Zvoničku za Miloňovou jsme poznali během letní dovolené, kterou jsme strávili v Beskydech. Jeden z těchto krásných osmi dní jsme strávili dopoledne ve srubu, v němž jsme byli ubytováni a až po obědě jsme nasedli do našeho francouzského vozu a odjeli na parkoviště Velká Hanzlůvka.

Odtud jsme měli v plánu vyrazit po jednom z okruhů na rozhlednu Miloňová a cestou jsme se chtěli zastavit také u zmíněné zvonice. Předem jsme si vybrali nejkratší přístup k rozhledně o délce asi dvou kilometrů, ale na místě náš lovec skrytých schránek rozhodl, že půjdeme po delší, ale pohodlnější cestě.

Druhým důvodem pak bylo plnění úkolů verigo kešky a odlovení dalších tradičních krabiček po cestě. Čekalo nás šest kilometrů šlapání, rozdělených přibližně napůl mezi stoupání, klesání a několik krátkých úseků vedoucích skoro po rovině. Na nic jsme nečekali a po asfaltové pohodlné cestě jsme vykročili vstříc rozhledně.

Kráčeli jsme stále vzhůru a zanedlouho jsme prošli osadou Jestřábí, za kterou jsme pokračovali po rovnější cestě loukou do druhé odloučené osady Pod Polanou a mírné stoupání nás vzápětí dovedlo na rozcestí u zvoničky za Miloňovou. Synek se vydal doprava vstříc Polaně, kde postupně odlovil dvě kešky.

Náš zbytek výpravy se vydal naopak doleva, kde na nás již vykukovala zmíněná zvonička, jenž byla postavena roku 1928 Pavlem Tomkem a Michalem Jurečkou a páterem Vitáskem byla zasvěcena svatým Cyrilu a Metoději. Když jsme k ní přišli, tak jsme si tuto typickou beskydskou dřevěnou zvonici s potěšením prohlédli.

Na čelní straně jsme našli tři malá okénka, pouštějící světlo do interiéru zvoničky, která byla také jedinými na celé stavbě. Z hřebene polovalbové střechy vystupovala jehlancová stříška na čtyřech sloupcích, jenž byla zakončená křížem a která v sobě ukrývala malý zvon, přivezený z kaple na rozcestí Poďtaté ve Velkých Karlovicích.

Stalo se tak roku 1962, kdy nahradil původní 25 kilogramů vážící zvon z karlovského kostela, jenž byl roku 1940 byl zabaven pro válečné účely. Následně jsme obešli dřevenou kapličku kolem dokola, ale nic zajímavého jsme na ní už nenašli a tak jsme svou pozornost upřeli na interiér sympatické zvoničky.

Po dvou dřevěných schůdkách jsme vystoupali ke mříži ve dveřích, za kterou jsme uvnitř jsme našli obrazy sv. Cyrila a Metoděje z roku 2012, které nahradily původní malby stejných světců a také obraz Panny Marie, jež zničili vandalové. Více jsme toho kromě květinové výzdoby v interiéru neviděli a tak jsme sestoupili dolů.

Vzápětí jsme si na tabulce pod jedním oknem přečetli několik historických informací o této pěkné zvonici, která stejně jako ostatní ohlašovala čas církevních úkonů, slavností, svátků, úmrtí nebo také poplach při požárech, přičemž k jejich rozšíření došlo zejména po roce 1751, kdy Marie Terezie vydala ohňový patent, který jejich stavbu předpisoval.

Když jsme si všechny informace přečetli, posadili jsme se na lavičku a po náročném výstupu jsme si rádi odpočinuli. Čekali jsme také na našeho lovce keší, který stále nepřišel. Po několika minutách marného čekání jsme pomalu pokračovali směrem k rozhledně, vzdálené odtud pouhý kilometr, kde jsme se měli setkat.

V cípu louky jsme minuli posed a pak jsme se vnořili do lesa, z něhož jsme vyšli ven až u vyhlídkové věže. Chcete-li vědět více podrobností o výpravě za rozhlednou Miloňová, mrkněte se do sekce Velké povídání o výletech, kde je pro vás připraven článek Jak jsme si na rozhlednu Miloňová vybrali správnou cestu.

Kompletní fotogalerii najdete zde

https://jirkacek1.rajce.idnes.cz/Velke_Karlovice_-_zvonice_za_Milonovou/

Historie :

Zvonice za Miloňovou byla nad Velkými Karlovicemi postavena roku 1928 Pavlem Tomkem a Michalem Jurečkou a páterem Vitáskem byla zasvěcena svatým Cyrilu a Metoději. Do zvonice byl zakoupen původní 25 kilogramů vážící zvon z karlovského kostela, jenž byl roku 1940 byl zabaven pro válečné účely. Až v roce 1962 jej nahradil malý zvon, přivezený z kaple na rozcestí Poďtaté ve Velkých Karlovicích. Uvnitř se nacházejí obrazy sv. Cyrila a Metoděje z roku 2012, které nahradily původní malby stejných světců a také obraz Panny Marie, jež zničili vandalové.

Zvonice ohlašovaly čas církevních úkonů, slavností, svátků, úmrtí, nebo také poplach při požáru. K jejich rozšíření došlo zejména po roce 1751, kdy Marie Terezie vydala ohňový patent, který jejich stavbu předpisoval. Zvonice byly později přestavovány na kaple nebo zanikly, a i když se jich do dnešních dnů mnoho nedochovalo, právě tato za Miloňovou byla krásnou výjimkou a v roce 2012 byla opět vysvěcena.

Historie čerpána z webu

http://www.velkekarlovice.cz/

Velké Karlovice jsou držitelem turistické zámky č.908.

https://www.turisticke-znamky.cz/znamky/velke-karlovice-c908