Valašsko jsme v rámci našich výletů navštěvovali pravidelně, jelikož se nám v tomto malebném kraji vždy velice líbilo a během těchto výletů jsme zde poznali mnoho rozličných památek, zajímavostí či přírodních úkazů. Jednoho lednového dne jsme se na východ Moravy vydali znovu, abychom poznali další místa v okolí Valašského Meziříčí, přičemž jsme zavítali i do města samotného. Během procházky centrem valašské metropole jsme si prohlédli několik historických i církevních staveb a samozřejmě jsme se zastavili na náměstí.

Jelikož jsme naše auto měli zaparkované u Krásenského pivovaru, přišli jsme na náměstí ulicí Mostní. K našemu překvapení neneslo jméno žádného z našich prezidentů či nějakého velmože spjatého s městem, bylo zkrátka pojmenováno jako Náměstí. Mělo obdélníkový tvar o rozměrech asi 120 x 60 m a bylo lemován historickými měšťanskými domy, které jsme si pochopitelně zvenku prohlédli a našli jsme na něm také další památky. Jejich obhlídku jsme zahájili v rohu náměstí, přiléhající ke kostelu Nanebevzetí Panny Marie.

Dům U apoštolů

Na rohu ulic Komenského a Křížkovského, jsme narazili na Dům U apoštolů, nazývaný někdy též U dvanácti apoštolů, jenž byl poprvé zmiňován již v roce 1598. Před námi stál původně renesanční měšťanský dům s mansardovou střechou, zachovalým podloubím a bohatou reliéfní štukovou výzdobou, zdobený plastickými reliéfy s motivy apoštolů z přelomu 17. a 18. století. A právě v podobě z tohoto období jsme si dům prohlédli.

Budova České Spořitelny

Na rohu náměstí a Komenského ulice nás na první pohled zaujal dvoupatrový měšťanský dům se zaobleným nárožím, jehož renesanční fasáda byla upravena koncem 19. století. My jsme však před sebou měli podobu domu z roku 1928, kdy proběhla přestavba ve funkcionalistickém duchu. Přízemí budovy bylo členěno pásovou rustikou, mezi nimiž jsme uviděli obdélné výkladní skříně a dva vstupy do obchodu a do obytné části. Z domu pak vystupoval rizalit, ukončený na korunní římse balustrovou atikou a na závěr jsme zkoušeli spočítat obdélníková, pravoúhle zakončená okna. Čekalo nás toho však ještě hodně a tak jsme u spořitelny dlouho nezdržovali a pokračovali dál.

Radnice

Mezi řadou domů se poněkud ztrácela budova radnice z roku 1677, která byla roku 1850 přestavěna dle projektu A. Klosse a poté se stala sídlem okresního úřadu a soudu. V přízemí jsme spatřili dva velké oblouky s okny, pozůstatek původního podloubí a vpravo od nich široký, půlkruhově zakončený portál. Přízemí od patra bylo odděleno kordonovou římsou a v patře jsme uviděli čtyři obdélná, pravoúhle zakončená okna, lemována pásovými šambránami s ušima. Ve středu fasády naším očím neunikla kartuše na římse s městským erbem a následně jsme šli dál.

Stará pošta

Velmi nás zaujal dům č.11, který měl nad vchodem tři zvonečky a líbil se nám i jeho červenobílý soused vpravo, honosící se štukovou výzdobou. Jednalo se o hodnotný dům bývalé staré pošty, jenž byl postaven po požáru v roce 1607 a který si jako jeden z mála měšťanských domů Valašského Meziříčí zachoval podloubí a mázhaus. Na fasádě s kordonovou římsou jsme napočítali pět obdélných oken, lemovaných šambránami a pak jsme šli dál.

Měšťanské domy

Přímo na náměstí stálo celkem 27 starobylých domů pozdně gotické, renesanční a barokní zástavby, přičemž mnoho z nich mělo právo vařit a šenkovat pivo. Patřily bohatým měšťanům, dnes bychom řekli více či méně úspěšným podnikatelům, kteří měli v přízemí krámky a v horním patře bydleli. V podstatě tomu tak je i dnes, jelikož jsme dole narazili na různé obchody, banky či restaurace a za okny v prvním patře se skrývaly byty, popřípadě kanceláře. Ve středověku měly tyto domy jen jedno nadzemní podlaží, teprve v 19. století přibylo i druhé patro. Ještě v roce 1863 měly totiž všechny budovy na náměstí převážně renesanční podobu, po velkém požáru se vše přestavovalo. Naše oči potěšily pěkné fasády prakticky na všech budovách, přičemž některé se honosily i hezkou štukovou výzdobou. Líbila se nám i procházka podloubím, které se ovšem zachovalo jen v některých domech na náměstí.

Mariánský sloup

Když jsme obešli celé náměstí kolem dokola a prohlédli si jeden dům vedle druhého a třetí vedle čtvrtého, obrátili jsme svou pozornost na střed plochy. Našli jsme na ní dvě památky a jednou z nich byl Mariánský sloup, vybudovaný na konci 17. století a opravený roku 1841. Sloup s korintskou hlavicí se tyčil k nebi z dvoudílného podstavce, na němž jsme spatřili sochu Panny Marie, stojící na půlměsíci se svatozáří o 12 hvězdách kolem hlavy. Kromě světice jsme na sloupu objevili reliéfní znak rodu Žerotínů a města a na každé straně hranolového soklu jsme si přečetli různé nápisy. První zněl takto : Sancta/ Maria/ mater dei ora/ pro nobis peccato/ribus nunc et in ho/ra mortis nostrae/ amen, druhý Collectis/ illustrissimi/ acexcellentissimi/ domini francisci/ comitis de/ zerotin/ domini feudi wall./ meseritsch etc, civium et/ comunitatis, třetí AVe sanCta/ MarIa/ DeI genItrIX/ regIna CoeLI/ VIrtVtIs pLena/ VIrgo fortIs/ ora pro nobIs a konečně čtvrtý Statua/ haec fuit/ translata et/ renovata parocho/ et decano AE.R.D.Fran/cisco Blecha, praefecto feudi D. Francisco Ruzitschka, consule D. Francisco Ziedek et consilia/riis D. Francisco Zamorsky/ syndico D. Francisco Czibulz et D. Daniele Fran/bittner.

Socha svatého Floriána

Po obhlídce sloupu jsme přešli na druhou stranu Náměstí, kde se nacházela socha svatého Floriána, patrona profesí souvisejících s ohněm, tedy hasičů, hutníků, kominíků, hrnčířů či pekařů. Docela nás zaujalo, že zatímco podstavec s volutovými křídly pocházel z roku 1747, socha světce světlo světa spatřila až roku 1901. Napadlo nás, že si obyvatelé města od sv. Floriána ve vojenském oděvu, držící v pravé ruce prapor a v levé vědro, slibovali ochranu před dalším požárem, který Valašské Meziříčí postihl roku 1863. Zanechali jsme však rozjímání a věnovali se obhlídce sochařského díla. Na třístranném soklu jsme našli tři reliéfy a také latinský nebo český nápis. Na pravé straně vedle Floriána naším očím neunikl andílek, držící erb města a to bylo vše, co jsme na něm mohli vidět.

Následně jsme Náměstí opustili a vydali se za dalšími památkami valašské metropole. Po jejich obhlídce jsme se na náměstí vrátili a povečeřeli v pizzerii Millenium. Byli jsme zde velice spokojeni jak italským pokrmem, tak slušnou obsluhou, takže návštěvu restaurace můžeme doporučit. Když jsme poté vyšli z restaurace ven, přivítalo nás potemnělé náměstí se svítícími okny, výlohami obchodů a reklamami. Centrum tak dostalo úplně jinou atmosféru než před hodinkou, kdy jsme si prohlíželi zdejší památky a fotili si je.

Neodolali jsme a pokusili si je zvěčnit naším fotoaparátem i v této podobě. Potom jsme se vrátili k našemu vozu u Krásenského pivovaru a vzápětí jsme odjeli domů do Olomouce. Chcete-li vědět, jak celý náš výlet probíhal, mrkněte se do sekce Velké povídání o výletech a vyhledejte si článek Jak jsme v zimě chodili po Valašském Meziříčí. A nezapomeňte prosím napsat pod články komentáře, děkujeme. Pomůžete tak ostatním turistům získat aktuální informace o tomto místě. Snad vás tento článek inspiroval k návštěvě valašské metropole v jakékoliv roční době.

Kompletní fotogalerii najdete zde

https://jirkacek1.rajce.idnes.cz/Valasske_Mezirici_-_Namesti/

Historie čerpána z webu

https://pamatkovykatalog.cz/

Město Valašské Meziříčí je držitelem turistické zámky č.630.

https://www.turisticke-znamky.cz/znamky/valasske-mezirici-c630