Jednoho roku bělovousý muž v červeném obleku nechal pod nazdobeným vánočním stromečkem ležet obálku s poukazem na pobyt v hotelu Rustikal v městečku Horní Cerkev. Termín jsme si stanovili několik týdnů předem na konec března, kdy jsme předpokládali, že nám bude přát jarní počasí, jenže na Vysočině pár dní před termínem napadl sníh. Naštěstí jsme se s hotelovou recepcí dokázali domluvit na odložení pobytu o jeden měsíc a tak jsme první květnový víkend opustili hanáckou placku, a po dálnici vyrazili vstříc našemu cíli. Cestou jsme si naplánovali zastávku v Pelhřimově, abychom poznali všechny historické památky či zajímavosti, které nám toto město mohlo nabídnout. Během putování městem jsme nemohli vynechat ani historické centrum, do něhož jsme se vydali poté, co jsme naše stříbrné auto nechali odpočívat na velkém parkovišti v ulici Krásovy domky.

Následně jsme si prohlédli nedalekou kapli sv. Kříže a pak jsme zamířili na Masarykovo náměstí, jež bylo doslova přeplněno historickými stavbami. Když jsme se s nimi seznámili, zbývaly nám jen tři místa v blízkém okolí centra Pelhřimova, která jsme hodlali navštívit. Jedním z nich byla Děkanská zahrada, která byla založena okolo roku 1603, kdy náležela zdejší faře. Kněží zde pěstovali vše potřebné do své kuchyně, včetně zeleniny, bylinek či ovoce, nicméně tuhle dobu už dávno odvál čas. Jako zpustlou ji ve třicátých letech 20. století obnovil děkan F. B. Vaněk, s nímž jsme se o pár minut později setkali a vlastně i díky němu jsme zde nalezli příjemné místo k odpočinku, relaxaci a procházce, čehož jsme rádi využili. U kostela sv. Bartoloměje jsme vstoupili do ulice Úzká, která nás po necelých 100 metrech přivedla do pěkného parku, který se nám hodně líbil.

Pak jsme zabočili doleva a ihned jsme narazili na dvoje kamenná sloupková boží muka, která byla do Děkanské zahrady přenesena v roce 2003. V jejich dolní části jsme našli nápisy se symboly Kristova utrpení a na vrcholu sloupu jsme spatřili lucernu s křížem a sousoším piety. Pak jsme shlédli i ty druhé a vzápětí jsme pokračovali v procházce parkem. Jen o pár metrů dál jsme se zastavili u pomníku od sochaře J. Duška, který zde byl odhalen 15. července 2015. Zobrazoval F. B. Vaňka, kněze, spisovatele, mecenáše, podnikatele a nejvýraznější kulturní osobnosti Pelhřimova na přelomu 19. a 20. století, který se zasloužil o zvelebení zahrady. Na soklu pod bustou jsme našli iniciály vzdělaného muže F.B.V., které byly převzaty z rukopisu českého symbolistního sochaře Františka Bílka, který v pelhřimovském kostele realizoval své první veřejné zakázky, zadané právě Vaňkem, jenž byl jeho blízký přítel.

Když jsme si pomník prohlédli, šli jsme kolem zdi, které oddělovala prostor zahrady od pivovaru Poutník a záhy jsme se ocitli u dětského hřiště, na němž po zimní přestávce za slunečného počasí řádili děti z místní základní školy. Jejich hrátek jsme se zúčastnit nechtěli a tak jsme zamířili doprostřed parku, jenže ještě než tam došli, zakopli jsme o hlavu Krista. Stalo se tak naštěstí pouze v přeneseném smyslu slova, neboť jsme se zastavili u žulového balvanu, opracovaném Františkem Bílkem, na němž jsme shlédli mozaiku Kristovy hlavy od Viktora Foerstera. Vrchol kamene zdobil kříž a atmosféru místa dotvářely dva mohutné stromy, mezi nimiž se sochařské dílo nacházelo a také drobné horniny, poházené ledabyle v okolí pomníku. Jakmile jsme si vše prohlédli, pokračovali jsme v chůzi dál a o chvilku později jsme se ocitli v samotném středu pozoruhodného parku, kde nás čekala další zajímavost.

Jednalo se altán, jenž zbyl z malého zahradního domku, který si nechal postavit děkan F. B. Vaněk a v němž rád pobýval a psal své články či kázání. Když jeho domek shořel, zůstala z něj jen část adaptovaná jako altánek a později v něm vzniklo malé muzeum, které turistům přibližuje život a dílo vlasteneckého kněze, který zemřel v roce 1944 v koncentračním táboře v Dachau. Samozřejmě jsme se chtěli podívat dovnitř, jenže na začátku května ještě pořádně nezačala turistická sezóna, takže dveře byly zavřené. Navíc jsme netušili, že pokud bychom poprosili paní v muzeu Vysočiny, kde jsme o pár desítek minut strávili čas prohlídkou expozic, mohli jsme se ní podívat i do zahradnického domku. Bohužel nás to nenapadlo a na dveřích nebyla o této skutečnosti žádná informace, takže jsme světničku s lidovým nábytkem a předměty lidového výtvarného umění neviděli.

Dlouho jsme se u domku tím pádem nezdrželi a šli jsme prozkoumat poslední zajímavost Děkanské zahrady, kterou byla voliéra s exotickými ptáky, křepelkami, králíky a mývalí slečnou. Viděli jsme zde asi 11 druhů papoušků. mezi nimiž nechyběl kakadu bílý, pyrura červenobřichý perlový, amazoňan modročelý, kakariki rudočelý, papoušek královský, alexandr velký, rudohlavý a čínský, aratinga sluneční, agapornis škraboškový, rozela pestrá, dále čínské křepelky a již zmíněné králíky, morčata a mývala. U voliér jsme spatřili dráhy minigolfu, který jsme si vždy rádi zahráli, ale tento den jsme na takovou zábavu neměli čas. Namísto hraní jsme se vydali k východu z parku a pak jsme se již věnovali pivovaru Poutník, o němž se více dočtete v mém dalším  článku. Chcete-li se seznámit s našimi zážitky na Vysočině, mrkněte se do sekce Velké povídání o výletech a vyhledejte si článek Jak jsme poznali Pelhřimov a Horní Cerekev.

Kompletní fotogalerii najdete zde

https://jirkacek1.rajce.idnes.cz/Pelhrimov_-_Dekanska_zahrada/​

Historie :

Děkanská zahrada byla v centru Pelhřimova založena okolo roku 1603 a náležela zdejší faře. Kněží zde pěstovali vše potřebné do své kuchyně, včetně zeleniny, bylinek či ovocných stromů. V dějinách zahrada prošla několika těžkými obdobími a zpustlou ji ve třicátých letech 20. století obnovil děkan F. B. Vaněk, který si zde nechal postavit malý domek, v němž rád pobýval a psal své články a kázání. Vlastenecký kněz zemřel v roce 1944 v koncentračním táboře v Dachau a když jeho domek shořel, zůstala z něj jen část adaptovaná jako altánek. V něm se dnes nachází malá expozice o životě a díle člověka, který zahradu přebudoval na krásný městský park, sloužící lidem k odpočinku a relaxaci. Park je volně přístupný, do altánu je možné nahlédnout vždy během otevírací doby muzea Vysočiny, do kterého stačí zajít a požádat o průvodce.

Historie čerpána z webu

https://www.kudyznudy.cz/aktivity/oaza-uprostred-mesta-pelhrimova

Město Pelhřimov je držitelem turistické známky č.408.

https://www.turisticke-znamky.cz/znamky/pelhrimov-c408