V jedné české písničce se zpívá, že sliby se mají plnit nejen o vánocích. Text populárního songu jsme naplnili rovněž my, když jsme jako každý rok dostali pozvání k návštěvě našich známých, jenže tentokrát jsme mezi vánocemi a Silvestrem měli spoustu práce a do Hradce nad Moravicí jsme nemohli přijet. Svůj slib jsme tak splnili až na začátku března a přestože nám nepřálo počasí, cestou jsme se zastavili na několika zajímavých místech. Jedním z nich byla obec Březová, kterou jsme pokaždé projížděli při cestě ke známým a vždycky jsme si posteskli, že bychom se chtěli podívat na zdejší kostel sv. Mikuláše. Věřte nebo ne, motivací k této zastávce byl dezertní talíř ! Před několika lety jsme totiž v naší litovelské prodejně mýdel dostali od jedněch zákazníků z Březové dárek v podobě zmíněného porcelánového suvenýru s vyobrazením kostela sv. Mikuláše a nezastavit se u něj by byl turistický hřích. A ten jsme spáchat rozhodně nechtěli !

Jak už bylo zmíněno, na začátku března nám vůbec nepřálo počasí, když se teploměr držel celý den okolo nuly a vítr pofukoval sice jen mírně, ale zima nám byla pořádná. A to ještě nebylo všechno. Když jsme projeli obec Vrchy a blížili se k Březové, začalo přibývat sněhu, i když po něm předtím ve Fulneku nebylo ani památky. Kostel sv. Mikuláše nás tak přivítal oděn do bílého hávu, který mu dočasně propůjčila paní Zima, takže jsme měli možnost vidět jej v poněkud netradiční podobě. Do jeho obhlídky jsme se pustili hned poté, co jsme naše černé SUV zaparkovali přímo u jednolodního kostela, přičemž jsme začali průzkumem boční strany, na které jsme napočítali pět vysokých oken s půlkruhovým záklenkem, které ode sebe dělily svislé lisény. Přibližně uprostřed lodi jsme narazili na boční vchod, kolem něhož jsme jen prošli, ale v dalším postupu ke kněžišti nám zabránil plot mateřské školy za kostelem.

Za nepříjemného pofukování ledového větru jsme se vrátili před kostel a začali si prohlížet přední část stavby s předsunutou věží, která byla ke svatostánku přistavěna roku 1768. Jak jsme o pár minut později zjistili, tehdy stál v Březové už více jak 70 roků zděný kostel, jenž byl vybudován na místě dřevěného předchůdce ze 13. století, který vyhořel po úderu bleskem roku 1691. Nad námi se tyčila hranolová věž s lisénami na nároží, jenž byla zakončena cibulovou bání a lucernou. Na každé straně věže jsme našli okno s půlkruhovým záklenkem, za nimiž se skrývalo patro se zvony, kterých se tu v průběhu staletí vystřídalo hned několik. První sada zvonů z 18. a 19. století byla mimo umíráček zrekvírována během první světové války, další trojice zvonů z roku 1928 pak padla za oběť v období druhé světové války a na nové kostel čekal až do roku 1970, kdy byly pořízeny nové tři zvony od firmy Franz Schilling und Sohn z Apolda.

Kdybychom měli rentgenové oči, mohli bychom za okny vidět původní umíráček z roku 1849 a nové zvony z NDR, které od roku 1971 rozhoupával elektrický pohon. Nad zvonicovém patrem jsme si zkontrolovali správný čas díky ciferníkovým hodinám a pak jsme očima sklouzli dolů k menším oknům, které prosvětlovaly hudební kůr s varhany od firmy Karel Neusser z Nového Jičína. Pod nimi se už nacházel vchod s pískovcovým ostěním se štítovým nástavcem, v němž jsme spatřili reliéfní rodový znak Pruskovských z Pruskova, kteří financovali stavbu kostela, která proběhla v letech 1692–1694. Po pravé straně věže se nacházel přístavek s vchodem na kruchtu alias hudební kůr a u něj jsme našli kříž s pozlacenou soškou Krista z roku 1853. Celé dílo bylo vyrobeno z mramoru, přičemž kříž s reliéfem na dříku byl zasazen do podstavce s volutovými křídly, které byly typické pro období baroka.

Na druhé straně věže jsme našli sochu Panny Marie Bolestné z roku 1854, stojící taktéž na mramorovém podstavci, na jehož přední části jsme si přečetli tento text : „O wy wšicknj / kteřj jdete cestau, / pozorujte a wizte jestli / bolest, jako bolest / ma. Plač Jerem. 1. 12. / Anno 1854.“ Na zadní straně podstavce jsme přelouskali německý nápis Von Wohlthätern / gestiftet, což v překladu znamenalo, že socha byla zaplacena z dobrovolných darů. Horní díl podstavce byl opatřen reliéfem se symbolem bolestné Panny Marie, jímž bylo srdce probodnuté sedmi meči, který v noci osvětlovala zavěšená lucerna. Na vrcholu jsme si prohlédli figuru Panny Marie Bolestné v obvyklém provedení. Jednalo se o stojící ženskou postavu v přepásaném biblickém rouchu, s hlavou ovinutou závojem sahajícím až k patám, jejíž gesta a mimika vyjadřovaly bolest. Když jsme si pozlacenou sochu dostatečně prohlédli, zašli jsme za roh, abychom se podívali na zbytek svatostánku.

Na druhé straně kostelní lodi jsme napočítali rovněž pět vysokých oken s půlkruhovým záklenkem, které ode sebe dělily svislé lisény a poté jsme narazili na čtyřbokou sakristii s oratoří v patře. Za přípravnou kněží se už nacházel trojboký presbytář bez oken, u něhož jsme se příliš dlouho nezdržovali a zamířili jsme zpět před svatostánek. Před vchodem do kostela totiž rostla památná lípa velkolistá, vysazená roku 1698, tedy pouhé čtyři roky po dostavění církevní modlitebny. Na tabulce pod 22 metrů vysokou holou lípou velkolistou jsme si přečetli, že se památným stromem stala v roce 1986 a nechyběly ještě další všeobecné informace o lípách. Následně jsme se vydali na malý palouček u silnice, která nás o pár minut dříve přivedla ke kostelu, abychom si prohlédli drobnou mramorovou sochu sv. Jana Nepomuckého, zhotovenou pravděpodobně v roce 1925.

Tento letopočet jsme našli na hranolovém podstavci, na němž se socha českého tradičního světce v podživotní velikosti nacházela. Světcova figura byla zachycena v tradičním oděvu, s hlavou nakloněnou k pravému rameni a naším očím neuniklo, že v náručí přidržuje kříž. Když jsme si sochařské dílo krátce prohlédli, spěchali jsme k autu, abychom dočista nezmrzli a ve vyhřátém interiéru korejského SUV jsme si přečetli docela dost faktů z historie kostela sv. Mikuláše. Potom jsme nastartovali motor a odjeli do sousední obce Leskovec za dalšími dvěma cíly. O tom, co jsme v této vsi viděli, však již pojednává jiný můj příspěvek. Chcete-li vědět, co všechno jsme v tento zimní den zažili, vyhledejte si v sekci Velké povídání o výletech článek Jak jsme promrzli ve mlýně Wesselsky a ve Fulneku nás nerozehřál ani Komenský. A nezapomeňte prosím napsat pod články komentáře. Děkujeme.

Kompletní fotogalerii najdete zde

https://jirkacek1.rajce.idnes.cz/Brezova_-_kostel_sv._Mikulase

Historie :

Předchůdcem dnešního kostela sv. Mikuláše v Březové byl dřevěný svatostánek z konce 13. století, který v roce 1691 vyhořel po úderu bleskem. Na místě zničeného svatostánku byl v letech 1692–1694 postaven nový zděný kostel bez věže o délce 18 metrů. Stavbu financoval Jiří Kryštof II. Pruskovský z Pruskova a jeho stavitelem byl pravděpodobně Michael Josef Klein, který se podílel na výstavbě jezuitského olomouckého kostela Panny Marie Sněžné. Věž byla dostavěna v roce 1768 a nad vchod byl umístěn erb patronů kostela a majitelů hradeckého panství rodu Pruskovských z Pruskova. V letech 1862 - 1864 byl kostel rozšířen o kněžiště a sakristii a jeho délka se zvětšila na 37 metrů. Do hlavního oltáře byly uloženy ostatky svaté Christiny, sv. Fausta, sv. Diodora a blahoslaveného Jana Sarkandra. Po přestavbě byl kostel a hlavní oltář 8. září 1865 nově vysvěcen kardinálem Bedřichem z Fürstenberka. V roce 1919 byla položena nová dlažba a kostel byl vymalován akademickým malířem Zapletalem z Mariánských Hor a obnoven akademickým sochařem Drahošem z Ostravy. V roce 1930 byla do kostela zavedena elektřina. V dubnu 1945 byla během osvobozovacích bojů sestřelena báň věže a kostel byl vážně poškozen. Jeho opravy proběhly v letech 1945–1949. V roce 1955 byl kostel vymalován ostravskými malíři Antonínem Hanušem, Josefem Drhou, Josefem Nevřivou a Antonínem Stoklasou. Malíř Josef Drha namaloval obrazy čtyř evangelistů a Beránka ve středu vítězného oblouku. V roce 1966 byly na věž namontovány nové hodiny na elektrický pohon od firmy Dvořák z Vyškova. V roce 1993 byla položena nová střešní krytina, v roce 1999 bylo zavedeno plynové osvětlení a zvětšena kruchta. V roce 2003 proběhla rekonstrukce interiéru a výmalba, přičemž ještě tentýž rok byla odcizena z bočního oltáře svatého Josefa dřevěná soška anděla a další sošky a hlavičky z kazatelny. Tři sochy se po dopadení zlodějů vrátily. Socha anděla byla nalezena až v Itálii a vrácena zpět v roce 2012.

Historie čerpána z webu

https://cs.wikipedia.org/wiki/Kostel_svat%C3%A9ho_Mikul%C3%A1%C5%A1e_(B%C5%99ezov%C3%A1)

Obec Březová nemá turistickou známku.