviště jsme narazili přístřešek s posezením, u něhož se nacházel informační panel s historií bývalého šlechtického sídla, jehož nabídce jsme neodolali a rádi jsme se u něj zastavili. Na první pohled nás zaujal nákres podoby malého hradu, který nebyl celý z kamene a většina staveb včetně obvodových hradeb byla dřevěná. Samozřejmě jsme si přečetli něco z historie hradu, jenž postavil v roce 1274 rytíř Bertold, který přišel s biskupem Brunem z Dolního Saska na Moravu, aby zdejší krajinu kolonizoval, tedy zúrodnil a založil zde vesnice a hrady. Rumburk tedy zřejmě založil právě on jako správní centrum svého léna a dal mu jméno po vlastním rodném statku v dnešním Německu. Na malém hradě, který roku 1330 poprvé vyhořel, po obnově sídlili potomci rytíře až do druhé poloviny 14. století, kdy tento rod vymřel.

Dále jsme se dočetli, že roku 1391 panství získal Zikmund z Letovic, který o něm neměl moc velký zájem a navíc v tomto období podruhé vyhořel. Docela nás překvapilo, že byl opět obnoven, když stavitelé srovnali sutiny a terén jádra hradu zvýšili materiálem z obranného příkopu. Započala tak třetí etapa života na hradě Rumburk, na němž bydlel pán se svou rodinou v patrové věžové budově sloužící s ozbrojenou stráží obývali čeledník, který většinou býval přilepený k některé hradební zdi. Z informační tabule jsme se také dozvěděli, že hrad míval svou kuchyni, ve které kuchaři vařili jídla z ulovené zvěře a z potravin nakoupených za peníze, vybraných v rámci daní od lidí z okolních vesnic. Na hradě se tedy žilo ještě v první polovině 15. století, nicméně pak bylo šlechtické sídlo buď opuštěno a zchátralo nebo bylo záměrně zničeno.

Hrad nad obcí Rumberk tak zcela zanikl, možná se na něj zapomnělo, jelikož ležel v těžce přístupném terénu a jeho příkopy i hradní jádro byly až donedávna zarostlé stromy a hustým porostem. Za takových podmínek bychom se na hrad asi nevydali, ale díky iniciativě místních občanů bylo v roce 2009 místo odlesněno a pozůstatky hradu vykopány, takže nahoru vedla příjemná serpentinová cesta lemovaná zábradlím, po které jsme se vydali, jakmile jsme zhltli poslední řádky textu na panelu. Pomalu jsme stoupali vzhůru, přičemž jsme minuli několik dřevěných laviček, zvoucích k posezení a odpočinku, což jsme s díky odmítli. Za jednou takovou lavičkou cesta plynule vklouzla mezi vysoké valy a při pohledu na ně pro nás nebylo těžké poznat, že se jednalo o praktický obranný prvek samotného hradu.

Seřazeni za sebou jsme mezi náspy kráčeli jako kachňátka za velkou maminkou a během chůze nás trošku svíral nepříjemný pocit, jelikož jsme se cítili jako ve svěrací kazajce. Cesta se několikrát zakroutila jako had a po několika desítkách metrů jsme byli konečně ze sevření vysvobozeni, když jsme došli na odbočku, kde na vnější straně už nebyl žádný násep a vnitřní val byl přerušen mezerou, kterou jsme zamířili do jádra hradu. Centrum bývalého šlechtického sídla se však ještě nacházelo vysoko nad námi a abychom se k němu mohli dostat, museli jsme opět kráčet hradním příkop. Pokud bychom se zde pohybovali ve středověku, naše kroky by bedlivě pozorovali ozbrojení obránci hradu, kteří by stáli na hradbách nad našimi hlavami. Teprve když jsme obešli dvě třetiny sídla kolem dokola, mohli jsme konečně po pohodlné cestě vylézt na hradní plošinu.

Příchozí ve středověku to však neměli tak jednoduché jako my, neboť by se sem dostali jen po dřevěné lávce, kterou mohli obránci v případě nebezpečí shodit a znemožnit tak vstup do hradního jádra. Na začátku 15. století bychom tady dřevěné hradby na kamenných základech, k nim nalepený malý přístavek pro kuchyni a v dalším bychom našli nějakou tu drůbež. Hlavními stavbami hradu pak byl obytný palác ze dřeva na kamenné podezdívce a vedle stojící věž ze stejného materiálu, která sloužila hlavně k obraně hradu a mohla plnit i obytné účely pro posádku. V době naší návštěvy jsme na hradní plošně našli pouze kamenné základy věže, odkryté při archeologickém výzkumu a na nejvyšším místě se nacházelo kryté posezení s dvojicí informačních tabulí, k nimž jsme vzápětí zamířili.

Na první tabuli jsme si prohlédli letecké fotografie krajiny kolem Deštné a na druhé straně se dozvěděli informace o kolonizaci středověké krajiny, přičemž za účelem zakládání hradů, vytěžení lesa a jeho proměnění na úrodná pole, na Moravu přicházeli hlavně němečtí či rakouští šlechtici, kteří tak získali lenní majetek. Dále jsme se zde dočetli fakta o již zmíněném Brunovi ze Schauenburku, což byl šlechtic a duchovní německého původu, působící v letech 1247 - 1281 jako biskup olomoucký a patřil k předním rádcům a diplomatům českých králů Václava I. a jeho následníka Přemysla Otakara II., pro něhož byl doslova pravou rukou. Významně se svou kolonizační a zakladatelskou činností zapsal do dějin Moravy a tak se vlastně zasloužil i o vznik hradu Rumberk.

Na druhé informační tabuli jsme se seznámili s výsledky archeologického průzkumu, který tady proběhl okolo roku 2010 a osvětlil tak historii hradu. S tou jsme se seznámili už na parkovišti a tak jsme ji očima jen rychle přeletěli a pak jsme se posadili na lavičku a chvíli rozjímali. V březnu nebylo ještě úplně teplo a tak jsme po chvilce zase vstali a sestoupili z hradního jádra k bývalému vnějšímu opevnění. Kráčeli jsme nad starým lomem kolem dřevěného plotu, díky němuž jsme se lépe vcítili do role obránců bývalého šlechtického sídla. Plot však záhy skončil a my jsme opět vstoupili mezi valy, abychom se vrátili k našemu autu na parkovišti. Když jsme k němu v pořádku dorazili, tak jsme vzápětí odjeli do Letovic na náš penzion a zakončili tak druhý den naší krátké dovolené. Chcete-li vědět, jak probíhalo celé naše putování, vyhledejte si v sekci Velké povídání o výletech článek Jak jsme v Horním Smržově viděli samé staré věci. A nezapomeňte prosím napsat pod články komentáře. Děkujeme.

Kompletní fotogalerii najdete zde

https://jirkacek1.rajce.idnes.cz/Destna_-_zricenina_hradu_Rumberk/

Historie :

Hrad Rumberk byl založen na půdě olomouckého biskupství v době, kdy byl biskupem Bruno ze Schauenburku. Jako první se po hradu uvádí v roce 1274 rytíř Bertold, který přišel s biskupem Brunem z Dolního Saska na Moravu, aby zdejší krajinu kolonizoval, tedy zúrodnil a založil zde vesnice a hrady. Rumburk tedy zřejmě založil právě on jako správní centrum svého léna a dal mu jméno po vlastním rodném statku v dnešním Německu. Na malém hradě pak sídlili jeho potomci až do druhé poloviny 14. století, kdy tento rod rytíře vymřel. Podle archeologického výzkumu hrad nebyl celý z kamene, když většina staveb a obvodové hradby byly dřevěné, a tak není divu, že kolem roku 1330 poprvé vyhořel, ale byl obnoven. Potom se toto biskupské léno rozdělilo na několik částí a centrum panství s městečkem Rumberk získal roku 1391 Zikmund z Letovic, ovšem hrad ležel na okraji jeho panství a tak pravděpodobně později došlo k jeho opuštění pro nepotřebnost. Právě na konci 14. století vyhořel podruhé, nicméně znovu vstal z popela, když stavitelé srovnali sutiny a terén jádra hradu zvýšili materiálem z obranného příkopu. Započala tak třetí etapa života na hradě Rumburk, na němž bydlel pán se svou rodinou v patrové věžové budově sloužící s ozbrojenou stráží obývali čeledník, který většinou býval přilepený k některé hradební zdi. Hrad míval svou kuchyni, ve které kuchaři vařili jídla z ulovené zvěře a z potravin nakoupených za peníze, vybraných v rámci daní od lidí z okolních vesnic. Na hradě se tedy žilo ještě v první polovině 15. století, jelikož se z tohoto období nalezly zbytky dřevěných staveb, keramika či zvířecí kosti z hradní kuchyně, nicméně pak bylo šlechtické sídlo buď opuštěno a zchátralo nebo bylo záměrně zničeno. Hrad nad obcí Rumberk tak zcela zanikl, možná se na něj zapomnělo, jelikož ležel v těžce přístupném terénu a jeho příkopy i hradní jádro bylo až donedávna zarostlé stromy a hustým porostem. Díky iniciativě místních občanů bylo v roce 2009 místo odlesněno a pozůstatky hradu vykopány a současně zde probíhal archeologický průzkum, jehož výsledky si můžete přečíst na informačních panelech. Jeden se nachází pod hradem na parkovišti, další pak najdete přímo na ploše zříceniny. Místo je volně přístupné.

Historie čerpána z webu

https://www.hrady.cz/hrad-rumberk

Zřícenina hradu Rumberk nemá turistickou známku.