Hruboskalsko - arboretum Bukovina
Arboretum Bukovina bylo založeno v letech 1860 - 1862 majitelem hruboskalského panství Janem Bedřichem Lexou z Aehrenthalu. Velkou zásluhu na tom měl také lesník Leopold Angr, lesní správce panství. Jednalo se o jednu z prvních pokusných ploch na pěstování severoamerických dřevin ve střední Evropě a v době naší návštěvy šlo o jednu z nejstarších sbírek dřevin. Park se nachází v nadmořské výšce 361 metrů nad mořem a velikost oplocené plochy čítá 2,73 hektarů. Prvním cizokrajným stromem zde vysazeným byla douglaska tisolistá. Asi půl metru vysoké sazeničky sem byly získány z flottbeckých školek z Hamburku. Na vysázení a kompletaci celého parku se pracovalo až do roku 1925 a naopak nebylo divu, že nastávající doba k arboretu nebyla příliš vlídná, o park se málo pečovalo a ten pak během druhé světové války zcela zpustl.
Arboretum Bukovina, ležící na skalní plošině nedaleko zámku Hrubá Skála, jsme nemohli vynechat během našich cest po Českém ráji a prozatím vždy jsme na tuto samotu přišli od hradu Valdštejn po červené značce. Arboretu jsme se vlastně ani nemohli vyhnout, protože turistická trasa nás do něj vždy spolehlivě dovedla. Mezi vzrostlé stromy jsme poprvé přišli během druhé dovolené v Českém ráji a tenkrát nás překvapil plot obíhající zahradu, který se zde zjevil zničehonic uprostřed lesa.
Chvíli jsme kráčeli podél dřevěných planěk a pak jsme brankou vklouzli do areálu arboreta. Okamžitě bylo vidět, že se nejednalo o běžný les, ale o pěstěnou sbírku dřevin. Na první pohled nás upoutal silný kmen douglasky tisolisté, stále zelený rychle rostoucí jehličnan rostoucí na území Severní Ameriky, který se v Evropě pěstoval od roku 1827, kdy její semena do Skotska přivezl David Douglas. Stále jsme se drželi plotu a po chvíli jsme opustili značenou trasu.
Zamířili jsme totiž do odlehlého koutu zahrady a během pomalé chůze jsme míjeli různé buky, duby či javory. Netrvalo dlouho a brzy jsme dorazili k vyhlídce s názvem Kamenný stůl. Chvíli jsme se pokochali výhledem na kouzelnou krajinu Českého ráje a pak jsme již začali hledat kešku. Bohužel ani po několika minutách se nám ukrytou schránku nepodařilo najít a tak jsme se poněkud zklamáni pomalu vrátili na hlavní trasu v kouzelném arboretu Bukovina.
Vzápětí nám do oka padl malý domeček, který zde byl postaven v druhé polovině 19. století ve švýcarském stylu, přičemž roku 2005 proběhla jeho rekonstrukce. Svým vzezřením s charakteristickým hrázděným zdivem se nám zalíbil na první pohled. Jednalo se o Informační středisko chráněné krajinné oblasti Český ráj Bukovina, jenž bylo ovšem zavřeno, takže jsme v krátké chvíli zažili jsme druhé zklamání, ale nedalo se nic dělat. Turistickou známku jsme sice nesháněli, protože v té době ještě neexistovala, ale chtěli jsme si alespoň odtud odnést razítko v památníku.
Následně jsme se pomalým krokem vydali k východu z arboreta. Kromě mnoha a mnoha stromů jsme potkali malý přístřešek pro odpočinek, jehož služby jsme nevyužili a vzápětí jsme již vyšli ven z arboreta. Pokračovali jsme dál po červené značce, k níž se přidala modrá kolegyně a obě nás přivedly na zámek Hrubá Skála, kde jsme měli zaparkované auto. O tomto legendární zámku či skalním městě se spoustu informací dočtete v mých dalších článcích.
Naše druhá návštěva arboreta Bukovina proběhla o čtyři roky později v rámci pracovní záležitosti, kdy jsme byli ubytováni na dvě noci v Karlovicích u Turnova. Naše stará známá červená značka nás od Valdštejna dovedla na rozcestí s modrou značkou, kde jsme již uviděli první budovou u arboreta. Jednalo se o občerstvení, lákající na studené pivo, mražené nanuky či zmrzliny ale hlavně na příjemné posezení. Tuto možnost jsme hodně zvažovali, protože po asi deseti ujitých kilometrech jsme již začínali pociťovat jistou únavu.
Nakonec jsme odolali a podél plotu jsme došli k brance a vešli do areálu arboreta. Tentokrát jsme se ovšem drželi hlavní značené trasy. Douglaska stála na svém místě, stejně jako pěkný domek informačního centra. A světe div se, i v květnu o víkendu bylo zavřeno, i když prý jen výjimečně. Vzápětí jsme přišli k soše Duch arboreta, kterou v roce 2005 z odumřelé douglasky tisolisté vytvořil Ivan "Dědek" Šmíd a pak si přečetli pár informací o vzniku arboreta, jenž bylo založeno v letech 1860 - 1862 majitelem hruboskalského panství Janem Bedřichem Lexou z Aehrenthalu.
Po přečtení posledních řádků jsme pokračovali po cestičce a vyhledali nejbližší lavičku, abychom si přece jenom chvíli odpočinuli. Alespoň jsme se mohli rozhlédnout kolem sebe a shlédnout třeba borovici lesní, která se dožívá 300 až 350 let nebo její severoamerickou kolegyni borovici pokroucenou, jejíž dřevo kdysi indiáni využívali na stanové tyče a i dnes používá jako stavební materiál. Strom s bílou kůrou a černými fleky jsme identifikovali jako břízu bělokorou, nejhojnější druh břízy v Evropě. Dále zde byl k vidění typický buk lesní a také buk rohanův s červenými listy.
Nechybělo ani několik druhů dubů - zimní, letní a červený či statný listnatý strom dorůstající výšky dvacet pět metrů, kterým byl habr obecný. Vyrostl zde rovněž javor mléč a javor klen, jeřáb obecný, liliovník tulipánokvětý, modřín opadavý, ořešák černý a platan javorolistý. Při sázení se nezapomnělo ani na smrky, přičemý zde rostly druhy ztepilý a také pichlavý. Nejvíce jsme zde napočítali asi různých jedlí, například tu byla ta bělokorá, kavkazská, obrovská, ojíněná, řecká či Jedlovec kanadský, podobný jedli bělokoré.
Nechyběl ani náš národní strom, čili Lípa srdčitá a nejmohutnější strom na Zemi sekvojovec obrovský, až osmdesát metrů vysoký jehličnan s kuželovitou korunou a poměrně hustými větvemi. Opravdu bylo na co se dívat, ale byl čas se zvednout, protože nás čekal ještě kus cesty. Vydali jsme se tedy k východu z arboreta a stejně jako před lety jsme vkročili na asfaltovou silničku a zamířili k zámku Hrubá Skála.
Cestou jsme odbočili k zajímavému místu s názvem Adamovo lože a pokračovali po žluté značce přes známé vyhlídky do lázní Sedmihorky, odkud to byl jen kousek do Karlovic, kde jsme byli ubytováni a kam jsme přišli již značně znaveni. Celé naše putování najdete jako vždy v sekci Velké povídání o výletech, kde na vás čeká podrobný článek z půvabného Českého ráje.
Kompletní fotogalerii najdete zde
https://jirkacek1.rajce.idnes.cz/Hruboskalsko_-_arboretum_Bukovina/
Historie :
Arboretum Bukovina bylo založeno v letech 1860 - 1862 majitelem hruboskalského panství Janem Bedřichem Lexou z Aehrenthalu. Velkou zásluhu na tom měl také lesník Leopold Angr, lesní správce panství. Jednalo se o jednu z prvních pokusných ploch na pěstování severoamerických dřevin ve střední Evropě a v době naší návštěvy šlo o jednu z nejstarších sbírek dřevin. Park se nachází v nadmořské výšce 361 metrů nad mořem a velikost oplocené plochy čítá 2,73 hektarů. Prvním cizokrajným stromem zde vysazeným byla douglaska tisolistá. Asi půl metru vysoké sazeničky sem byly získány z flottbeckých školek z Hamburku.
Na vysázení a kompletaci celého parku se pracovalo až do roku 1925 a naopak nebylo divu, že nastávající doba k arboretu nebyla příliš vlídná, o park se málo pečovalo a ten pak během druhé světové války zcela zpustl. Po válce v roce 1945 převzal správu arboreta stát, potažmo Lesní závod Lomnice nad Popelkou, který zde provedl revizi všech stromů, park vyčistil a provedl nové oplocení. V roce 1960 vznikl první plánek zde vysázených dřevin a že v současné době pečuje o park a přilehlé okolí Správa CHKO Český ráj.
V arboretu se nachází historický altán z druhé poloviny devatenáctého století, postavený ve švýcarském stylu, ve kterém se nachází expozice a sezónní informační středisko Správy CHKO. V červenci a srpnu funguje v prostorách informačního centra oblíbená Čajovna. Součástí areálu je také vyhlídka Kamenný stůl.
Historie čerpána z webu
Arboretum Bukovina je držitelem turistické známky č.2232.
https://www.turisticke-znamky.cz/znamky/arboretum-bukovina-cesky-raj-c2232
