Třinec jsme navštívili během zimní dovolené v Beskydech a i v tomto průmyslovém městě jsme našli několik zajímavostí a pěkných památek. Po prohlídce dvou pěkných velkých kostelů a hvězdárny jsme nevynechali ani muzeum třineckých železáren. Auto jsme zaparkovali u supermarketu TESCO a protože už dávno odzvonilo poledne, zašli jsme si do čínské restaurace na pozdní oběd. Po jídle jsme se pěšky vydali do nedalekého muzea a cestou jsme minuli bránu do železáren, kam zajíždělo postupně velké množství nákladních vozů.

Všimli jsme si, jak od jedné z budov továrny vycházela pára jakoby zde bylo peklo, nicméně více než rohatí nás vyděsila obrovská halda v zadní části fabriky, na níž byly více než 160 let ukládány vysokopecní a ocelárenské strusky, hutní suť, vysokopecní, konvertorové a uhelné kaly a vápno. Hrůzu jsme nechali za sebou a kolem plotu železáren jsme brzy došli k žlutočervené budově muzea, postavené z cihel.

Brankou jsme vešli dovnitř zasněženého  areálu a na nádvoří jsme si prohlédli pěknou parní lokomotivu z roku 1928. Paradoxně z ní žádná pára ale nestoupala a tak jsme dveřmi vstoupili do budovy muzea. Uvnitř se nás ujala hodná paní průvodkyně, která nám prodala turistickou známku, pohled a také jsme od ní získali razítko do památníku. Potom nám pověděla o historii Třineckých železáren, kterým místní neřeknou jinak než Werk.

Pak jsme se vydali sami na prohlídku stálých expozic. První expozice, kterou jsme zde viděli, byla věnována právě železárnám. Postupně jsme zde shlédli model pece značky Siemens, miniaturu motoru, který poháněl stroje v továrně a samozřejmě nechyběly ani výrobky, které za ty léta opustily brány fabriky.

V další expozici jsme se seznámili s městem Třinec, které bylo založeno okolo roku 1444. Zde jsme si prohlédli figuríny oblečené do místních krojů, věci denní potřeby, dobový nábytek, kolovrátek, skříně, keramické nádobí, máselnici a další předměty chudší části obyvatel. V následující části muzea pak nechybělo vybavení bohatých obyvatel, kteří obývali měšťanské domy. Zde jsme viděli nábytek zdobený intarsiemi, polstrované židle, pěkné skříně, krásný porcelán, komody či hodiny. 

Když jsme si tuto expozici v 1.patře prohlédli, sešli jsme do přízemí, kde jsme shlédli krátkodobou výstavu skla a panenek. Moc jsme se nezdrželi, ale prohlídka ještě nebyla u konce. Znova se nás ujala naše průvodkyně a zavedla nás do velké místnosti, kde nám pustila film o městě Třinec. Pobavilo nás, že ve filmu tehdejší starostka města mluvila o Třinci jakoby se zde dobře žilo a nebylo lepšího místa na zemi. My jsme zde ale viděli špínu, prach, znečištěné domy a kouřící komíny železáren. Po shlédnutí filmu jsme poděkovali průvodkyni za milou prohlídku, rozloučili se a pak jsme se vrátili k autu, kterým jsme odjeli do informačního centra pro známku města.

Kompletní fotogalerii najdete zde

https://jirkacek1.rajce.idnes.cz/Trinec_-_muzeum_trineckych_zelezaren_a_mesta_Trince/

Historie třineckých železáren :

Třinecké železárny byly založeny roku 1839 těšínskou komorou, kterou v té době vlastnil arcivévoda Karel Habsburský. Tehdy byla vybudována dřevouhelná vysoká pec, o tři roky později byla dostavěna slévárna a v roce 1845 pak přibyla smaltovna. Od začátku se zde vyráběla kamna, plotny na kuchyňské pece, lité nádobí, kanalizační litina, sloupy, schodiště, ploty, balkónové mříže, okenní rámy, náhrobní kříže, odlitky pro strojírenství a umělecké předměty.

Výhodou pro Třinecké železárny byla strategická poloha, která umožnila napojení na Košicko-bohumínskou železniční dráhu a znamenala také dobrou dostupnost potřebných vstupů, jako bylo dřevo, voda, železná ruda, vápenec, ale i pracovní síly. Roku 1906 železárny koupila Báňská a hutní společnost, která je stála zvětšovala, přičemž ve dvacátých letech 20. století patřily k nejmodernějším hutním závodům ve střední Evropě a například zdejší válcovna byla jako první na světě elektrifikována.

V roce 1946 byly Třinecké železárny, které nebyly II. světovou válkou významně poškozeny, znárodněny a jejich rozvoj pak pokračoval i v období socialistického Československa, kdy se podpoře těžkého průmyslu přikládal značný význam. V 80. letech 20. století byla vybudována kyslíková konvertorová ocelárna a po roce 1989 byly železárny převedeny na státní akciovou společnost. Roku 1996 byly Třinecké železárny zcela odstátněny a jejich majoritním vlastníkem se stala akciová společnost Moravia Steel.

Historie muzea :

Podnikové muzeum v bývalém obytném domě bylo otevřeno roku 1969 jako první hutnické muzeum v republice. Roku 1992 pak přibyla expozice o historii města Třince a o dva roky později začaly pravidelné krátkodobé výstavy. Od roku 1997 se pro výstavní účely využilo i schodiště muzea, kde byla zřízena galerie Na schodech, ve které svá díla vystavovala již celá řada předních umělců.

Historie čerpána z webu

http://www.museum.cz/muzeum-323-muzeum-trineckych-zelezaren-a-mesta-trince

Muzeum třineckých železáren a města Třince je držitelem turistické známky č.1279.

https://www.turisticke-znamky.cz/znamky/muzeum-trineckych-zelezaren-a-mesta-trince-c1279