Na první jarní výlet jsme se každoročně těšili celou zimu. Vždy jsme se nemohli dočkat, až ledová vládkyně s mrazivou náručí opustí naši maličkou zemi a předá žezlo svým následovníkům, kteří pro cestování a turistiku vytvoří příjemnější podmínky. A když bylo naše očekávání naplněno, začali jsme pečlivě plánovat, kam se vzhledem k situaci vydáme. Museli jsme vzít v úvahu otevírací dobu památek, nepříliš dalekou dojezdovou vzdálenost, přírodní podmínky a v neposlední řadě atraktivitu vybraného místa. Jednoho roku tyto faktory splňovala obec Rusava, do které jsme se vydali již podruhé. 

V březnu jednoho roku vláda paní zimy pomalu slábla a její další životní etapa se blížila ke svému konci. Jarní sluníčko s přibývajícími dny v kalendáři hřálo s čím dál větší intenzitou a snažilo se tak vytáhnout lidi ven na příjemnou procházku, aby je na čerstvém povětří mohlo nabít svou solární energií. Sluneční nabídku jsme využili i my a na jednu březnovou sobotu jsme si narychlo naplánovali výlet do Litovelského Pomoraví. Z bohaté nabídky zdejšího kraje jsme si vybrali procházku v okolí Nových Zámků, kde bylo pro potěchu šlechtického rodu Lichtenštejnů postaveno několik romantických staveb.

Jednoho roku bělovousý muž v červeném obleku nechal pod nazdobeným vánočním stromečkem ležet obálku s poukazem na pobyt v hotelu Rustikal v městečku Horní Cerkev. Termín jsme si stanovili několik týdnů předem na konec března, kdy jsme předpokládali, že nám bude přát jarní počasí, jenže na Vysočině pár dní před termínem napadl sníh. Naštěstí jsme se s hotelovou recepcí dokázali domluvit na odložení pobytu o jeden měsíc a tak jsme první květnový víkend opustili hanáckou placku, a po dálnici vyrazili vstříc našemu cíli. Cestou jsme si naplánovali zastávku v Pelhřimově, abychom poznali všechny historické památky či zajímavosti, které nám toto město mohlo nabídnout. 

Červencové státní svátky všem každoročně nabízely mimořádné pracovní volno, která se mohla využít třeba k nějakému pěknému výletu. Takovou nabídku jsme jednoho roku využili i my, zbývalo nám pouze rozhodnout se, kam pojedeme. Nechtěli jsme cestovat moc daleko od Olomouce, ale nejbližší okolí jsme zase už měli vcelku prozkoumané, takže jsme chvíli marně hledali nějakou novou zajímavost. Nakonec nám při pohledu na mapy přece jen padl do oka cíl, který splňoval naše představy a tak jsme ono sváteční dopoledne nasedli do našeho francouzského vozidla a vyrazili po dálnici na sever Moravy. Naším prvním cílem obec Slavíč, ležící mezi Lipníkem nad Bečvou a Hranicemi, do které jsme brzy v pořádku dorazili.

Pohoří Chřiby na středovýchodní Moravě rozhodně nevyniká závratnou nadmořskou výškou, vždyť nejvyšší vrchol Brdo má výšku 587 m n.m. Chybějící metry však nahrazuje velkým množstvím zajímavostí, krásnou přírodou a cíli, za kterými lačný turista může vyrazit v kteroukoli roční dobu. Takové nabídce jsme nemohli odolat, takže jsme do zdejšího kraje v průběhu let zavítali hned několikrát a nikdy jsme nebyli zklamáni. V rámci jednoho jarního výletu jsme se do tohoto pohoří vydali znovu, přičemž naším hlavním cílem byla procházka po naučné stezce Po hranici nedaleko obce Moravany. Další text pak již popisuje jednotlivé zastávky našeho celodenního putování...

2. část výletu do Kouřimi. Když jsme poznali památky na Mírovém náměstí a v jeho okolí, chtěli jsme se někde najíst a tak jsme začali hledat restauraci, jenže ani jedna slušná hospoda nebyla v centru kvůli dovoleným v provozu. Otevřený byl pouze bufet v prodejně pekařství, ale na studené chlebíčky či něco podobného jsme chuť neměli a tak jsme nahlédli do mobilního telefonu, abychom našli nějakou další restauraci. K našemu zklamání jsme zjistili, že žádné další podobné zařízení se po nucené covidové uzavírce v Kouřimi nevyskytuje. Po prohlídce památek v centrum města jsme se chtěli najíst, ale Jelikož jsme nejbližší zdroj teplého jídla našli až v několik kilometrů vzdálených Ždánicích, vrátili jsme se k autu, jímž jsme do Husarské krčmy vzápětí odjel a hodinu jsme v ní hodovali.

1. část : Náhoda tomu chtěla, že jsme o jedněch letních prázdninách vyrazili na víkendový pobyt do oblasti Kolínska, kam jsme tehdy přijeli vůbec poprvé. Do polabské nížiny jsme z Olomouce vyrazili v pátek odpoledne za obrovského vedra a po dvou hodinkách jízdy jsme přijeli do okrajové části Peček, kde jsme předali kus nábytku, jehož prodej byl příčinou našeho výletu. Následně jsme odjeli do Kolína pro dalšího člena naší výpravy a lovce keší v jedné osobě, který sem přijel už ráno vlakem, neboť se nevlezl do auta. Pak jsme se společně přesunuli do penzionu Zlaté slunce, kde jsme byli ubytováni a modlili se, aby konečně přišlo slíbené ochlazení. Večer jsme se dočkali a tak jsme se ráno za příjemné letní teploty mohli vydat na výlet, který jsme praktický celý strávili v Kouřimi.

Pohoří Chřiby na středovýchodní Moravě rozhodně nevyniká závratnou nadmořskou výškou, vždyť nejvyšší vrchol Brdo má výšku 587 m n.m. Chybějící metry však nahrazuje velkým množstvím zajímavostí, krásnou přírodou a cíli, za kterými lačný turista může vyrazit v kteroukoli roční dobu. Takové nabídce jsme nemohli odolat, takže jsme do zdejšího kraje v průběhu let zavítali hned několikrát a nikdy jsme nebyli zklamáni. Jeden z našich podzimních výletů jsme věnovali průzkumu památek v Koryčanech na úpatí Chřibů a následně jsme vyrazili do okolní přírody. Nicméně úplně první zastávku onoho zářijového dne jsme si udělali ještě před příjezdem do zmíněného města, když jsme se zastavili v obci Milonice, abychom si prohlédli farní kostel sv. Petra a Pavla. Další řádky pak popisují celý výlet....

Naše pracovní záležitosti nás několikrát do roka zavedly do Východních Čech, přičemž hlavním důvodem naší časté přítomnosti v tomto kraji byl dovoz našich produktů do velkoobchodu s mýdly nedaleko Chocně. Prakticky pokaždé jsme tyto pracovní cesty využili i pro poznávaní zajímavých míst, kterých zdejší krajina nabízela opravdu nespočet a jeden takový výlet jsme využili k procházce po naučné stezce s názvem Nedošínský háj a zajímavostem v obci Tržek. Nutno dodat, že jsme se do zmíněného háje vydali už podruhé, přičemž dvě podzimní výpravy od sebe dělilo šest let a shodou okolností jsme naučnou stezku pokaždé prošli od závěrečného zastavení k tomu úvodnímu, což se nám nestalo poprvé a ani naposledy. Další řádky pak popisují celý náš výlet. 

Naše pracovní záležitosti nás několikrát do roka zavedly do Východních Čech, přičemž hlavním důvodem naší časté přítomnosti v tomto kraji byl dovoz našich produktů do velkoobchodu s mýdly nedaleko Chocně. Prakticky pokaždé jsme tyto pracovní cesty využili i pro poznávaní zajímavých míst, kterých zdejší krajina nabízela opravdu nespočet a jeden takový výlet jsme využili k obhlídce kapličky v Zářecké Lhotě, kouzelného vodního mlýna u Zálší a návštěvě Nedošínského háje u Litomyšle. Naše putování jsme zahájili v Zářecké Lhotě, kde jsme předali mýdla a poté jsme popojeli do středu obce, abychom si prohlédli kapličku z roku 1862. Stříbrné autíčko jsme zaparkovali jen pár metrů od drobné církevní památky a záhy jsme se vydali na její obhlídku. Další řádky pak popisují celý náš výlet.