První písemnou zmínku o Městě Libavá na soutoku Smilovského a Libavského potoka najdeme v latinsky psané listině z roku 1301 a tehdy patřilo do majetku olomouckého biskupství. Od konce 16. století zde fungovala škola a na přelomu 17. a 18. století došlo k rozvoji tkalcovství. Od druhé světové války byly osudy města spjaty s vojáky. Dlouhá léta bylo město veřejnosti nepřístupné, neboť v se stalo správním střediskem vojenského újezdu a od roku 1968 v něm sídlila okupační sovětská armáda. Teprve v roce 2016 bylo vyjmuto z vojenského újezdu a začalo se blýskat na lepší časy. Ve městě se dochoval kostel Povýšení sv. Kříže a zvláštností je větrný mlýn z 2. poloviny 19. století, který je národní kulturní památkou.

Lechův kámen je velká rulová skála na návrší proti starobylé Kouřimi, který je opředen mnoha legendami. Název skalky pochází zřejmě z 19. století a je odvozen od bájného knížete Lecha, který měl být bratrem praotce Čecha. Lechův kámen je asi tři metry vysoký, hranatý a navrchu víceméně plochý rulový blok, od kterého je krásný výhled na město Kouřim. Když se Čechův lid usadil pod Řípem, Lech a jeho věrní prý vyrazili dál na východ. Čech se s nimi loučil nerad a naléhal na bratra, aby mu z místa, kde se usadí, dal znamení ohněm a kouřem. Lech tak učinil a od těch dob se místo, které si vybral, nazývá Kouřim. Alespoň tedy podle kronikáře Václava Hájka z Libočan, o kterém je však známo, že to sice byl schopný vypravěč, ale ne dějepisec. Ve skutečnosti se neví, kdo na hradišti žil. Podle archeologů je takzvaná Stará Kouřim jedním z největších slovanských hradišť v Čechách.