Zámek v Chocni nechal vybudovat v letech 1562 - 1574 Zikmund ze Šelmberka jako své nové renesanční sídlo. Během Třicetileté války roku 1646 neunikl pozornosti Švédů, byl vydrancován a také několikrát vyhořel. Naštěstí byl v dalších letech opravován. V polovině 17. století žil na zámku vedle hejtmana panství i důchodní písař a jeho pomocník, dále obsluha a pomocný personál zámku jako pradlena, chůva, kuchařka, pojezdný, podkoní, vrátný zámku, krejčí a zahradník. Do barokní podoby nechali zámek v 18. století přestavět tehdejší majitelé, rod Kinských. V roce 1829 opět zámek vyhořel a tak nynější podoba pochází z roku 1850, kdy jej Kinští opět opravili a bylo také přistavěno východní křídlo s pseudogotickou kaplí Nanebevzetí Panny Marie s polygonálním závěrem. Kinští zámek dále používali jako letní sídlo.

Původní starobylý židovský hřbitov se v Brně nacházel naproti paláce Padowetz, hluboko pod úrovní nynějšího vlakového nádraží a kolejiště tramvají. V roce 1454 byli Židé králem Ladislavem Pohrobkem z města vyhnáni a hřbitov, kam pohřbívali své mrtvé, byl rozbořen a zničen. Zpět do Brna se Židé mohli vrátit teprve po revolučních událostech v roce 1848, kdy jim bylo umožněno volně se stěhovat. Aby mohli pečovat o své zemřelé, bylo jedním z jejich prvních počinů ustanovení svatého spolku Chevra kadiša. Neměli v Brně vlastní hřbitov, takže své mrtvé museli pohřbívat v okolních židovských obcích nebo tam, kam zemřelý příslušel. Netrpělivě proto čekali na souhlas ke zřízení pohřebiště, synagogy a jmenování vlastního rabína.