Svitavy jsme navštívili během zpáteční cesty z pobytu v Letovicích, kde jsme strávili čtyři jarní dny v místním penzionu na okraji tohoto jihomoravského města. Když jsme po poslední snídani v penzionu nasedli do našeho auta, sjeli jsme dolů na Pražskou ulici a pak jsme již nabrali kurz směrem na Svitavy. Návštěvu tohoto města na hranici Čech a Moravy jsme měli v plánu už dlouho, ale vždy jsme projeli okolo za vzdálenějšími cíli a tak jsme se rozhodli, že náš rest smažeme právě v rámci cesty dolů z Letovic do Olomouce. Velice frekventovaná silnice číslo 43 byla v ono nedělní dopoledne poloprázdná a brzy jsme do Svitav bez problémů dorazili. Toto město začalo psát svou historii již ve 12. století a tak nám nabídlo širokou škálu památek a zajímavostí, které jsme všechny zvládli poznat za jeden den.

Po obhlídce vodních mlýnů a církevních památek v městské části Lány jsme odjeli na okraj Svitav, kde jsme v ulici U vodárny zaparkovali naše auto a vzápětí jsme se kolem zahradních domků vydali za dalším turistickým cílem. Tentokrát nás čekal vděčný cíl procházek maminek s kočárky s názvem park Patriotů, v němž se určitě vyřádilo nejedno menší či větší dítě a my jsme tak hodlali učinit také, ovšem pouze obrazně a hlavně kulturním způsobem. Asfaltová cyklostezka nás po 200 metrech přivedla k první zajímavosti parku, kterou bylo několik kamenů soustředěných za sebou do neidentifikovatelného geometrického tvaru, připomínající nevyvedený trojúhelník. Bylo nám jasné, že se sem kameny nedostaly nějakým nedopatřením a tak jsme k nim zamířili, abychom zjistili důvod jejich přítomnosti ve zdejší parku.

Vzápětí jsme se dozvěděli, že se jedná o geologickou expozici, která zde vznikla roku 2014, aby nám i dalším návštěvníkům odkryla podstatu kamene, se kterým se dennodenně setkáváme na každém kroku. Uvědomili jsme si, že nás kámen v podstatě obklopil ve formě budov, domů, chodníků, silnic či v podobě sochařských děl a na hřbitovech nás v podobě náhrobků doprovází na věčné posmrtné cestě. Před námi se nacházely horniny, s nimiž jsme se určitě setkali někde ve Svitavách nebo v jeho okolí, který bylo geologicky velmi pestré. Dozvěděli jsme se, že město Svitavy a jeho bezprostřední okolí leží na geologicky nejmladších křídových usazeninách České pánve, které jsou pozůstatkem mořské záplavy v druhohorách. Po prostudování naučné tabule jsme si prohlédli deset velkých kamenů s cedulkami, které nám prozradily název a původ hornin.

Postupně jsme po stylovém chodníčku obešli kameny kolem dokola a prohlédli si třeba křemitý pískovec, cenomanský pískovec či druh krystalické břidlice s názvem amfibolit a dalších sedm kamenů. Nabídku lavičky k posezení jsme odmítli a po šotolinovém chodníčku jsme kráčeli za další mi exponáty. Ač jsme během procházky byli naprosto střízliví, po chvilce jsme spatřili dva tučňáky na ledových krách, které sem umístil zřejmě fanda hokejového týmu z amerického Pittsburghu. Za kopečkem vystrkoval hlavu zajíc, přičemž vůbec nedbal na své bezpečí a neustále své uši vystrkoval nad okolní terén. Nemusel se bát predátorů, neboť byl dřevěný, stejně jako hlemýžď, plazící se po stylové lavičce. Nebyly to jediné bizarnosti v parku Patriotů, další jsme poznali za chvíli, ale nejdříve jsme podnikli jeden horolezecký výstup.

Kousek od nás se totiž k nebi vypínal nejvyšší bod města Svitavy, dosahující neuvěřitelné nadmořské výšky 453 metrů, k němuž jsme ihned zamířili. Vyšplhali jsme se na kopeček a pak jsme po několika dřevěných schodech stanuli na nejvyšším bodě města. Vrcholek tvořila dřevěná plošina, uprostřed které byl umístěn sloupek se směrovými šipkami, jež ukazovaly do všech světových stran. Dočetli jsme se tak, že do Kapského města v Jihoafrické republice bychom museli zdolat 9312 kilometrů a do polské metropole Varšavy to vzdušnou čarou bylo 420 kilometrů. Nejvzdálenější od nás bylo však australské Sydney, které od bylo 15940 kilometrů daleko. Zato nejblíže jsme to měli do minipivovaru Na Kopečku, ale oněch 484 metrů jsme neměli v úmyslu nyní zdolávat a jeho návštěvu jsme si nechali na jiný den.

Když už jsme stáli na vyhlídkovém místě, byl by hřích nerozhlédnout se kolem sebe a tak jsme se samozřejmě pokochali pohledem na nejbližší okolí i město Svitavy. Za ním se jsme na horizontu spatřili Hřebečovský hřbet patřící do Svitavské pahorkatiny a když jsme se otočili, dole pod námi se rozprostíral Vodárenský les a za ním krajina Hornosvratecké vrchoviny. Pohled to tedy nebyl jako z rozhledny, ale i tak jsme si ho užili, protože nás přitom lechtalo sluníčko hned osmi jarními paprsky. Možná by stačilo, kdyby jich bylo i sedm, ale jelikož na vyhlídce trošku foukalo, byli jsme rádi za každé silnější pošimrání od žhavého kotouče na obzoru. Z vyhlídky jsme viděli také další bizarnosti v areálu parku a i když třeba kůň na louce vypadal celkem přirozeně, křeslo, hadi nebo přerostlá ještěrka už patřili spíše do světa pohádek.

Po obhlídce parku z ptačího pohledu jsme sestoupil dolů a vydali se za jarní květenou, rostoucí kousek od nás pod vyhlídkou. Brzy jsme spatřili několik pásů bílých, modrých, fialových a žlutých květů, kterým neublížily ani mírné jarní mrazíky a my jsme se tak mohli pokochat jejich barevnou krásou. Jednalo se o různé druhy krokusů, kterým se říká také šafrány, nicméně jich zde kvetlo docela dost a rozhodně jich nebylo jako šafránu. Jejich umění odolat mrazíkům nás docela zaujalo a tak jsme si o tom něco přečetli. Dozvěděli jsme se, že jakmile se objeví mráz přitisknou se k zemi a když se země a vzduch zase zahřejí, květy se narovnají a zahradu krášlí dál. A jelikož zrovna svítilo sluníčko, květy byly doširoka otevřené, čeho využily včely a jaly se barevnou nádheru opylovat, což jsme si natočili na video, které můžete vidět zde.

Po chvilce jsme nechali okřídlený hmyz pokračovat v jejich činnosti a po chodníčku jsme sešli dolů na šotolinovou cestu, u které jsme narazili na dřevěné hady a již zmíněnou přerostlou ještěrku. Dlouho jsme se u nich nezdrželi a park Patriotů jsme opustili, když jsme vešli do přilehlého Vodárenského lesa. V něm jsme se prošli po trase naučné stezky, ale o tom již pojednává jiný můj příspěvek, tak si jej nenechte ujít. Chcete-li vědět, co všechno jsme ve Svitavách viděli, vyhledejte si v sekci Velké povídání o výletech článek Jak jsme Svitavy prošli křížem krážem a dozvíte se víc. A nezapomeňte prosím napsat pod články komentáře a podělte se o své zážitky s ostatními turisty, kteří tak získají aktuální informace o daném místě. Děkujeme. Snad vás tento článek inspiroval k návštěvě města Svitavy a poznání jeho památek či zajímavostí.

Kompletní fotogalerii najdete zde

https://jirkacek1.rajce.idnes.cz/Svitavy_-_park_Patriotu_a_geologicka_expozice/

Historie :

Park Patriotů na okraji města Svitavy tvoří přechodovou zónu mezi obytnou zástavbou a volnou přírodou. Parkem protéká Ostrý potok, který se rozvodňuje v přilehlém Vodárenském lese a po celý rok poskytuje velmi čistou vodu. Z tohoto území vede široká síť cyklostezek, která vás bezpečně zavede do okolní přírody a sousedních obcí. Park Patriotů je prostorově členěn za použití přírodních prvků. Čekají vás vysekané cestičky a lavičky k procházce, relaxaci a odpočinku a také piknikiště pro rodinné nebo přátelské grilování a opékání špekáčků v přírodě. Naleznete zde několik dřevěných laviček (tučňáci, zajíc, kůň, křeslo, šnek a další). Součástí parku je nejvyšší hora ve městě - kopec Patriotů (453 m.n.m.). Na podzim roku 2014 byla otevřena geologická expozice v parku Patriotů ve Svitavách. Seznamuje návštěvníky s horninami místního regionu a okolí. Obsahuje 10 horninových bloků s popisnými cedulkami a naučnou tabuli, která přibližuje geologické poměry Svitavska.

Historie čerpána z webu

https://www.kampocesku.cz/clanek/23477/park-patriotu-a-vodarensky-les

Město Svitavy má svou turistickou známku č.633.

https://www.turisticke-znamky.cz/znamky/svitavy-c633