Ve městě Horní Cerekev jsme byli ubytovaní během třídenního pobytu na Vysočině v místním hotelu Rustikal a tak jsme si samozřejmě nenechali ujít místní památky či zajímavosti, přičemž jsme všechny zvládli hned první den krátké dovolené. Po příjezdu do městečka jsme naše stříbrné auto zaparkovali na náměstí a vzápětí jsme zamířili ke kostelu Zvěstování Páně, který zde byl postaven ve 14. století na místě malého dřevěného svatostánku. Tehdy měl pochopitelně gotickou podobu a pouze jednu loď, nicméně před námi se již nacházela trojlodní stavba v barokním slohu, který kostel získal roku 1631. Přesto se nám podařilo najít pozůstatek původní gotické architektury a to na boku svatostánku, kterou k nám byl ve směru od náměstí otočen. Byl jím boční vstup s kamenným ostěním, umístěný mezi dvě ze tří oken.

Další dvě okna, ale nižší a jiného tvaru, jsme spatřili nad nimi a pak jsme se již začali věnovat čtyřboké věži se čtyřmi okny pod římsou, která byla zakončena neobvyklou střechou ve tvaru helmice se zlaceným křížem. Pod ní se nacházela okna s půlkruhovým záklenkem, zakryté žaluziemi, za nimiž jsme tušili přítomnost dvou zvonů z roku 1957, které nahradily předchůdce, zabavené ve druhé světové válce německou armádou. Na věži jsme si na ciferníkových hodinách zkontrolovali přesný čas a pak jsme již přistoupili ke dveřím, jimiž se vcházelo na schodiště, vedoucí ke zvonům. Vstup byl zavřený, což nás ovšem nijak nepřekvapilo, ale alespoň jsme zkusili štěstí. Následně jsme se přesunuli k hlavnímu vchodu, kde jsme narazili rovněž na zamčené dveře, nicméně jsme přes ně mohli alespoň nahlédnout do interiéru.

Uvnitř jsme spatřili barokní vybavení v čele s hlavním oltářem, na němž jsme z dálky spatřili obraz Zvěstování Panny Marie, sochy otce Boha, sv. Josefa a sv. Jáchyma, dále obraz svaté Anny z roku 1862 či obraz Nejsvětější Trojice. našim očím dále neunikla kazatelna z roku 1756, křížová cesta z roku 1858 a malba Poslední večeře Páně, kterou na vítězném oblouku vytvořil v roce 1911 akademický malíř Bohuslav Číla. Kvůli zúženému průhledu jsme nemohli vidět boční oltáře a pochopitelně ani varhany na hudebním kůru, takže jsme se brzy začali věnovat znovu obhlídce exteriérů stavby. Samotný vstup do kostela tvořila vysunutá předsíň s lisénami, mezi něž byly umístěny dveře a nad nimi jsme si prohlédli velký barokní štít s prohnutými křídly a půlkruhovou stříškou, na níž stála ozdobná kuželka.

Světlo na kruchtu pouštěla dvojice oken s půlkruhovým záklenkem, ale nějaká další výzdoba na průčelí chyběla. Napravo od vchodu jsme na fasádě našli visící misijní kříž a když jsme zabočili za roh, narazili jsme na dva další vchody. Jeden z nich byl opatřen gotickým lomeným obloukem, na rozdíl od čtveřice oken, které disponovaly půlkruhovým, jako všechna ostatní. Poslední věcí, kterou jsme na kostele viděli, byl pětiboký presbytář s úzkými a vysokými oky, doplněné kulatými rozetovými kolegyněmi. Nicméně zadní částí stavby se naše oči pokochaly až poté, co jsme zamířili k sousednímu zámku, jelikož kněžiště ve směru od náměstí zakrývalo zámecké křídlo. Nejkrásnější pohledy na kostel Zvěstování Páně se nám však naskytl až poté, co jsme přišli zámeckému rybníku na jehož klidné hladině se odrážel jak svatostánek, tak vedlejší šlechtické sídlo.

Po obhlídce kostela jsme si kráce prohlédli vedlejší faru a pak jsme prozkoumali zmíněný zámek, jehož předchůdcem byla vodní tvrz, kterou nechal na přelomu 13. a 14. století postavit tehdejší majitele vsi Dobeš z Bechyně. O bývalém šlechtickém sídle však již pojednává jiný můj příspěvek, tak si jej ve volné chvíli také někdy přečtěte. Chcete-li se seznámit s našimi zážitky na Vysočině, mrkněte se do sekce Velké povídání o výletech a vyhledejte si článek Jak jsme poznali Pelhřimov a Horní Cerekev. A pokud jste toto město rovněž navštívili, nezapomeňte prosím napsat pod články komentáře. Pomůžete tak ostatním turistům získat aktuální informace o daném místě. Děkujeme. Snad vás tento článek inspiroval k návštěvě Horní Cerekvi nebo okolí a pokud ano, tak příspěvek dokonale splnil svůj účel.

Kompletní fotogalerii najdete zde

https://jirkacek1.rajce.idnes.cz/Horni_Cerekev_-_kostel_Zvestovani_Pane/​

Historie :

Na místě dnešního svatostánku Zvěstování Páně v Horní Cerekvi stával malý dřevěný kostel, jenž byl roku 1361 nahrazen zděnou stavbou. Letopočet zbudování je vytesán v základním kameni v rohu na východní straně gotického presbyteria. Během existence kostela se v držení zdejšího panství vystřídalo 12 šlechtických rodů a některé se z nich významně podílely na zachování a zvelebování tohoto církevního stánku. V období, kdy zde vládl rod pánů z Leskovce se vlivem husitského hnutí změnil původně gotický katolický kostel na utrakvistický. Odklon od katolického vyznání vyvrcholil kolem roku 1541 za Jana z Leskovce, kdy byly odstraněny římskokatolické obřady a tento muž také nechal kostel v letech 1547 – 1562 přestavět na trojlodní. V roce 1631 získal barokní podobu a o 46 let později byl kostel Zvěstování Panny Marie znovu vysvěcen. V letech 1700 až 1701 došlo k navýšení počtu zvonů ze tří na čtyři. Roku 1821 postihl obec zhoubný požár, který poškodil i tento chrám. Shořela střecha kostela, obě věže i se zvony, chudobinec, hřbitovní kostel sv. Jana Křtitele a fara. Obnovena byla střecha kostela, pouze jedna věž a zvony. První nový zvon byl vysvěcen roku 1824. Nesl jméno Kryštof a byl zhotoven v Českých Budějovicích firmou Albert Pemer. Střecha čtyřboké věže se čtyřmi okny pod římsou dostala neobvyklý tvar v podobě helmice a byla opatřena zlaceným křížem. Další dva nové zvony nesly jména Karel a Antonín. Byly vysvěceny roku 1859 a vyrobeny byly jihlavským zvonařem Josefem Hilzerem. Roku 1917, 6. března, byly zvony zabaveny pro válečné účely a už se do obce nevrátily. O pět let později byly vysvěceny nové zvony a nesly jména svých předchůdců Kryštof, Karel a Antonín. Byly zhotoveny zvonařskou firmou v Hradci Králové. Zvukově však nedosahovaly kvality zabavených zvonů a proto byly nahrazeny jinými novými zvony od brněnské firmy Matoušek. Roku 1936 proběhla rekonstrukce interiéru kostela, byly pořízeny nové rozvody elektřiny. Roku 1942 zvony zabavila německá armáda. Obnova zvonů přichází až v roce 1957, kdy byly pořízeny zvony dva firmou Kovolit z České u Brna. Tyto zvony zůstaly na věži do dnešních dnů. V letech 2009 až 2010 došlo k opravě fasády kostela.

Interiér :

Jižní loď je oddělena od hlavní lodi lomeným pásem spočívajícím na čtyřbokém pilíři. Hlavní loď je klenutá, rovněž i severní loď je klenutá. Interiér kostela byl přestavěn na náklady hraběnky Eleonory Kristiny z Metternichu a jejího manžela hraběte z Regalu někdy kolem roku 1731 na barokní. Z původního kostela zbudovaného přispěním Dobeše z Bechyně se zachovalo gotické presbyterium se šesti žebry sbíhajícími se do hladkého svorníku, ukončené třemi stranami osmiúhelníku. Malba kostela byla obnovována v letech 1631, 1763, 1786 a roku 1814. Poslední sakrální malba kostela byla zhotovena roku 1911 za dozoru benediktina, řádového bratra Pantaleona Majera z kláštera v Emauzích. Je to Poslední večeře Páně, kterou na vítězném oblouku vytvořil akademický malíř Bohuslav Číla. Roku 1923 z nařízení Archeologického ústavu v Praze byly vyzvednuty z podlahy kostela náhrobní kameny a následně byly umístěny do zdí kostela v jeho interiéru. Nad vchodem do sakristie jsou v kamenném ostění vytesány znaky rodu Leskovců, dvě stříbrné vidle křížem přeložené na červeném štítě a znak Lichtenberků-Ronovců, dvě černé ostrvy přes sebe přeložené. Tyto sdružené znaky připomínají spojení obou šlechtických rodů. Oltáře byly pořízeny při barokní přestavbě interiéru kostela. Rekonstruovány byly v roce 1894. Hlavní oltář je barokní s obrazem Zvěstování P. Marie, nad nímž je socha Boha Otce. Na straně evangelní je socha sv. Josefa, Pěstouna Páně, na straně epištolní je socha sv. Jáchyma. Obraz sv. Anny na oltáři na evangelní straně pochází z roku 1862, obraz Nejsvětější Trojice na oltáři na straně epištolní pochází asi z místního farního špitálu. Dvě vitrážová figurální okna v presbyteriu jsou s motivy národních patronů sv. Václava a sv. Ludmily. Náhrobek na evangelní straně je věnován správci chrámu, panu Hiršovi, a je datován dnem jeho úmrtí 19. 5. 1710. Kazatelna pochází z roku 1756. Poslední rekonstrukce je z  devadesátých let 20. století. Křížová cesta byla zřízena roku 1858 nákladem 200 zlatých ze sbírky pořádané místním střeleckým sborem a zásluhou knížecího polesného Františka Markuse, prodejem střelnice a knížecího lesa. Staré varhany byly nahrazeny novým nástrojem v roce 1894 varhanářským mistrem panem Votrubou. Jižní loď tvoří šestidílné klenbové pole, které je ukotveno na konsolách v koutech lodi v podobě lidských hlav, z boku ve tvaru štítků, na jednom je znak rodu Leskovců, na druhém znak rodu Šalmberků . V jižní lodi je oltář s obrazem sv. Jana Nepomuckého z roku 1736. Po stranách oltáře jsou barokní sochy sv. Václava a sv.Víta., Vitrážové okno v chrámové lodi nese vyobrazení sv. Antonína. V roce 1934 byl zhotoven nový Boží hrob Břetislavem Kafkou z Červeného Kostelce. V severní lodi se nachází oltář s obrazem Ejhle člověk nově obnovený roce 1874. Vitrážové okno je zhotoveno k úctě sv. Anny.

Historie čerpána z webu

https://www.cerekev.cz/

Město Horní Cerekev nemá turistickou známku.