Obec Rusava, rozkládající se v hlubokém údolí říčky stejného jména, jsme navštívili v rámci dvou jednodenních výletů, během nichž jsme se seznámili s nabídkou místních zajímavostí. Mezi oběma výlety uběhlo dlouhých 11 let a i když jsme toho při prvním navštívení viděli docela dost, také při druhé výpravě jsme objevili nové místa. Navíc jsme se zastavili i u všech turistických cílů, které jsme už viděli, takže jsme v této obci strávili celý den. Jedním z míst, jenž jsme navštívili dvakrát, byla Hurbanova studánka v centru obce. Poprvé jsme sem přijeli stříbrným francouzským autíčkem, které jsme zaparkovali na okraji silnice jen pár metrů od studánky a vzápětí jsme se vydali na její obhlídku. Za mostem jsme zamířili doleva a ihned jsme se ocitli na pěkném místě se betonovou zídkou, pod níž se nacházela zašpuntovaná trubka.

Po odstranění zátky z trubky začala téct voda, kterou jsme se opláchli a pak jsme rychle odlovili kešku. Učinili jsme tak právě včas, protože ke studánce přišlo několik lidí po sobě s prázdnými lahvemi a o několik desítek sekund později odjížděli s plnými, což svědčilo o tom, že kvalita vody v Hurbanově studánce odpovídala normám. Sami jsme ji však neochutnali a nevyužili tak tři hrníčky, visící na dřevěném sloupu, na němž jsme si přečetli údaje z rozboru vody. Pak jsme se již vrátili k autu, jímž jsme odjeli k nedalekému evangelickému kostelu, o němž však již pojednává jiný můj článek. Chcete-li vědět, co všechno jsme na Rusavě viděli, vyhledejte si v sekci Velké povídání o výletech cestopis Jak jsme poprvé navštívili Hulín a Rusavu a dozvíte se víc. Pokud jste zde také byli, napište prosím pod článek svůj komentář. Děkujeme.

O 11 let později jsme do Rusavy přijeli podruhé a i tentokrát jsme se zastavili u Hurbanovy studánky, neboť jsme byli zvědavi, jestli se na zdroji životodárné tekutiny něco nezměnilo. Každopádně jsme sem přijeli jiným autem, jímž bylo černé SUV korejské výroby, které jsme zaparkovali na stejném místě jako poprvé a přes most vyrazili ke studánce. Ještě než jsme k ní došli, všimli jsme si na přilehlém stavení velmi hezkého obrázku, namalovaném na bílé fasádě, který znázorňoval mladou dívku se džbánem v ruce. Patrně se chystala do nádoby nabrat vodu a to za účasti kozí rodinky, ale to jsme se jen domnívali. Fantazii jsme museli zapojit i při odhalení textu pod obrázkem, jenž zčásti chyběl, jelikož se z domu odloupla omítka, která sebou odnesla i pár písmen, nicméně zde bývalo patrně napsáno Dobrá voda – dar od Boha.

Následně jsme již zamířili ke studánce a když jsme se rozhlédli, zjistili jsme, že zde zůstalo prakticky všechno ve stejném stavu, jako při naší první návštěvě. Pouze hrníčky na dřevěném sloupu již byly vyměněny za jiné a změnil se pochopitelně i datum na rozboru vody. Betonová zídka však vypadala úplně stejně, hnědé dveře s hliníkovým kováním byly také původní a lavička stála taktéž na svém místě jako před lety. Bohužel se zde již nenacházela keška, která byla již zrušena a stejný osud čekal i ukryté schránky na jiných místech rekreační obce, což byla velká škoda. Hlavně pro několik hospůdek v Rusavě, protože i tady platila jednoduchá rovnice s přímou úměrou – čím méně keší, tím méně přijíždějících turistů a také potenciálních hostů v místních restauracích. Když jsme přikročili k trubce, vyndali jsme špunt, opláchli si ruce a pak jsme si sedli na lavičku.

Jelikož nás zajímalo, proč byla studánka pojmenována Hurbanova, vytáhli jsme chytrý telefon a potřebné informace jsme si tímto způsobem zjistili. Dozvěděli jsme se, že jméno získala po slovenském spisovateli, novináři, politikovi, evangelickém faráři a prvním předsedovi Slovenské národní rady. Tím byl Jozef Miroslav Hurban, který jezdil na Rusavu za svým přítelem Danielem Slobodou a později se dokonce stal jeho švagrem. Dále jsme se dočetli, že byl jedním z hlavních představitelů slovenského povstání, které však bylo potlačeno a tak se spolu s dalšími spolupracovníky ukryl na Rusavě. Právě tehdy Hurban rád chodíval studánce, kterou dal obložit kameny a naposledy se u ní zastavil roku 1883, tedy pět let před svou smrtí. Od té doby studánce místní obyvatelé neřekli jinak, než Hurbanova.

Jak jsme poznali při první návštěvě, stal se pramen celkem frekventovaným místem s kvalitní vodou, ale tentokrát jsme zde byli úplně sami a nikdo nás nerušil. V klidu jsme si tak prohlédli zídku s vyrytým názvem a letopočty 1849 – 1929, které někdo zvěčnil při osmdesátém výročí zkrášlení studánky. Když jsme vše shlédli, vrátili jsme se k autu a odjeli k budově obecního úřadu, kde jsme zapakovali a vydali se ke zvoničce sv. Kryštofa. O ní se více dočtete v mém dalším příspěvku, stejně jako o jiných zajímavostech v obci Rusava, která vznikla poté, co se sem z nařízení zemského hejtmana Jana z Rottalu nedobrovolně přestěhovali Valaši po jednom z nezdařených povstání. Chcete-li vědět, co všechno jsme zde viděli, vyhledejte si v sekci Velké povídání o výletech cestopis Jak jsme strávili celý den na Rusavě.

Kompletní fotogalerii najdete zde

https://jirkacek1.rajce.idnes.cz/Rusava_-_Hurbanova_studanka/​

Historie :

Hurbanova studánka dostala své jméno po slovenském spisovateli, novináři, politikovi, evangelickém faráři a prvním předsedovi Slovenské národní rady. Do Rusavy přijel Jozef Miroslav Hurban (1817 - 1888) poprvé roku 1839, aby navštívil svého přítele Daniela Slobodu a když se o šest let později oženil s Annou Jurkovičovou, stal se jeho švagrem. Hurban se v roce 1848 stal spolu s Ľudovítem Štúrem a Michalem Miloslavem Hodžou vůdcem slovenského povstání, které však bylo potlačeno a tak se jeho hlavní představitelé ukryli na Rusavě, aby se pak potichu postupně vraceli zpět. V době pobytu na Rusavě chodíval Hurban rád ke studánce, kterou dal obložit kameny a naposledy se u ní zastavil roku 1883. Od té doby studánce místní obyvatelé neřekli jinak, než Hurbanova a také v dnešní době je pramen celkem frekventovaným místem s kvalitní vodou.

Historie čerpána z webu

https://www.estudanky.eu/5118-hurbanova-studanka

Obec Rusava je držitelem turistické známky č.770.

https://www.turisticke-znamky.cz/znamky/rusava-c770