Rokytnice byla naším domovem v rámci jedné letní týdenní dovolené v Orlických horách, takže jsme celé městečko poznali naprosto dokonale. Chybělo nám navštívit jen muzeum lokálky, které jsme si nechali na poslední den pobytu. Když jsme opustili penzion se sbalenými věcmi, zamířili jsme autem k vlakovému nádraží, v jehož bývalé výtopně se muzeum trati Doudleby - Vamberk - Rokytnice nacházelo.

Zaparkovali jsme blízko budovy z roku 1906 a ještě než jsme se vydali dovnitř, odlovili jsme zde kešku. Teprve pak jsme obešli výtopnu dokola a s úderem desáté hodiny ranní jsme vstoupili do muzea. Byli jsme zde prvními návštěvníky, protože zrovna začala otevírací doba. V pokladně jsme si koupili vstupenky, známku a získali čtyři razítka do památníku.

Pak se nás ujal jeden z pracovníků muzea a pověděl nám o historii muzea a trati Doudleby - Vamberk - Rokytnice, které se exponáty ve výtopně týkaly. Potom jsme si začali prohlížet exponáty a přitom nás průvodce upozornil na pamětní desku připomínající dostavění tisícího kilometru místních drah garantovaných Královstvím českým, jejíž kopie před námi visela na zdi. Její originál byl vsazen roku 1906 do opěrné zdi u pěčínského tunelu, ale někdo ji ukradl.

Na vedlejší nástěnce jsme si prohlédli fotografie nádraží na trati Doudleby - Vamberk - Rokytnice a staré časy kdy jsme jezdili vlakem, nám připomněla stará tabule s vloženými číslicemi, jelikož žádná elektronika hlásající příjezdy a odjezdy tehdy nebyla. Líbila se nám také malá modelová železnice, která ale jezdila jen pokud někdo do ní vhodil minci, což jsme neučinili.

Dále jsme na stěně výtopny shlédli tabulky označující typ a číslo lokomotiv, patník od trati, návěstidla, část zabezpečovacích a speciálních zařízení a další předměty týkající se železnice. Největším exponátem ve výtopně, který nás také nejvíce zajímal, byla parní lokomotiva 328.011. Na tuto černou krasavici jsme si také vylezli a prohlédli si kotel, páčky a hejblátka, zkrátka místo, odkud řídil strojvedoucí krásnou lokomotivu.

Pořídili jsme několik fotografií černé krásky a pak jsme z výtopny vyšli ven. Před námi stála řada osobních vagonů a v jednom z nich se nacházela další část muzea. Vystoupali jsme tedy po dvou stupíncích dovnitř zeleného vagonu a prohlédli si zde několik modelových železnic. Dlouho jsme se zde ovšem nezdrželi a vagon jsme opustili.

Neopustili jsme však samotné muzeum, neboť nás ještě čekala ďábelská projížďka vlakem s naším průvodcem. Nasedli jsme tedy na drezínu, kterou jsme spolu s průvodcem rukama rozpohybovali a vyrazili směrem na nádraží v Rokytnici. Když jsme tam po chvíli  dojeli, lidé čekající na nástupišti na vlak z Doudleb na nás hleděli jako na přízrak ze staré doby. Pak jsme zařadili zpátečku a vrátili se zase zpět k výtopně. To byla již definitivní tečka za naší návštěvou muzea lokálky v Rokytnici nad Orlicí, s průvodcem jsme se rozloučili a vrátili se k autu. Následně jsme odjeli právě do Doudleb nad Orlicí, kde jsme navštívili krásný zámek, o němž pojednává jiný můj rozsáhlý článek, tak si jej určitě nezapomeňte přečíst.

Kompletní fotogalerii najdete zde

https://jirkacek1.rajce.idnes.cz/Rokytnice_v_Orlickych_horach_-_muzeum_lokalky_Doudleby-Vamberk-Rokytnice/

Historie :

Muzeum trati Doudleby - Vamberk - Rokytnice se nachází v budově výtopny parních lokomotiv z roku 1906 a bylo otevřeno roku 2010. Počátky podorlické lokálky sahají do roku 1903, kdy byla ustanovena Společnost místní dráhy Doudleby –Vamberk - Rokytnice, ale stavět se začalo až o dva roky později. Stavitelem se stal J.Kruliš z Prahy a v průběhu roku 1905 se stavba dostala do plného tempa. Přes potíže s horninami, tvrdou práci v horském terénu či výstavbu dvou tunelů bylo dílo dokončeno v říjnu 1906.

První vlak z Doudleb k Rokytnici 14.října 1906, ale do cíle nedojel, protože měl příliš mnoho vagonů a uvízl na trati. Souprava musela být tedy rozdělena na dvě části a teprve pak vlak dokončil skoro dvacet kilometrů dlouhou jízdu, během níž překonal 277 metrů převýšení. Zajímavé také bylo, že během provozu zde jezdily vlaky smíšené, tedy souprava byla složena z osobních i nákladních vagonů. Provoz trati za celá léta ovlivňovalo zimní počasí v horách a naopak povodně na Orlici ohrožující náspy tratí v Doudlebách.

Pak nastal rozvoj turistiky a význam této trati dostal jiný význam. Byly zde nasazeny motorové vozy a zvýšena cestovní rychlost. Trať se stala ještě významnější během výstavby vojenského opevnění v horách. Do Rokytnice jezdily nákladní vlaky s materiálem na stavbu a tak musely být vyměněny kolejnice za těžší typy, aby umožnily průjezd těžších a výkonnějších lokomotiv. Bohužel roku 1938 stanice Rokytnice zůstala v zabraném území. Naštěstí trať celou druhou světovou válku přečkala bez vážných poškození. Namísto původních parních lokomotiv zde postupně jezdily motorové vozy, které byly čím dám modernější a tak to zůstalo až do 21. století.

Historie čerpána z webu

http://www.lzkclub.estranky.cz/

Muzeum lokálky Doudleby-Vamberk-Rokytnice v Orlických horách je držitelem turistické známky č.2095.

https://www.turisticke-znamky.cz/znamky/muzeum-lokalky-doudleby-vamberk-rokytnice-c2095