Litovelské Pomoraví pro nás bylo vždy oblíbenou a snadno dostupnou oblastí, do které jsme často vyráželi z našeho olomouckého bydliště, abychom se pokochali pěknou přírodou. Zatímco lužní lesy jsme brázdili na kole nebo pěšky, do hanáckých vesnic, lemujících pozoruhodný kousek naší země, jsme většinou zajížděli autem. Mezi naše nejčastější cíle v Litovelském Pomoraví patřila Lhota nad Moravou, do níž jsme poprvé zamířili na kolech v rámci květnového dopoledního výletu. Ještě než jsme sem z Olomouce přijeli, těsně před Lhotou nad Moravou jsme se zastavili u plotu, za kterým jsme spatřili několik pštrosů. Neodolali jsme pokušení velké ptáky nakrmit zelenou travičkou, což se u nich setkalo s úspěchem a přiběhli za námi. Černá pera samců a bílá pera samic jsme si tak mohli prohlédnout pěkně zblízka, spolu s jejich silnýma nohama bez peří.

Ptáci stáli na dvou prstech, přičemž větší vnitřní prst se podobal kopytu, což jim umožňovalo rychlý běh s maximální rychlostí asi 70 kilometrů za hodinu. Chvíli jsme u mohutných opeřenců pobyli a pak jsme pokračovali v jízdě, přičemž naše rychlost byla o hodně nižší než pštrosí běh. Cesta vedla po selských hrázích, které chránily pole a obce před povodněmi, jež ve středověku i v pozdějších dobách nebyly ničím neobvyklým. Když jsme z hráze sjeli, uličkou mezi domy jsme proklouzli na náves ve Lhotě nad Moravou, kde se nacházela hospoda Pod lipou, v níž jsme si u výčepu koupili turistickou známku a lehce se občerstvili na zahrádce. Bylo krátce po poledni a nám se v pohostinství sedělo moc dobře, takže jsme byli velice spokojeni a nikam jsme nespěchali.

Pivo nám chutnalo a možná to bylo i tím, že se hospoda vrátila do soukromých rukou poté, co byla roku 1960 protiprávně vyvlastněna Jaroslavu Vicencovi. Ten dostal za celý objekt pouhých osm tisíc korun a novým majitelem se stalo spotřební družstvo JEDNOTA se sídlem v Olomouci. Po roce 1990 se v ní opět rozběhlo soukromé podnikání, což bylo dobře, protože se všeobecně v restauracích zlepšila kvalita piva i šíře nabídky. Poseděli jsme zde asi hodinku a protože jsme to nemohli s pěnivým mokem moc přehánět, chtě nechtě jsme osedlali naše kola a hospodu, ještě přikrytou naším národním stromem, jsme opustili. Vydali jsme se na zpáteční cestu a pokud vás zajímá, co jsme tento den viděli, vyhledejte si v sekci Velké povídání o výletech cestopis Jak jsme se projeli na kolech z Olomouce do Lhoty nad Moravou.

Při druhé návštěvě jsme do Lhoty nad Moravou přijeli autem a za velkého vedra jsme náš stříbrný vůz zaparkovali na důvěrně známé návsi, kde jsme si prohlédli drobné památky, které se zde nacházely. Shlédli jsme dřevěný kříž s plastikou Krista, jenž byl postaven roku 1836 na náklady Terezie Staroštíkové a poté Boží muka, které byly ještě starší než naproti stojící zvonička. Nepřekvapilo nás, že i tato dřevěná stavba byla postavena hlavně za účelem vyhlašování požáru, kdy se zvonívalo na poplach.

Když jsme si pěknou zvoničku prohlédli ze všech stran, zamířili jsme zpět k autu. Do hospody Pod lipou jsme tentokrát nešli, ale jak jsme si všimli, mohutná lípa byla již pokácena a s ní zmizel i blahodárný stín, který tento český národní strom poskytoval. Nasedli jsme do vozu a odjeli do sousední obce Náklo. Chcete-li vědět, jak náš výlet pokračoval, vyhledejte si v sekci Velké povídání o výletech článek Jak jsme mezi Olomoucí a Litovlí poznávali jednu památku za druhou, který vám prozradí další podrobnosti.

Potřetí jsme do Lhoty nad Moravou přišli pro změnu pěšky, když jsme se sem vydali po svých z přilehlé obce Březové. Prošli jsme kolem pískovny a jezera Kobylník na silnici, která nás dovedla ke značce oznamující začátek obce, u níž se krčila její menší kolegyně s textem zákaz podomního prodeje a služeb. Jelikož jsme nechtěli domorodcům nic prodávat ani nabízet, s klidným srdcem jsme se vnořili mezi rodinné domy, přičemž jsme už od závory sledovali zelenou turistickou trasu.

Značka přírodní barvy nás bezpečně vedla podél obydlí domorodců, jejichž předci se zde usadili již ve 13. století. Tehdy založil olomoucký klášter Hradisko vodní mlýn, k němuž jsme později samozřejmě došli. Zaujal nás článek z místní kroniky, podle něhož aby nebyl mlynář v hlubokém lese sám bez ochrany při možném přepadení lupiči, byla u mlýna založena malá ves, skládající se ze 6 malorolnických rodin a ta později dostala jméno Lhota u Nákla. Brzy jsme došli na náves, kde nás přivítal prezident a to ne jen tak ledasjaký, nýbrž ten první československý.

Pochopitelně k nám T.G. Masaryk nevykročil v ústrety s nataženou pravicí, naopak jsme k němu museli přistoupit sami, jelikož spočíval v podobě busty na mramorovém soklu jakožto strážce pomníku obětem první světové války. Když jsme si přečetli jména padlých obyvatel, zamířili jsme k hospodě Pod lipou, jež se stala v průběhu času velice oblíbenou mezi cyklisty, projíždějící Litovelským Pomoravím. Bohužel i toto restaurační zařízení bylo zavřeno, takže jsme se zde dlouho nezdržovali a pouze jsme vzpomínali, jak byla budova ještě před pár lety ve stínu mohutné lípy. Národní strom, který dal hostinci jméno však byl oproti jiným našim návštěvám Lhoty nad Moravou pokácen.

Od hospody jsme to měli jen pár metrů k dalším zajímavostem na návsi. Čekala nás zde hned trojice památek, stojících pěkně naproti sobě jako vojáci na přehlídce. Nejprve jsme se věnovali jediné dřevěné zvonici v širokém okolí, na kterou se ještě v roce 1948 zvonívalo každý den poledne a večer klekání. Potom již sloužila jen při loučení se zesnulým v den pohřbu a v dnešní době sloužila jen jako umíráček, když zemřel někdo z vesnice. Nepodařilo se nám zjistit, kdy byla zvonice postavena, podle letopočtu 1830 na zvonu by mohla být z tohoto roku.

V kronikách však nebyl nalezen žádný doklad, že by tento zvon byl původní, neboť mohl být při některé z válek zabaven, což bohužel bylo v takových těžkých obdobích naprosto běžné. Před námi visel exemplář o průměru 323 mm a váze téměř 18 kg a na těle zvonku jsme našli reliéf Golgoty a nápisy: IN HONOREN 1830 S. CRUCI ET ANNA - GEGOSEN WOLFGANG STRAUB IN OLMÜTZ. Zajalo nás, že zvonek v roce 1952 praskl a ve stejném roce byl opraven ve zvonárně v Brně. První oprava zvoničky proběhla roku 1939, kdy byl vyměněn prohnilý šindel na hlavní střeše.

Další výměna šindelů byla provedena roku 1965, přičemž řemeslnické práce odborně provedli důchodci tesař Richard Švarc ze Střeně a stolař Jan Matěj ze Lhoty. Připadlo nám docela zajímavé, že šindele v počtu 900 kusů byly dovezeny z hradu Šternberk, který se od středověku vypíná nad městem stejného jména. Druhou zajímavostí na návsi pak byl dřevěný kříž s plastikou Krista, jenž byl postaven roku 1836 na náklady  místní občanky Terezie Staroštíkové. Vedle jsme shlédli Boží muka a poté jsme pokračovali v našem putování dál.

Zanedlouho jsme dorazili k místu, kde stávala od roku 1247 první budova budoucí Lhoty nad Moravou, kterou byl zmíněný vodní mlýn. Mlynáři ve Lhotě byli vždy vážené osobnosti a to trvalo až do zániku mlýna v roce 1911, kdy jej vlastnil Antonín Tymich. O tomto klapáči však pojednává jiný můj článek, který si můžete ve volné chvíli také přečíst. Jak naše putování pokračovalo se pak dozvíte v sekci Velké povídání o výletech, kde stačí najít příspěvek Jak jsme podnikli mlýnskou výpravu v okolí Litovle. A nezapomeňte napsat pod články komentáře, za což vám předem děkujeme.

Kompletní fotogalerii najdete zde

https://jirkacek1.rajce.idnes.cz/Lhota_nad_Moravou_-_zvonicka_a_dalsi_zajimavosti_na_navsi

Zajímavosti na návsi ve Lhotě nad Moravou :

Dřevěný kříž 

Kříž s plastikou Krista byl postaven roku 1836 na náklady místní občanky Terezie Staroštíkové.

Boží muka 

Boží muka jsou starší než naproti stojící zvonička, ale přesné datum a další bližší informace nejsou známy.

Dřevěná zvonička

Zvonička figuruje seznamu nemovitých kulturních památek olomouckého okresu, vydaného Střediskem státní památkové péče a ochrany přírody v Olomouci v roce 1982. Dnes je jediná svého druhu v širokém okolí a v České republice se dochovaly již jen čtyři. Jedna v Novosádkách u Dolan a dvě na Lipensku. Dříve jich bylo mnoho, ale byly buď přestavěny na kapličky, nebo zbourány. Přesné datum, kdy byla postavena známo není. Podle data odlitého na zvonečku, kde je uveden letopočet 1830, by mohla být i zvonička z tohoto roku. Není však žádný doklad, že tento zvon je původní. Původní zvon mohl být při některé z válek před tímto datem zabaven a nynější je již z pozdějšího data. Zvonička byla postavena hlavně za účelem vyhlašování požáru, kdy se zvonívalo na poplach. Ještě v roce 1948 se na ní zvonívalo každý den poledne a večer – klekání. Potom již sloužila jen při loučení se zesnulým v den pohřbu a v dnešní době jen jako umíráček, když zemře někdo z vesnice. Zvon má průměr 323 mm a váží 17,7 kg. Na těle zvonku je reliéf Golgoty a nápisy: IN HONOREN 1830 S. CRUCI ET ANNA - GEGOSEN WOLFGANG STRAUB IN OLMÜTZ. První oprava zvoničky proběhla roku 1939, kdy byl vyměněn prohnilý šindel na hlavní střeše. Opravu tehdy prováděl pan Petr Knápek ze Lhoty a byla hrazena z prostředků obce. Oprava stříšky zvonku nebyla provedena, poněvadž byla pokryta pozinkovaným plechem. Zvonek v roce 1952 praskl a v tomtéž roce opraven ve zvonárně Michera – kovoslužba v Brně – Husovicích. Roku 1965 byla provedena výměna šindelů. Řemeslnické práce odborně provedli důchodci – tesař Richard Švarc ze Střeně a stolař Jan Matěj ze Lhoty. Zajímavostí jistě je, že šindele v počtu 900 kusů byly dovezeny z hradu Šternberk. Kolem zvoničky bylo občany ze Lhoty postaveno lešení, z něhož byla po laně malá stříška nad zvonkem spuštěna na zem a opravena.

Hostinec Pod lipou 

Hostinec na návsi si je velice populární mezi cyklisty, projíždějící Litovelským Pomoravím a je vyhlášený svojí udírnou a grilováním. Z historie pohostinství známe, že roku 1960 byla protiprávně vyvlastněna tato hospoda Jaroslavu Vicencovi. Novým majitelem se stalo spotřební družstvo JEDNOTA, se sídlem v Olomouci, přičemž Vicencovi obdrželi za celý objekt pouhých 8.000,- Kč. Po roce 1990 se vrátil do soukromých rukou a dnes v Pohostinství Pod Lipou vaří celý den či čepuje skvělé Litovelské a Hanušovické pivo. V létě na zahrádce můžete ochutnat grilované a uzené speciality. Kromě hlavní restaurace je k dispozici salonek, který je možno použít pro uzavřenou společnost. Na zahrádce je dostatek míst pro kolemjdoucí i cyklisty. Pohostinství se také zúčastnilo soutěže Olomouckého deníku o Hospůdku roku 2013. Můžete si zde zakoupit také turistickou známku. I když byla lípa u pohostinství nedávno pokácena, název hospody zůstává stejný i nadále.

Historie čerpána z těchto webů 

http://www.naklo.cz/informace-o-obci/mistni-casti/lhota-nad-moravou/

https://milan-spurny.webnode.cz/

Lhota nad Moravou je držitelem turistické známky č.761.

https://www.turisticke-znamky.cz/znamky/lhota-nad-moravou-naklo-c761