Kamenný most pod hradem Drahotuš jsme poprvé poznali v rámci jednodenního výletu, který jsme strávili v Teplicích nad Bečvou a blízkém okolí. V onen páteční říjnový den oblohu obsadily mraky, ale naštěstí vůbec nepršelo, takže jsme si suchou nohou mohli projít hrad Helfštýn, poznat pár církevních památek v Hranicích, toulat se lázeňským areálem v Teplicích a také prozkoumat přilehlé jeskyně. Na závěr výletu jsme odjeli do obce Podhoří, kde jsme zaparkovali náš stříbrný vůz u kostela sv. Havla, který jsme si vzápětí prohlédli. Potom jsme začali zdolávat velmi prudké stoupání nad kostelem, které opravdu hodně prověřilo naši fyzickou připravenost a tak jsme byli rádi, když jsme po pouhém půl kilometru přišli na rozcestí Pod Drahotušem, kde jsme si konečně mohli odpočinout.

Když jsme se vydýchali, otřeli pot z čela a rozhlédli se kolem sebe, teprve potom jsme si uvědomili, u jakého krásného mostu jsme se právě ocitli. Kamenný krasavec jakoby vypadl z anglického či skotského venkova, kde se podobných starých mostů dochovalo celkem velké množství, nicméně v českých zemích je musel člověk hledat lupou. Bohužel jsme se u mostu nemohli dlouho zdržovat, neboť nás čekal ještě průzkum nedaleké zříceniny hradu Drahotuš, o které však již pojednává jiný můj příspěvek. Chcete-li se dozvědět, jak probíhal celý náš výlet, vyhledejte si v sekci Velké povídání o výletech článek Jak jsme prozkoumali hrady Helfštýn a Drahotuš, jenž vám prozradí, co dalšího jsme v tento den zažili. Pokud jste tyhle místa také navštívili, napište do komentářů pod článkem své postřehy. Děkujeme.

Podruhé jsme na kamenný most u zříceniny hradu Drahotuš vstoupili během jednodenního výletu, který jsme podnikli o letních prázdninách. Tehdy jsme o červencových státních svátcích nechtěli cestovat moc daleko od Olomouce, ale nejbližší okolí jsme měli prozkoumané celkem dost. Při pohledu do mapy nám přece jen padlo do oka několik míst, které splňovaly naše představy a tak jsme nasedli do našeho francouzského vozidla a vyrazili na sever. Cesta po dálnici uběhla docela rychle a brzy jsme dorazili do Slavíče, kde jsme se prošil tunelem. Následně jsme si prohlédli Jezernické viadukty a pak jsme odjeli do obce Podhoří, odkud jsme vyrazili na procházku kolem kopce Juřacka. Druhou polovinou pěšího putování nás provázela modrá turistická značka, která nás však brzy svedla z pohodlné široké lesní cesty a poslala nás na úzkou stezku.

Ta spíše připomínala kamzičí cestičku a navíc se okamžitě začala prudce svažovat, takže nám palce u nohou sklouzávaly do špiček naší obuvi. Inu kopýtka nám v tuto chvíli prostě chyběla ! Nejmladší členové výpravy si putování zpestřovali házením šišek po sobě, čímž ohrožovali i nás dospělé. Namísto aby se stezka umoudřila a narovnala, klesání bylo čím dál prudší a kamenitější, díky čemuž jsme si neodpočinuli ani při sestupu. Aniž bychom si to zprvu uvědomili, během sestupu jsme se ocitli v hluboké úžlabině, kterou zde opět vyhloubil nějaký vodní tok. Ten však v období letních prázdnin korytem neprotékal, pouze půda v něm byla lehce zvlhčená. Konečně se splnilo naše zbožné přání a stezka se narovnala. A jako odměnu za vynaloženou námahu jsme dostali pohled.

Nejednalo se však o papírovou pohlednici, kterou by nám donesl zbloudilý pošťák nebo kurýr přepravní služby, nýbrž o pohled na úžasný starý kamenný most, přes který jsme vzápětí přešli na druhou stranu suchého potoka. Na stromě jsme si přečetli ceduli, že most byl postaven roku 1780, čímž vzala za své teorie, že by sloužil ke snadnější dopravě do nedalekého hradu Drahotuš. Pravděpodobně zde ve středověku byl most dřevěný, přes který mířily povozy se zásobami do šlechtického sídla či opačným směrem, ale jednalo se pouze o naši domněnku. Rovněž nás napadlo, že jej možná stavebníci postavili z kamenů, které kdysi tvořily hradní zdivo či paláce, aby si usnadnili odvoz stavebního materiálu ze zchátralé zříceniny. V případě obou našich návštěv by však po mostě žádný dopravní prostředek neprojel.

Svobodnému průjezdu povozů či aut totiž bránily tři betonové jehlany, nicméně i přes tento hyzdící prvek most vypadal úžasně starobyle a pro jiný pohled na něj jsme sestoupili na dno potoka. Absence vody v korytě se nám nyní hodila a tak jsme si úžasnou stavební památku prohlédli z poněkud jiných perspektiv. Jen škoda, že zde v době naší návštěvy nebyla někde ukrytá keška, určitě by se sem hodila více, než za nějakým počůraným okapem ve městě. Po chvíli jsme zamířili po krásné pohodlné cestě na hrad, podobně jako jeho středověcí návštěvníci, kteří tudy museli procházet. Jestli jsme na zřícenině našli něco nového, to vám již sdělí jiný příspěvek. Chcete-li vědět, jak probíhal celý náš výlet, vyhledejte si v sekci Velké povídání o výletech článek Jak jsme obešli Juřacku nikoli Juračku, jenž vám prozradí, co dalšího jsme v tento den zažili.

Kompletní fotogalerii najdete zde

https://jirkacek1.rajce.idnes.cz/Podhori_-_kamenny_most_pod_hradem_Drahotus

Historie :

Kousek nad obcí Podhoří se v lese pod zříceninou hradu Drahotuš dochoval pěkný kamenný most, který byl podle tabulky na stromě postaven roku 1780. Nahradil rozpadlý dřevěný most, po němž ve středověku jezdily povozy se zásobami do šlechtického sídla či opačným směrem. Most byl od svého vzniku několikrát opravován, neboť nese známky spojování kamenů cementovou maltou, která se v českých zemích začala používat teprve od konce 19. století. K mostu vede modrá turistická stezka, začínající u kostela v Podhoří, která dále vede na zříceninu hradu Drahotuš.

Historie čerpána z webu

https://infocentrum-hranice.cz/vylety/kouzlo-rimskych-mostu-na-hranicku/

Kamenný most pod hradem Drahotuš nemá turistickou známku.