Skalka u Prostějova - lázeňské prameny
Lázně Skalka jsou proslavené tím, že využívají místní minerální alkalicko-sirnatou vodu s unikátním chemickým složením. Voda totiž obsahuje vysoký podíl chloridu draselného, který nemohou nabídnout žádné české lázně a podobné se nachází pouze v Itálii či Rakousku. Voda z pramenů neustále vyvěrá, jelikož se hlavní prameniště nachází na tektonicky porušeném podkladu. Životodárná tekutina se používá hlavně při pitných kůrách nalačno, ale také při koupelích, které mají kladný vliv na kloubní onemocnění, hlavně revmatického charakteru. Sirné vody jsou také vhodné pro inhalace, kterými se léčí nemocné průdušky nebo pro balneoterapii. Minerální prameny jsou pojmenovány Cyril a Metoděj, Jan, Julinka a Svatopluk, a i když se všechny čtyři nachází těsně vedle sebe, každý z nich má jiné poměry chemických látek a tím pádem odlišné léčebné účinky.
Velikonoční pondělí lze strávit různými způsoby. Dívky, holčičky a ženy obvykle čekají na koledníky, bezpečně schované za okny a dveřmi svého domova, do nichž se mužská část populace od nejmenších dětí po stále chodící dědečky snaží dostat, aby po nezbytných úkonech shrábli zaslouženou odměnu v podobě pomalovaných vajíček, čokoládových zajíčků a jiných sladkostí, zatímco ti odrostlejší svou výslužku spíše konzumují v tekutých variantách. Další volný čas využívají k návštěvám rodin či známých nebo Velikonoce neslaví vůbec a berou je jen jako příležitost k odpočinku od práce. Jednoho roku jsme se připojili ke zbytku populace, který v tento svátek odcestoval za nějakým turistickým cílem či do přírody, a tak jsme opustili Olomouc a odjeli do obce Skalka nedaleko Prostějova.
Cesta po dálnici proběhla bez problémů, takže jsme zanedlouho dorazili do našeho cíle, proslaveného především lázněmi s minerálními prameny unikátního složení. Právě na okraji lázní jsme zaparkovali naše černé SUV a vzápětí jsme za krásného slunečného počasí vyrazili nejen na obhlídku léčebného areálu, ale také na trasu naučné stezky, která nás zavedla do sousední obce Pivín a zase zpět. Během procházky nevelkými lázněmi jsme narazili také na čtyři minerální prameny, pojmenované Cyril a Metoděj, Jan, Julinka a Svatopluk. Našli jsme je na vydlážděném prostranství na konci lázeňského areálu, přičemž prostor vymezovaly kamenné zídky a lavičky zde nabízely příjemné posezení. Jejich nabídku jsme sice nevyužili, ale učinili tak jiní, kteří zde posedávali s velikonoční výbavou v ruce a výslužkou na klíně.
Zamířili jsme tedy rovnou k první dvojici pramenů, které se nacházely uprostřed vydlážděné plochy a byly zakryty vskutku netradičními přístřešky z betonu. Jejich tvar nám připomínal nafukovací raketu Vladimíra Smolíka z populárního animovaného maďarského seriálu nebo v horším případě rozkročené tvory z jiné planety, kteří na Zemi nepřinesly nic dobrého. Naštěstí se pod modrobílou stavbou nacházela jen léčivá voda a mimozemská invaze tak mohla být rázem zapomenuta. Když jsme k pramenům přišli, museli jsme chvíli počkat, dokud tvor čistě pozemského původu nenaplnil minerální vodou tašku s plastovými lahvemi a teprve potom jsme mohli vejít pod stříšku. Po několika schodech jsme sestoupili do mírně zahloubeného prostoru vanovitého tvaru, v němž se oba prameny nacházely a přistoupili jsme k prvnímu z nich.
Byl to pramen Svatopluk, objevený roku 1938 v hloubce deset metrů během průzkumných vrtů, které prováděl doc. Dr. Schnabal na žádost tehdejšího majitele lázní, jímž byl prostějovský pivovar. Před námi ovšem tekla voda z nového vrtu, jenž proběhl roku 1968 do hloubky 40 metrů z důvodu snížené vydatnosti původního zdroje, který byl poté zasypán štěrkem a cementem. Nováček dostal jméno Svatopluk III, ale co se stalo s tím druhým, to se nám nepodařilo zjistit. Zvědavě jsme vodu ochutnali a upřímně napsáno nám moc nešmakovala. Byla to škoda, protože Svatopluk pomáhal při překyselení a onemocnění žaludku vředy či dvanácterníku, ale nedalo se nic dělat. Nad pramenem jsme objevili tabulku s dávkováním minerální vody, ale léčebnou kůrů jsme neměli v úmyslu využívat, takže jsme se otočili a přistoupili k protějšímu zdroji vody.
Minerálka zde rovněž vytékala z dvojice trubek a nesla jméno slavného dua Cyril a Metoděj. Tento pramen byl objeven také v roce 1938 a jeho konzumentům přinášel užitek při zánětlivém onemocnění tlustého střev. Příznivě působil na funkci jater, zejména při začínající cirhóze, ale takové problémy jsme naštěstí neměli, takže jsme se spokojili pouze s malou ochutnávkou, která dopadla stejně jako naproti. Pokud bychom chtěli blahodárných účinku vody využívat, patrně bychom tak činili pouze v rámci koupelí, které by nám pomohly na naše klouby nebo při balneoterapii. Ale pitná kůra na lačný žaludek, to by pro nás věru nebylo. Když jsme si přečetli účinky vodních věrozvěstů, opustili jsme útroby betonové vany a zamířili jsme k druhé dvojici pramenů, které na nás čekaly ve vzdálenosti přibližně sedmi metrů.
Ačkoliv všechny prameny ležely v těsné blízkosti, každý z nich měl jiné poměry chemických látek a tím pádem odlišné léčebné účinky. Tento fakt nás velmi překvapil a stejně tak jsme nečekali, že zdejší voda obsahuje vysoký podíl chloridu draselného, který nemohou nabídnout žádné české lázně a za podobnou tekutinou bychom se museli vydat až do Itálie či Rakouska. Tentokrát nás čekala Jan a Julinka, kteří se ukrývaly pod malým pavilonem se sloupovím, provedeném opět v modrobílých barvách. Znovu jsme museli čekat, než si nějaký pozemšťan naplní přinesené lahve a když jsme se po několika minutách dočkali, sestoupil jsme ke dvojici pramenů s romantickými jmény. Jan a Julinka byly známy odjakživa, jelikož voda z nich vyvěrala přirozeným způsobem na povrch a vlastně kvůli nim zde byly roku 1928 založeny lázně.
Ocitli jsme se v úzkém prostoru, kde se oba prameny vytékaly z trubek, zasazených do kamenné zdi. Samozřejmě jsme ochutnali také tuto vodu, ale nijak nadšeni jsme z ní nebyli. Na tabulkách jsme si přečetli, že Jan pomáhá při léčbě vysokého krevního tlaku a při zánětlivých onemocnění průdušek. Julinka zase působí močopudně a je vhodná při zánětlivých stavech ledvin, některých funkčních poruchách ledvin, při tvorbě močového písku či kaménků a prospívá také nemocným s cukrovkou. Následně jsme úzký prostor opustili, vrátili se na široké prostranství a kolem pomníku rudé armády jsme zamířili k prvnímu zastavení naučné stezky Skalka – Pivín, o níž již vypráví jiný příspěvek. Chcete-li vědět, co všechno jsme v tento slunečný den poznali, vyhledejte si v sekci Velké povídání o výletech cestopis Jak jsme o Velikonocích kráčeli ze Skalky do Pivína a zpět.
Kompletní fotogalerii najdete zde
https://jirkacek1.rajce.idnes.cz/Skalka_u_Prostejova_-_lazenske_prameny/
Historie :
Lázně Skalka jsou proslavené tím, že využívají místní minerální alkalicko-sirnatou vodu s unikátním chemickým složením. Voda totiž obsahuje vysoký podíl chloridu draselného, který nemohou nabídnout žádné české lázně a podobné se nachází pouze v Itálii či Rakousku. Voda z pramenů neustále vyvěrá, jelikož se hlavní prameniště nachází na tektonicky porušeném podkladu. Životodárná tekutina se používá hlavně při pitných kůrách nalačno, ale také při koupelích, které mají kladný vliv na kloubní onemocnění, hlavně revmatického charakteru. Sirné vody jsou také vhodné pro inhalace, kterými se léčí nemocné průdušky nebo pro balneoterapii. Minerální prameny jsou pojmenovány Cyril a Metoděj, Jan, Julinka a Svatopluk, a i když se všechny čtyři nachází těsně vedle sebe, každý z nich má jiné poměry chemických látek a tím pádem odlišné léčebné účinky. Zatímco Jan a Julinka vyvěraly přirozeným způsobem a díky nim vlastně byly lázně v roce 1928 založeny, prameny Cyril a Metoděj byly objeveny v hloubce 80 metrů až o deset let později během průzkumného vrtu, které prováděl doc. Dr. Schnabal. V roce 1938 byl proveden ještě druhý vrt a sedm metrů od pramene Cyril a Metoděj byl v hloubce 10 metrů objeven nový zdroj, který dostal název Svatopluk. V roce 1968 byl vyvrtán nový vrt Svatopluk III do hloubky 40 metrů z důvodu snížené vydatnosti původního vrtu, který byl poté zasypán štěrkem a cementem. Nejstarší pramen v lázních je pramen Skalka, geneticky ovšem nepatří ke skupině minerálních sirných vod jako čtyři předešlé. Nachází se v blízkosti jímacích objektů minerálních vod a vyvěrá pod sklepem budovy lázeňské restaurace. Voda z pramene se používala v restaurační kuchyni a nabírala se ruční pumpou přímo v kuchyni. Celková mineralizace je nižší než u předešlých minerálních vod, ale radiová emanace je mnohem vyšší než u předešlých pramenů. Pramen Svatopluk pomáhá při překyselení a onemocnění žaludku a vředové chorobě žaludku a dvanácterníku. Pramen Cyril a Metoděj přináší užitek při zánětlivém onemocnění tlustého střeva a příznivě působí na funkci jater, zejména při začínající cirhóze. Pramen Jan pomáhá při léčbě vysokého krevního tlaku a při zánětlivých onemocnění průdušek a Julinka působí močopudně a je vhodná při zánětlivých stavech ledvin, některých funkčních poruchách ledvin a při tvorbě močového písku a kaménků. Prospívá také nemocným s cukrovkou.
Historie čerpána z těchto webových stránek
Obec Skalka u Prostějova nemá turistickou známku.
