Libušino jezírko bývalo kultovním vodním prostorem Kouřimského hradiště, které se nacházelo v úžlabině mezi středním a vnitřním valem, západně od střední brány. Pro kultovní důvody svědčí jinak zcela nesmyslný příkop, který pohanští Slované hloubili kolem svých svatyní nebo obětišť. V dnešní době se však jedná o pouhou prohlubeň v zemi, obklopenou několika starými stromy, v níž lze spatřit vodu pouze po dlouhotrvajících deštích, nebo v době tání. Jezírko, jehož dnešní název "Libušino" či "Libuše" se poprvé připomíná již roku 1592, je přírodní geologický útvar, napájený kdysi vodou z puklinového pramene a dešti. Kromě své funkce přirozeného vodního rezervoáru mělo i mimořádný kultovní význam.

Bázlerova pískovna se nachází v polích severně od Olomouce a vznikla v období první republiky drobnou těžbou štěrkopísku. V té době bylo území pokryto vlhkými loukami, jenž byly počátkem 70. let 20. století vysušeny vlivem regulace a zahloubení Mlýnského potoka, který už sem při jarních povodních nepřinášel žádnou vodu. Bázlerovu pískovnu tvoří ji jezírko s břehovými porosty, na něž navazují nedávno vytvořené louky s remízky, které zastávají funkci ochranného pásma. Lokalita je významným stanovištěm obojživelníků uprostřed zemědělsky využívané krajiny. Můžeme zde spatřit čolka velkého a obecného, ropuchu obecnou a užovku obojkovou. Velmi významná je přítomnost kriticky ohrožené žáby blatnice skvrnité.

Přírodní památka Cigánské zmoly se nachází v nadmořské výšce od 230 do 251 metrů, přibližně 2,5 km severozápadně od obce Krčmaň. Její zvlněný reliéf vznikl jako následek dávné těžby vápence. V současnosti je oblast již mnoho desítek let průmyslově nevyužívaná, a proto zde mohlo dojít ke vzniku jedinečných teplomilných společenstev vázaných na vápencové podloží. Z tohoto důvodu byla lokalita navržena k vyhlášení jako přírodní památka.

Přírodní památku U bílých hlin najdete v blízkosti obce Krčmaň nedaleko Olomouce. Jedná se o poměrně malé území o rozloze 0,185 ha v nadmořské výšce okolo 220 metrů, kde se daří teplomilné vegetaci se vzácnými druhy rostlin, která potřebuje k růstu vápenaté podloží. Právě díky němu vznikl netradiční název území, jenž bylo pojmenováno podle barvy ornice v okolí, která má díky vápníku velmi světlou barvu. Dalším faktorem, který ovlivnil druhové složení zdejší flóry, je dobrá propustnost zdejší kamenité půdy, která způsobuje její velkou vysychavost.

Rašeliniště a přírodní rezervace Bukovec se nachází u hraničního potoka Oleška a tato oblast byla vyhlášena jako přírodní rezervace v roce 1988. Zaujímá rozlohu 7,34 ha a v nadmořské výšce 495 - 526 metrů chrání mokřadní podhorské louky s řadou lučních společenstev.