Špirutovy díry představuje několik štol a šachta, které se nacházejí nad údolím Peklo nedaleko hradu Drahotuš v Oderských vrších. Díry jsou pozůstatkem po těžbě břidlice a nesou jméno Eduarda Špiruty, který se zde v 19. století marně pokoušel těžit zlato a přišel tak o svůj majetek. jen pár metrů od děr se nachází altánek s posezením, od něhož je pěkný výhled do krajiny Moravské brány. Štola samotná je pak o něco níže ve svahu nad údolím Peklo.

Skála Gabrielka se nachází ve starém lomu nedaleko Lipníka nad Bečvou a řadí se k Helfštýnským skalám. Dlouhá léta zapomenuté skály byly opět objeveny horolezci už v 70. letech 20. století, ale zpopularizovány byly až po vyčištění a přelezení většiny cest v letech 2010 - 2012. Stěnový lom na droby a drobnozrnné slepence se nachází v nadmořské výšce 250 m při patě severního svahu Maleníku. Jeho rozměry jsou 100 × 50 × 15 m a hlavní stěna směru je využívána jako lezecká. V samotném lomu vystupují lavicovité středně zrnné droby s lavicemi drobnozrnných slepenců.

Solvayovy lomy otevřela belgická firma Solvay, zabývající se zpracováním vápence pro chemické účely. Tato firma založila továrnu v Ústí nad Labem Neštěmicích a nejdříve vykupovala a dovážela vápenec z celých Čech. To se firmě finančně nevyplácelo a proto byl u obce Svatý Jan pod Skalou roku 1917 proveden geologický průzkum, který potvrdil požadovanou kvalitu materiálu. Solvay vykoupil pozemky, ihned se rozjely přípravné práce a také začala výstavba samotížné lanovky spojující lom s dráhou v Loděnicích. Již za rok přijel do Neštěmic první vlak naložený vápencem ze Solvayových lomů.

Přírodní rezervace Razovské tufity se nachází v rozsáhlém opuštěném lomu v blízkosti obce Razová, v sousedství vodní hladiny. Lom byl v roce 1997 vyhlášen chráněným územím pro zachování obnažených výchozů tufitů a teplomilných rostlin. Ony tufity jsou vlastně pevný sopečný nános popele a písku s podílem vulkanické složky. Před více než jedním milionem let až do doby asi před 700 tisíci lety sopka Velký Roudný, nacházející se dnes na druhé straně přehrady Slezská Harta, vybuchovala a velké množství lávy a dalšího materiálu vytvořilo na řekách mohutnou hráz. Vzniklo rozsáhlé jezero vedoucí údolím Černého potoka až po město Bruntál s hladinou až čtyřicet metrů nad současnou Slezskou Hartou.