Skalka u Prostějova - lázně
Lázně Skalka byly založeny prostějovským občanem Vilémem Sonnevendem okolo roku 1928 v místě, kde kdysi býval rybník Bařisko, napájený dvěma prameny minerální vody. Volně vytékající sirnaté prameny tohoto nadšeného myslivce zaujaly natolik, že odkoupil zdejší pozemky a rozhodl se postavit u pramene očistné lázně s koupalištěm. Výstavbu lázní svěřil staviteli Jaroslavovi Stárkovi a když vznikla hlavní lázeňská budova s restaurací a koupacími vanami, nesla nápis sirnato-alkalické lázně. V letech 1930 – 1932 došlo k dalším přístavbám a lázně se díly zájmu návštěvníků rozrostly. V roce 1936 musel kvůli velké hospodářské krizi Sonnevend lázně prodat. Po soudní dražbě se lázně, koupaliště a pozemky staly majetkem Akciového pivovaru v Prostějově, kterému patřily až do roku 1948.
Velikonoční pondělí lze strávit různými způsoby. Dívky, holčičky a ženy obvykle čekají na koledníky, bezpečně schované za okny a dveřmi svého domova, do nichž se mužská část populace od nejmenších dětí po stále chodící dědečky snaží dostat, aby po nezbytných úkonech shrábli zaslouženou odměnu v podobě pomalovaných vajíček, čokoládových zajíčků a jiných sladkostí, zatímco ti odrostlejší svou výslužku spíše konzumují v tekutých variantách. Další volný čas využívají k návštěvám rodin či známých nebo Velikonoce neslaví vůbec a berou je jen jako příležitost k odpočinku od práce. Jednoho roku jsme se připojili ke zbytku populace, který v tento svátek odcestoval za nějakým turistickým cílem či do přírody, a tak jsme opustili Olomouc a odjeli do obce Skalka nedaleko Prostějova.
Cesta po dálnici proběhla bez problémů, takže jsme zanedlouho dorazili do našeho cíle, proslaveného především lázněmi s minerálními prameny unikátního složení. Právě na okraji lázní jsme zaparkovali naše černé SUV a vzápětí jsme za krásného slunečného počasí vyrazili nejen na obhlídku léčebného areálu, ale také na trasu naučné stezky, která nás zavedla do sousední obce Pivín a zase zpět. Kousek od auta jsme si na směrových ukazadlech zkontrolovali počet kilometrů do nejvzdálenějšího cíle v Pivíně a pak jsme narazili na tabuli s výrazným nápisem Lázně Skalka, ze které jsme načerpali prvotní fakta o historii místa. Dočetli jsme se třeba, že lázně Skalka byly založeny prostějovským občanem Vilémem Sonnevendem okolo roku 1928 v místě, kde kdysi býval rybník Bařisko, napájený dvěma prameny minerální vody.
Zaujalo nás, že volně vytékající sirnaté prameny tohoto nadšeného myslivce oslovily natolik, že odkoupil zdejší pozemky a rozhodl se postavit u pramene očistné lázně s koupalištěm. Brzy tak vznikla hlavní lázeňská budova s restaurací a koupacími vanami, která nesla nápis sirnato - alkalické lázně a jež se nacházela jen pár metrů od nás. Tabule nám nabídla fotky s interiéry lázeňské budovy a rovněž nám prozradila, že mezi hlavní služby hostům patří koupele, masáže a zábaly, mající skvělé léčebné účinky na nemoci pohybového ústrojí. Trošku jsme záviděli lidem na fotkách, kteří leželi ve vířivkách nebo si dopřávali koupele s výtažky z aromatických bylin a dřev, silice a třísloviny, poskytující protizánětlivý a dezinfekční účinek. Jiní se oddávali masážím, ať už klasickým ručním či lávovými kameny, popřípadě lymfatickým nebo aromatickým.
Na všechny procedury jsme si však museli nechat zajít chuť, neboť nás čekalo pár kilometrů procházky, což nám vzhledem ke krásnému jarnímu počasí nijak nevadilo. Následně jsme zamířili k hlavní lázeňské budově, kolem níž v letech 1930 – 1932 díky velkému zájmu hostů vyrostlo několik dalších objektů. Dovnitř jsme ovšem nešli a pouze jsme si ji prohlédli zvenku. Potom jsme již zamířili do protějšího parku, který vyrostl na místě původního rybníku Bařisko, z něhož kdysi vytékaly zmíněné sirnaté prameny. Hladinu rybníka vystřídalo velké množství stromů, keřů a upravených chodníčků, po nichž se nám příjemně procházelo. Ptáčci ve větvích si vesele prozpěvovali, dopolední sluníčko příjemně hřálo a protože jsme zde nenarazili na žádné davy lidí, velice se nám zde líbilo a snažili jsme se co nejvíce nasát poklidnou lázeňskou atmosféru.
Během procházky parčíkem jsme úspěšně prošli jakýmsi kruhovým objezdem, od něhož jsme se vydali k velkému dřevěnému přístřešku s nápisem Koliba. bylo nám jasné, že zdejší budova pod vzrostlou vrbou nikdy nesloužila jako sezónní obydlí pastýřů nebo se v ní nezpracovávaly mléčné produkty, nýbrž se zřejmě jednalo o letní hospůdku nebo restauraci, která však na své otevření teprve čekala. Naši domněnku potvrzovalo velké množství laviček a zpevněný prostranství naproti Koliby, kde se zcela jistě občas konaly nějaké slavnosti nebo společenské akce, během nichž dřevěná budova patrně praská ve švech. O kousek dál jsme narazili na dětské hřiště s houpacím koněm, pískovištěm, klouzačkou a kolotočem, na němž bývá plno při úplně jiných příležitostech, ovšem velikonoční pondělí děti trávili pochopitelně někde jinde.
Za dětským hřištěm jsme spatřili velký bazén, který vznikl spolu s lázněmi ve třicátých letech 20. století a kdysi jej doplňoval ještě jeden pro neplavce, jenž však byl po druhé světové válce zrušen. Stejný osud po naší návštěvě čekal i modře natřený betonový bazén, který byl od roku 2005 prázdný, protože v něm kvůli nesmyslným hygienickým normám nebyli provozovatelé lázní vyměňovat vodu dle předpisů. Bazén se totiž plnil minerální vodou a kvůli vydatnosti pramenů trvalo jeho naplnění 30 dní, takže nemělo ani smysl jej na začátku sezóny napustit. Za bazénem jsme narazili na ulici a pěkný penzion Skalka, u něhož areál lázní končil. Vrátili jsme se tedy zpátky k hlavní budově a zabočili doleva. Široký chodník nás vedl k pramenům, ale ještě než jsme k nim došli, zastavili jsme se u pomníku vojáků Rudé armády.
Dovedla nás k němu odbočka s užším chodníčkem, na jehož konci se nacházel velký červený kámen s nápisem HRDINNÉ SOVĚTSKÉ ARMÁDĚ ZA SVOBODU, pod nímž jsme díky polozapomenutým znalostem ruštiny přelouskali tentýž text v azbuce ДОВЛЕСТНОЙ СОВЕТСКОЙ АРМИИ ЗА СВОБОДУ. Památník zde nebyl náhodou, protože na konci druhé světové vláky v okolí Skalky probíhaly tuhé boje, při nichž zahynulo 16 sovětských vojáků, dva z řad československého armádního sboru a tři občané obce. Podle dobových dokumentů na druhé straně zahynulo 240 německých vojáků, což nám připadlo jako moc velký rozdíl, ale počty padlých nemusí být úplně přesné. Každopádně jsme byli rádi, že válečné doba byla za námi a doufali jsme, že nikdy nic podobného nebudeme muset prožít.
Od pomníku jsme se vrátili na hlavní chodník, zabočili doprava a o chvíli později jsme stanuli na upravené prostranství, kde vytékaly čtyři prameny minerální vody. O nich však pojednává jiný můj článek, tak si jej určitě také přečtěte. Od pramenů jsme se vrátili trochu zpátky a kolem válečného pomníku jsme po cestičce v trávě zamířili k prvnímu zastavení naučné stezky Skalka – Pivín. Přesněji napsáno, tabule na svém prkně nesla číslo 4, ale pro nás byla první, kterou jsme tento den viděli. Našli jsme na ní několik fotografií z roku 1930, kdy lázně prožívaly úspěšné období a prohlédli jsme si podobu jejich zakladatele Viléma Sonnevenda. Chytrá cedule nám poskytla další informace o historii lázní či obce, která se dříve jmenovala Skalička, Skalice nebo Hvězdnov, dokud se v období první republiky neujal současný název.
Na závěr jsme si přečetli pár faktů o samotných léčebných pramenech a pak nás oslovila paní, která cvičila na vedlejších strojích chůzi. Nadšeně mluvila o zdejších lázních a museli jsme obdivovat její životní optimizmus a nadšení, ačkoliv by sama bez holí ušla jen pár desítek metrů. Uvědomili jsme si, že naše problémy jsou vlastně tak malicherné, že je můžeme lehce hodit za hlavu a vyrazit na další cestu. S milou Moravačkou jsme se rozloučili a kolem mučících strojů jsme se vyšlapanou stezkou vydali vstříc dalšímu zastavení naučné stezky, o níž již vypráví jiný příspěvek. Chcete-li vědět, co všechno jsme v tento slunečný den poznali, vyhledejte si v sekci Velké povídání o výletech cestopis Jak jsme o Velikonocích kráčeli ze Skalky do Pivína a zpět. V něm najdete velice podrobný popis celé naučné stezky, která vám představí zajímavosti obou zmíněných obcí.
Kompletní fotogalerii najdete zde
https://jirkacek1.rajce.idnes.cz/Skalka_u_Prostejova_-_lazensky_areal/
Historie :
Lázně Skalka byly založeny prostějovským občanem Vilémem Sonnevendem okolo roku 1928 v místě, kde kdysi býval rybník Bařisko, napájený dvěma prameny minerální vody. Volně vytékající sirnaté prameny tohoto nadšeného myslivce zaujaly natolik, že odkoupil zdejší pozemky a rozhodl se postavit u pramene očistné lázně s koupalištěm. Výstavbu lázní svěřil staviteli Jaroslavovi Stárkovi a když vznikla hlavní lázeňská budova s restaurací a koupacími vanami, nesla nápis sirnato-alkalické lázně. V letech 1930 – 1932 došlo k dalším přístavbám a lázně se díly zájmu návštěvníků rozrostly. V roce 1936 musel kvůli velké hospodářské krizi Sonnevend lázně prodat. Po soudní dražbě se lázně, koupaliště a pozemky staly majetkem Akciového pivovaru v Prostějově, kterému patřily až do roku 1948. Během těchto dvanácti let došlo k vylepšení ubytování či služeb a noví majitelé také kladli důraz na zjištění léčebných účinku minerálních pramenů. Ty roku 1938 prováděl doc. Dr. Schnabal a při páté sondě objevil artézský pramen minerální vody o teplotě 23°C, který tryskal do výše tří metrů. Vznikly také nové prameny, které byly pojmenovány Svatopluk a Metoděj. Kromě nich zde návštěvníci najdou prameny Jan a Julinka, které sice přímo sousedí s prvně jmenovanými, ale mají jiné složení a účinky. Díky unikátnímu složení minerálních pramenů měl Akciový pivovar s lázněmi obrovské plány, jenže přišla druhá světová válka a z projektu velkého areálu s novými budovami sešlo.
Po válce se novým majitelem stal Hanácký pivovar a pak přišel rok 1948, kdy vládu převzali komunisté. V době socialismu mohly být lázně provozovány pouze specializovanými státními podniky, které však Skalku odmítly spravovat, nezajistily celoroční provoz z důvodu malého množství lůžek a nepřítomností stálého lékaře, čímž pohřbily jakékoliv další úsilí o získání statutu léčebných lázní. Od roku 1949 lázně spadaly pod Lázeňský a restaurační podnik Okresního národního výboru v Kojetíně a probíhal zde jen sezónní provoz. Zmíněný úřad navíc odmítl investice do oprav lázeňských budov, které začaly chátrat. Naštěstí již roku 1961 lázně převzala obec, která areál začala opravovat a modernizovat. Došlo k úpravě sadů v okolí lázní, opravě bazénu, vybudovaní tanečního parketu a rekonstrukci pramenů. Původní vrty Cyril a Svatopluk byly zasypány a byly vyvrtány nové, protože docházelo k přeronu minerální vody, která prosakovala v okolí sond. Během úprav sadů došlo k zavezení bazénu pro neplavce a všechny prameny byly zastřešeny altány. Jelikož lázně od svého založení fungovaly nepřetržitě, pouze s menšími opravami, přistoupilo se v roce 2004 k rekonstrukci celého objektu lázní. Během čtyř měsíců přebudovala Stavební společnost prostory balneo provozu, ubytovací část v patře budovy i suterén. Zde byly vybudovány nové prostory pro rozšíření nabídky služeb o saunu a solárium. V současné době se zde léčí převážně choroby revmatického charakteru a pohybového ústrojí.
Historie čerpána z těchto webových stránek
Obec Skalka u Prostějova nemá turistickou známku.
