V nejstarších dobách stála v místech dnešního kostela svaté Máří Magdalény dřevěná kaple, která byla údajně v roce 1406 přestavěna na kapli kamennou. Tato kaple s největší pravděpodobností zanikla a na jejím místě nechal probošt Adam Haster v roce 1567 vystavět filiální kostel, který byl 20. srpna 1567 zasvěcen pražským biskupem Antonínem sv. Máří Magdaleně. V roce 1841 se začalo s jeho přestavbou, byla zbourána loď i s presbytářem a v dubnu 1843 byla stavba, vybudovaná podle plánů A. Thurnera z Teplé, vysvěcena. V roce 1909 přibyly na hudební kůr varhany. Kostel sv. Máří Magdalény je trojlodní stavba se starší věží nad západním průčelím. Zařízení interiéru je barokního až klasicistního původu. Kostel je majetkem římskokatolické církve a byl v letech 1992 - 95 rekonstruován. Bohoslužby se zde konají každou neděli.

Evangelický kostel byl v Čenkovicích postaven v osmdesátých letech 18. století, hned poté, co v říjnu 1781 vešel v platnost známý toleranční patent. Do té doby byla duchovní správa zajišťována z devět kilometrů vzdáleného Jablonného nad Orlicí, kdy lidé chodili do katolického kostela sv. Vavřince z roku 1667. O sto let později zde konečně byla snahou obyvatel zřízena lokálie, v roce 1782 povýšená na farnost. Starý kostel byl tehdy zbořen a nahradil jej nový v barokním slohu, postavený díky financím knížete Aloise Josefa z Lichtenštejna. V říjnu 1781 však vyšlo najevo, kolik bylo v Čenkovicích tajných nekatolíků, když se k evangelickému vyznání postupně přihlásila asi třetina všech obyvatel. Hned po vydání tolerančního patentu si vybudovali svou modlitebnu v horní části obce. 

Kostel sv. Vavřince v Čenkovicích je ukázkou klasicistní stavby vzniklé v oblasti, kde žilo převážně německé obyvatelstvo. Jednolodní orientovaná stavba postavená v letech 1780 – 1782 nahradila starší dřevěný kostel stejného zasvěcení. Současnou podobu získal kostel po úpravách v 19. století, když byla v roce 1834 provedena současná korunní římsa, v roce 1837 byla snesena cibulovitá báň věže a stavitel Anton Kappner ji nahradil stávajícím stanovým zastřešením. O devět let později byl z hřebene střechy snesen sanktusník.Trojosé průčelí se střední vystupující osou má v překladu hlavního vstupu dataci dokončení stavby, tedy rok 1782, nad letopočtem lze spatřit znak rodu Lichtenštejnů dokládající příslušnost k lanškrounskému lichtenštejnskému velkostatku. V postranních osách je v přízemí v levé nice socha sv. Petra a v pravé sv. Pavla s jejich atributy.

Dřevěný kostel s věží a střechou krytou šindelem byl postaven v roce 1679 ve Velké Kopani na Zakarpatské Ukrajině a v roce 1857 byl prodán do vesnice Cholmovec u hranic s Rumunskem za 255 zlatých. Začátkem dvacátých let 20. století se stav kostela výrazně zhoršil, došlo k částečnému rozebrání oltářního srubu a o něco později i jehlancovité střechy.  V polovině dvacátých let byly do kostela převezeny ikony z rozebraného dřevěného kostelíka v Trosinku. V roce 1927 se o chátrajícím kostelíku dozvěděl senátor Václav Klofáč. Zakoupil značně poškozený kostel za 16.000,- Kč a nechal jej převést 27.7.1930 do Dobříkova. Na převozu, následných opravách a znovupostavení se podílel architekt Adolf Kolena z Mukačeva. Kostel byl slavnostně otevřen 6.7.1931 za účasti patriarchy Církve československé Dr. Gustava Procházky a hostí z Čech, Moravy, Slovenska a Podkarpatské Rusi.

Současný kostel Všech svatých v Běstovicích u Chocně byl postaven v druhé polovině 17. století na základech původního románského kostela, který byl za husitských válek pobořen a poté opraven. Věž s cibulovou střechou byla k lodi přistavěna v letech 1782 - 1784. Opravy proběhly v roce 1901, 1974 a také v roce 2010, kdy náklady na rekonstrukci zaplatila obec Běstovice. V kostele je nejstarším artefaktem křtitelnice z roku 1592, pořízena byla tehdejším rychtářem Janem Hubkou, vzácná je také roková kazatelna. Hlavní oltář pochází ze 17. století. Půlkruhový vítězný oblouk se štukovým orámováním a s hlavním klenákem pochází z 1782. Strop a stěny kostela vyzdobeny malbami z 2. poloviny 9. století, bez větší výtvarné hodnoty. 

Kostel sv. Martina v Třebotově je poprvé uváděn v soupisu papežského desátku roku 1352, kdy patřil rytířskému řádu křížovníků s červenou hvězdou a tehdy měl podobu rotundy, která byla léta upravována a přestavována. Od roku 1630 zde sloužili mše řeholníci ze Zbraslavského kláštera. Starý kostel však potřeboval časté opravy a také rozšíření, takže bylo v roce 1865 rozhodnuto o stavbě kostela nového v pseudorománském slohu. Svatostánek byl postaven za rok a posvěcen 9. října 1875 kardinálem Bedřichem Schwarzenbergem, který zároveň uzavřel do oltáře ostatky svatých mučedníků Urbana, Kosmy a Krescentia. V roce 1994 byl kostel celkově zrekonstruován. V roce 2011 byla provedena oprava varhan a v roce 2012 byla ke kostelu postavena přístavba s vlastním záchodem a tekoucí vodou.

V roce 1714 začal majitel litomyšlského panství, hrabě František Václav z Trautmannsdorfu se stavbou nového velkého kostela a nových škol, který schválil projekt významného barokního architekta Giovanni Battisty Alliprandiho. Tento Ital byl v Litomyšli i pohřben, nicméně po jeho smrti v roce 1720 další dva roky dokončoval stavbu kostela František Maxmilián Kaňka, který jen upravil vzhled fasád a byl zřejmě autorem interiérů. Kostel několikrát vyhořel, přičemž největší škody utrpěl v letech 1735, 1775 a 1814. Zařízení pak bylo doplňováno ještě v průběhu celého 19. století.

První zmínky o choceňském kostelu pocházejí z poloviny 14. století. Konkrétně je kostel uváděn jako farní k roku 1350 v popisu pražské diecéze. Z původního dřevěného kostela se nic nedochovalo, protože v průběhu času třikrát vyhořel (v letech 1602, 1659 a 1725). Nynější kostel byl postaven v rozmezí let 1728-1733 ze jmění kostelů filiálních a z příspěvků dobrodinců, zejména hraběte Štěpána Viléma Kinského a pražského arcibiskupa hraběte Ferdinanda Khuenburga, který věnoval ze solné kasy 1500 zlatých.

Choceňský kostel Českobratrské církve evangelické byl vybudován za pár měsíců roku 1869 a jeho hlavním stavitelem byl pan Havlíček. Ke stavbě byl využit svažitý, kamenitý a pustý pozemek zadluženého vinopalníka Pecháčka, protože evangelíkům ve městě nikdo nechtěl ani nesměl prodat pozemek. Stavba domu na skále, do které byly vylámány sklepy, musela být jistě velmi namáhavá. Základy kostela, hřbitovní zdi a podezdění zahradního svahu byly vybudovány z kamene.

Na místě dnešního kostela v Konecchlumí stával původně malý dřevěný gotický kostelík zmiňovaný v listinách již v roce 1355, kdy jeho patronem byl Jan z Verdeka a ze Žlunic. Kostelík měl pravděpodobně postranní oltáře a náležela k němu i fara. Po husitských válkách patřil ultrakvistům, takže se v něm přijímalo pod obojí, ale po bitvě na Bílé Hoře roku 1621 kostel přešel opět do správy katolické církve a fara u kostela byla pravděpodobně v této době zrušena.