Mohelnice byla naším cílem v rámci několika výletů a pokaždé nás již z dálky vítaly věže farního kostela sv. Tomáše z Canterbury, který se stal asi nejvýznamnější místní historickou památkou. Dvakrát jsme k němu také přímo zamířili a v obou případech jsme si jej prohlédli pěkně z blízka. Naše první návštěva svatostánku byla spojena s prohlídkou muzea v objektu bývalé fary, nacházející se taktéž na Kostelním náměstí. Hned jak jsme si expozice prohlédli a vyšli z budovy muzea ven, začali jsme si tento farní kostel prohlížet.

Přímo před námi byla čtyřboká sakristie s depozitářem v patře, přiléhající ke zdi polygonálního kněžiště s vysokými gotickými okny. Přišli jsme blíž a na jedné straně obdélníkové lodi jsme našli kapli sv. Anny, do níž byl zazděn epitaf mírovského duchovního Jakuba Haladiho, který vytesal roku 1567 Jan Milíč. Na druhé straně se pak nacházela kaple Těla Kristova, vložená mezi novou sakristii a přízemí věže. Uvnitř byl klasicistní oltář, přenesený sem snad z kněžiště.

Následně jsme prošli kolem lodi s valbovou střechou a za kaplí jsme našli pískovcový sloup se soškou modlící se Panny Marie. Poté jsme dorazili k mohutné hranolové věži mezi bokem lodi a západním průčelím. Zde nás zaujal válec u věže, kterým se chodilo po vnitřním schodišti na kruchtu. Pak jsme již museli hodně zaklonit hlavy, abychom přejeli očima celou věž vysokou 72 metrů až nahoru, která byla postavena po roce 1322, kdy král Jan Lucemburský udělil městu Mohelnici právo opevnit se hradbami a sloužila městským strážím jako hláska.

My jsme viděli ovšem podobu věže po přestavbě v roce 1875 s jehlancovou střechou a nad spodním patrem jsme našli pár malých okének, osvětlující schody do zvonicového patra, které bylo osazeno již podstatně většími okny s gotickým obloukem. Uvnitř se nacházela trojice zvonů z roku 1992, ale první zvony zde visely už v roce 1500. Zjistili jsme, že největší zvon byl zasvěcený patronu kostela svatému Tomáši Becketovi, prostřední Panně Marii a nejmenší svaté Anežce České.

Bohužel v době našich návštěv nebyla ještě věž přístupná, takže jsme se nemohli podívat na expozici nacházející se uvnitř, ani se rozhlédnout po okolí Mohelnice. Namísto výstupu na věž jsme nahlédli přes mříže dovnitř svatostánku a prohlédli si jeho interiér. Zjistili jsme, že kněžiště bylo zaklenuto síťovou žebrovou klenbou a kruhovými svorníky, překrytých reliéfními rozetami. Presbytář byl s lodí spojen kamenným vítězným obloukem s lomeným záklenkem.

Na stropě lodi jsme našli další čtyři pole křížové žebrové klenby z cihlových tvarovek překryté maltou. Na jedné zdi jsme spatřili s reliéf františkánského mnicha, držícího v ruce kříž a knihu s nečitelným textem. Pod světcovýma nohama jsme uviděli štít s korunovaným dvouocasým lvem a nad světcem polygonální baldachýn s kružbami. Všimli jsme si, že hlavní oltář byl dvoudílný s oltářním obrazem Umučení sv. Tomáše z Canterbury z roku 1776.

Dočetli jsme se, že další oltáře pocházejí ze 17. století, kazatelna z druhé čtvrtiny 18. století, kamenná křtitelnice z roku 1641, dvě řady chórových lavic z doby kolem roku 1700 a varhanní skříň z roku 1734. V kněžišti nás zaujal značně poškozený náhrobník neznámé šlechtičny, která zemřela roku 1577 a byla manželkou Kašpara Siesla, úředníka na Mírově. Dále jsme shlédli soubor čtyř figurálních náhrobků faráře Valentina Nigra Schwarze, jeho rodičů a sestry, pocházející ze čtyřicátých let 16. století.

Na opěrném pilíři kněžiště jsme spatřili náhrobek farářovy sestry Anny, která zemřela v dívčím věku roku 1521 s reliéfem vzkříšeného Krista a dvojicí modlících se žen. V jiném opěráku jsme uviděli desku farářovy matky Anežky, která zemřela roku 1530 s reliéfem sv. Trojice podle grafického listu Albrechta Dürera z roku 1511. Třetí náhrobek, který jsme zde mohli vidět, patřil farářovu otci a olomouckému kováři Václavu Schwarzovi, který zemřel v roce 1530. Konečně čtvrtým náhrobkem byl ten vlastní Valentina Schwarze, který si nechal vyhotovit ještě za vlastního života.

Když jsme si prohlédli vnitřek kostela, nastal čas se seznámit s jeho historií. Jakmile jsme dočetli poslední řádky, tak jsme si nad vchodem prohlédli kamennou rozetu, pocházející z novogotické přestavby v 19. století a vedle dveří kamenný kříž s Kristem. Tím jsme završili obhlídku impozantního svatostánku v centru Mohelnice a poté jsme zamířili k hradbám města a jediné dochované bráně. Podrobnosti najdete v mých dalších příspěvcích, tak si je ve volném čase také určitě přečtěte.

Do Mohelnice jsme se opět vrátili po více než třech letech, abychom shlédli zbývající památky města, které jsme při předchozích návštěvách neviděli. Auto jsme i tentokrát zaparkovali autobusového nádraží a zamířili k nedaleké evangelické modlitebně sv. Vladimíra. Potom jsme se vydali na právě opravované náměstí Svobody a jelikož bylo centrum celé rozkopané, tak nebyl důvod se zde déle zdržovat. Zamířili jsme tedy ke kostelu sv. Tomáše Becketa, který se za tu dobu, co jsme zde byli naposledy vůbec nezměnil.

Inu, co jsou to tři roky v dějinách kostelů, stávajících na svém místě po celá staletí. Samozřejmě jsme si i tentokrát svatostánek prohlédli a také jej obešli kolem dokola. Následně jsme u něj úspěšně odlovili kešku a po objevení ukryté schránky naše další kroky vedly k nedalekým hradbám a přilehlému Pekařovu domu u severní brány. O těchto historických památkách pojednávají jiné mé příspěvky, tak si je ve volném čase také určitě přečtěte.

Kompletní fotogalerii najdete zde

https://jirkacek1.rajce.idnes.cz/Mohelnice_-_kostel_sv._Tomase_Becketa/

Historie :

Kostel sv. Tomáše z Canterbury v Mohelnici byl původně zasvěcen Nanebevzetí Panny Marie a první písemný doklad o jeho existenci pochází z roku 1247, kdy byl jmenován v papežské listině. Jádro stavby pochází románské z doby před rokem 1247 a z té doby se dochovalo zdivo lodi, která byla původně zřejmě plochostropá.

V první polovině 14. století bylo přistavěno již v gotickém slohu kněžiště se sakristií a věž. Loď byla zaklenuta mezi lety 1466 a 1480 a ve stejné době vznikl portál do původní sakristie, přičemž byl znovu vysvěcen. Kostel byl údajně pobořen v roce 1642 Švédy, kteří zapálili mlýn a od něj shořelo celé vnitřní město. Kostel byl poté provizorně upraven a roku 1651 dokončeno zastřešení věže, ale v roce 1680 ovšem vyhořel znovu.

Zásadní oprava začala v roce 1722, přitom byla zbořená stará kaple a na jejím místě v letech 1726 - 1727 vybudována nová kaple sv. Anny s kryptou. Barokizace kostela pokračovala přístavbou severní kaple Těla Kristova, která zaujala místo původní sakristie, z níž zbyl ve zdi gotický portál. Nová sakristie s depozitářem byla vybudována v patře a při barokní úpravě byla vystavěna také hudební kruchta a západní předsíň, zaklenuta dolní patra věže a přistavěno válcovité schodiště na zvonici a půdu.

Roku 1907 byl kostel novogoticky upravován, přičemž do oken kněžiště byly vloženy nové kružby, maltou byl upraven profil žeber lodní klenby a přidány kašírované konzoly. Upraveno bylo průčelí a zvonicové patro věže a do předsíně byl zasazen novogotický portál. Poslední úpravy proběhly v roce 2015, kdy byla zpřístupněna věž pro návštěvníky Mohelnice.

Historie čerpána z webu

http://www.hrady.cz/index.php?OID=3204

Město Mohelnice je držitelem turistické známky č.795.

https://www.turisticke-znamky.cz/znamky/mohelnice-c795