Na okraji obce Lipany vyvěrá pramen Vrbčanského potoka, který možná místní obyvatelé znali odjakživa a pravděpodobně jej využívali k jímání vody. V roce 1953 byl zdroj vody upraven do podoby široké kamenné zdi ze žulových kvádrů, do jejíhož středu bylo umístěno korýtko pro výtok životodárné tekutiny. Přímo nad žlábek pak byla zavěšena bronzová deska s reliéfem klečící ženy, podávající sovětskému vojákovi hrnek s vodou, nad nimiž místo našel ještě osedlaný kůň. Ve spodní části desky si návštěvník může přečíst nápis Rudé armádě osvoboditelce, květen 1945. Před studánkou se nachází malý palouček se dvěma lavičkami.

Nedošínský háj má rozlohu asi 30 hektarů, lemují ho říčky Loučná a Desná a vede jím naučná stezka, která se zaměřuje hlavně na přírodu, protože jde o velmi významnou ornitologickou  lokalitu. Jelikož v Nedošínském háji vyvěrá několik pramenů, jedno ze zastavení NS se nachází u studánky s názvem Sklepní. Své jméno získala podle sklepu, v němž pramen vyvěrá. A kde se v lese vzal sklep ? V okolí pramene totiž v 19. století stávaly malé lázně, jejichž základy jsou dodnes patrné. V háji byla dokonce restaurace s tanečním sálem a do roku 1856 do Nedošína směřovaly i majálesové průvody studentů, zejména litomyšlského filozofického ústavu, což popisuje Alois Jirásek v románu Filosofská historie. Lázně však ještě do konce 19. století zanikly a Sklepní pramen zůstal jedinou památkou na slavné časy Nedošína.

Filipův pramen se nachází hned nad centrálním parkovištěm pod spodní stanicí vleku a má jméno po synovi jednoho z majitelů areálu SKI Čenkovice. Jezírko i ústí pramene jsou vybudované jen z přírodních materiálů, dřeva a místních valounů. Příjemně působí i ručně vyřezané informační cedule z lipového dřeva, které pro společnost zhotovil řezbář František Čada z Lukové u Lanškrouna. Tvůrci čenkovických jezírek hledali inspiraci ve venkovních lázních Vincenze Priessnitze. Můžete si v něm bez obav smočit nohy a načerpat energii, pokud vás ovšem neodradí právě proplouvající pstruzi.

Horní studánka se nachází v obci Čenkovice a jak název napovídá, leží v horní části lyžařského střediska, kousek od vleků. Voda vytéká z kovové trubky, trčící z kamenné podezdívky, na které je postavena dřevěná stříška, chránící nashromážděnou vodu v nádrži, jenž je obklopena nasucho postavenou nízkou zídkou. Pramen byl zřejmě upraven chataři a majiteli domků v okolí studánky, kterým patrně zdroj vody slouží k zalévaní zahrádek. Kvalita vody není známá.

Studánka U kostela v Čenkovicích byla v nějaké podobě vybudována pravděpodobně na konci 18. století, kdy zde byl postaven evangelický kostel, u něhož existoval také hřbitov. Voda tak mohla sloužit lidem protestanského vyznání, kteří zamířili za svými příbuznými, aby zalili květiny na hřbitově. Studánka má podobu kamenné zídky, ze které trčí trubka, z níž slabým proudem vytéká voda. Tekutina padá do malé nádržky vyhloubené u zídky, ohraničené betonovými obrubníky. Voda do studánky přitéká z Bukové hory, na jejímž úpatí byla studánka vybudována a poté mizí kdo ví kam.

Studánka se nachází v předhradí zříceniny hrádku Karlík, přímo na červené turistické značce. Ve středověku prý byla zdrojem životodárné tekutiny pro osazenstvo hrádku. Studánka přežila i zánik hradu a podle pověsti prý dokonce prýští ze zasypané hradní studny, sklepů či chodeb, které ale dosud nebyly nalezeny. Bohužel studánka často vysychá, zejména v posledních letech skoupých na dešťové srážky. V roce 2021 už zase byla plná vody, tak snad tomu tak bude i nadále.

Kdy byl postaven objekt hostince a vanových lázní u silnice vedoucí z Brandýsa k Seči, které až později dostaly svůj název po dlouholetém majiteli Františku Salabovi, se nepodařilo jednoznačně zjistit. Podle jednoho z pramenů byl původní hostinec postaven v roce 1822. První doložený záznam o domu a hostinci čp. 79 pochází až ze sčítání lidu v roce 1870 a uvádí, že majitelem domu tehdy byl hostinský Antonín Dvořák, a že v něm žil s manželkou a synem.