Hřbitovy
Příspěvky
Horní Cerekev - židovský hřbitov
Židovský hřbitov byl v Horní Cerekvi založen v 17. století poblíž silnice do Pelhřimova a jeho užívání skončilo roku 1942. Kromě místních obyvatel zde bylo v letech 1916 – 1917 pohřbeno pět haličských uprchlíků. Roku 1939 tu byla pohřbena svobodná podnikatelka Irma Sommerová a zřejmě jako poslední tu byl v září 1942 pohřben soukromník z Markvarce Hynek Spiegel, který zemřel ve věku 86 let. V minulosti byl areál o rozloze 927 metrů čtverečních často devastován. Dochovalo se přibližně 180 náhrobků z období od 18. do 20. století. V severním rohu hřbitova, vedle vstupní branky byla v letech 1999 – 2001 zrekonstruována márnice a vozovna se strmou jehlancovou střechou, poté byla opravena také ohradní zeď a náhrobky. Hřbitov spadá do majetku Židovské obce v Praze, která jej spravuje prostřednictvím firmy Matana.
Kouřim - židovský hřbitov
Židovský hřbitov v Kouřimi vznikl roku 1904 v zadní části křesťanského hřbitova, na kterém se pohřbívalo již od druhé poloviny 19. století. Na rozloze 2455 m² se dochovalo 23 novodobých náhrobků a všechny pocházejí z první poloviny 20. století, neboť se zde pohřbívalo pouze do roku 1939. Obřadní síň je nevyužitá, volná plocha židovského hřbitova slouží jako urnový háj křesťanského hřbitova.
Svitavy - židovský hřbitov
Pietně upravené místo bývalého židovského hřbitova se nachází těsně za městem, u silnice směrem na Koclířov. Byli zde pochováni židé, kteří se ve Svitavách objevili už ve 14. století, ale teprve v polovině 19. století se ve městě začali usazovat ve větším počtu. Roku 1888 byla ve Svitavách ustavena Židovská náboženská obec, jenž patřila k nejmladším na Moravě a o čtyři roky později byl na Olomoucké ulici zřízen židovský hřbitov s márnicí, který obíhala mohutná cihlová zeď. Osud více než 160 svitavských Židů byl v době holocaustu definitivně zpečetěn a opuštěný a nacisty zdemolovaný hřbitov chátral a pustl. Po druhé světové válce Židovská náboženská obec sice požádala o vrácení pozemků hřbitova, ale pozemek byl předán do vlastnictví Východočeských energetických závodů, které zde postavily bytový dům. Náhrobky byly částečně využívány jako stavební materiál a zbylé části pomníků se bez ladu povalovaly na místě zarostlého hřbitova.
Koryčany - židovský hřbitov
Židovský hřbitov byl založen v první polovině 17. století na okraji městečka Koryčany, ve stráni při rokli nad ulicí Cihelny. Pro svou špatnou přístupnost vedla původně příjezdová cesta průchodem a branou v domě čp. 300 v Židovské ulici, dále jeho dvorem a zahradou. Hřbitov má nepravidelný tvar o rozměrech 100 x 40 metrů a při vstupu v jihozápadním rohu stávala márnice, po níž dnes zbyly jen stopy. Hřbitov býval obehnán asi 120 cm vysokou zdí z kamenných kvádrů, jež byly vždy zhruba po 4 metrech zpevněny zděnými pilíři a koruna zdi byla kryta betonovou deskou. Ohradní zeď je na jižní straně z části pobořena, v severní části chybí úplně. Dolní třetina pohřebiště je dnes dokonce částečně ohrazena ostnatým drátem pro pastvu ovcí.
Jevíčko - nový židovský hřbitov
V Jevíčku se židovské obyvatelstvo pochovávalo nejprve v sousedství ghetta na valech pod Chornickou alias Židovskou bránou na vnější straně městských hradeb. Užíván byl v letech 1630-1836 a po založení nového hřbitova sloužil jako sad. Zajímavé bylo, že dochované náhrobky z té doby byly na nový hřbitov odvezeny až za nacistické okupace. Nový hřbitov o ploše 7.795 m2 byl založen roku 1836 za městem při silnici do Zadního Arnoštova. Poslední pohřeb proběhl roku 1942, za druhé světové války byl velmi zdevastován nacisty.
Luže - židovský hřbitov
Židovský hřbitov v Luži byl založen údajně v polovině 17. století asi 1300 m severovýchodně od náměstí, daleko od nejbližších domů. Původně se v blízkosti hřbitova nacházelo popravčí místo. Takto nedůstojná místa jsou pro židovské hřbitovy typická, vrchnost prodávala Židům pro takováto pietní místa nejméně vhodné pozemky. V roce 1785 měl hřbitov rozlohu asi 1630 m2 a pohřbívalo se zde až do 2. světové války.
Ostrava - Nový židovský hřbitov
Nový židovský hřbitov v Ostravě byl zřízen v rámci budování ostravského Ústředního hřbitova v ulici Na Najmanské, který měl sloužit částečně jako náhrada za zrušený hřbitov na místě dnešního Sadu Dr. Milady Horákové. Na Novém židovském hřbitově se začalo pohřbívat v červnu 1965 a později sem bylo přeneseno přibližně 50 náhrobků, zejména ze starého hřbitova.
Dolní Kounice - židovský hřbitov
Nový židovský hřbitov byl v Dolních Kounicích založen v roce 1680 ve svahu nad ghettem na jižním okraji města po zrušení staršího hřbitova, který stál na jiném místě. Původně byl přístupný ze severní strany pěší cestou. Nynější vchod je z jihu z ulice Trboušanské. Hřbitov je ohrazen masivní kamennou zdí a nalézá se zde asi 1500 náhrobků nepravidelně rozmístěných. Řada z nich pochází z období baroka a klasicizmu, přičemž nejstarší se datuje k roku 1688.
Litovel - bývalý hřbitov U tří křížů
Na okraji města Litovel se nachází bývalé poutní místo s bohatou historií. V době protestantské Litovle, když se nepřipouštělo pohřbívání katolíků ve městě, byl zřízen v těchto místech katolický hřbitov a později zde byla postavena hřbitovní kaple a tři kříže jako Kalvárie. Litovelští sem konali procesí ve svátek Nanebevstoupení Páně a cholinská farnost, pod jejichž správu hřbitov patřil, na tohle místo konala poutě. Pohřbeni však jsou zde i oběti napoleonských válek. Po bitvě u Wagramu v roce 1809, se Karel Ludvík Jan, arcivévoda rakouský a vévoda těšínský, ve městě Litovli vzdal všech svých hodností. K tomu byl donucen pro uzavření ukvapeného příměří s Napoleonem po nerozhodné bitvě u Wagramu. Litovelští už pak jen sledovali kolony s desítkami raněných, které odváželi do lazaretu v zámku Nové Zámky. Řada jich zemřela už cestou a byli pochováni na tomhle pohřebišti a další pak u Černého kříže na Nových Zámcích.
Hlučín - židovský hřbitov
Židovský hřbitov v Hlučíně byl založen v roce 1814 a před 1. světovou válkou obsahoval asi 250 náhrobků. Hřbitov byl nacisty kompletně zlikvidován mezi lety 1942 - 1943, část náhrobků posloužila jako koryto odvodňovacího žlabu. Obřadní síň postavená okolo roku 1860 byla zbořena roku 1946, kdy byla část hřbitovní plochy připojena k čestnému pohřebišti sovětských vojáků, zbylých 701 metrů čtverečních mělo charakter parku. Na přelomu 20. a 21. století došlo zásluhou několika pamětníků k nálezu již zapomenutých bývalých židovských náhrobků, jejichž torza byla vyzvednuta a na místě zaniklého hřbitova, v těsném sousedství hrobů vojáků Rudé armády, bylo v letech 2008 - 2009 osazeno 43 celých a zhruba 200 větších zlomků náhrobků. Došlo také k pořízení kamenného památníku a kovaného oplocení s branou ze strany ulice.