Římskokatolický farní kostel svatého Jana Křtitele a svatého Jana Evangelisty, též zvaný kostel svatých Janů, byl na náměstí 28. dubna v brněnské městské části Bystrc byl postaven pravděpodobně v první polovině 13. století a část z něj se pak dochovala v západní obvodové zdi hlavní lodi. První písemná zmínka o něm pochází až z roku 1531 a v roce 1592 pak byl zavěšen zvon odlitý zvonařem Matyášem z Velkého Meziříčí, pro který byla vystavěna věž. V 19. století byl přestavěn, nejprve rozšířením lodě kostela 1843, následované přestavbou věže roku 1862, aby pak byl znovu v roce 1897 naposledy upraven do dnešní podoby. V průběhu první světové války byly roku 1917 sneseny zvony z roku 1531 a 1710 a spolu s píšťalami varhan roztaveny na materiál pro válečné potřeby. V roce 1923 pak byly zvony nahrazeny ocelovými a pořízeny nové varhany. 

Pozdně barokní farní kostel Povýšení sv. Kříže byl postaven v letech 1777 – 1779 nákladem náboženského fondu a jeho výstavbu v podstatě zapříčila zima. Věřící z Rusavy totiž spadali pod farnost na Svatém Hostýně, ale tamní chrám kvůli dlouhotrvajícím zimám navštěvovali zřídka a tak se hostýnský kaplan vždy na pět měsíců stěhoval za svými ovečkami. Změna nastala v době zvýšeného rekatolizačního úsilí na Moravě a roku 1877 bylo rozhodnuto o postavení nového kostela v Rusavě, fary a školy za peníze zrušeného jezuitského řádu. Během dvouleté výstavby věřící chodili na bohoslužby do provizorní dřevěné boudy a to až do roku 1779, kdy byl kostel vysvěcen. Při stavbě se bohužel nepamatovalo na to, že stavební pozemek ležel na svahu vysokého kopce, ze kterého stékalo dolů mnoho vody. Pracovníci na stavbě nedbali, že do vykopaných základů voda natekla a bez většího rozmyslu do nich házeli kameny v představě, že se jimi zamezí dalšímu pronikání vody. 

První evangelický kostel v obci Rusava byl postaven v roce 1813 ze dřeva a nový svatostánek nahradil stodolu, v níž se předtím věřící augsburského vyznání scházeli. Druhý kamenný kostel byl podle plánů architekta Ludwiga Förestera vystavěn v letech 1865 – 1882 na místě původního svatostánku. Velkolepé stavební dílo by nevzniklo bez celé řady finančních sbírek, pomoci moravského zemského výboru nebo Spolku Gustava Adolfa z Vídně. V říjnu roku 1882 byl na věž kostela vytažen zvon, který spolu s křišťálovým lustrem darovala místní rodina Mozolů. V rusavské evangelické farnosti působili většinou faráři slovenského původu, z nichž se nejvýznamnějším způsobem do života obce zapsal Daniel Sloboda, který zde působil v letech 1837 až 1888. 

Kostel sv. Havla byl v obci Podhoří postaven zřejmě na přelomu 13. a 14. století, nicméně první písemná zmínka o něm pochází z roku 1446. Původní podoba svatostánku není známa, bylo dosud zjištěno pouze ostění dveří u vchodu do lodi kostela. Lomený oblouk dveřního otvoru by mohl potvrzovat existenci gotické jednolodní stavby s obdélným kněžištěm. Přízemí předsunuté věže kostela je zaklenuto jedním polem křížové klenby s hřebínky, což by mohlo poukazovat na pozdější vznik věže. Roku 1662 byla u kostela vystavěna dřevěná zvonice. Věž byla přistavěna před rokem 1717. Hudební kůr nesený dvěma mohutnými pilíři byl zděný a již ve druhé polovině 18. století nesl varhaní pozitiv. Vcházelo se na něj po několika schodech z vnější strany severní zdi věže. Loď kostela měla plochý rákosový strop. 

Chrám sv. Cyrila a Metoděje v Olomouci - Hejčíně byl postaven v letech 1929 – 1932 ve stylu neoklasicistní moderny dle návrhu Josefa Šálka z Brna. O výstavbu svatostánku se významně zasloužil arcibiskup Leopold Prečan, který chtěl v novém kostele zřídit duchovní správu pro Řepčín – Hejčín, nově postavenou čtvrť Na Šibeníku, část Úřednické čtvrtě a Neředín. Slavnostní vysvěcení chrámu se uskutečnilo 5. července 1932. Za druhé světové války bylo 9 zvonů z 10 zabaveno pro potřeby zbrojního průmyslu a až roku 1994 byly vysvěceny tři nové zvony - Nejsvětější Trojice, sv. Cyril a Metoděj a Panna Maria. Interiéry kostela je možné navštívit během pravidelných mší a podrobně jej prozkoumat ve dnech evropského dědictví.

První písemná zmínka o kostele sv. Václava v Hulíně pochází z roku 1261, kdy panství získalo olomoucké biskupství. Vystavěn byl ovšem o přibližně třicet let dříve, kdy měl podobu románské jednolodní stavby s apsidou, emporou v zadní části lodi, rovným dřevěným stropem a nízkou věží. Zobrazení předpokládaného románského kostela je patrné na městské pečeti z konce 13. století. K velké přestavbě svatostánku došlo v letech 1583 - 1584, kdy byla znovu vystavěna částečně pobořená věž s využitím původních románských obvodových zdí věže a přidáno točité schodiště u severní zdi věže, přístupné zvenčí prostým obdélným portálem. V roce 1613 byl osazen nový oltář a provedena úprava oken a o šest let později byla přistavěna severní předsíň zvaná Žebračka, která skryla románský portál. Renesanční podoba kostela je zaznamenána na pečeti z konce 17. století. V průběhu třicetileté války byl kostel dvakrát vydrancován vojenskými oddíly a v letech 1634 a 1635 věž opakovaně vyhořela po zásahu blesku.

Kostel sv. Vavřince byl v Koryčanech na náměstí postaven v letech 1636 – 1697. Nový svatostánek nahradil původní gotický kostel ze 14. století, přičemž mu byla v rámci barokní přestavby prodloužena loď, takže se spojil se samostatně stojící zvonicí, z níž vznikla dnešní věž. Kostel nezůstal ušetřen pohrom v období válek a nevyhnul se ani požárům, což se projevilo na jeho exteriérech. Konečný vzhled svatostánku je z roku 1898, kdy bya opraven po úderu blesku. V roce 1974 bylo přistoupeno k opravě vnější fasády. Stará omítka byla odstraněna až na cihly a poté pořízena nová omítka. Byly rovněž pořízeny nové okapové žlaby a chrliče na věži kostela. V roce 1976 byla natřena  plechová krytina věže, poté znovu v roce 1988. V roce 1990 bylo do kostela instalováno elektrické  topení s akumulačními kamny a v následujícím roce byl znovu vymalován interiér kostela. V roce 1995 byla na vnější fasádu nanesena nová barva.

Již v 1. polovině 13. století stávala v Archlebově kaple neznámého patrona, k níž byla v roce 1435 přistavěna věž. S výstavbou větší kaple se začalo po koupi panství rodem Lichteštejnů v době pobělohorské. Kaple byla opravena a zvětšena za Maximiliána III. z Lichtenštejna a v roce 1639 byl kostel zasvěcen sv. Šebestiánu a Rochovi, což souviselo s morovou epidemií na Moravě ve 2. polovině 17. století. V letech 1729 - 1731 tehdejší majitel Václav kníže z Lichteštejna nechal kostel rozšířit směrem na východ. Na západní straně byla do nové stavby včleněna raně barokní hranolová věž. V souvislosti s těmi úpravami byla provedena také nová úprava interiéru v letech 1740 - 1746 podle projektu architekta Antona Erharda Martinelliho, který do prostoru včlenil hudební kruchtu.

Farní kostel sv. Petra a Pavla byl postaven v klasicistním slohu v letech 1805 – 1807 a nahradil tak starší svatostánek, který věřícím kapacitně nedostačoval. Stavba vznikla za podpory Aloise z Liechtensteinu, jejichž rod tehdy Milonice vlastnil. Roku 1884 byla v kostele položena nová dlažba a o 15 let později byla k lodi přistavěna současná věž, jejíž oprava proběhla roku 1910. O tři roky později došlo k výměně dřívějších oken za současná vitrážová. Ve 20. letech 20. stol. byla uvnitř položena nová dlažba namísto dřívějších velkých pískovcových dlaždic. Po druhé světové válce byl kostel vymalován a zvenku opraven. V období 50.–60. let 20. stol. bylo nově zavedeno elektrické vedení, zřízeno elektrické natahování věžních hodin i zvonění kostelních zvonů a také odstraněna zavlhlá omítka uvnitř kostela. Roku 1967 došlo k výměně okenních rámů a říms, byly opraveny věžní hodiny.

Předchůdcem dnešního kostela sv. Mikuláše v Březové byl dřevěný svatostánek z konce 13. století, který v roce 1691 vyhořel po úderu bleskem. Na místě zničeného svatostánku byl v letech 1692–1694 postaven nový zděný kostel bez věže o délce 18 metrů. Stavbu financoval Jiří Kryštof II. Pruskovský z Pruskova a jeho stavitelem byl pravděpodobně Michael Josef Klein, který se podílel na výstavbě jezuitského olomouckého kostela Panny Marie Sněžné. Věž byla dostavěna v roce 1768 a nad vchod byl umístěn erb patronů kostela a majitelů hradeckého panství rodu Pruskovských z Pruskova. V letech 1862 - 1864 byl kostel rozšířen o kněžiště a sakristii a jeho délka se zvětšila na 37 metrů. Do hlavního oltáře byly uloženy ostatky svaté Christiny, sv. Fausta, sv. Diodora a blahoslaveného Jana Sarkandra. Po přestavbě byl kostel a hlavní oltář 8. září 1865 nově vysvěcen kardinálem Bedřichem z Fürstenberka.