K tomu, aby člověk opustil svůj domov a podnikl cestu do více či méně vzdálených míst, existuje mnoho různých důvodů. Kromě klasických dovolených, pracovních cest či rodinných návštěv se občas objeví i méně obvyklé okolnosti, kvůli nimž lidé vyráží na cesty. A jeden takový zvláštnější důvod byl příčinou toho, že jsme si objednali třídenní pobyt na statku v Zachotíně a poprvé tak ochutnávali turistickou nabídku kraje Vysočina. Stalo se tak kvůli kočce plemene Ragdoll, kterou jsme si chtěli koupit od chovatelky ve Vlašimi. Na druhý den pobytu jsme měli domluvenou prohlídku této krásné modrooké šelmy, ale ještě předtím jsme se zastavili v Pelhřimově. Po příjezdu do města jsme naše zelené korejské autíčko zaparkovali u Horní brány a vyrazili do centra, kde jsme strávili celé dopoledne. Když jsme krásnou vstupní bránou prošli, ocitli jsme se v ulici Poděbradova, která nás záhy přivedla na Masarykovo náměstí.

Vzápětí jsme zamířili do informačního centra, kde jsme si prošli Síň Lipských a poté jsme se vydali do Muzea rekordů a kuriozit v Dolní bráně. Po několika desítkách vteřin jsme k 36 metrů vysoké věži dorazili a krátce si ji prohlédli. Před námi se tyčila pětipatrová, 36 metrů vysoká hranolová věž, která byla po požáru města přestavěna na konci 16. století a později byly na věž přidány hodiny. V roce 1774 přibyla na vrchol stanové střechy věžička s lucernou, která našim očím také neunikla a pod renesanční římsou jsme našli šest různě velkých oken. Pak jsme vstoupli do průjezdu, jímž jsme prošli na druhou stranu a na chvíli jsme se tak ocitli v prostoru mezi parkánovou zdí a někdejší hlavní městskou hradební zdí, která při jižní straně brány již ustoupila domovní zástavbě. Na venkovní straně nás nejvíce zaujaly otvory pro kladku, které jediné zůstaly po padacím mostě, po němž museli procházet návštěvníci města.

Zajímavá byla také tloušťka zdí, která v přízemí dosahovala až 240 centimetrů, zatímco v pátém patře byla její tloušťka pouhých 85 centimetrů. Když jsme si věž z venku prohlédli, vstoupili jsme dřevěnými dveřmi do jejich útrob a vzápětí jsme se ocitli v prostorách muzea rekordů a kuriozit, které bylo založeno již roku 1994 a stalo se jediným svého druhu ve střední Evropě. V pokladně jsme dostali jsme razítko do památníku, koupili turistickou známku muzea a ještě jednu výroční a pak již naše prohlídka velmi netradičních exponátů mohla začít. V pěti patrech věže jsme obdivovali malé, ještě menší a také až úplně mikroskopické předměty, nebo naopak tak obrovské věci, že bylo absolutně nemožné je v praxi používat. Na začátku jsme se potkali s velkou zimní čepicí, která na sobě nesla nápis Dobrý den, což byl zároveň název agentury, která muzeum provozovala a tak jsme slušně pozdravili.

Na stěnách jsme pak shlédli fotografie z různých akcí, která tato agentura během let zorganizovala, přičemž se jednalo o opravdu netradiční závody, klání a setkání. Následně jsme si vlastními těly porovnali velikost obrovské péřové bundy, do které by se vlezla celá naše výprava. Ostatně nebylo divu, když její rukávy dosahovaly rozpětí 410 centimetrů, vysoká byla 170 centimetrů a obvod hrudníku měřil 280 centimetrů. Našli jsme zde velmi dlouhý spacák, v němž bychom přečkali noc i s několika dalšími hosty. Zajímavý byl lyžař, jehož nohy s dřevěnými prkénky čouhaly ze stropu, zatímco horní část těla jsme našli o patro výš. Dalšími kuriozitami, které jsme zde viděli, byly šaty z knoflíků či poštovních známek. Také dlouhá kravata nebo desítky bambulí na čepici místo jedné by se určitě nedaly běžně nosit.

Jako správní sběratelé turistických známek jsme se u jedné takové zastavili, ale jak už bylo v muzeu rekordů zvykem, neměla úplně běžné rozměry. Vážila totiž 40 kilogramů, měla průměr jeden metr, tloušťku 10 centimetrů a vyrobili ji v Rýmařově k 10. výročí turistických známek v naší republice. Naopak nejmenší turistickou známku o průměru je 12,4 milimetrů a tloušťce 4,6 milimetrů jsme našli v sekci miniatur, kde bylo plno dalších zajímavých věcí, často však viditelných pouze s pomocí lupy. Na jednom místě nás vyděsily fotografie deformací lidského obličeje a tak jsme se s povděkem uklidnili u dopravních prostředků. Viděli jsme tu třeba nejmenší motorku v Evropě, která dle popisky dosahovala neuvěřitelné rychlosti až 50 km/h a jejíž obsah nádrže vystačil na 30 minut jízdy. Motorka byla vysoká pouze 28 centimetrů, dlouhá 42 centimetrů a vážila 15 kilogramů.

Z hudebních nástrojů nás zaujala funkční keramická píšťalka o délce 52,2 centimetru a průměru 4,4 centimetru. V muzeu jsme rovněž našli šálu dlouhou tři kilometry, což ovšem byla pouhá část z celkové délky 158 586 metrů, kterou upletli čtenáři měsíčníku Praktická žena. Neuvěřitelné ! Tužka zavěšená pod stropem nám spíše připomínala středověké beranidlo, než psací potřebu. Našemu oku neunikl ani obrovský tácek pod pivo, na který by se vešlo několik desítek půllitrů s pěnivým mokem, což by nám vůbec nevadilo, spíše naopak. Dále jsme zde viděli velikonoční pomlázku o délce 31 metrů, upletenou za pouhých osm hodin. V další části muzea jsme narazili na velkou naběračku, malovací štětec a zubní kartáček, které jistě používal nějaký obr. Pak jsme se již ocitli v nejvyšším patře věže, ze kterého jsme si prohlédli město Pelhřimov, jehož historické centrum bylo opravdu velmi malebné.

Když jsme se dostatečně pokochali, tak jsme sešli po více než 100 schodech dolů a věž opustili. Nicméně tím naše exkurze muzea rekordů a kuriozit ještě neskončila, neboť jsme zamířili k druhé budově, v níž se nacházely další exponáty. Cesta vedla podél řeky a k budově nás spolehlivě naváděly cedule na zábradlí s fotografiemi dalších rekordů. Brzy jsme na místo dorazili a začali se věnovat expozici nazvanou Zlaté české ručičky, kde jsme obdivovali titěrnou práci lidí, kteří ze sirek, špejlí, rýže nebo těstovin dokázali za stovky hodin vytvořit nádherné exponáty. Nechyběla zde vlajková loď slavného britského mořeplavce sira Francise Drakea, která nesla jméno Golden Hind a brázdila hladiny světových moří v 16. století. Zjistili jsme, že její výroba trvala 1126 hodin a bylo na ni použito 11554 zápalek. Na lodi jsme si všimli neuvěřitelných detailů, jako byly záchranné čluny, palubní děla, provazové žebříky, lanoví či pes na přídi.

Úžasná byla také kytara, vyrobená za 2738 hodin čistého času ze 16854 zápalek. Pěkná byla korintská váza, slepená za 7542 hodin čistého času ze 26211 zápalek a 51124 hlaviček. Potom jsme si prohlédli obraz egyptské královny Nefertiti, vyrobený za 2552 hodin. Dočetli jsme se, že autor na ni spotřeboval 20416 zápalek a 5835 hlaviček. Obdivovali jsme také unikátní ozdobný rám, vytvořený pouze ze sirek. Dalším obrazem, který byl hodný našeho obdivu, byla slavná Mona Lisa vytvořená výhradně z rýže, které bylo třeba 1,5 kilogramu, což představovalo přibližně 45000 zrnek. Jednalo se o unikátní dílo o rozměrech 82,5 cm x 58,4 cm z předem obarvené rýže, která byla nalepována pomocí tapetového lepidla a autor obrazu musel disponovat věru velkou trpělivostí ! V muzeu nás také zaujal obrovský kalendář, který by byl ideální pro špatně vidoucí lidi, dále jsme zde shlédli Pražský hrad a Karlův most, vytvořený z různých druhů těstovin.

V muzeu jsme kromě prohlídky dalších exponátů v televizi sledovali záběry z festivalu rekordů, každoročně konaných na náměstí v Pelhřimově. Po prohlídce vnitřních částí muzea jsme ještě venku na zahradě zhlédli obrovské kuchyňské náčiní. Byla zde obří čajová konvička z nerezové oceli o objemu 640 litrů a váze 130 kilogramů, jejíž průměr dna dosahoval 119 centimetrů a nepřehlédli jsme ani největší nerezový polévkový hrnec, jehož dno dosahovalo průměru 120 centimetrů a do kterého se vešlo 2300 litrů pochutiny. Na závěr jsme si prohlédli trychtýř o výšce 225 centimetrů a průměru horní části 207 cm. Potom jsme již muzeum opustili a zašli si na oběd, po kterém jsme odjeli do Vlašimi na prohlídku zámku a kočičky. Chcete-li se seznámit s našimi zážitky na Vysočině, mrkněte se do sekce Velké povídání o výletech a vyhledejte si článek Jak jsme poprvé přijeli do Pelhřimova a Vlašimi.

Kompletní fotogalerii najdete zde

https://jirkacek1.rajce.idnes.cz/Pelhrimov_-_Muzeum_rekordu_a_kuriozit/​ 

Historie :

Muzeum rekordů a kuriozit v Pelhřimově spravuje Agentura Dobrý den a bylo otevřeno dne 30. června 1994 v Dolní bráně. Muzeum rekordů a kuriozit skýtá stovky exponátů, které se pyšní přívlastky největší, nejmenší, nejdelší, nejtěžší, nejrychlejší, nejvytrvalejší. Mapuje unikátní výkony českých a světových rekordmanů, z nichž mnozí jsou zapsáni v České knize rekordů a někteří také v publikaci Guinnessovy světové rekordy, sídlí v Pelhřimově. V pěti patrech pelhřimovské Dolní brány se podařilo nashromáždit unikátní exponáty jinde na světě se nevyskytující. Expozice je složena nejen z trojrozměrných exponátů, ale i z fotografií zachycujících unikátní momenty z průběhu uplynulých ročníků festivalu Pelhřimov – město rekordů a z dalších rekordních pokusů pořádaných na území České republiky a přibližuje atmosféru zahraničních festivalů ve Francii, Belgii a Německu, kde se prezentovala i Česká republika. Mezi exponáty návštěvníci muzea uvidí například nejmenší jízdní kolo, největší kartáček na zuby, největší péřovou bundu, nejmenší obrazovou galerii, nejdelší šálu. Expozice je neustále průběžně inovována a obnovována. V roce 2005 byla expozice muzea rozšířena do druhé budovy. Nová expozice nazvaná Zlaté české ručičky sídlí v pelhřimovském Domě dobrých dnů. Jejím základem je světově unikátní sbírka výrobků ze zápalek. Čtyřicet let života tomuto koníčku věnoval Tomáš Korda z Vrchlabí. V průběhu 63 310 hodin čistého času práce vytvořil přes 80 staveb z neuvěřitelného počtu 820 215 zápalek a zápalkových hlaviček. Tato sbírka je ojedinělá tím, že jinde na světě není v takovém rozsahu nic podobného k vidění. Kromě výrobků ze zápalek zde návštěvníci mohou zhlédnout další ceněné a ojedinělé exponáty jako například loutku malující obrazy, parní stroj ze skla, sochy vyřezávané motorovou pilou, loď ze špejlí, obraz Mona Lisa z rýže, největší obraz namalovaný pastelkami, ale dokonce i parní lokomotivu ze špejlí. K expozici patří také velká zahrada s největším nerezovým hrncem, čajovou konvičkou či obřím trychtýřem.

Historie čerpána z webu

https://www.dobryden.cz/muzeum-rekordu-kuriozit-pelhrimov/

Město Pelhřimov je držitelem turistické známky č.1593.

https://www.turisticke-znamky.cz/znamky/pelhrimov-mesto-rekordu-c1593