Jevíčko jsme navštívili cestou do Letovic, kde jsme jednoho roku strávili čtyři příjemné jarní dny v penzionu na okraji města. Po příjezdu do Jevíčka jsme navštívili poměrně dost památek a zajímavostí, které byly většinou soustředěny kolem centra města, nicméně za některými jsme se museli vydat do okrajových částí i mimo městskou zástavbu. Jedním z našich turistických cílů byly hradby v centru města, ke kterým jsme se vydali pěšky poté, co jsme naše francouzské stříbrné vozítko nechali odpočívat na Palackého náměstí po náročné cestě z Olomouce a Jaroměřic. Nejprve jsme si ovšem prohlédli židovskou synagogu a klášter s kostelem Nanebevzetí Panny Marie a teprve pak jsme zamířili k nedalekému středověkému opevnění Jevíčka.

Jeho součástí byla i původně gotická věž stojící kousek od kláštera, která byla vybudována současně s hradbami ve 14. století a doplňovala obranný systém města. Věž jsme krásně viděli už během prozkoumávaní kláštera, od něhož jsme to ke štíhlé krásce v renesančním hávu měli pouhých několik desítek metrů. Když jsme k ní dorazili, zvedli jsme hlavy a začali si věž prohlížet pěkně od shora, takže jsme nejprve viděli její cibulovou báň, kterou získala roku 1593. Ve stejném roce byla renesančně přestavěna a zvýšena, takže v době naší návštěvy měřila úctyhodných 50 metrů. Pod střechou jsme spatřili ochoz, jenž šťastnější turisté využívali k vyhlídce po hanácké krajině. My jsme měli bohužel smůlu, neboť na jaře byla ještě zavřená.

U ochozu jsme očima zkontrolovali správný čas na ciferníkových hodinách a pod nimi se nacházelo patro se zvony, ovšem pouze ten největší o váze 1680 kilogramů byl původní. Ostatní tři sv. Václav (850 kg), sv. Pavel (620 kg) a sv. Jan Nepomucký (340 kg) byly zavěšeny roku 1990 a nahradily tak staré zvony z nedaleké již zbořené zvonice. Jak se stalo smutným zvykem, z původních zvonů byly během obou světových válek ulita děla, i když svému účelu sloužily několik staletí. Pod římsou jsme uviděli dvě malá okénka, pouštějících trochu světla na schodiště uvnitř věže a pak už naše oči sjely až k patě věže, kde se nacházela malinká dvířka. Nejdříve jsme si mysleli, že jimi dovnitř chodívají trpaslíci, ale pravda byla taková, že se jednalo opravdu o vstup do útrob věže.

Jak už bylo napsáno, do Jevíčka jsme přijeli příliš bezy před turistickou sezónou a tak jsme se dovnitř nedostali. Na tabulce vedle vchodu jsme si alespoň přečetli pár informací z historie věže, která dotvářela středověkou atmosféru centra města a i díky ní patří Jevíčko k nejvýznamnějším ukázkám tehdejší architektury. U dveří se nacházela ještě jedna tabulka, pojednávající o největším Čechovi, jímž nebyl nikdo jiný než Jára Cimrman. Ten se prý roku 1907 objevil v Jevíčku, aby jako odborník opravil hodiny na městské věži a pohled z ní mu tak učaroval, že se do Jevíčka ještě několikrát vrátil. Když jsme dočetli další informace o známé české neexistující osobnosti, zašli jsme se podívat za roh na další stranu, kde jsme našli další zajímavost.

Jednalo se o znaky Jiříka Žalkovského ze Žalkovic a jeho první manželky, které byly včleněny do fasády věže po zbořeni poslední městské brány roku 1907. Znaky byly totiž původně umístěny právě na Svitavské bráně, která měla z vnitřní strany dřevěná vrata, z vnější strany byla spouštěcí mříž a padací most přes příkop. Když jsme si šlechtické erby prohlédl, zamířili jsme k sousoší sv. Anny Samotřetí z roku 1709, stojící na frekventované křižovatce Okružní a Svitavské ulice. Na podstavci zdobeném aliančním erbem donátorů z roku 1887 jsme si prohlédli sochu světice a pak jsme se již šli konečně podívat na samotnou hradební zeď z lomového kamene, jež byla v některých částech dozděna cihlami. Na jedné straně přiléhala k věži a na druhé se ztrácela za rodinnými domky, které byly kdysi k hradbám přistavěny.

Zeď nebyla nijak dlouhá, byli jsme však rádi, že se alespoň část hradeb kolem historického centra Jevíčka dožila 21. století. Před sebou jsme měli nejzachovalejší část, neboť za augustiniánským klášterem a za synagogou byly dochovány spíše rozvaliny hradeb a části valů, na kterých se nacházely zahrady domů. Po chvilce jsme opevnění opustili a zamířili jsme k nedalekému zámku, o němž se již dočtete v jiném příspěvku. A chcete-li vědět, jak celý náš výlet probíhal, mrkněte se do sekce Velké povídání o výletech, kde si vyhledejte cestopis Jak jsme navštívili Jaroměřice a nedaleké Jevíčko. A nezapomeňte prosím napsat pod příspěvky komentáře, pomůžete tak ostatním turistům získat aktuální informace o tomto místě. Děkujeme. Snad vás tento článek inspiroval k návštěvě Jevíčka a pěkného okolí.

Kompletní fotogalerii najdete zde

https://jirkacek1.rajce.idnes.cz/Jevicko_-_mestske_hradby_a_opevneni/

Historie :

Doba založení Jevíčka není jednoznačná, ale je jisté, že Jevíčko existovalo jako slovanská obec již v 12. století. Jako město je postavili kolonisté v první polovině 13. stol a roku 1258 bylo povýšeno králem Přemyslem Otakarem II. na město královské s Magdeburským právem. Vladař mu podřídil 13 okolních vesnic jako jeho hospodářskou základnu. Po stránce městské architektury patří Jevíčko k nejvýznamnějším ukázkám středověké architektury. Má elipsovitý tvar přizpůsobený výspě, na které bylo založeno. Ve svém středu má téměř pravidelné čtvercové náměstí (14.850m2), z jehož koutů se rozbíhají v pravoúhlých směrech ulice. Městské opevnění Jevíčka se původně skládalo z hradebních zdí, uzavírajících elipsovitě půdorys města a čtyř hradebních bran (západní Horní čili Svitavská (zbořena 1907), jižní Brněnská (zbořena před r. 1835), východní Jaroměřická (zbořena 1846), severní Chornická čili Židovská (zbořena 1842) - jejich podoba není přesně známá. U bran byly přistavěny domky vrátných, s povinností otevírat a zavírat brány. Z Dolní farní ulice vedla hradbami sklenutá úzká a nízká fortna k bývalému panskému Hornímu mlýnu na předměstí.

Městská věž, původně gotická, doplňovala obranný systém města a byla postavena současně s hradbami někdy ve 14. století a z hradební zdi se do ní také vcházelo. Roku 1593 byla renesančně upravena a zvýšena na 50 m, dále opatřena cibulovitou bání, hodinami a vzácným cimbálem zvonaře Jana Beneše z Moravské Třebové. Zvony z blízké zvonice sem byly zavěšeny roku 1709. Dochoval se největší z roku 1509 o váze 1 680 kg, když z ostatních byla během obou světových válek ulita děla. Původní zvonice byla roku 1711 zasažena bleskem a shořela. Od roku 1715 stojí na jejím místě socha Mikuláše Tolentinského. Dnes se na věži nacházejí 4 zvony: sv. Václav (850 kg), sv. Pavel (620 kg) a sv. Jan Nepomucký (340 kg), které byly požehnány otcem biskupem Josefem Hrdličkou 30. dubna roku 1990.

Historie čerpána z webu

https://www.hrady.cz/vez-mestska-vez-jevicko

Město Jevíčko je držitelem turistické zámky č.738.

https://www.turisticke-znamky.cz/znamky/jevicko-c738