První písemní zmínka o Letovicích pochází z roku 1145 v listině Oty III. z Olomouce, ve které se psalo o darování části klášteru v Litomyšli, ale později bylo zjištěno, že se jedná o podvrh. Pravdou však je, že zdejší krajina byla osídlena již v období neolitu. Rozkvětu města nezabránilo ani vyplenění Tatary roku 1241, kteří táhli od Olomouce. Letovice jsou tedy velmi starým městem, které turistům nabízejí mnoho památek. Pro nás se Letovice staly naším domovem na čtyři jarní dny, během nichž jsme byli ubytováni v místním penzionu na okraji tohoto jihomoravského města. Samozřejmě jsme si nenechali ujít širokou nabídku zdejších památek či zajímavostí a téměř všechny jsme si stihli prohlédnout. Následující řádky pak popisují náš celodenní výlet, tak se jeho prostřednictvím vydejte na Jižní Moravu....

Skanzen v Horním Smržově vznikl rekonstrukcí objektu bývalé zemědělské stavby a my jsme jej navštívili druhý den pobytu v jihomoravských Letovicích. Našli jsme zde expozice zachycující život lidí na venkově v období první poloviny minulého století. Kromě toho jsme se ještě zajeli podívat na kombinovaný kostel v sousední Roubanině a druhý svatostánek jsme pak shlédli v obci Deštná. Odpolední výlet jsme pak zakončili obhlídkou zříceniny hradu Rumberk. Následující řádky popisují podrobně celé naše putování.

Jevíčko a nedaleké Jaroměřice leží v severní části Boskovické brázdy v oblasti, která byla odpradávna nazývána Malou Hanou. Okolí zmíněného města a obce bylo osídleno již v prehistorické době a vedla tudy významná obchodní stezka z Moravy do Čech. A když bylo Jevíčko roku 1258 povýšeno králem Přemyslem Otakarem II. na město královské, význam zdejšího místa ještě vzrostl. Jenže slavné časy odvál čas a v 21. století do Jevíčka a okolí míří poměrně málo turistů, kteří dávají přednost atraktivnějším místům. Když jsme se jednoho roku vydali z Olomouce do Letovic, hodili jsme za hlavu všechna smutná fakta a jak v Jaroměřicích, tak v sousedním Jevíčku jsme našli tolik zajímavých cílů, že jsme zde strávili několik hodin. A co jsme zde viděli, o tom pojednává tento obsáhlý cestopis.

Naše pracovní záležitosti nás několikrát do roka zavedly do Východních Čech, přičemž hlavním důvodem naší časté přítomnosti v tomto kraji byl dovoz našich produktů do velkoobchodu s mýdly nedaleko Chocně. Prakticky pokaždé jsme tyto pracovní cesty využili i pro poznávaní zajímavých míst, kterých tu bylo opravdu nespočet a jeden takový výlet jsme využili k návštěvě Luže. Romantické městečko nám toho k prozkoumávání nabídlo poměrně hodně a tak přijměte tuto nabídku a račte si přečíst tento cestopis o našem výletě.

Jsou na naší zeměkouli místa, na které když člověk přijde, okamžitě se cítí velmi dobře, spokojeně, bezpečně a ihned zatouží se sem někdy vrátit. Samozřejmě to platí i opačně, na takové by našinec zase co nejrychleji zapomněl. Během našich výletů jsme zažili pocity z obou pólů spokojenosti a jedno z míst, kde jsme se cítili opravdu hodně dobře, se nachází jen kousek od Olomouce. Přitom nebýt hry geocaching, patrně by nám tato lokalita zůstala dlouho utajena, jelikož právě hledání ukryté schránky nás sem přivedlo poprvé. Jedná se o kopec Hradisko nad Velkým Týncem a toto místo nás natolik uchvátilo, že jsme se sem od té doby již několikrát vrátili.

Letní měsíce se na počátku 21. století vyznačovaly většinou velmi teplým počasím, které nebylo zrovna ideální pro cestování. Přesto jsme v jeden takový horký srpnový den podnikli výlet, během něhož jsme mnoho poznali zajímavých cílů mezi Olomoucí a Litovlí. Začali jsme v Křelově, kde nás přivítala fortová pevnost XVII., patřící do první čtveřice pevností spolu s forty č. XI.,XIII., XV., jenž vznikaly postupně od roku 1850 západně a jihozápadně od pevnostního města Olomouc. Další řádky pak popisují celý náš letní výlet.

Turisty opomíjené město Konice a jeho zajímavé okolí jsme během našich výletů navštívil již několikrát a vždy se nám v tomto kraji líbilo. Zaujala nás zdejší kouzelná příroda, historické památky, milí domorodci a v neposlední řadě fakt, že jsme zde nikdy nenarazili na houfy turistů. S potěšením jsme si tak mohli v klidu vychutnávat nabídku místních specialit, jež nám uvařila paní historie spolu s kolegyní v bílém oděvu, kterou nebyl nikdo jiný než šéfkuchařka příroda. Turistickým menu jsme se skvěle dokázali nasytit také v rámci zimní cesty, když jsme si v Brodku u Konice potřebovali nakoupit léčivé tinkturami z bylin a pupenů, jež zde už několik let vyráběla magistra Jana Podhorná. Byli by jsme však špatní cestovatelé, kdyby nás nenapadlo využít spojit příjemné s užitečným a tak jsme si okamžitě začali řešit prohlídku zámku v Konici, který byl normálně v tomto období uzavřen. Další řádky pak popisují celé naše putování po Konici a okolí.

Paní zima během svého panování dokázala lidem každý rok nabídnout rozličné podoby. Od nepříjemných plískanic či tuhého mrazu, kdy by Marušce nedokázalo pomoci ani dvanáct měsíčků, až po krásné slunečné počasí s třpytkami na sněhové pokrývce, připomínající bílý kabát posázený diamanty. Každopádně pro nás toto období nikdy nebylo tím nejoblíbenějším a s jistou nostalgií jsme během lednových a únorových večerů vzpomínali na podzim a nemohli se dočkat jara. Nicméně jednoho únorového dne se na nás usmálo štěstí a příznivé počasí nám umožnilo vyrazit na výlet. Z mnoha nabídek krás naší vlasti jsme si vybrali turisty opomíjené Oderské vrchy, které se navíc nerozkládaly nijak daleko od našeho domova v Olomouci, takže jsme brzy dorazili do Potštátu. V tomto historickém městě jsme se ocitli již podruhé, když mezi oběma návštěvami uběhlo pět a půl roku. Hlavním důvodem bylo několik památek, které jsme opomenuli při prvním putování městem a svůj reparát jsme zahájili u malé kapličky svaté Barbory. Auto jsme zaparkovali v ulici se zajímavým názvem Padesát lánů několik desítek metrů pod kaplí a vydali se na její obhlídku. Další řádky pak popisují náš celodenní výlet. 

Podzim vždy patřil k našemu nejoblíbenějšímu ročnímu období, jehož krásy jsme se snažili co nejvíce vychutnávat, kdykoliv jsme měli volný čas. A pokud nám navíc třetí část roku ukázala vlídnou tvář, na nic jsme nečekali, nastartovali náš vůz a vyrazili do přírody či za historickými památkami. Jedno sobotní zářijové ráno naše maličkosti sluníčko vytáhlo z postele a pozvalo nás na podzimní výlet. Z mnoha nabídek krás naší vlasti jsme si vybrali turisty opomíjené Oderské vrchy, které se navíc nerozkládaly nijak daleko od našeho domova v Olomouci, takže jsme brzy dorazili do města Potštát. Další řádky pak popisují náš celodenní výlet. 

Jarní počasí dokáže nabídnout různé tváře, od těch usměvavých plných sluníčka, až po zamračenou oblohu a déšť, kdy by ani onoho nešťastného čtyřnohého štěkajícího tvora pán lidstva ven nevyhnal. V onen aprílový víkend naštěstí sluníčko vstalo tou pravou nohou, tedy pokud žhavý kotouč nějaké končetiny má a tak nám nebránilo nic v tom, abychom vyrazili na výlet. Vzhledem k tomu, že jsme potřebovali něco nakoupit v Brně, naplánovali jsme si několik cílů právě do okolí jihomoravské metropole. Další řádky pak popisují náš celodenní výlet, který jsme strávili v Brně a okolí.