Historie poutního místa v Provodově se začala psát roku 1705, kdy v dolním mlýně pod Maleniskem žil mlynář Pavel Vlaštovica. Jeho nemocná žena Anna si stěžovala na bolesti hlavy i očí, neboť ztrácela zrak a marně v modlitbách prosila o své zdraví Pannu Marii. Právě roku 1705 měla sen, ve kterém se jí zjevil anděl, který ji naučil třem modlitbám, jež na jeho příkaz rozšiřovala mezi svými známými. O šest let později, před svátkem Nanebevstoupení Páně, byla mlynářka ve snu vyzvána bělovlasým stařečkem, aby ho následovala. Psal se rok 1711, kdy oba zamířili na Malenisko, kde stařeček zastrčil hůl do země a pravil „Zde je voda, která bude uzdravovat nemocné na těle i duši " a poté zmizel. Další den šla mlynářka na bohoslužby do pozlovického kostela, kam Provodov dříve patřil, a uviděla, že na místě označeném ve snu je hůl a u ní prýštící pramének vody. Umyla si zde vodou nemocné oči a cítila, že lépe vidí. S velkou radostí spěchala do Pozlovic, ale přesto o svém uzdravení nemluvila. Po několika měsících přišel k mlynářce ve snu znovu stařeček a napomenul ji, aby o uzdravující vodě řekla i jiným.

Kostel Povýšení sv. Kříže v Brodku u Prostějova byl postaven uprostřed náměstí na místě staršího svatostánku. První zpráva o kostele je z roku 1599, ale je jisté, že je staršího založení. Jak vypadal kostel v původní podobě není známo. Dnešní vzhled získal díky šlechtické rodině z Kleinburgu, jak i dokládá památná deska nad vchodem. Barokní stavba byla dokončena roku 1726. Posvěcen však byl dříve, již roku 1721. Opraven by v letech 1912 - 1913.

Raně barokní kostel Nanebevzetí Panny Marie se nachází východně od centra města Ždánice a vznikl přestavbou původní gotické kaple roku 1701. Nový svatostánek nahradil původní kostel sv. Bartoloměje, který stával na jiném místě a byl za Josefa II. zrušen a posléze zbourán. V nedávné době byl opraven.

Kostel svaté Barbory byl postaven uprostřed protáhlé návsi ve svažitém terénu, který dobře kopíruje. Jeho předchůdcem byla kaplička z roku 1658, která sloužila k modlitbám a mším místních občanů. Kaple byla dlouhá 19 metrů včetně věže, která později posloužila jako presbyterium současného kostela. Věží se vstupovalo do kapličky a také do obecní šatlavy, nacházející se ve střední části věže. Když se roku 1659 jeden z vězňů oběsil, bylo vězení přestěhováno do nedaleké budovy radnice. Roku 1691 byl zakoupen velký zvon.

Kostel Navštívení Panny Marie ve vinařské obci Vranovice postavil židlochovický stavitel Josef Jelínek v letech 1868–1870, varhany postavil známý znojemský varhanář Benedikt Latzl. Na přelomu prvního a druhého desetiletí 21. století byl celkově rekonstruován.

V obci Řepiště patří k nejcennějším památkám místní jednolodní filiální dřevěný kostelík, který nese jméno sv. Michaela Archanděla. Názory na založení řepišťského kostela se v rozličných pramenech různí. Jóža Vochala ve "Vlastivědě Těšínska" udává rok 1484, prof. Adamus v "Našem Slezsku" rok 1485. Řepištský kostel byl původně kostelem farním. Od roku 1652 patřil protestantům (luteránům), kterým byl v roce 1654 odňat a přifařen k Šenovu. 

Hřbitovní kostel sv. Jana Křtitele v Konici je patrně nejstarší stavební památkou města, jelikož se jeho původ odvozuje od data 1560 na zvonu ve vížce kostela a spadá tudíž do poloviny 16. století. V letech 1686 a 1748 byl přestavován. V 80. letech 20.století byla provedena přestavba na smuteční síň, která necitlivě změnila zvláště interiér kostela.

Na místě dnešního kostela Narození Panny Marie v Konici stával pravděpodobně už ve 14. století starší chrám, o němž se toho moc neví. V roce 1556 byla dokončena nová výstavba nebo významná rekonstrukce kostela, kterou započal Zikmund Helt z Kementu patrně pod vlivem své manželky Aleny Konické ze Švábenic, jež ovšem 2. dubna 1554 zemřela. Svědčí o tom rytý nápis na obdélníkové mramorové pamětní desce, osazené na epištolní straně nad původním vstupem do presbytáře, která je opatřena erby stavebníků, majitelů panství.

Na návsi v obci Moravská Huzová nedaleko Štěpánova u Olomouce stojí kostel sv. Floriána. Svatostánek se nachází na místě kaple, která zde byla postavena v roce 1746 a zasvěcena sv. Florianu. V roce 1788 byla kaple rozšířena na filiální kostel hnojicke farnosti. V roce 1886 postavena farní budova a od roku 1890 měla Moravská Huzová samostatnou farnost. Nejznámějším zdejším knězem byl František kardinál Tomášek, arcibiskup pražský a primas český, který zde působil letech 1954-1965 jako administrátor farnosti Moravská Huzová.

V obci Štarnov nedaleko Šternberka byly postupně vystavěny tři kostely, přičemž první zde stál již v 15.století. Zmínka o něm je v protokole duchovního soudu u olomouckého arcibiskupství z 30.4.1479, který řešil spor štarnovských farníků s hnojickým farářem Jakubem. Štarnovští si na faráře stěžovali, že odmítal vykonávat kněžské služby při štarnovském kostele. Bylo slyšeno 10 svědků, ale dochoval se zápis jen osmi z nich. Byli to občané mimo Štarnova, z jejichž výpovědí vyplynulo, že Štarnov již před dobou husitskou měl kostel, u něhož však služby vykonávali faráři z nedaleké obce Hnojice buď sami nebo svými kaplany. Starý vikář Jan ze Šternberka napsal, že kostel byl vypálen husity v letech 1437-1440 pod vedením hejtmana Parduse z Horky u Vratkova.