Klokočí - jeskyně Postojná Amerika
Jeskyně Postojná se nachází v přírodní rezervaci Klokočské skály v Zeleném dole a je známá také pod názvem Amerika. Jedná se o jednu z nejrozlehlejších jeskyní Českého ráje a vede do ní velmi úzký vchod. Její rozměry po vstupu jsou asi 16x18 metrů a z hlavní síně odbočují další chodby, které se postupně zužují. Jeskyně byla osídlena a využívána jako útočiště lidmi již v období pravěku. V pískovcovém masivu vzniklo velké množství větších i menších jeskynních dutin. Jeskyně je volně přístupná, je ale je potřeba mít sebou baterku, louč nebo svíčku!
Jeskyni Postojná, zvanou také Amerika, jsme navštívili poprvé během krásné týdenní dovolené v Českém Ráji. Tehdy jsme prošli úchvatnými Klokočskými průchody, u restaurace jsme zabočili doleva a po žluté značce jsme zamířili k jeskyni. Úzká cestička mezi břízkami vyústila na širokou lesní cestu, vedoucí po skalním hřebenu, takže jsme kráčeli takřka po rovině. Otevřenější prostor záhy vystřídal hustší porost smíšeného lesa.
Naše cesta vedla prakticky stále rovně a protože zde rostlo hodně borovic, tak jsme naše obutí pokládali do jehličí a často jsme nechtěně kopali do šišek. Nános dřevěných bohatýrů vystřídal téměř hladký povrch skal, který připomínal spíše kvalitně položenou dlažbu ve volné přírodě. Na jednom místě jsme se ocitli na jakési velké kamenné plotně, kde se zároveň stezka rozšířila tak, že celé prostranství vypadalo jako lesní náměstí.
Vzápětí jsme dorazili ke schodišti, po němž jsme sestoupili do rokliny, v níž se již nacházela samotná jeskyně. Mezi obrovskými balvany jsme vylezli ke vchodu do Postojné, ale jelikož jsme neměli žádné světlo, nemělo cenu dovnitř lézt. Chvíli jsme před černou dírou bezradně stáli a pak jsme se vydali na zpáteční cestu. Po dřevěných schodech jsme vystoupali zase nahoru a po hřebenu jsme brzy přišli zpět k restauraci Na Klokočských skalách.
I když jsme měli již hlad, nezastavili jsme se zde a skalní chodbou jsme sešli dolů do Klokočí. Minuli jsme i hospodu Pod průchody a pak jsme zamířili po asfaltce směrem na Turnov a hned za Klokočí jsme se zastavili u svatyně se sochou Mistra Jana Husa, která zde byla v letech 1933 až 1934 vytesána. Když jsme si památník prohlédli a odlovili zde kešku, vydali jsme se po silnici zpět do Klokočí a dále do Rotštejna, kde jsme měli pod hradem na nám důvěrně známém parkovišti zaparkované auto, kterým jsme vzápětí odjeli do Turnova na oběd.
Podruhé jsme se k jeskyni Postojná vydali v rámci třídenního pobytu v Sedmihorkách, kde jsme byli ubytováni v soukromí. Naše putování k podzemnímu prostoru probíhalo přesně opačně než o čtyři roky dříve. Nejdříve jsme totiž zaparkovali u Husova pomníku, prohlédli si ho, přičemž jsme se zde zdrželi asi patnáct minut. Potom jsme popojeli do Klokočí, kde jsme naše auto zaparkovali a vydali se kolem zavřené hospody Pod průchody nahoru do skal.
Po kamenném schodišti v úzké skalní průrvě, kudy ve středověku vedla slezská kupecká stezka, jsme vystoupali k hospodě Na Klokočských skalách a po již známé žluté značce jsme šli dál. Skoro nic se zde od poslední návštěvy nezměnilo, zdálo se, že vše je na původním místě, vždyť také pro přírodu čtyři roky téměř nic neznamenají. Po chvilce jsme si vedle cesty všimli čtvercového kamene, jenž sotva čouhal z půdy ven. Na jeho horní ploše jsme si všimli vyrytého pravidelného kříže, ale nápis na něm žádný nebyl.
Možná se jednalo o hraniční kámen, rozdělující kdysi nějaké panství, nebo jen označení triangulačního bodu, ale nic se nám o něm nepodařilo zjistit. Nedaleko kamene jsme narazili na druhé zastavení naučné stezky Klokočské skály s názvem Reliktní bor. Z cedule jsme zjistili, že původně zde rostla hlavně borovice lesní spolu s dubem letním a břízou bělokorou, přičemž pod těmito stromy pak prý roste zejména brusnice borůvka, brusinka a metlička křivolaká.
Když jsme informace dočetli, pokračovali jsme po lesní stezce plné borovicových šišek, kořenů a jehličí dál. Po cestě jsme také svým obutím obrušovali už i tak hladký povrch skal, po nichž vedla naše jeskyní mise. Zanedlouho jsme dorazili k dřevěnému schodišti, po němž jsme stejně jako před čtyřmi lety sestoupili dolů do rokle s názvem Zelený důl. Překročili jsme strom spadený přes stezku a vystoupali k jednomu z černých otvorů ve skále.
Posedávalo zde několik lidí a další vylézali z jeskyně jako hadi a štíři z děr. My jsme se zatím připravili na vstup dovnitř. Jelikož jsme byli z našich chyb poučeni, dostatečně jsme se vybavili a z batohu jsme postupně vytáhli velkou svítilnu, čelovku a ještě jednu menší baterku. Během přípravy nás oslovil manželský pár s malým dítětem, jestli bychom jim nepůjčili jedno světýlko, aby se mohli dovnitř také podívat. Ochotně jsme svolili a menší baterku jim podali.
Následně jsme se všichni skrčili a po kolenou prolezli malým otvorem do jeskyně. Žádná Amerika nás tady tedy nečekala, jen tma, která se stávala tím černější, čím více jsme se od vstupu vzdalovali. Prostor Postojné kousek za vstupním otvorem měřil asi 16x18 metrů a místy byl i dostatečně vysoký, takže jsme se mohli pohodlně narovnat a opatrně se zde procházet. Objevili jsme spoustu otvorů, zákoutí a další chodbu, která byla ale hodně nízká, takže jsme do ní už nelezli.
Později jsme se dozvěděli, že bychom se zde rozhodně neztratili, protože celková délka chodeb zde měřila pouze 75 metrů. Přes tento minimální rozměr je Postojná největší pseudokrasovou jeskyní v Českém ráji a navíc jediná veřejně přístupná, takže se stala vděčným cílem turistů. Ještě jsme zjistili, že své jméno dostala po největší slovinské jeskyni v Dinárském krasu. Žádnou krasovou výzdobu jsme zde sice nenašli, ale i tak to byl pro nás pěkný a netradiční zážitek.
Po chvilce jsme podzemní prostory, které využívali již před 1200 lety př.n.l. lidé lužické kultury opustili a vydali se na zpáteční cestu. Kráčeli jsme po stejné stezce, kterou jsme předtím šli k jeskyni a brzy jsme dorazili k hospodě Na Klokočských skalách, do které jsme výjimečně vstoupili. Chtěli jsme si zde koupit turistickou známku jeskyně Postojná, ale bohužel ji už neprodávali a tak jsme si ji nechali o čtvrt roku později poslat z Rýmařova.
Dali jsme si zde alespoň pivo a poseděli na prosluněné zahrádce v krásné přírodě. Po pár minutách jsme pokračovali v našem putování, ale nezamířili jsme přímo k našemu autu, nýbrž jsme si výlet prodloužili procházkou po Klokočských skalách a na hrad Rotštejn. Tyto interesantní cíle jsem popsal v mých jiných článcích, které si rozhodně zaslouží vaši pozornost, tak si je ve volné chvíli přečtěte.
Kompletní fotogalerii najdete zde
https://jirkacek1.rajce.idnes.cz/Klokoci_-_jeskyne_Postojna_-_Amerika/
Historie :
Jeskyně Postojná se nachází v přírodní rezervaci Klokočské skály v Zeleném dole a je známá také pod názvem Amerika. Jedná se o jednu z nejrozlehlejších jeskyní Českého ráje a vede do ní velmi úzký vchod. Její rozměry po vstupu jsou asi 16x18 metrů a z hlavní síně odbočují další chodby, které se postupně zužují. Jeskyně byla osídlena a využívána jako útočiště lidmi již v období pravěku. V pískovcovém masivu vzniklo velké množství větších i menších jeskynních dutin. Jeskyně je volně přístupná, je ale je potřeba mít sebou baterku, louč nebo svíčku!
Historie čerpána z webu
Jeskyně Postojná - Amerika je držitelem turistické známky č.1979.
https://www.turisticke-znamky.cz/znamky/jeskyne-postojna-amerika-c1979
