Během pěkné a prosluněné letní dovolené na Pálavě jsme zavítali také do malého vinařského městečka Valtice, do něhož jsme přijeli už podruhé. Při naší premiérové návštěvě o několik let dříve jsme navštívili pouze zámek a tak nám zde ještě pár zajímavostí k poznání zbývalo. Po příjezdu do Valtic jsme naše auto zaparkovali doslova pár metrů od atraktivního podzemí, které jsme si ale nechali na později a za velkého vedra jsme zamířili pěšky na náměstí Svobody.

V zámecké zdi jsme odlovili kešku a potom jsme zašli do národního zemědělského muzea, v němž jsme shlédli expozice vinařství, zahradnictví a životního prostředí. Vstoupili jsme do průjezdu pěkného domu na náměstí, který býval součástí komplexu budov zámecké hospodářské správy lichtenštejnských statků v druhé polovině 17. století a jenž byl koncem 19. století přestavěn do současného vzhledu.

V průjezdu jsme zabočili k pokladně, kde jsme si koupili vstupenky, turistickou známku a získali razítko do památníku. Vzápětí jsme pomalu stoupali po točitém schodišti, kde na stěnách visely obrazy různých odrůd vína, až do prvního patra, v němž jsme začali s prohlídkou exponátů muzea. Nejdříve nás čekala výstava Krajina Lednicko-valtického areálu, v níž jsme si jako první prohlédli expozici rybářství.

Už na chodbě jsme ve skleněné vitríně našli potřeby tichých bláznů jako třeba navijáky, podběráky, háčky či mušky. Schodiště do druhého patra s dalšími obrazy vína bylo zavřené a tak nám nezbývalo než jít rovně. Vstoupili jsme do místnosti, v níž nás chodníček lemovaný rákosím dovedl k dalším dveřím, za nimiž jsme uviděli velký podběrák a rybářské vrše, ale hlavně spoustu akvárií, seřazených podél zdi v jedné řadě.

Chvíli jsme pozorovali naše nejvýznamnější sladkovodní ryby a poté jsme si ve skleněných vitrínách prohlédli vystavené méně šťastné jedince, kteří už svými ploutvemi domávali. Seznámili jsme se tak s běžnými i vzácnými druhy ryb žijícími v lednických rybnících i tůních lužního lesa a u stropu jsme si prohlédli síť na chytání lososů na jezech. Pak jsme se přesunuli do vedlejší místnosti, kde nás čekalo mnoho zástupců ptačí říše, nacházející se v přírodě Lednicko-valtického areálu.

Nejprve jsme poznali ty nejmenší druhy, když nás dřevěný chodníček dovedl k nainstalovanému stromku, na němž osm vycpaných ptáčků sedělo bez hnutí a my jsme na tabletu, zabudovaném do malého stolku, jednoho po druhém pojmenovávali a navíc jsme si mohli poslechnout i jeho zpěv. Na vedlejším menším stromku jsme našli další tři zpěváčky a pod nimi v trávě vše sledovala vydra s černobílou strakou. Nechyběla ani malá sbírka motýlů, naproti kterých byl koutek s televizí, kde se děti seznamovali se zdejší přírodou.

Pokračovali jsme dál po pěkném dřevěném chodníčku, po němž jsme přišli k vycpaným lesním ptákům. Na zemi jsme spatřili čápa černého a bílého, nad nimiž na dvou stromech posedávalo mnoho několik druhů dravců, ale třeba také lesní doktoři. Třetí strom obsadili menší ptáčci žijící v našich lesích a pod nimi číhaly tři lišky. Rovněž zde jsme narazili na stolek s dotykovou obrazovkou a i této nabídky jsme rádi využili.

O kousek dál pak byl čtvrtý stromek s již čtyřicátým ptačím exemplářem, takže jsme se tady seznámili opravdu s velkým počtem opeřenců. Na zemi pod stromem prasečí maminka hlídala svá miminka a kdybychom chtěli, mohli bychom je pozorovat s protějšího posedu, ale příliš jsme drobné stavbě nevěřili. Přesunuli jsme se k další části expozice, plné vodních a brodivých ptáků a i zde jsme samozřejmě provětrali čip tabletu ve stolku.

Postupně jsme shlédli třeba potápky, volavky, labuť, husy, husice a další ptáky, kterých jsme celkem napočítali okolo čtyřiceti a některé z nich jsme určitě viděli i na nedalekých Novomlýnských nádržích. V mokřadech poznávání ptačí říše nekončilo, neboť jsme vzápětí stanuli u známého interaktivního stolku a seznámili se s těmi, žijícími na polích a vinicích. Byli zde někteří dravci, bažant, křepelka a nechyběl ani zajíček ušáček.

Naproti nás čekali poslední opeřenci, jenž jsme víceméně dobře znali, neboť s námi sdíleli naše obydlí či jeho blízké okolí. U malého domečku se zahrádkou stál další interaktivní stolek a na stromě jsme našli vránu, drobné ptáčky, ale také dravce a sovu. Když jsme si vše prohlédli, opustili jsme přírodní expozice a zamířili do neméně zajímavých prostor, v nichž se nacházela expozice zemědělská, ovocnářská a zelinářská.

V první místnosti jsme shlédli historické zahradnické nářadí a nástroje, které využívali naši předkové při práci na polích a zahradách. Viděli jsme tu věci z přelomu 19. a 20. století jako byly pluhy, oradla, motyky, rýče, lopaty, sázecí kolíky, postroje, soubor zvonů na chřest či fukar, přičemž nejvíce nás zaujalo ruchadlo bratranců Veverkových. V druhé místnosti jsme našli postřikovače, putny, kypřiče půdy, dřevěná kolečka na hlínu či zajímavý Wunderlichův secí stroj.

Největší zajímavostí zde byla sbírka parafinových modelů ovoce a zeleniny, jenž obsahovala už nepěstované odrůdy, které bychom našli už jen ve starých atlasech a encyklopediích. Ještě jsme si prohlédli sbírku semen jádrového, peckového a skořápkového ovoce a pak jsme vešli do třetí místnosti. Shlédli jsme tady ukázku řezu ovocných stromů spolu s přehledem různých způsobů roubování, malý lis, domácí pálenici kořalky a další předměty pro zpracování ovoce.

Jednoznačně nejvíce se nám líbil unikátní drtič ovoce, složený z dřevěného žlabu a kamenného kola. Vzápětí jsme vstoupili do poslední čtvrté místnosti, kde se nacházela veliká líska na sušení švestek, dřevěný lis, zařízení pro výstavbu chmelnic, lékárnické nádoby k uchovávání surovin a léků a také pěkný zátkovač na lahve z roku 1842. Když jsme si vše prohlédli, sestoupili jsme po schodech na nádvoří muzea, kde zrovna probíhala výstava muškátů a skalniček, mezi nimiž byly ukrytí malí skřítci.

Uprostřed dvora byl umístěn chodník pro bosé nohy, který si vyzkoušela pouze naše nejmenší členka výpravy. Poznala tak na vlastní nohy povrch dřevěných latěk, kůry stromů, oblázků a dalších druhů kamenů, trávy či sílu šišek. V rohu nádvoří jsme chvíli pozorovali ryby různých velikostí, plavajících v plastové nádrži a pak jsme vešli do dveří, za nimiž nás čekala expozice Tajemný život v půdě. Hned po vstupu nás ohromilo obří mraveniště, kterým dcera prolezla skrz a zjistila tak, jak to u mravenců v kuchyni chodí.

Na stěnách místnosti jsme obdivovali krásné motýly a s odporem si prohlíželi brouky, štíry a stonožky. Následně jsme sebrali odvahu a postupně strčili ruku do šesti otvorů, abychom zjistili pocitové rozdíly při ohmatání kamenů, slámy, dřeva a podobně. Potom jsme pod zvětšovacím sklem pozorovali živé larvy a po chvilce jsme vyšli zpět na nádvoří. Zamířili jsme do protějších dveří, kde se nacházela unikátní expozice historických vinařských lisů a nářadí, které byly v tomto lukrativním zemědělském odvětví používány.

Minuli jsme policemi s lahvemi naplněném výsledným produktem hroznů a prohlédli si na stěně zavěšené staré koštýře a postřikovač. Potom jsme se již věnovali prohlídce lisů, mezi nimiž vynikaly tři obrovské šroubové lisy z 18. století, z nichž jeden vážil dvě tuny.  Na jednom z nich jsme našli dva letopočty 1766 a 1719, což znamenalo, že výroba tohoto lisu trvala neuvěřitelných 47 let, během kterých dřevo vysychalo a díky tomu získal mimořádnou pevnost a odolnost.

Dále jsme viděli malý kládový lis, lis z Valašska s kamennou mísou či podomácku vyrobený lis z roku 1910. Součástí expozice byly také dřevěné sudy a drobné nářadí používané při vinobraní jako byly mlýnky, putny nebo kosíře. Místnost s lisy pro nás byla jakousi pomyslnou třešničkou na dortu, neboť jakmile jsme si je prohlédli, zamířili jsme přes nádvoří do vstupního průjezdu a zajímavé zemědělské muzeum jsme opustili.

Jelikož od oběda uběhlo dost času, dostali jsme chuť na něco sladkého a tak jsme zašli do cukrárny v rohu náměstí, kde jsme o čtyři roky dříve hodovali poprvé. I tentokrát jsme si dali kávu a zákusky a chvíli jsme poseděli, než jsme z příjemného voňavého prostředí vyšli zase ven. Synek  se od nás odpojil a šel sám odlovit kešku v zámeckém parku, zatímco my jsme se zatím vrátili k autu. Dlouhé minuty čekání jsme si zkrátili v obrovské zděné stodole, kde podnik Chateau Valtice prodával svá vína.

Neodolali jsme a i my jsme si několik lahví zakoupili. Když konečně synek dorazil z úspěšného odlovu, mohli jsme se vydat do labyrintu historických vinných sklepů. Chcete-li vědět, jak probíhalo celé naše putování, vyhledejte si v sekci Velké povídání o výletech článek Jak jsme ve Valticích popíjeli víno. Ten vám prozradí další podrobnosti. Nezapomeňte prosím napsat pod články komentáře, související s daným místem. Děkujeme.

Kompletní fotogalerii najdete zde

https://jirkacek1.rajce.idnes.cz/Valtice_-_Narodni_zemedelske_muzeum

Historie :

Budova muzea vinařství, zahradnictví a krajiny se nachází na náměstí Svobody hned vedle kostela Nanebevzetí Panny Marie, nedaleko zámku Valtice. Jako součást komplexu budov sloužících zámecké hospodářské správě lichtenštejnských statků z druhé poloviny 17. století byla koncem 19. století přestavěna do současného vzhledu. Objekt získalo Národní zemědělské muzeum v roce 1985. Jsou zde expozice valtické zaměřené na historii vinařství, ovocnářství a přírodní bohatství Lednicko-valtického areálu. V roce 2019 proběhla v muzeu rekonstrukce a byly vytvořeny nové expozice. Článek s fotografiemi tak získal archivní nádech.

Historie čerpána z webu

https://www.nzm.cz/muzeum-vinarstvi-zahradnictvi-a-krajiny-valtice

Národní zemědělské muzeum Valtice je držitelem turistické známky č.2110.

https://www.turisticke-znamky.cz/znamky/nzm-valtice-muzeum-vinarstvi-zahradnictvi-a-zivotniho-prostredi-c2110