Choceň - bývalý železniční tunel
Do roku 1845 byla Choceň nevýznamným městečkem, kterému se dokonce železniční trať z Prahy do Olomouce měla vyhnout, jelikož měla vést přes Vysoké Mýto. Vedení tratě tímto směrem zamýšlel i stavitel železnice a pardubický rodák Jan Perner, který se tak chtěl vyhnout skále u Chocně, kde by se musel probourat tunel. Po odmítnutí výstavby trati radními ve Vysokém Mýtě však železničářům nezbývalo nic jiného, nežli skálu prorazit a vybudovat zde na tunel. Lámání tunelu bylo započato 27. března 1843 a skončeno 4. března 1844. Celkem bylo z tunelu vyvezeno na 14 300 m3 suti. Zvětralá opuková skála, kterou byl tunel ražen si však vyžádala provést vyzdění a zaklenutí tunelu. Tyto práce, zahájené 23. července 1844, byly slavnostně ukončeny 17. července 1845 osazením posledního zaklenutí.
Choceň jsme poprvé navštívili během jednoho zimního výletu, který jsme skoro celý strávili v tomto východočeském městě. Nejprve jsme se ovšem zajeli podívat do Dobříkova na dřevěný kostel teprve potom jsme odjeli do Chocně. Když jsme sem dorazili, naše cesta vedla přes vysoký most poblíž vlakového nádraží, který překlenoval železniční trať z Prahy do Olomouce, jenž byla vystavěna v letech 1842 - 1845.
Náš lovec keší vyjádřil přání se zde zastavit, aby mohl ukrytou schránku na tomto místě nalézt a tak jsme se rozhodli mu vyhovět. Zastavili jsme na okraji silnice těsně za mostem a vydali se kešku odlovit. Když se nám to povedlo, využili jsme neplánované zastávky a zamířili jsme na mostní konstrukci, odkud se nám naskytl pěkný výhled směrem k nádraží v Chocni a na druhé straně na železniční trať, vedoucí na Olomouc.
Při pohledu do hloubky pod námi nám připadlo neuvěřitelné, že ještě během druhé světové války zde býval tunel, který zde stával celé století. Nám ho připomínaly jen betonové stěny pod zvrásněnými skalami v místech, kde dělníci během jednoho roku prokopali cestu pro železného oře. V letech 1844 - 1845 pak proběhlo zaklenutí tunelu, aby zvětralá opuková skála nepadala na koleje. Když jsme hleděli směrem k nádraží, ani nás nenapadlo, že právě na něm 9. května 1945 vybuchlo devět německých vagonů s municí.
Nádraží od nás nebylo nijak daleko, takže jsme se ani nedivili, že výbuch poškodil několik objektů ve městě včetně zámecké kaple, ale také samotný tunel, jehož likvidace započala v roce 1947 a trvalo tři roky, než ho dělníci rozebrali. Když jsme se dostatečně pokochali výhledy na trať a nádraží, vrátili jsme se k autu a pokračovali v jízdě k našemu naplánovanému cíli, tedy k zámku na břehu Tiché Orlice. O něm však již pojednává jiný můj článek, který si můžete přečíst nebo si v sekci Velké povídání o výletech vyhledejte můj cestopis Jak jsme v zimě poznávali Choceň a okolí a dozvíte se víc.
Kompletní fotogalerii najdete zde
https://jirkacek1.rajce.idnes.cz/Chocen_-_byvaly_zeleznicni_tunel
Historie :
Do roku 1845 byla Choceň nevýznamným městečkem, kterému se dokonce železniční trať z Prahy do Olomouce měla vyhnout, jelikož měla vést přes Vysoké Mýto. Vedení tratě tímto směrem zamýšlel i stavitel železnice a pardubický rodák Jan Perner, který se tak chtěl vyhnout skále u Chocně, kde by se musel probourat tunel.
Jenže radní z Vysokého mýta stavbu nepovolili, protože by prý vlaky rušily pasoucí se dobytek na loukách, nicméně hlavním důvodem odmítnutí trati byla obava o jejich zisky, protože železnice zkracovala vzdálenosti a snižovala cenu dopravy.
Stavba tratě z České Třebové do Chocně byla zahájena v červenci 1843, dohlížel na ni Jan Perner a stavbu vedl vrchní inženýr Karel Keissler. V srpnu 1843 se začalo s povrchovou úpravou tělesa železnice v samé blízkosti Chocně, v dnešní přírodní rezervaci Peliny na někdejší panské zahradě, na městských polích ke Srubům a s prolamováním tunelu v délce 248 metrů.
Vedení stavby nezbývalo tehdy nic jiného, nežli skálu prorazit a vybudovat zde na tunel. Lámání tunelu bylo započato 27. března 1843 a skončeno 4. března 1844. Celkem bylo z tunelu vyvezeno na 14 300 m3 suti. Zvětralá opuková skála, kterou byl tunel ražen si však vyžádala provést vyzdění a zaklenutí tunelu. Tyto práce, zahájené 23. července 1844, byly slavnostně ukončeny 17. července 1845 osazením posledního zaklenutí.
Náročná výstavba tunelu se stala osudným Janu Pernerovi, který 9. září 1845 při návratu z cesty na Moravu projel v prvním voze za lokomotivou choceňským tunelem. Potom sestoupil na poslední stupeň vagonu a narazil o návěstní sloupek neboli označník. Se zraněním hlavy a pravé paže ještě nastoupil do vlaku a pokračoval do Pardubic. Tam ještě sám vystoupil, ale po několika krocích se zhroutil. Odvezli ho do domu jeho otce, kde ale druhý den o jedenácté hodině zemřel.
Choceňské nádraží se také zapsalo do historie v květnu 1945, kdy na něm 9. května kolem 17. hodiny vybuchlo devět německých vagonů s municí. Výbuch zranil na 70 lidí a poničil a objekty blízko nádraží - topírnu, domky na Lhotech a v Lipách a také zámeckou kapli v Chocni. Podle školní kroniky měli tento výbuch na svědomí mladíci z Hitlerjugend.
Výbuch ovšem poškodil také samotný tunel, který bylo nutné rozebrat. Akce začala roku 1947 a trvala tři roky. Bylo použita anglická metoda, kdy byl tunel vyztužen železnými skružemi a pak byl postupně odstřelován. Současně tunel sloužil jako štola pro odvoz materiálu a také zároveň probíhala výstavba podchodu pod nádražím a demolice klenutí mostu mezi staniční budovou a tunelem. Dalším důvodem likvidace tunelu byl jeho malý prostor, protože byl příliš úzký pro elektrifikaci trati. Dnes je možná pro obyvatele Chocně až neuvěřitelné, že tunel byl součástí tohoto města více než celé jedno století.
Historie čerpána z webu
Město Choceň je držitelem turistické zámky č.881.
https://www.turisticke-znamky.cz/znamky/chocen-c881
