Letohrádek s názvem Červený domek nechal postavit na hrázi zaniklého Svatoanenského rybníka majitel novodvorského panství hrabě Bernard Věžník z Věžník, poprvé je připomínán v gruntovní knize z roku 1703. V ní je také uvedeno, že pro pohodlný přístup k letohrádku nechal zřídit kanál s přístavištěm pro lodičky. Po roce 1791 nechal letohrádek přestavět Jan Rudolf Chotek, za něhož byl v okolí vysazen lesík až k říčce Klejnárce. Hraběcí rodina zde pobývala při odpočinku během výletní plavby. V roce 1824 byl letohrádek přeměněn na hájovnu, ale když byl v roce 1850 vykácen okolní les a změněn na pole, ztratil i tuto funkci a byl adaptován na obytný dům. V roce 1866 zde krátce pobýval po bitvě u Hradce Králové pruský korunní princ Bedřich Vilém. Poslední oprava domu provedl v roce 1972 malíř Vlastimil Beneš. Červený domek s kolnou a ohradní zdí byl zapsán do Ústředního seznamu nemovitých kulturních památek ČR.

Loretánská kaple byla ve Fulneku postavena roku 1681 a jejím zakladatelem se stal Jan František hrabě z Vrbna. Kaple stála za západní zdí kapucínského kláštera, založeného roku 1668, a byla v péči řádu až do svého zániku. Roku 1703 byla kaple obestavěna loretánským ambitem, vyzdobeným roku 1710 nástěnnými malbami od Josefa Rendla. V letech 1705 - 1739 bylo poutní místo doplněno koncovou kaplí a třemi kaplemi nárožními. Jako první byla postavena roku 1705 velká koncová kaple svaté Anny. Byla obdélníkového půdorysu s trojosým, patrovým tympanonem, ukončeným průčelím. Ze tří nárožních kaplí byla jako první postavena kaple svatého Gaudentia roku 1715 a následovaly průčelní kaple – kruhová kaple svaté Maří Magdaleny roku 1729 a polygonální kaple svatého Kříže v roce 1738 s konvexkonklávním čelem. Roku 1736 byla v průčelí ambitu vystavěna vstupní věž. 

Město Krásno nad Bečvou bylo v minulosti nezávislé na sousedním Valašském Meziříčí, takže zastupitelé města potřebovali někde úřadovat. Když si roku 1555 obyvatelé městečka Krásna vymohli opětné oddělení od Meziříčí, tak si pořídili radnici, pro kterou koupili dům jednoho usedlíka. Ten jim po čase přestal vyhovovat, a proto se rozhodli ke koupi většího domu. Roku 1580 koupila obec pro tento účel za 500 zlatých dům od vrchnosti – Bernarda ze Žerotína, který jej předtím zabavil jisté Anně z Kunčic „pro její nepořádné chování, kteréž jest proti pánu Bohu a přikázání jeho svatému vedla“. Kupní částku obec splácela po 32 následujících let.

Sýpka ve Valašském Meziříčí patřila do areálu zámku Žerotínů spolu se západním křídlem renesančního šlechtického sídla a bývalou vězeňskou kaplí, postavenou v novorománském stylu v polovině 19. století. Většina starých hospodářských objektů byla zřejmě poškozena při švédském dobývání města v roce 1648, kdy kromě zámku vyhořelo také předměstí. Hospodářské objekty byly však na tomto místě po válce znovu obnoveny. Kolem roku 1716 byla zahájena celková přestavba zámku, která byla patrně v roce 1731 z vetší části dokončena, což vyplývá z inventáře pořízeného téhož roku při příležitosti úmrtí stavebníka Františka Ludvíka ze Žerotína. Kromě vlastního zámku byl v inventáři zmíněn sklep, stáj vedle zámku a objekt pro kočáry a povozy.

Technická stavba z konce 18. století postavená ve stylu Maurské vodárny, zapadá do koncepce lednicko-valtického areálu. Objekt sloužil jako technické zázemí zámku a parku, nyní je technickou památkou. Původní stavba podle návrhu Václava Josefa realizovaná stavitelem Breguinem byla již po 12 letech nákladně opravována, ale i tak byla čerpací stanice jako nepraktická zrušena. Teprve až v roce 1785 byl schválen nový projekt a budova zase ožila. Do současného stavu v maurském slohu byl objekt přestavěn architektem Wingelmüllerem. Tato technická stavba, sloužila částečně jako parní lázně a zavlažovací systém parku. Kaplanova turbína vyráběla elektřinu pro zámek a část obce.

Chrám tří Grácií se nachází asi pět kilometrů severovýchodně od Valtic. Leží na červené turistické trase, která spojuje Valtice s Lednicí a dále pokračuje k Novomlýnským nádržím. Interiér je veřejnosti nepřístupný. Sochy tří nahatých krasavic se vypínají na podstavci, umístěném vprostřed parkově upravené paseky. Dokola je obtáčí půlkruhová klasicistní stavba z dílny Jana Karla Engela, která byla byl vybudována za vlády knížete Jana I. z Lichtenštejna v letech 1824 -1825. Na Třech Gráciích je zajímavé především to, že ve skutečnosti žádné grácie nejsou. Sousoší zobrazuje trio antických bohyní: Athénu, Afroditu a Artemis. Kromě počátečního písmene jména mají společný lehký úsměv a baculaté postavičky. Na dnešním přehlídkovém molu by neobstály, ale proti svým „konkurentkám“ ze štětce Patra Pavla Rubense jsou přímo vyhublé. Sousoší vytesal z jediného balvanu Leopold Fischer a původně zdobilo zámecký park v Lednici.

Appolonův chrám se nachází na návrší u břehu Mlýnského rybníka asi tři kilometry od Lednice. Interiéry objektu jsou veřejnosti nepřístupné. Kdysi stál kousek odsud Chrám Múz, který zdobily sochařské skvosty Josefa Kliebera. Když jej panstvo zrušilo, nechali výzdobu převézt do nově postaveného zámečku, zasvěcenému antickému bohu Appolonovi. Empírový chrám byl postaven na začátku 19. století, aby stejně jako ostatní salety Lednicko-valtického areálu, zpříjemnil život lichtenštejnskému dvoru. Zdobí jej dórské sloupy, klasicistní zábradlí a točité schodiště. Kdysi tu bydlela stráž, tak se napudrované šlechtičny v krajkových šatech neměli čeho bát. Appolonův příběh vypráví plastický vlis, zdobící fasádu budovy. Kromě antické báje znázorňují sochy amorety s Appolonovou lyrou a kvarteto Múz. Střecha zámečku sloužívala jako vyhlídka, jde odsud vidět třpytící se hladiny rybníků i drobné lichtenštejnské stavby, zahalující se v šumící listoví okolních stromů.

Cholinský dvorek zřídilo město Olomouc jako majitel panství v roce 1690 v souvislosti se zaváděním nového způsobu hospodaření. Vznikl tak nový ovčín o výměře 374 měřic, na němž robotovalo 31 půl láníků se dvěma koňmi po tři dny v týdnu a 28 zahradníků robotovalo po tři dny pěšky. V letech 1778 - 1782 se dvorek rozdělil na 28 parcel po čtyřech měřicích, na nichž pracovalo 28 zahradníků za stálý plat. Dvůr a pole o výměře 123 měřic koupil v roce 1779 Norbert Kejval a poté jej získal rod Hubáčků, který dvůr vlastní doposud a slouží jim k bydlení.

Nejstarší zpráva o škole v Chocni pochází již z r. 1509, neboť už tohoto roku je v zemských deskách zapsána zmínka o škole v Chocni. Tehdy Jan Mladší ze Žampachu postoupil Vilémovi z Pernštejna na úplatu svého dluhu, mimo jiné i louku, „ježto dána ke škole tu v Chocni“. Častým nezvaným a obávaným hostem našeho městečka byly stále se opakující požáry. A tak již v roce 1659 lehla popelem škola spolu s kostelem i zvonicí.

Vinařské domy zámožných vinařů a přilehlé uličky Česká a Na cimbuří jsou ojedinělými ukázkami venkovského baroka. Výstavné nadsklepní domy s lisovnami a sklepy v podzemí si zde stavěli bohatí místní sedláci ve stylu měšťanů z Mikulova již od 17. století. Místní vinaři jsou spolčení v dobře fungujícím sdružení Vinitores Palaviensis. Sklepy zde mají otevřené vinaři od konce června až do začátku září, vždy od pátečního večera do nedělního odpoledne.