Železniční viadukty u obce Jezernice jsme si prohlédli během jednodenního prázdninového výletu. Tehdy jsme nechtěli cestovat moc daleko od Olomouce, ale nejbližší okolí jsme zase měli prozkoumané už celkem dost. Při pohledu do mapy nám ale přece jen padl do oka cíl, který splňoval naše představy a tak jsme v ono sváteční dopoledne nasedli do našeho francouzského vozidla a vyrazili na sever mezi města Hranice a Lipník nad Bečvou.

Nejprve jsme se prošli železničním tunelem bez kolejí u obce Slavíč a pak jsme již zamířili za další pozoruhodností. Po necelých dvou kilometrech jsme z široké silnice odbočili doprava směr obec Jezernice, před kterou nám překřížila cestu nám již známá trať. Jenže místo toho, aby vlaky jezdily ukryté v podzemí, vystavovaly svá ocelová těla na monumentálním, 426 metrů dlouhém a deset metrů vysokém viaduktu, postaveným v letech 1837 - 1842.

Asfaltová komunikace nás brzy k železničnímu mostu dovedla, stejně jako skupinu cyklistů, kteří vyrazili na silničních kolech spolykat další dávku kilometrů. Zatímco nadšenci v sedlech pod viaduktem pouze projeli, my jsme u něj náš povoz zaparkovali a vydali se na obhlídku již druhé části bývalé Severní dráhy císaře Ferdinanda. Prošli jsme po silnici pod mostem a po chodníčku jsme chvíli kráčeli podél jeho oblouků.

Kdybychom se prošli kolem celého viaduktu, napočítali bychom 35 větších oblouků a 7 menších půlkruhových oblouků, ale neučinili jsme tak, protože již po několika desítkách metrů jsme se zastavili u kešky, kterou jsme zde odlovili, zatímco nad našimi hlavami každých pár minut projel nějaký vlak. Jejich počet by dal za 24 hodin jistě neuvěřitelné číslo, protože jsme u viaduktu moc dlouho nepobyli, ale i tak se koleje nad námi každou chvíli rozezněly svým ocelovým zvukem pod nějakou vlakovou soupravou.

Když jsme tajnou schránku objevili, tak jsme se vydali zpátky po chodníčku podél mostních oblouků. Napravo od nás se nacházelo pole s natolik nízkým porostem, že jsme v něm zahlédli zajíce. Jeho ušiska vyčnívaly nad obilninu, takže jsme dobře viděli, že si to namířil přímo k nám. Pár metrů od nás se zastavil, zavětřil, otočil se a dal se na útěk. My jsme o hodně pomalejší rychlostí pokračovali podél mostu a zanedlouho jsme přišli k silnici a poté na parkoviště.

Zde jsme si všimli veliké informační tabule, na které jsme našli mnoho faktů z výstavby a provozu viaduktu, i o samotné obci Jezernice. Když jsme si toto historické menu přečetli, naposledy jsme se podívali na most, po které právě projížděl nákladní vlak a pak jsme již nasedli do auta, kterým jsme vzápětí dojeli do Jezernice. Chtěli jsme si zde koupit turistickou známku, ale kulturní dům jsme nenašli a obecní úřad byl pochopitelně ve svátek zavřený.

Nedalo se nic dělat, s nepořízenou jsme odjeli pryč a to do pár kilometrů vzdálené obce Podhoří, odkud jsme se vydali na pěší výlet, během něhož jsme obešli Juřacku. O tomto pěším výletě pojednává článek, který najdete v sekci Velké povídání o výletech. Chcete-li vědět, jak probíhalo celé naše putování, vyhledejte si v sekci Velké povídání o výletech článek Jak jsme obešli Juřacku nikoli Juračku, jenž vám prozradí další podrobnosti. A nezapomeňte napsat pod články komentáře, související s daným místem. Děkujeme.

Kompletní fotogalerii najdete zde

https://jirkacek1.rajce.idnes.cz/Jezernice_-_zeleznicni_viadukty/

Historie :

Jezernický železniční viadukt mezi Lipníkem nad Bečvou a Hranicemi tvoří součást bývalé Severní dráhy císaře Ferdinanda, jejíž první úsek byl dán do provozu roku 1837. Pro finanční potíže se však jezernický viadukt dokončil až o 5 let později, ale i tak byl do provozu uveden až v roce 1847, kdy došlo ke zprovoznění tratě z Lipníku do Bohumína. Sestává z celkem 35 větších oblouků o světlosti 7,59 metru a 7 menších půlkruhových oblouků o světlosti 5,69, když tloušťka kleneb je 0,63 metru. Opěry jsou prodlouženy rovnoběžnými křídly. Zároveň jde v podstatě o mosty dva: starší cihlový, který byl později zdvojen mostem kamenným. Ten byl postaven v roce 1873 při stavbě druhé koleje a je téměř kopií cihlového. Na jeho čelní zdi je pak dochována pamětní deska z roku 1873. Viadukt přemosťuje jak potok Jezernici na její pouti z Oderských vrchů do blízké Bečvy, tak místní silnici. Celková délka viaduktu činí 426,33 metrů, celková šířka 8,8 metru a výška až 10,6 metru. V rámci modernizace úseku tratě Přerov - Hranice na II. tranzitním železničním koridoru byly v letech 1999 – 2001 oba viadukty u obce Jezernice rekonstruovány.

Historie čerpána z webu

https://libri.cz/databaze/mosty/heslo.php?id=384

Jezernické železniční viadukty jsou držitelem turistické známky č.2355.

https://www.turisticke-znamky.cz/znamky/jezernicke-viadukty-severni-draha-cisare-ferdinanda-c2355