Evangelický kostel v Brně – Židenicích byl zbudován v letech 1934 - 1935 podle funkcionalistického projektu inženýra architekta Miloslava Tejce a pod vedením stavitele Františka Zukala. Kostel byl začleněn do zástavby rodinných domků v Jílkově ulici. Jeho osa je rovnoběžná s ulicí, presbytářem je obrácen k západu a jeho průčelí je funkcionalisticky strohé. Nejvýraznějším prvkem je nevysoká hranolová zvonice, na kterou byly pořízeny hodiny. Tři zvony darovali členové sboru K. Adamus, Fr. Toman a Fr. Pokorný, ale dva z nich byly za války roku 1942 zrekvírovány a zůstal jen nejmenší, sloužící dodnes. Objekt byl propojen otevřenou chodbou s bývalou modlitebnou v zahradě. Na konci 2. světové války byl téměř zničen bombardováním. 

Novogotický kostel Nanebevzetí Panny Marie byl vystavěn na vyvýšeném místě podle projektu Wenzela Mattusche z Vejprt v letech 1910 – 1914 a okamžitě se stal dominantou města. V důsledku vypuknutí 1. světové války však nastaly velké obtíže s vnitřním vybavením, takže k vysvěcení chrámu došlo až v říjnu 1918. Kostel byl zbudován z kamene, který byl podle ústní tradice místních obyvatel vytěžen při kopání základů. Přestože kostel stojí na kopci, při kopání základů vytryskl z tohoto kopce silný pramen. Voda posloužila pro celou stavbu a pramen je dodnes činný. Pod sakristií musela být proto zbudována šachta a voda je odváděna do kanalizace. Ještě jedou zvláštností se může tento chrám pochlubit a tou je unikátní klenba, konstruovaná jako kašírovaná rubová skořepina s vyložením kápí jutovým materiálem máčeným v sádře, zavěšenou na v krovu upevněné železné nosníky a roznášecí nosné pruty z pružných silných větví stromů. 

Ve slezském Vítkově návštěvník města najde hned dva kostely zasvěcené Nanebevzetí Panny Marie, které dokonce stojí jen pár desítek metrů od sebe. Starší svatostánek se nachází na okraji hřbitova a byl vybudován roku 1625 na místě původního dřevěného gotického kostela, který již věřícím kapacitně nestačil. O výstavbu nové jednolodní kamenné budovy s vysokou cibulovou věží se zasloužil Vilém Alexander Oderský, jemuž patřil nedaleký hrad Vikštejn. O 200 let později byla nutná rekonstrukce kostela, která proběhla roku 1830, ale takto vydržel jen tři další desetiletí. V říjnu 1860 totiž během oprav věže vznikl požár a starý kostel celý i s vnitřním vybavením vyhořel. Byly zachráněny jen vzácné obrazy křížové cesty od malíře Ignáce Güntera z roku 1771, které jsou umístěny v kostele dodnes. Po požáru bylo započato s opravou kostela a v červnu 1861 byl kostel církevně vysvěcen. 

Římskokatolický kostel sv. Jana Křtitele byl v centru obce Nový Hrozenkov postaven v letech 1787 – 1789 nedaleko místa, kde čtyřicet let stál jeho dřevěný předchůdce, jehož kapacita věřícím přestala stačit a tak si postavili novou modlitebnu. Jednolodní kostel s hranolovou věží a segmentovým presbytářem je nejstarší zděnou budovou na území dnešního Nového Hrozenkova. Čtvercová věž s hodinami je ukončená cibulovitou střechou s makovicí a kovovým křížem, a v jejích útrobách visí čtyři zvony. Byly sem zavěšeny roku 1960, kdy nahradily původní zvony, zabavené během druhé světové války a byly pojmenovány sv. Jan, Panna Marie a sv. Cyril a Metoděj. V přízemí věže je vchod s kamenným portálem, do něhož byl vyryt letopočet 1789. Na konci hřebenu sedlové střechy se nachází sanktusníková věžička s cibulovou střechou a lucernou.

Kostel Panny Marie Karmelské v Karolínce byl postaven v letech 1994 – 1997 a vysvěcen byl olomouckým arcibiskupem olomouckým Janem Graubnerem. Věž kostela je vysoká více než 30 metrů a pod jejím vrcholem jsou zavěšeny tři zvony z dílny v Halenkově, které byly pojmenovány Štěpán, Václav a Mořic. V interiéru se nachází velká mozaika o ploše 100 m², kterou navrhl a s pomocí věřících i zrealizoval v roce 2016 Juraj Berany. Mozaika představuje Boží milosrdenství rozlévající se do celých dějin spásy a obsahuje tři výjevy ze života Panny Marie: Zvěstování Páně, Ukřižování a Maria pod křížem, Panna Maria Karmelská spolu se svatým Josefem. Do mozaiky i oltáře byly vloženy relikvie svatých a blahoslavených, sv. Zdislavu, sv. Arnolda Janssena, sv. Marii Goretti a bl. Zdenku Schelingovou. 

Evangelický kostel na Palackého ulici v Rožnově pod Radhoštěm se stal jednou z mála církevních staveb zbudovaných v padesátých letech 20. století, tedy v době tvrdé komunistické represe vůči církvím. Nicméně o zbudování kostela či modlitebny pro rožnovskou kazatelskou stanici se uvažovalo již roku 1928, kdy byl pro budoucí stavbu zakoupen pozemek a v následujících letech vznikla řada návrhů, jak by měl kostel vypadat. Nakonec synodní rada ČCE v Praze roku 1941 schválila návrh architekta Miloslava Tejce z Brna. Ke stavbě však nedošlo, protože mezitím byl vydán zákaz všech církevních staveb na území tehdejšího protektorátu Čechy a Morava. V roce 1949 vytvořil nové plány stavby pražský architekt Bohumil Bareš. Téhož roku však byly vydány tzv. církevní zákony, které podstatně ztížily rozhodování o stavbě.

Kostel Všech svatých byl v Rožnově pod Radhoštěm vystavěn v letech 1745 – 1750, kdy nahradil starý dřevěný kostelík. Kvůli probíhajícím nepokojům byl však včetně interiérů definitivně dokončen až v roce 1752. Od doby výstavby prošel rožnovský kostel řadou větších i menších oprav a rekonstrukcí. Z historických materiálů lze například vyčíst, že při opravě v roce 1805 byla vyměněna kopule, v roce 1876 pak vyměněna plechová střecha za šindel. Dalších oprav se kostel dočkal po 2. světové válce, za které byla střešní krytina i zvony zrekvírovány na válečné účely. Při rekonstrukci horní části věže roku 2007 se našly tři tubusy a měděná schránka s dokumenty a fotografiemi z let 1876–1909. Po rekonstrukci byly historické i současné materiály opět uloženy do tubusů a vloženy do makovice v báni kostela.

První písemná zmínka o německé osadě Lipná pochází z roku 1394 a již tehdy zde stával kostel s vlastní duchovní správou. Velmi pravděpodobně se však jednalo o předchůdce současného svatostánku, který podle některých indicií vznikl v 17. století, ale přesné datum není známo. Na kruchtě se dochoval barokní varhanní pozitiv s datací 1699. V roce 1715 byl pořízen nový oltář a roku 1746 byl kostel opraven do současné podoby či vysvěceny zvony. Další opravy byly provedeny v roce 1772 a v roce 1908 byly pořízeny nové varhany. V roce 1927 byla při opravě položena podlaha z břidlicových tabulí. V roce 1953 při generální opravě byly vyměněny hnilobou zasažené spodní trámy. V roce 2017 byla provedena oprava kamenné zdi postavené v roce 1854. V roce 1996 byly odcizeny sochy sv. Barbory, sv. Vavřince a sv. Anny. 

Kostel sv. Máří Magdalény v obci Boškov byl postaven v roce 1408, ale již o čtyřiadvacet let později byl zničen husitovými vojsky. Vyhořelý kostel roku 1781 nahradila současná stavba, která se dochoval bez větších změn do dnešní doby. V roce 1827 svatostánek získal nový oltářní obraz, druhý zvon, varhany, kazatelnu a byl také vydlážděn. V roce 1912 byly pořízeny nové varhany. V roce 1915 byl odevzdán malý zvon pro válečné účely. Roku 1911 byla břidlicová střecha kostelíka vyměněna za novou z kanadského šindele a o čtyři roky později byl malý zvon pro válečné účely. Nahrazen byl roku 1922 novým zvonem a o pět let později byl kostelík vymalován. Po druhé světové válce došlo k odsunu německého obyvatelstva a Boškov začal sloužit spíše pro rekreaci než pro stálé bydlení. 

Kostel sv. Josefa v obci Kozlov byl postaven za jeden rok na místě staré dřevěné zvonice podle plánů stavitele Heinricha Czeschnera z Olomouce. Peníze na výstavbu byly získány ze sbírek obyvatelstva z celého okresu Hranice a když proběhlo v srpnu 1927 slavnostní vysvěcení nového kostela, tak místní lidé nemuseli chodit na mše do přilehlého Slavkova. Dne 17. září 1945 rozhodla vláda o zřízení vojenského tábora Moravský Beroun (později vojenský újezd Libavá), do něhož byla zahrnuta i ves Kozlov. Ještě několik let do kostela mohli lidé chodit, ale na podzim roku 1956 byl inventář převezen do Velkého Újezdu a uložen zčásti v tamním kostele sv. Jakuba Většího a zčásti na faře. Odvezeny byly všechny sochy, obrazy i svatostánek, ale při stěhování se něco ztratilo a nebo rozbilo.