Slavkov u Brna byl cílem našich dvou výletů, které se odehrály několik let po sobě a zatímco poprvé jsme si stihli prohlédnout pouze zámek, rozhlednu na golfovém hřišti a kostel Vzkříšení Páně, při druhé návštěvě jsme shlédli zbytek památek a zajímavostí. Při poznávání města jsme se pohybovali také v jeho samotném centru na Palackého náměstí, kde jsme si v informačním centru koupili turistickou známku, získali jsme razítka do památníku a když jsme vyšli ven, přečetli jsme si pár historických faktů o městě. 

Historie města Slavkov u Brna

Slavkov vznikl v podhradí na křižovatce dávných kupeckých cest a tak spolu s osadou vznikly také první ulice. Slavkov byl povýšen na město králem Václavem IV. roku 1416, které bylo obehnáno pevným hradebním systémem se čtyřmi branami a jeho centrum se nacházelo v místech Palackého náměstí. V centru města tenkrát stál gotický kostel sv. Jakuba Většího a dále přiléhající samostatná městská věž, jež plnila společnou funkci zvonice a hlásky. V 18. století však již byly obě stavby velmi sešlé. Farní kostel se v červenci 1757 dokonce z části sesul, a proto byl uzavřen a při stavbě zámku zbořen. Samotná věž vyhořela roku 1762, byla zbořena roku 1770. Zvony poté byly zavěšeny na Hodinové bráně, která k tomu byla upravena. Vybudováním jižní části zámeckého parteru zanikl i původní historický střed města a jeho funkci převzalo dnešní náměstí Františka Palackého. Celá plocha náměstí byla vydlážděna lomovým kamenem, konalo se zde shromáždění osob, prodejní trhy a v roce 1940 zde byla dokonce  benzínová stanice. V polovině padesátých let 20. století byla část plochy zatravněna a doplněna zídkami, ale později byl centrální prostor zanedbáván a přerostlá vzrostlá zeleň již narušovala průhledové osy. K rekonstrukci náměstí pak došlo po roce 1994, kdy byla zeleň odstraněna a přibylo zde mnoho nových prvků. Po přečtení krátké historie jsme se dali do obhlídky domů na náměstí a jako první nám padla do oka radnice.

Radnice 

Radnici jsme našli na rohu Palackého náměstí a ulice Husovy. Před námi se nacházela jednopatrová renesanční budova s nárožní věžičkou, která byla postavena v roce 1592 za purkmistrů Alexandra Bradavičky a Petra Pekaře na základech starších domů, z nichž se dochovaly gotické sklepní prostory. Zaujalo nás, že v radnici byla napravo od vchodu městská strážnice, výčep vlevo od vchodu, městská šatlava v prvním poschodí a zepředu a z boku radnice stály až do konce 19. století kupecké krámy. V sedmdesátých letech 19. století a ve 20. století byla radnice částečně upravována. Líbila se nám malá věžička na rohu, v níž byly od roku 1903 do roku 1906 pověšeny zvony ze zbořené Hodinové brány. Nad vstupem jsme si prohlédli pamětní kámen s nápisem Leta 1592 za Alexandra Bradawichky stariho purmistra a za Petra Pekarze mladssyho purmistra. Pod nápisem jsme uviděli městský znak a pak jsme se otočili k fontáně.

Fontána u radnice

Před budovou radnice jsme narazili na pěknou kruhovou fontánu, jejíž stěny byly zhotoveny z betonu. Byla vybudována při rekonstrukci náměstí po roce 1994, kdy nahradila květinový záhon na vyvýšené zídce.

Společenský dům a restaurace Bonapart

Od radnice jsme svou pozornost obrátili k budově za námi na rohu Palackého náměstí a Fügnerovy ulice. Zalíbila se nám zejména věžička na nároží domu, který byl původně stavbou spořitelny z roku 1905 ve stylu pozdního historismu, vystavěnou podle návrhu brněnského architekta Vladimíra Fischera. Dozvěděli jsme se, že kdysi zde byla hospoda, kterou si pronajímal Otto Rotnagl a později zde vznikl Společenský dům a restaurace Bonapart.

Pošta

Potom jsme se podívali doleva směrem ke kostelu Vzkříšení Páně, kde stála budova, v níž v době naší návštěvy sídlila pošta. Dům byl vystavěn v letech 1861 - 1862 stavitelem a slavkovským měšťanem Antonínem Přikrylem jako školní budova. Zaujalo nás, že na její stavbu bylo použito i veškerého materiálu ze zbořené Bučovské brány.

Budova policie a bývalého soudu

Vedle radnice se nacházela žlutá budova, ke které jsme vzápětí popošli. Na tabulce na fasádě jsme si přečetli, že se jedná o budovu bývalého soudu a současné policie. Zjistili jsme, že se jedná o renesanční dům, jehož jádro pochází ze 16. století a je tak jednou z nejstarších staveb na Palackého náměstí.

Budova České spořitelny a bývalý hotel Černý orel

Od sídla policie jsme se přesunuli na druhou stranu náměstí a o kousek níž jsme na rohu s Brněnskou ulicí narazili na další dům se žlutou fasádou, ve které v té době sídlila Česká spořitelna. Dočetli jsme se, že se i zde jedná o renesanční měšťanský dům, jehož základ pochází opět ze 16. století. Později byl sice barokně upraven, ale i tak patří k nejstarším dochovaným stavbám ve městě. Zaujalo nás, že se kdysi nacházel hotel Černý orel, který měl v pronájmu Václav Mrkus.

Panský dům a bývalý pivovar

Na druhém rohu jsme si pak prohlédli jeden z nejvýznamnější domů na Palackého náměstí. Jednalo se o takzvaný Panský dům, renesanční stavbu s gotickým jádrem. Přečetli jsme si, že poprvé byl Panský dům zmiňován již v roce 1570, kdy patřil měšťanovi Faytle Šenknopovi a byl v něm pivovar. V témže roce jej odkoupilo město. V roce 1660 město odprodalo dům rodu Kouniců, aby tím uhradilo část svých dluhů. Vrchnost povolila městu bezplatně ve dvou kotlích pálit a volně prodávat kořalku. Dále jsme se dozvěděli, že v Panském domě sídlilo také vojenské velitelství, notářství a až do dvacátých let 20. století kanceláře velkostatku.

Hostinec U černého lva

Od Panského domu jsme po stejné straně pokračovali směrem k dolnímu konci Palackého náměstí, až jsme narazili na dům s nápisem Hostinec U černého lva. Dům s číslem 81 kdysi patřil jisté Anně Vrbíkové, která zde zároveň provozovala hostinec.

Měšťanský dům č.80

Hned vedle hostince jsme spatřili podstatně menší zelený domeček, v němž byla v době naší návštěvy prodejna textilu. Byl to malý klasicistní dům z konce 18. století a podařilo se nám o něm zjistit, že kdysi zde byla již zmíněná Hodinová brána.

Sokolský dům

Potom jsme se zase otočili a prohlédli si domy na opačné straně. Prvním z nich byl hotel Sokolský dům, který ovšem nemá větší historickou hodnotu. Při naší první návštěvě jsme v něm požili oběd, který rozhodně nebyl špatný, ale ani nijak vynikající a rozhodně ne levný.

Tržnice

Jen pár metrů od Sokolského domu jsme uviděli dům s nápisem tržnice. Pochopili jsme, že se sem přestěhovaly trhy, které se v minulosti konaly zejména v horní části náměstí. Před námi se nacházela empírová novostavba z poloviny 19. století, na základech původně středověké architektury obecního dvora s palírnou z přelomu 15. a 16. století. Byla neděle a tak nemělo cenu jít dovnitř. Místo toho jsme se vydali zpět na horní část Palackého náměstí.

Měšťanský dům č.71

Po cestě nás zaujal žlutý dům s číslem 71, v němž v době naší návštěvy byly prodejny zlatnictví a v druhé části domu hračky. Do oka nám padla zejména zazděná atika a ozdobná ostění u oken. Zajímavý byl ale také příběh člověka, který v tomto domě žil. Jmenoval se Jan Andrla, který se zde roku 1897 narodil. V roce 1923 se Jan Andrla oženil s Růženou Čehovskou a v následujícím roce se jim narodil syn Lubomír. Překvapilo nás, že se o čtyři roky později odstěhovali do Užhorodu a pak do Mukačeva, kde se jim narodila dcera Jiřina. V tomto městě si v roce 1935 postavil patrový rodinný dům se dvorem i zahradou. V přízemí se nacházely dvě písmomalířské a natěračské dílny a nahoře se bydlelo. Na konci roku 1938 musel Andrla poslat své děti vlakem do Slavkova k babičce a s manželkou zůstal ještě v Mukačevu. Opět jsme se divili, že se museli skrývat, protože ho Maďaři chtěli zlikvidovat. Místní lidé je měli ale hrozně moc rádi, a tak jim nosili jídlo i pití. Díky jeho pověsti vynikajícího řemeslníka i člověka dosáhli toho, že ho nakonec nezastřelili. Dále jsme se dozvěděli, že následujícího roku již oba Mukačevo opustili a vrátili se navždy do Slavkova. Žili až do své smrti právě na Palackého náměstí č.71 v domě u „Maláčů“  a jeho dům měl v té době hodnotu čtvrt milionu korun. Tuto sumu postupně splácel ještě několik let, ale komunisté mu nepřáli a za jeho poctivou a obětavou práci mu šli celý jeho život po krku, protože byl živnostník.

Dočetli jsme smutný příběh z minulosti a vrátili se duchem do přítomnosti. Pomalým krokem jsme došli zpět k autu, které na nás na Palackého náměstí věrně čekalo a odjeli jsme za další památkou Slavkova. Tou byla kaple sv. Jana Křtitele alias Špitálek, kterému je věnován další článek, tak si jej nezapomeňte ve volném čase přečíst.

Kompletní fotogalerii najdete zde

https://jirkacek1.rajce.idnes.cz/Slavkov_u_Brna_-_Palackeho_namesti/

Historie čerpána z těchto webových stránek 

https://cs.wikipedia.org/wiki/Seznam_kulturn%C3%ADch_pam%C3%A1tek_ve_Slavkov%C4%9B_u_Brna

http://www.veslavkove.cz/

http://www.slavkov.cz

Město Slavkov u Brna je držitelem turistické zámky č.2094.

https://www.turisticke-znamky.cz/znamky/mesto-slavkov-u-brna-c2094