Jurkovičovu vilu v Žabovřeskách jsme si prohlédli v rámci jednodenního výletu, který jsme celý strávili v Brně. Prohlídku vily, která byla v této čtvrti postavena jako vůbec první dům roku 1906 v secesním slohu, jsme měli předem objednanou, abychom jsme měli jistotu, že se na exkurzi dostaneme. Auto jsme zaparkovali u domu a vydali se dovnitř vily, kde jsme si v pokladně koupili vstupenku.

Bohužel jsme byli zklamáni tím, že zde neměli razítko ani dřevěnou turistickou známku a tak si jsme si koupili alespoň pohled. Potom jsme si v šatně odložili svrchní oblečení a za chvíli jsme již s pracovnicí vily vyrazili na hodinovou exkurzi. Naše průvodkyně mluvila velmi poutavě a dokázala nám tak během prohlídky domu připravit opravdu velmi příjemný zážitek.

Naše exkurze začala ve schodišťové hale, jenž bývala centrem společenské dění ve vile a která byla obnovena během rekonstrukce do své původní podoby. Zde jsme strávili nejvíce času, neboť jsme se dozvěděli informace o historii domu a také spoustu nových faktů o našem oblíbeném architektovi Dušanu Jurkovičovi, který s rodinou obýval vilu do roku 1919, kdy se odstěhovali na Slovensko.

Když jsme si vyslechli zajímavou historii, průvodkyně nás seznámila s exponáty ve schodišťové hale, jejímž hlavním posláním bylo spojovat přízemní společenskou část se soukromou v horním patře. Zajímavé bylo dřevěné schodiště do prvního patra, které bylo ukryto za výklenkem a jehož výzdobu pestrými lidovými motivy nechal Jurkovič zatónovat do modra.

Stejné barvy byla i lazura nábytku a koberec na podlaze. Stěny byly ve spodní části pokryty linkrustovou tapetou tmavě červené barvy. Dveře a strop nechal Jurkovič lazurovat zelenou barvou, přičemž detaily řezeb zdůraznil červenavou barvou. Líbil se nám také lustr, který byl původně určen pro plynové osvětlení a později byl upraven pro elektrické žárovky.

K hlavnímu prostoru přiléhala alkovna, neboli výklenek s posezením a knihovničkou, který bylo možné oddělit zatažením těžkého závěsu. Neodolali jsme a na chvilku jsme se posadili do jeho interiéru se svítivě žlutém javorovým dřevem. Prohlédli jsme si zde gobelíny z dílny Rudolfa Schlattauera, sochu Maměnky od Franty Úprky a nasávali zvláštní atmosféru výklenku.

Následně jsme halu opustili a přesunuli se do přijímacího salónu, kterou Jurkovič roku 1906 pojmenoval jako Výstavní místnost prodejného nábytku a skutečně zde jednotlivé nábytkové sestavy nabízel svým klientům. My jsme zde našli výstavu o Dušanu Jurkovičovi a velice nás zaujaly fotografie jeho dalších staveb, z nichž některé jsme již předtím naživo viděli v různých částech naší republiky i na Slovensku.

Potom jsme postupně vstoupil do dalších místnosti v přízemí a prohlédli si ložnici, dětský pokoj, koupelnu, kuchyň a pokoj služky. V této části domu se v roce 1906 nacházely modely, plány a fotografie Jurkovičova díla a teprve po skončení výstavy byly účelně zařízeny. Zaujalo nás, že dům byl vytápěný centrálním rozvodem horkého vzduchu a po roce 1911 Jurkovič doplnil do vily ústřední topení.

Potom jsme již vystoupali do prvního patra, kde jsme shlédli pracovnu a pokoj pro hosty. Pak jsme sešli zase do přízemí, kde nás průvodkyně upozornila, že v suterénu vily bydlel domovník, jehož byt byl v padesátých letech 20. století proměněn na protiatomový kryt. V době naší návštěvy se zde naštěstí nacházelo zázemí se sociálním zařízením, šatnou, kuchyňkou.

Tím naše prohlídka vnitřních prostor skončila, vzali jsme si svoje věci ze šatny, rozloučili se s příjemnou průvodkyní a vyšli ven na terasu s bílými lavicemi. Vzhledem k tomu, že jsme zde byli v zimě, lákavou nabídku k posezení jsme nevyužili a raději jsme zde obdivovali sochu Štursy. Pak jsme vyšli na zahradu se zbytky sněhu a prohlédli si exteriéry vily.

Všimli jsme si, že hlavním stavebním materiálem vily a jejich vnitřních prostor byl kámen, dřevo a korek. Vzápětí jsme si prohlédli vstup do domu s kamennou lodžií a dřevěnou řezbovanou bránu, kterou jsme před více jak hodinou na pozemek vstoupili. Na čelní fasádě vily jsme nezapomněli na shlédnutí skleněné mozaiky s motivem pohádky Bača a drak od Josefa Bolfa.

Když jsme si vilu zvenku prohlédli, kráčeli jsme pomalu zahradou ke vstupní bráně a poté jsme vyšli ven na ulici. Naposledy jsme se podívali na dům, který nám připomínal moderní perníkovou chaloupku a pak jsme již zamířili k našemu autu, kterým jsme vzápětí odjeli ke kapli sv. Václava v Žabovřeskách. O této církevní stavbě však pojednává již jiný můj článek, tak si jej také někdy přečtěte.

Kompletní fotogalerii najdete zde

https://jirkacek1.rajce.idnes.cz/Brno_-_Jurkovicova_vila/

Historie :

Jurkovičova vila byla postavena roku 1906 v secesním slohu a byl to vůbec první dům v této části Brna. Ve stejném roce uspořádal Dušan Jurkovič ve vile výstavu Výstava architektury a uměleckého průmyslu. Hlavním exponátem byla sama vila, která spojila jedinečným způsobem prvky britské a vídeňské moderny s folklórními inspiracemi, a její interiér, zejména patrová schodišťová hala.

Jurkovičova rodina se do vily nastěhovala záhy po ukončení výstavy a žila zde do roku 1919. Po připojení Žabovřesek k Brnu roku 1919 patřila vila k nejmodernějším stavbám ve městě, přesto tehdy Jurkovič vilu i s pozemky prodal a přestěhoval se s rodinou do Bratislavy. Do konce třicátých let dvacátého století se majitelé vily neustále měnili, přičemž od roku 1938 do 2006 ji pak vlastnila rodina Švancarova.

V socialistické éře byl dům označen za příliš rozlehlý a jeho majitelé byli nuceni přijmout další nájemníky, zkrátka v padesátých letech 20. století bylo možné všechno a tak tu nuceně žily dohromady tři rodiny. V roce 2006 od Švancarových odkoupil vilu stát a svěřil ji do správy Moravské galerie v Brně, která zde umístila stálou expozici „Dušan Jurkovič. Architekt a jeho dům.“ Kompletní rekonstrukce venkovních i vnitřních prostor vily proběhla v letech 2009 - 2011.

Historie čerpána z webu

http://www.moravska-galerie.cz/

Jurkovičova vila v Brně je držitelem turistické známky č.1854.

https://www.turisticke-znamky.cz/znamky/jurkovicova-vila-brno-c1854