První zmínky o vodním mlýně v Loučkách u Oder pocházejí z ledna 1571, kdy Jan Tomáš ze Zvole a Goldštejna podle smlouvy předal fojtský mlýn do vlastnictví Paulu Schwarzovi. Mlýn měl tehdy tři vodní kola na horní vodu a stejný počet složení. Ve zmíněné smlouvě bylo staveno, že služby zdejšího mlýna musí využívat skoro všichni sedláci z Jakubčovic a poddaní byli povinni konat robotu pěšky i koňmo v případě poškození řečiště ledovými krami, čistit náhon a když bylo potřeba, přivážet mlýnské kameny za stravu a také vozit do tohoto mlýna své obilí k mletí a šrotování. Mlynáři pak připadla z každého korce (korec = 16 měřic) jedna měřice. V roce 1600 byl majitelem vodního mlýna Georg Willischner. Další zpráva o mlýnu je z roku 1650. Mlýn tehdy patřil panství, které jej brzy prodalo Jakobovi Kutscherovi. V roce 1693 koupil mlýn Hans Weigel za 350 tolarů. 

Portmoneum je dům v Litomyšli, v němž sídlí Museum Josefa Váchala. Původně šlo o dům úředníka a místního sběratele umění Josefa Portmana, který byl přítelem grafika a spisovatele Josefa Váchala. Roku 1920 si jej pozval do Litomyšle, aby mu dům vyzdobil. Ten rád vyhověl a postupně až do roku 1924 jej vymaloval svým osobitým stylem. Jeho nástěnné malby mají poměrně složitou strukturu, která odráží Váchalovo vidění světa. Dům sám pak ve svém Krvavém románu srovnal s pražským Rudolfinem a nazval jej Portmoneum, sídlo hraběte Portmona. Váchalo dílo ale postupem času chátralo, zvláště se na stavu domu podepsal požár v 70. letech a až roku 1990 se jej rozhodl zachránit Ladislav Horáček, majitel nově založeného nakladatelství Paseka.