Valašsko jsme v rámci našich výletů navštěvovali pravidelně, jelikož se nám v tomto malebném kraji vždy velice líbilo a během těchto výletů jsme zde poznali mnoho rozličných památek, zajímavostí či přírodních úkazů. Jednoho lednového dne jsme se na východ Moravy vydali znovu, abychom poznali další místa v okolí Valašského Meziříčí, přičemž jsme zavítali i do města samotného. Během procházky centrem valašské metropole jsme si prohlédli několik historických i církevních staveb a jednou z nich byla zámecká kaple, kterou nechal roku 1611 postavit v renesančním stylu dědic zdejšího panství Jetřich ze Žerotína na místě domu Jiříka Zašovského. Po příjezdu do Valašského Meziříčí jsme navštívili řeznické muzeum, malý pivovar a shlédli kostel u zámku. Poté jsme odjeli ke Krásenskému pivovaru, u něhož jsme zaparkovali naše stříbrné auto.

Vzápětí jsme se vydali se do středu města, nabitém historickými památkami, o nichž se dočtete v mých dalších příspěvcích. Naším předposledním cílem byl zámek se zmíněnou kaplí, která ovšem k našemu překvapení tehdy měla dvakrát větší rozměry než dnes a původně sloužila jako jízdárna nebo po třicetileté válce jako přístřeší pro kočáry, stáj a sklad. Když jsme ke kapli přišli, ihned jsme se pustili do její venkovní obhlídky, přičemž naši pozornost na první pohled upoutala štíhlá věžička nad vchodem. Ke vstupu do kaple jsme se však nedostali a tudíž jsme neviděli ani její exteriéry, což nám vzhledem k našemu nabitému cestovnímu plánu ani nevadilo. Pokračovali jsme tedy v obhlídce exteriérů.

Na boční straně lodi jsme napočítali tři vysoká okna s půlkruhovým záklenkem, která v dostatečné míře propouštěla světlo do interiéru. Líbila se nám hřebínková výzdoba pod korunní římsou, která plynule přecházela i do zadní strany kaple. Zde jsme kromě nápisu Galerie kaple našli další dvě okna, jedno malé kruhové v dolní části štítu a naším očím nemohly uniknout mohutné nárožní opěráky. Následně jsme stanuli u druhé boční strany, na které nebylo žádné okno, pouze další vchod. Tím jsme navršili obhlídku kaple a nastal správný čas na to, abychom si přečetli pár faktů z její pohnuté historie. Zaujalo nás, že za napoleonských válek v ní armáda zřídila lazaret pro raněné vojáky a že v letech 1855 - 1908 sloužila jako vězeňská kaple pro zámecké trestankyně, které si sem chodily pro duchovní útěchu.

K našemu úžasu se v ní za první světové války pralo prádlo, pak se v ní vyráběly zbraně a po druhé světové válce bychom v ní narazili na cvičence sportovní organizace Orel. Roku 1940 nechal tehdejší okresní úřad polovinu jízdárny zbořit, protože bránila rozšíření silnice, což nám osvětlilo důvod, proč před námi stála jen část původní stavby. Nebýt investice města do opravy kaple na prahu milénia, zírali bychom na prázdné místo a nikoli na centrum pro kulturní účely. Spokojeně jsme se tak mohli vydat za naším posledním cílem toho dne, kterým byl evangelický kostel. Chcete-li vědět, jak celý náš výlet probíhal, mrkněte se do sekce Velké povídání o výletech a vyhledejte si článek Jak jsme v zimě chodili po Valašském Meziříčí. A nezapomeňte prosím napsat pod články komentáře, děkujeme. Pomůžete tak ostatním turistům získat aktuální informace o tomto místě.

Kompletní fotogalerii najdete zde

https://jirkacek1.rajce.idnes.cz/Valasske_Mezirici_-_zamecka_kaple_Smrtelnych_uzkosti_Jezise

Historie :

Počátky zámecké kaple se datují do roku 1611, kdy dědic zdejšího panství Jetřich ze Žerotína nechal na místě domu Jiříka Zašovského, postavit mohutnou renesanční budovu. Původně to nebyla kaple, ale jízdárna a byla dvakrát tak velká. Pan Jetřich totiž studoval ve Francii, kde se právě stala velikou módou drezúra koní. Jak dodává historik pan Ladislav Baletka: "Na Moravě měli takové jízdárny pouze Žerotínové. Kromě Meziříčí také ve Velkých Losinách a Břeclavi."

Po porážce stavovských vojsk u Meziříčí roku 1621 pan Jetřich ze země uprchl a jeho majetek byl zkonfiskován. Díky milosti císaře Ferdinanda II. se mohl po pěti letech Jetřich vrátit domů, jeho panství v Meziříčí a Rožnově mu ale vrácena nebyla. Jízdárna po jeho smrti v roce 1628 sloužila jako přístřeší pro kočáry, stáj a sklad. Za napoleonských válek v ní armáda zřídila lazaret pro raněné vojáky.

V roce 1854 byla v zámku zřízena ženská trestnice a následně na to se v letech 1855 - 1908 proměnila dřívější jízdárna na vězeňskou kapli, V září r. 1855 byla posvěcena olomouckým arcibiskupem ke jménu Neposkvrněného Početí Panny Marie. trestankyně si sem chodily pro duchovní útěchu. Za první světové války kaple sloužila jako prádelna a sklad pro rakousko-uherské a turecké vojáky, kteří si léčili svá zranění v zámku Žerotínů. Za první republiky ji zabrala československá armáda, která v ní do roku 1925 měla zbrojařskou dílnu. Až do druhé světové války pak prostory krátce sloužily jako tělocvična Orla.

Roku 1940 nechal tehdejší okresní úřad polovinu jízdárny zbořit, protože bránila rozšíření silnice. Zbylá část budovy sloužila po válce jako sklad umělých hnojiv a později zeleniny. Následovala léta chátrání. Z kaple se stala ruina beze střechy a s rozpadajícími se obvodovými zdmi. Až na prahu milénia rozhodla radnice o opravě a spolu s hospodářským přístavkem a barokní sýpkou byla začleněna do zámeckého areálu. Vznikl tak ucelený komplex druhého nádvoří zámku Žerotínů. V současnosti je kaple využívána především pro kulturní účely - výstavy, koncerty a několikrát do roka je vyhrazena svatebním obřadům.

Historie čerpána z webu

http://www.info-vm.cz/vezenska-kaple/os-2957

Město Valašské Meziříčí je držitelem turistické známky č.630.

https://www.turisticke-znamky.cz/znamky/valasske-mezirici-c630